Ani Velký Arnošt nepomohl, aneb Polička B – Ústí C 4,5:3,5 – DOPLNĚNO

17. 1. 2010 Honza Pokorný Céčko, 4

Tak tuhle reportáž jsem původně vůbec neměl psát…

Jenže to bych nesměl jít po čtyřech dnech nonstop učení (ve stavu střízlivém a nikotinu prostém!) na státnice z pedagogiky a psychologie ve čtvrtek večer na „jedno“, navíc do lokálu, kde se dal předpokládat výskyt borců z ústeckého céčka. A skutečně. U stolku, na němž poletovaly čertovy obrázky, seděli pánové Kylar, Smola a Kameník, co chvíli debatujíce o skutečnosti, že ku nedělnímu matchi v Poličce jest připraveno pouze „sedm kusů“, a že bych tedy měl nastoupit taky a prokázat charakter (haha 🙂 Pravil jsem něco ve stylu: no uvidí se. Nicméně po dalších dvou dnech učení do zblbnutí jsem dostal na figurky značnou chuť a napsal Smoldovi s Dejvem, že teda jako jo…

Tolik úvodní kecy, nyní předehra před výkopem…

Z Hradce Králové jsem po dohodě vyrazil směr Česká Třebová, kde již bylo připraveno vozidlo s posádkou: Smolda (řidič), Pavel Kylar, Petr Jániš. Vstávání v pět ráno (v neděli!) se mi teda hrubě nelíbilo, nicméně cesta vláčkem z „Mechova“ do „Vlakova“ víc než pohodová, zpoždění nulové a navíc se v nejlepším světle ukázal slovenský jídeláček v écéčku z Pardubic, jež jsem prozřetelně zvolil. Ranní kapustnica vylepšená klobáskou, houbami a požehnanou porcí zelí, to vše za lidových 33 káčé, plus dobrá kávička, co si víc přát?! Tady bych chtěl upozornit vedení oddílu, že budu požadovati ku proplacení vlakové jízdenky v ceně 120 Kč a k dobru zkusím přidat i paragon z jídelního vozu na 63 Kč. I když se obávám, že to u Martina Šmajzra a Pavla Kylara asi neprojde… 😀

No nic, aspoň jsem to zkusil. Cesta do Polička stála za houby, neb silnice na Vysočině stojí za houby a Smoldu baví s cigárem v ruce předjíždět po zasněžené silnici frézu, nebere při tomto počínání v potaz okolnost, že ve čtyřech lidech (jedno auto) se vyhrává těžko. Další nemilé „překvapení“ čeká u vchodu do DDM, kde někteří z nás tvrdě naráží na absenci bačkor a dají tak vydělat panu Stodolovi obligátní tři koruny za návleky. Jak jsme svorně konstatovali: ochrana na jedno použití… Ale já ten zatracený pár návleků vysuším a za rok přivezu, to se budou divit! V hrací místnosti již na nás čeká domácí rezerva téměř v plné zbroji (chybí jen jeden ze Stodolových) a přítomni jsou taktéž „céčkaři“, hrající úspěšně v KPIIZ. Po dlouhé době se tak mimo jiné potkávám s Magdou Houškovou, vesele rozprávíme a dovídám se některé novinky (vůbec jsem třeba netušil, že je ze sympatické šachistky už taky mamka).

Teď už konečně k zápasu, aby předehra nebyla delší než celé představení 🙂

Úvod střetnutí, ve kterém nejde o holý život a dají se tak čekat zajímavé šachy bez nervů, začínáme trochu lépe my. Nejrychleji dohráno má náš kapitán David Kameník, jenž se, určitě ne poprvé, potkává se zkušeným Zdeňkem Stodolou. Hrál se „nečekaně“ Aljechin, kde ústecký hráč v zahájení nic moc nevymyslel, rychle vyměnil dámy a něco k tomu. Silný jezdec na d4 garantoval černému rovnou hru a i když první nabídka smíru vyslyšena nebyla, druhá už ano – 0,5:0,5.

Druhou remízu zaknihoval Jenda Mareš, jenž o stůl dál čelil bílým figurám Ladislava Klímy. Hrála se symetrická anglická, kde náš hráč ve vhodný moment vyměnil na d4 a nasadil správně d5, bez obav z pěšcové majority bílého na dámském křídle. V jednu chvíli mohl asi získat floka (říkal Dejv, nemohu posoudit), nakonec nabídl remízu – 1:1. A odešel sledovat partii debutanta v céčku Ládi Kubišty, která tedy rozhodně stála za to…

Náš mlaďák nastoupil na osmičce proti domácímu junioru Davidu Sionovi a i když měl dost ELO bodíků k dobru, začátek podle toho příliš nevypadal. S druhou Aljechinkou, co se hrála (opět málo razantní odpověď 2. Jc3 a po d5! Je černému vcelku fajn), si netykal, střelce postavil na ošklivé pole b2 a vývin kde nic, tu nic. Hráč Poličky měl tolik volných diagonál a sloupců, že jsem jen čekal, až to Láďa podepíše. K mému údivu se ale najednou začalo měnit, náš benjamínek získal floka (i když trojpěšec na c sloupci zas nebyl nijak krásnej) a hrozby dovedně vykryl. Domácí borec si zazdil černopoláka, pak musel dát figuru za nebezpečně postouplé céčko a bylo po partii – vedeme 2:1!

Pak nám bohužel došla šťáva na šestce a sedmičce 🙁

Jarda Víglaský zkusil černými podnikavě sicilku s e5, úskalí zahájení zvládl slušně, ale po výměně dam začal ztrácet půdu pod nohama. Domácí Martin Buchta, ač ratingem, podobně jako náš hráč, dvakrát neoplývá, potvrdil letošní formu (nyní výborných 4/4!), získal pěšce a trpělivě jej uplatnil – vyrovnáno 2:2.

Na super výkon proti Čermné pak nenavázal Petr Jániš, jenž nastoupil bílými proti Jakubu Stodolovi (pletu se, nebo jsem ten obličej viděl v letošní Superstar? 😀 ) Z hodně akčně pojaté francouzské (3. Jc3 Sb4 4. e5 c5 5. a3 cd4?! 6. Dd4?! (lepší ab4!) vylezl náš šachista s kvalitou víc, ale pozice byla pořádný močál, který Petr v časovce neustál – prohráváme 3:2.

Dohrávají se první tři šachovnice a další na řadě jsem já.Černými jsem vyfasoval Miloše Jermana, potkali jsme se ve vážné partii vůbec poprvé. Na sicilku reagoval můj soupeř krotce 3. b3 a ze zahájení stál spíš trochu hůř. Bohužel jsem v tvrdě manévrovacím boji vyměnil nevhodně dobrého kobyleho na d4 za mrzáka střelce e2 (první figurka zmizela až v 11. tahu!) a miniplus uplavalo. Oba jsme postupně dolezli do časovky, kde jsem zkoušel vymyslet aktivitu, ale sok hrál správně a ve vhodný moment se taky nebál přitvrdit (mj. 21. 0-0-0! :-). Pak vhodně figury naředil, já si vzal na f5 blbě dámou (po braní věží jsem stál stále asi btrochu líp) a rázem z toho byl flok míň při těžkých figurách. Nějakou kompenzaci jsem zaplaťbůh vykřesal, takže bílý ve 28. tahu s malým plus nabídl takticky remízu. Pohled na Dejva (co ty na to, když zápas za moc nestojí?), pak pohled na hodiny (moje dvě minuty proti soupeřovým pěti) a nakonec souhlas – 3,5:2,5. Bilanci 6/6 jsem si tím pádem trochu pokazil, ale Miloš bojoval srdnatě a moje učením ztýraná hlava na víc asi neměla.

Minimálně bod jistí krátce poté domácím Kristýna Stodolová, která se na druhém prkně potkala s Pavel Kylarem. Náš hráč pojal zahájení (výměnná slovanská) dosti gentlemansky, remíza mu trochu „koukala z očí“ a o nějaké výhodě bílého nemohlo být ani řeči. Kristýna postupně, věrna svému pozičnímu stylu, utahovala šrouby a remízu podepsala určitě z pozice síly – 4:3.

Nejdéle se tentokrát hrálo na jedničce, kde Honza Smola hájil černé proti Arnoštu Zemanovi. Domácí lídr se letos nepyšní nějakou zářivou bilancí, a tak jsem Smoldovi dost věřil. Zahájení takové nijaké (na skandinávku přetáhl bílý e5, Honza vyvinul nejdřív správně bělopoláka na g4 a hrál pak vylepšenou zavřenou francouzskou). O dalším průběhu vím kulový, Velký Arnošt (jak je na poličském webu nazýván) měl ve věžovce pěšce víc a uplatňoval jej tak precizně, až jej potratil 🙂 Pozice byla mrtvá remíza, ale když jsme s předstihem odjížděli, vzývali jsme všechny mocnosti pekelné doufajíce, že náš matador svého soupeře nějak poplete. Dejv mi už po dohrání volal, že jednička poličské rezervy se skutečně snažila pomoct, ale ani tak to nestačilo – 4,5:3,5 a vymalováno.

Hubené a vcelku zasloužené vítězství, jež garantuje Poličce B skok na průběžné šesté místo a nám naopak sešup na příčku osmou, tedy nakonec připsali domácí.

PS: Dohrávka zápasu, alias pondělní státnice z pedagogiky a psychologie, budou doplněny… v pondělí 🙂

Edit – Petr Mareš ml: Honzovi držíme všichni palce!!!!!!!

Doplnění reportáže – pondělní simultánka proti třem soupeřům (dr. Švarcová, doc. Svatoš, doc. Iljuk) alias státnice z pedagogiky a psychologie

Dlouho očekávané střetnutí začalo nečekaně už v osm ráno, i když nebohý student počítal až tak desátou dopolední a chtěl ještě opakovat. Proti své vůli byl ovšem nahnán na potítko, nemaje v sobě ani kafe!

Štastná ruka se naštěstí projevila už v zahájení, neboť otázky vývoj českého školství v letech 1918 – 1989 a psychologie jako věda, její pojetí a předmět zkoumání byly mezi těmi variantami, jež jsem vcelku ovládal z knihy Černobílé otazníky. Postupně jsem překonal pojetí GM T.G.M., IM Příhody i KM Chlupa a větších problémů mi nezpůsobil ani obávaný sovětský útočník Makarenko.

V psychologické části na mého krále mocně tlačil doc. Iljuk, nicméně jsem se dokázal s jeho hodně jedovatým pojetím čeljabinského útoku vypořádat a výsledkem jest známka výborná!!!

Děkuji všem kamarádům šachistům za podporu a těším se na brzké setkání!

Krajský přebor družstev žáků – 4. a 5. kolo Vyhrožování tresty zdá se pomohlo VMC – UOB 2-6