Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

S odřenýma ušima

Štefanydes Polička B –  ŠK Ústí nad Orlicí A 3,5:4,5

Dnešek (začínám v sobotu) byl v Poličce zasvěcen šachu v masovém měřítku. V hlavním sále ZŠ Na Lukách skoro sto dětí, trenéři, doprovod (více později), v tiché třídě na odlehlé chodbě náš ligový zápas s béčkem Poličky.

Ano, Polička je oddíl, který šlape, její mládež patří do krajské špičky, hned dvě družstva v druhé lize, to není náhoda. Béčko ovšem patří k nejžhavějším kandidátům na sestup, jejich záchrana by se rovnala zázraku. Přesto dokážou pozlobit, což ukázali zejména proti zkušeným hráčům Polabin, které před měsícem porazili.

Jaktože se hrálo už v sobotu? Předcházela tomu nabídka od Davida Schaffera utkání předehrát, když už s Martinem budeme v Poličce s mládeží. Sám jsem byl proti – když je mládež, těžko se soustředit na vlastní hru; ale po hromadném zjišťování, kdo může v sobotu a kdo v neděli, se většina usnesla na sobotním termínu. Zajímavé to bylo na straně Poličky, kde hned tři její hráči (Švanda, Tulis a Nešpor) oželeli domácí turnaj šestnáctek a nastoupili proti nám.

Naše sestava opět nebyla ideální, ale aspoň se na jedničku vrátil Martin, když už vezl děcka (příprava na nás vepředu nemohla být moc těžká, když jsme domluvu na dopravě zveřejńovali na webu) a na čtyřku Lukáš. Zápas o šest bodů – a my se nesejdeme. 🙁 Konečně jsme však jednou byli papírovými favority, i když zadním třem deskám jsem velel poličské mlaďáky nepodcenit.

Stejně tak jsem zakázal členům týmu chodit sledovat do jídelny mládež a zbytečně se tak rozptylovat. Sám jsem ovšem neměl sílu to dodržovat, děcka jsem průběžně sledoval, udělal jsem si v improvizovaném bufetu asi pětkrát čaj a celé ligové kolo jsem vnímal nepříliš soustředěně jako jakési provizórium; sobotní a nedělní atmosféra se opravdu hodně liší, ten rytmus už mám(e) v krvi.

Začalo se po desáté. Takový krajský přebor, málem se mi začalo stýskat, chybičky viditelné i při letmém sledování, žádná liga, kde vám nikdo nedá ani deko. Asi po hodině hry zapůlili svorně Lukáš a Jarda. 1:1 To mě moc nepotěšilo, čekal jsem, že právě uprostřed bude naše úderná síla nejprůraznější. Vaškovo nepodařené zahájení pak kompenzoval rychlou výhrou Martin Poslušný. 2:2

A bylo to trochu jako kdysi v Hradci, rázem se hrálo jen na půlce šachovnic, což trochu přispělo k mému dojmu, že to celé je jenom nějaká generálka na opravdový zápas. Čtyři desky – a kde na nich bez nervů posbírat body? Martin stál na jedničce opticky špatně, jen vykrýval útočné choutky soupeře. Honza měl na sedmičce opět svoje nestejnopoláky a aktivita nebyla na jeho straně, s nouzí remíza. A Kuba sice od zahájení držel pika, ale i zde hrál jen soupeř. Nerad jsem dospěl k závěru, že to nejspíš musím vyhrávat já: výhodu jsem přitom cítil, ale ložené to nebylo.

Před kontrolou jsem naštěstí partii dotáhl k výhře a za nějakou dobu skončil i Martin Šmajzr – a ne kýženou remízou, nýbrž dokonce výhrou! To bylo hodně důležité a v podstatě to asi rozhodlo zápas v náš prospěch. 2:4

Ještě bylo třeba sledovat nervózně zbylé dvě koncovky na posledních dvou deskách, obě sice s remízovými tendencemi, ale obě se daly při trošce „snahy“ i prohrát. Honza pak skutečně obtížnou obranu neudržel, ale to už hrál Kuba vyrovnanou dámskou koncovku, která došla až do holých králů. Uf. 3,5:4,5 Tedy, že bychom soupeře nějak přejeli, to ne.

Oldřich Kastner (2079) – Martin Šmajzr (2218)

Na onlinu se hrála partie pro Martina zcela typická. Výměnná slovanská, rozdíl v postavení bělopoláků (útočný bílý na diagonále b1-h7, zazděný černý na c8, později převedený na e8). Bílý naznačil útočné choutky (g4, manévry těžkých figur), Martin spoustu tahů jen vyztužoval svoje královské postavení (g6, Kh8, Vg8, Jf8). Teprve pomalu se pak dostával k protihře na dámském křídle, kterou začal nenápadným a6, ale ta pak vedla k nečekaně rychlému rozuzlení, kdy se bílá pozice prostě rozpadla. Martin po partii tvrdil, že nebyl nikde ohrožen – a po přehrání mu musím dát za pravdu, ta partie je nakonec dost poučná, možná se ještě časem odhodlám k nějakému tomu diagramu. Bílý totiž svou pozici útočnými tahy zbavil vší dynamiky, zejména g2-g4 se ukázalo spíš jako oslabení, král zůstal nešťastně v centru, prostě už nebylo kudy dál; černá pozice naproti tomu působí jako mírně stlačená pružina, kde je jen otázka času, než začne působit dopředu. 0:1

Václav Grundman (1944) – Josef Krátký (2006)

Najdorf se Sc4. Zdálo se mi, že Vašek míchá různé systémy, v oné konkrétní pozici bych hrál spíš velkou rochádu než malou, záhy se dostal do problémů, přišel o centrálního pe4 (za krajního pb4), po taktických zápletkách zůstal bez kvality, prostě si moc nezahrál, přišlo mi, že není ve své kůži. Náročná zahájení chtějí přesnost. 0:1

Marek Stodola (1934) – Pavel Holásek (2009)

Tedy, ne že bych si chtěl stěžovat, ale z osmnáctého ligového utkání v posledních dvou ročnících jsem měl popatnácté za sebou černé. Myslím, že by se to při výpočtu ela mělo zohledňovat. S Markem jsem v poslední době tuším dvakrát remízoval, aniž bych se dostal k pořádné hře, ale za družstvo se musí hrát naplno. Trochu jsem se bál přípravy, ale radši jsem hrál svoje osvědčené Benoni než chystané systémy, které nemám tolik obehrané. Záhy se ukázalo, že soupeř připraven nebyl, zahrál měkce, pustil mě k b7-b5 … a pak už jsem „jenom“ zužitkoval převahu na dámském křídle, bílé figury se ve vlastní pozici motaly, až se zamotaly. Moc jsem se tentokrát nenadřel, tahy se nabízely samy. 0:1

Lukáš Hurt (2103) – David Sion (1937)

Pirc s časným e7-e5 a výměnou dam, Lukáš cestu k výhodě nenašel a zapůlil jako první, škoda bílých. 0,5:0,5

Jan Smejkal (1952) – Jaroslav Volf (2067)

Jarda se už před zahájením hlavně sháněl, ve které hospodě dávají biatlon. Oba hráli boudu s d4 (d5), Jarda si v nesložité pozici nechal horšího střelce a půlil, aniž by se snad zeptal kapitána. Těžko kritizovat oddílovou legendu, ale takhle se o záchranu nehraje. 0,5:0,5

Martin Poslušný (1952) – Ondřej Švanda (1833)

Bogoljubovova indická, černý (roč. 2003!) nechal Martina obsadit centrum, nenašel protihru a umístil svého jezdce na a6 tak nešťastně, že po originálním De4-b7 neměl ústup. Ani snaha bílou dámu chytat pak nebyla úspěšná. Miniaturka. 1:0

Jan Tulis (1847) – Jan Švub (1933)

Anglická, něco jako Maróczyho sicilka s opačnýma barvama. Náš Honza měl po zahájení více prostoru a pokusil se o aktivitu nástupem f pěšce, bílý měl však dostatečnou protihru. Po dvou týdnech se černý zase dostal do pozice s nestejnopoláky a věžemi, kterou pracně bránil, ale obtížnou pozici neudržel. Honza Tulis opravdu v lize jede, letos už porazil Solila a Justa a má výkon 2125!

Jakub Netušil (1941) – Jakub Nešpor (1765)

Po dvou Janech dva Jakubové. Pirc zhruba přešel do sicilky s 2. c3 d5, kde se měnily dámy na d1 a náš Kuba držel pěšce navíc na c5. Většinu partie se však bránil, zatímco černý vytvářel věžemi na volných sloupcích dámského křídla nějaké hrozby a partii téměř zvrátil ve svůj prospěch. Koncovka ale byla hratelná a náš hráč nakonec kýžený půlbod vyvzdoroval.

No prostě moc jsme se nevytáhli a zápasové body je skoro to jediné, co nás může těšit (naštěstí o nic jiného v životě ani nejde, že?). Jo vlastně ještě to, že jsme v neděli nemuseli do té vánice, na Vysočině prý chumelilo.

V tabulce nám tedy přibyly tři body a na chvíli zase nejsme na sestup. Trochu překvapivě je za námi Jičín, který má ještě jedno druholigové družstvo v jiné skupině, takže nemůže stavět tak silný tým jako vloni. Přesto nelze čekat, že by ochotně zůstal v sestupovém pásmu. Bodovali i mnozí naši konkurenti (Zábřeh, Polabiny B), bodové rozestupy jsou minimální.

Příště doma Zábřeh, základ jako obvykle samozřejmostí. (Vysvětlete někdo Michalovi, že sníh už letos nebude ;-).)

Reportáž Poličky na jejich webu.

6 thoughts on “S odřenýma ušima

  • Honza Pokorný napsal:

    A to já bych Jardu klidně kritizoval, tohle se prostě nedělá. Stejně tak bych čekal, že se to Hurťák pokusí někde urvat, ale tam se ještě podívám na pozici…

    • Martin Šmajzr napsal:

      Ne že bych byl příznivcem rychlých remíz a před zápasem jsem oběma taky věřil, musím ale říci, že obě partie byly dány za remízu ve zcela rovných pozicích. Jardova byla unikátní i v tom, že Houdini neměl připomínku k žádnému z tahů obou hráčů :-). A finální Lukášova pozice byla zcela rovná, ten mohl mírnou výhodu získat jen dávno předtím, kdyby místo Sg5 zahrál Jg5 a pěšec na f7 padnul. Ani jeden navíc nebyl zcela fit, i když na tom byli určitě líp než Honza Švub, kterému ještě jednou děkuji za to, že v tom stavu vůbec vzal auto a nastoupil.

      • Honza Pokorný napsal:

        I kdyby by to byl K+V versus K+V, tak bez porady kapitána se ani tohle za půl dávat nemá…

      • hurtak napsal:

        Na Jg5 sem koukal, ale nakonec sem to zavrhl, nevím už proč…pak mi přišlo, že sem spíš stál hůř, možná jediná šance tahat to na výhru bylo fxg3 místo hxg3, i když ani to se mi za mě moc nelíbilo…spíš sem neměl měnit ty dámy na začátku. A Jarda v tý pozici v nic jinýho než v remis doufat nemohl, to by si spíš měl nadávat soupeř, že to netahal.

  • Martin Šmajzr napsal:

    Pokud budeš dělat diagramy, tak by vhodný byl ve Vaškově pozici po e5. Tam počítač místo fxe5 zahrál Dc4 s dalším Jd5 (i na Vc8). Celkem fantastická pozice, ale to Dc4 najít u partie…

    • Pepa napsal:

      na Dc4 jsme koukali hned po partii, ale neviděli jsme ani jeden, že na Vc8 přijde také to zabijácké Jd5!! to by byl obrat v partii

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *