Neděle z pohledu zaujatého diváka

26. 1. 2015 Martin Čech Béčko, 2

Můj psaný projev sice nebude dosahovat kvalit ostřílených češtinářů, ale ve svém mateřském klubu jsem si již podobné psaní reportů taky odbyl (asi 3 roky), a když takhle v práci slovo dá slovo, zkouším, co mi ještě po včerejšku utkvělo v paměti. Hodnocení pozic, možností a celkově partií berte s nadhledem, přece jen to, že hraju na osmičce, má svoje důvody.

V neděli se o postup hrající ústecké Béčko mělo utkat s takřka přespolním „B“ týmem z České Třebové. Postavení v tabulce velelo vcelku jasně – zvítězit a uchovat si tak naději na zisk prvního místa v přeboru.

Co se týká personálního obsazení, tak je morálka velmi dobrá, celých 6 kousků ze základu, první náhradník a ze spodních pater soupisky letos debutující moje maličkost. V 10 hodin byli všichni na svých místech, tedy až na mě, protože jsem tak trochu ve své hlavě hrál U Tří Mostů, ač se hrálo v Palírně. Naštěstí jsme nažhavili telefonní linky a rychlá kola a za pár minut už jsem seděl u své partie. Sice jsem svých prvních pár tahů odehrál málem s šálou kolem krku a čepicí na hlavě, ale na to se historie ptát nebude.

Abych nezůstal dlužen sestavu soupeře, musím podotknout, že oni pojali nominaci na zápas zcela opačně než my. Celé 2 kousky ze základu, první náhradník a pak posledních 5 náhradníků. Celí 2 hráči měli ELO přes 1300, takže bez jakýchkoliv slušností jsme se mohli zabývat otázkami: „Tak kolik?“ „Osm?“.

Sobecky se pro začátek podívám na svoji partii. Inu partii. Deset tahů, první jednotahová matová hrozba, při níž si soupeřka radši pokryla koně: 1 – 0. S přídavkem půl minuty na tah spotřebovala asi minus jednu minutu svého času. Takže jsem měl rychle hotovo a mohl jsem se alespoň věnovat pozorování ostatních partií v kombinaci se sledováním oblíbeného biatlonu a konzumací oblíbeného nápoje :-). Na všechno jsem měl spoustu času.

Při první obhlídce to byla vesměs rovina v zahájeních/středních hrách. V paměti se mi uchovala druhá deska, kde byly opačné rošády, přičemž ani jeden pan král před sebou neměl zrovna moc pevnou obrannou tvrz. Na pětce měl Pavel Kylar už kvalitu a pěcha víc. A u třetí šachovnice jsem se zastavil asi nejdéle. Po čtvrtém tahu svítil černému čas 1:05. Neodolal jsem a nahlédl do partiáře. Nevím, jestli tím neodhaluji nějakou tajnou ústeckou strategii (takže kdyžtak prosím o cenzuru), ale 1. e4 c5, 2. f4 e5…. Víc už bych si v hlavě stejně nedokázal představit, takže jsem se další kus partie ani nesnažil dešifrovat.

Po nějaké hodince a půl až dvou hodinách se již na některých frontách začalo vyjasňovat. Petr Mareš na sedmičce měl celou partii aktivnější figury, i když mi občas přišlo, že si trochu překáží. Při následujících obhlídkách ale již přibýval vyřazený materiál na té správné straně. No a celý bodík mu šel ruku v ruce.

Na šesté desce hrající kapitán pan Glembek pomalu ale jistě měnil a měnil, až se proměnil do pěšcovky se sedmi pěchy na každé straně. Naštěstí zkušenosti, kvalita a důležité tempo byly na straně černého, takže svým králem vyzobal toliko bílých pěšců, kolik bylo jen k výhře nutné.

O souboji na druhé desce jsem se již lehce zmiňoval. Ač s opačnou rošádou a koncentrací figur před svým králem dokázal pan Mareš odvrátit hrozby (nebo aspoň jejich náznaky), při výměnách získat pěšce, po chvíli dalšího, a to se již vlastně hrála koncovka. Nechci snižovat kvality pana Mareše, ale ta koncovka se už opravdu hrála sama :-). 4 – 0 a jediná výtka byla kapitánem udělena za to, že bod nebyl získán v posloupnosti dané předchozím vývojem zápasu (tedy od osmičky postupně výhry až k jedničce).

Po krátké odmlce vyplněné mimo jiné sledováním skikrosu, sportu, který dělá z matek vdovy a z dětí sirotky a z mužů jednonohé veterány, byla ukončena partie na páté šachovnici. Pavel Kylar si již ze zahájení nesl materiální výhodu, kterou postupnými výměnami a zesilováním pozice dovedl k jisté výhře. Tady vážně nevím, co napsat, pohodová, jistá výhra.

Poslední tři desky dohrávaly v již pokračujícím odpoledni a vlastně ani nevím, jak skončily postupně, ale bylo to hodně těsné. Na čtyřce pan Smola dlouho hrál materiálně vyrovnaný duel. Výhoda volného sloupce, dvojice věží na něm a tlaku všech figur nakonec i zde rozhodla ve prospěch té správné strany šachovnice.

Na první šachovnici ostřílený veterán, lev salónů a jistý sběratel bodů Kuba manévroval po většinu partie spíše pozičně a postupně zaháněl svého soupeře do kouta, kde mu také zasadil rozhodující úder. I když pozdější analýzy ukázaly, že to bránit šlo jinak a lépe. Naštěstí snad i díky časovce černého (která se později přeměnila v oboustrannou), nezvolil správnou variantu a Kubovi ještě před výraznějším uplatněním výhody vzdal.

Nakonec jsem si nechal z mého pohledu asi nejzajímavější dílo nedělního dopoledne. Na třetí šachovnici hrál Petr Jániš se soupeřem, který jej dokonce i trochu ELOvě převyšoval, takže i papírově se mělo jednat i nejvyrovnanější boj (hezky bylo poznamenáno, že pan Petrželka je něco jako Pokyn v našem týmu, první/druhý náhradník s elem až do nebes). Po zahájení, které jsem zde již trochu zmínil, se hrála partie, které jsem dvakrát moc nerozuměl. Přišlo mi ale, že Petr stojí přinejmenším vyrovnaně, jednu chvíli to vypadalo, že chytne soupeři koně, nestalo se. V přechodu do koncovky S + 6p vs. J + 6p tam asi i někde šlo získat pika, nicméně by to možná nebylo ku prospěchu. Vážně jen střílím od boku, porozumění této partii by chtělo asi trochu analýzy. Nicméně zde šlo o jedinou partii, která neskončila vítězstvím domácího hráče, ale dělbou bodu.

Celkem tedy 7,5 – 0,5, vysoké, ale zasloužené vítězství dané již sestavami obou týmů. Po dohrání následoval rychlý přesun na Skobu, kde „A“ tým v tu chvíli sváděl svůj boj proti áčku Poličky. A odtamtud se už cesty osudu a jednotlivých existencí rozcházely.

Políčky od Poličky Chystané akce mládeže