Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Předposlední krajsko-přeborově běčkařský

V neděli se ústecké béčko sešlo na domácí palírenské půdě v zápase proti běčku ze Žamberka. Hosté ohroženi sestupem, s nestabilní docházkou. My již téměř neohroženi postupem se třemi náhradníky.

Ač se posouval čas, tak na desátou byli všichni na místě (ano Kubovi jsem to připomínal v sobotu a nebýt toho, získal by titul „opozdilec dne“ nejspíše on). Jedinou nestandardností bylo, že soupeřům tak trochu chyběl jeden kus hráče (a to přivezli tři náhradníky). Což pro šťastlivce na osmičce (čistou náhodou mě) znamenalo, že mám po šichtě. Aspoň jsem mohl nasávat (atmosféru samozřejmě) a pozorovat, jak se snaží ostatní.

Mé komentáře prosím brát s rezervou. Moje šachové poznámky mají občas podobnou váhu, jako když u třetího piva a druhé misky oříšků tvrdím, že Plašil nemá ve fotbalové reprezentaci už pět let co dělat. Přesto chci jistě mnoha čtenářům dopřát požitek přímo z místa činu. Spíše položážitek, protože jsem kolem poledního šel domů zkontrolovat oběd a když jsem se vracel, nebylo překvapivě už vlastně kam, ale k tomu později.

Ruch utichl, hodiny se rozběhly a já začal postupně všem nakukovat přes rameno. A to hezky popořadě.

Na jedničce se Kuba pečlivě připravoval na soupeře, který nedělní bitvu na 64 polích vyměnil za…něco jiného. Přesto se rozhodl, že poctivou přípravu nezahodí, zahraje nezvykle d4. Vtipné se mohlo zdát, že měl naučenou jen jednu variantu, ze které mu soupeř utekl už v druhém tahu :). Věděl jsem to, smál jsem se, přiznávám. Přes tyto drobné potíže se mi jeho partie od začátku líbila. Držel centrum, soupeř neměl žádné extra možnosti, navíc vcelku rychle ubíhal jeho čas (už ve 4. tahu zbývá 1:17, to je dost i na mě a to hraju rychlostí couvající želvy). V domácí přípravě si taky našel tahy h4 a g4, které mi při krátkých rozhovorech pořád připomínal. No a než jsem odcházel, buch h4… Další vývoj partie mám jen zprostředkovaně – pořád plus minus rovina, málo času pro oba a nakonec remíza v rovné pozici. ½ – ½.

Na druhé desce Petr Jániš stavěl francouzskou, z mého pohledu se tam žádné nepřístojnosti neděly. Petr postupně rozehrával, pak při mém odchodu byl myslím už pěšce napřed a v dalším pokračováním partie prý pak ještě vyzobl pár pěšců, které přetavil ve výhru. Tady se omlouvám, víc nevím.

Na trojce Láďa Kubišta s bílými a jako jediný se soupeřem papírově silnějším. Při prvním pohledu na zahájení jsem docela koukal a dešifroval jsem to jako sicilku, ale již v brzkých tazích potahal černý a6, b5. Moc se mi ta pozice nelíbila, ale při příští obchůzce už to vypadalo lépe, obzvlášť po bílém Dh5, kdy jedním tahem vytvořil tak 17 hrozeb, znemožnil bílému rochovat, sám si udělal dlouhou a předpokládám, že díky těmto hrozbám si také on došel pro celý bod.

Čtyřka, Honza Smola a skandinávská, kde bílý někdy kolem 10. tahu rozhodl pro napadení dámy (Da5) tahy a3, b4, akorát že při postavení figur (Va1, Sc1, Dd1, Ke1, Jc3, c2) šlo do očí bijící Sxb4 a následným ziskem koně. Pak už to, jak se říká, byla jen otázka techniky. A taky jsem tuhle partii už nějak tak vypustil ze sledování jako rozhodnutou.

Na pětce Pavel Kylar, zástupce kapitána rozjel zahájení, se kterým mám nulové teoretické i praktické zkušenosti (1.c4 Jf6 2. Jf3, c5 3.g3). Postupem času mi přislo, že se mi ta pozice líbí čím dál méně. Bílé figury tak trochu neměly kam skákat (černý měl své pěšce převážně na  4. a  5. řadě) a to včetně postupu h6, g5, f5 při malých rošádách. Vznikl tím později volný h sloupec, který obsadil černý a jediné štěstí bylo, že Pavel mohl sebrat zapomenutého pěšce na a5 a vyměnit tak dámy a získat trochu prostoru. Takže sice pěšec víc, ale střelec na h1, který má akční rádius h3, g2, f1 odhadoval jsem to spíše na půlku, ale nakonec se prý podařilo vrátit pěcha za rozjetí střelce a to i tady vedlo k výhře.

Petr Mareš na šestce stavěl řekněme takové dost zavřené zahájení, kdy mi tak trochu jednu chvíli přišlo, že ani jedna z jeho figur nemá jediné pole, kam se přesunout. Za černého jsem to viděl dost černě, ale možná překvapivě pomohlo otevření f5, uvolnění g sloupce (oba s malou rošádou), sice s nevýhodou izoláka na f5, ale krásným sloupcem a hlavně prostorem pro figury. Bílému králi bylo najednou dost těsno. Po mém odchodu údajně přišel zisk figury a následně celého bodu.

A konečně sedmička a na ní Tomáš Kodytek. Zajímavé zahájení (c4 d5 – pojmenoval bych to španělská vesnice), opačné rošády, kde Tomášův soupeř tak nějak neudělal nic, aby ohrozil bílého krále, zatímco Tomáš začal hrát na tom správném křídle, což později došlo k zisku celého bodu.

Takže při mém odchodu seděli všichni ještě skloněni nad šachovnicemi, zatímco o nějaké dvě hodinky později, jsem se už neměl kam vracet. Ve výsledku 7,5 – 0,5. Pěkná práce.

Jako epilog snad jen dodám, že asi jako všichni jsem byl  překvapeně zaskočen, že za postupem kráčící Letohrad zaváhal a krajský přebor má teď neblíže tým se Svitav. To jsou věci…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *