Tak dlouho se chodí s gambitem pro body… (Vít Holásek)

8. 1. 2025 Pavel Holásek Béčko, Trénink, 6

aneb Gambituju, gambituju a najednou koukám, já vzdávám.

V téhle sezoně se mi zatím nedaří. Ačkoliv na Lichessu zdatně udolávám hráče 2100/2200, do reálných zápasů se to propisuje velmi pomalu. Přesto, pokud mě paměť nešálí, jsem letos žádnou divočinu nevyvolával cíleně. A proto nastal čas to napravit.

Se znalostí naší soupisky a s vědomím, že by se hodilo překvapit a silnějšího soupeře udolat, jsem žalně hleděl na možné sestavy soupeřů. Nakonec jsem se rozhodl připravit (Připravit? Kdo to kdy v Ústí viděl?) především na Aleše Nováka. (Respektive na další lidi už mi ani nezbyl čas.) Jenže jak hrát s papírově silnějším soupeřem? Jedině v teritoriu, které mi bude známé. Výhoda bílých mi umožnila směřovat ke Katalánu.

Soupeř má v databázi na 1. d4, d5 2. c4, c6 jen něco málo partií a prakticky vždy tam staví e6 + Db6, prostě Poloslovanskou. Podíval jsem se tedy mimo jiné na nějaké dynamické možnosti, jak proti Slovanské Katalán vůbec stavět. A světe div se, i když na mě prve vyskákali jenom titulky „Zneutralizujte Katalán, hrejte Slovanskou!“ nakonec jsem se dopátral i k pohledu bílého. Jenže ouha. Soupeř mi v partii z přípravy utekl snad ještě dříve, než jsme vůbec začali a (s)prostě si sebral pika na c4.

Takže: Vít Holásek (1884) – Aleš Novák (2080) 1. d4, d5 2. c4, c6 3. Jf3, Jf6 4. g3, dxc4 5. Sg2, b5. Znalý dětských pouček, že b5 se prostě nesmí, rozhodl jsem se, že musím soupeřovu výzvu spolknout i s navijákem a prokázat, že se to skutečně nesmí. 6. Je5, Sb7 7. a4, a6 8. b3, cxb3 Pozor, tady jsme ještě pořád v teorii. 😉 Komp tady chce 9. Sb2 nebo 9. 0-0 a divočinu otevírat až po dokončení vývinu. Jelikož jsem to ale vymýšlel a Sb2 si pamatuju jen matně, napadlo vylepšení: 9. Sa3! Myšlenka je vcelku prostá. Místo zdlouhavých příprav popíchnu černého rovnou. Na postavení boudy už mu nezbývá dost času, ale e3 si v životě nemůže dovolit, pokud nechce zůstat bez rošády.

 

Soupeř to zřejmě viděl stejně. I když má černý momentálně o dva pěšce více, k dokončení vývinu mu zbývá až příliš mnoho temp. Rozhodl se tedy pro nebojácné 9. …, e6. Takže přirozeně 10. Sxf8 a mezitah 10. … b2! 11. Va2, Kxf8 12. 0-0, Jd5 13. Vxb2, f6? Na první pohled správný tah ukazuje na nedostatek v černého pozici. Díra nebyla jen na e5, ale také na c5. Dynamika je tak na straně bílého, kterému se pozice naviguje velmi snadno. 14. Jd3, Jd7 15. e4, Jc7 Nutný tah, který pokrývá e6. (Počítači se víc líbí 15. … Jb6, ale to je nuance.)

A teď přichází první klíčový okamžik. Pozice bílého je objektivně lepší: držím mocné centrum, král je v bezpečí. Otázka jenom je, jak dosáhnout souhry figur. Jezdec z b1 stále neudělal ani jeden tah, věži na f sloupci překáží pěšec a dáma se musí rozhodnout, které pole bude nejvíce kritické pro pokračování tlaku. Takže jsem přirozeně zahrál… 16. Jf4? Myšlenka je to hezká – nejprve přitlačím na e6, ještě více svážu černého a teprve potom přiletím dalšími figurami. Nějaké ideje typu Jf4 – Dh5 – Jg6 jsou ale silně naivní, protože jsou to tři tempa a obrana je prostá. Dalším nedostatkem tahu 16. Jf4 je také hlavní odpověď černého 16. …, e5! Brát se to nedá, protože černému na dámském křídle zbydou 3 na 1. Bílý by tak musel stáhnout ocas a odhopsat zpět na d3.

Soupeř místo toho pokračoval v původním plánu a rozhodl se dokončit vývin. 16. …, Kf7 Když stihne udělat umělou rošádu, bude moct postupně zneutralizovat aktivitu bílého a přeleze do koncovky s pikem víc. Má to však drobný nedostatek. V tuto chvíli je na tahu bílý. Kdo najde kritické pokračování pozice? 😊
Správné za bílého bylo 17. d5! Černý král je odkopaný a pokud zmizí pěšec z c6 padne i zbytek dámského křídla. Jak říká jeden nejmenovaný americký streamer „criss-cross applesauce“; tedy že pozice černého je svázána ze všech stran „křížem krážem“.
Já se bohužel rozhodl pro pomalejší řešení a nejprve dokončuji vývin. 17. Jc3, Jb6 A teprve nyní, po deseti minutách tápání „kde je to kritické zlepšení“ došlo na 18. d5. (Mezitím jsem počítal různé variace na myšlenku 18. Dh5, g6 19. Jxg6; případně 18. e5, f5 19. g4; potažmo 18. Df6, De7, e5, ale ani jedna z variant se mi nelíbila.) Takový výpad pěšcem působí přímo kontraintuitivně. Pole d5 je kryto hned šesti černými figurami. Případné výměny ale vždy povedou k dalším vazbám, nejen po diagonále h1-a8, ale také a2-g8 a po sloupci d. Po tahu 18. …, e5 však bílý musí pokračovat 19. Je6. Dobrat to nelze, to by zcela explodovat sloupec d (Vždy hrozí Vd2 s napadením dámy.), ale při vyčkávacím přístupu např. Dd6 už bílý vymění celé dámské křídlo a s uklizeným králem a aktivními figurami se pozice bude hrát sama.
Já jsem Je6 samozřejmě viděl, ale podcenil jsem blokádní možnosti černého. Nejprve tedy mezitah 19. Db3, Jc4 20. Je6, Jxe6 21. dxe6, Kg6. I když jsme teprve na dvacátém tahu a do přidání nám zbývá ještě dalších dvacet, oba jsme tu již na poslední minutě. Zbytek partie tak rozhodne spíše neschopnost bílého najít kritická pokračování než objektivní poziční výhoda.

V duchu první poloviny partie by se chtělo říct, že král na g6 není úplně šťastný. Má to ale drobný háček – bílý se na něho nemá jak dostat! Objektivně tak bílému chybí pěšec a druhého na e6 nemusí úplně vždy zvládnout udržet. Přesto počítač hodnotí pozici jako nula nula nic, tedy plochou remízu. V podstatě říká, že pika na e6 chce držet tahem Sh3 a jinak plánuje čekat, až se vyjádří černý. Ten stále ještě nedokončil vývin, střelec na b7 je sice o něco šťastnější než doposud, ale ideální to také není. Navíc černý prohraje i boj o d sloupec. I když tedy prozatím uhájil krále a na dámském křídle má masivní pěšcovou převahu, prolomit to úplně nemá kudy.

Tady se ale ukazuje jedna z nejnáročnějších schopností šachisty: umění přeorientovat svůj plán podle potřeby pozice. Bílý dosud útočil a tlačil, ale nyní je potřeba vydechnout a prostě jen chvilku popotahovat. Já však na minutě viděl černého krále nejen jako snadný, ale především nutný cíl. Klíčem tedy bylo vymyslet, kudy na něj. Dc2 – De2 – Dg4 je zdlouhavé a neefektivní. Jd1 – Df3 – Je3 sice přivede do hry marnotratného jezdce, ale černý se opět ubrání vcelku jednoduše a bílý navíc zcela zbytečně obětuje věž na b2.

Za zmínku zde stojí varianta 22. Sh3, Jxb2 23. Dxb2, Sc8 24. Dc1, Sxe6 25. Sxe6 +-. Černý je nucen odevzdat druhou figuru za obětovanou věž a nadále mu zůstává exponovaný král. Pokračování by pro bílého opět bylo vcelku jednoduché, což by se s minutou na budíku velmi hodilo. Protilékem k této variantě je počítačová reakce, že po Sh3 se vlastně nic neděje a černý si otrávenou věž vlastně dobírat vůbec nemusí. Místo toho má v klidu dokončit vývin. V partii jsem motivy se Sh3 samozřejmě počítal, ale tuhle variantu jsem zcela přehlédl. Škoda.

V partii jsem tedy pokračoval drzým 22. f4?! Oběť věže na úkor pokračujícího tlaku proti králi, který (zatím) nemá tak úplně kam utéct. 22. …, Jxb2 23. f5, Kh6 24. Dxb2. Teď se však ukazuje nedostatek tohoto plánu. Bílý není dostatečně rychlý a je to naopak černý, kdo získává cenná tempa k dokončení vývinu. 24. …, Dd4 25. Kh1, Vad8 Balanc pozice se však ještě zcela neotočil a po trpělivém 26. De2 (oběť jezdce 😉) pozice zůstává rovná. Já však motiv De2 – Dg4 – Dh4 zcela vypustil. Místo toho přišlo 26. Sf3?? Myšlenkou je naivní Dc1, které však černý nemusí nikdy dovolit. 26. …, Dd2 27. Da1, Dd6 A světe div se, tentokrát zase chybuje černý, pro variantu 28. axb5, cxb5 29. Vd1!, Dc5 30. Jd5 =. Já však pokračoval v plánu „chyťte krále“. 28. Jd1, Dd4 29. Dc1, Dd2 30. Dc5, Dd6 31. De6, g5. Tady už je bílý zase na koni. Černý nemohl průlez dámy na sedmou řadu dopustit, ale povolil tak pokračování tlaku na královském křídle.

Zde tedy bílý opět stojí před kritickým rozhodnutím. Správné pokračování je jen jedno, ostatní vedou při nejlepším k neklidné rovnováze a nutnosti přesné obrany v koncovce. 32. Jf2 je pomalé, myšlenka Se2 – Df3 stejně tak. Komp ještě navrhuje 32. Db6 s přetrvávajícím rizikem slabé sedmé řady, ale lidsky to moc přesvědčivé není. Důsledné tedy bylo 32. h4! Ani ne tak pro přetrvání útoku, ale spíše pro strategické přežití dvou krytých volných, navíc ještě vzdálených pěšců e6+f5. Opět tedy tah, který jsem viděl, počítal, ale nedocenil. Vlastně ani nevím proč. Nejspíše ve mně jen zvítězil dojem, že 32. fxg6 povede k matovým zakončení.

Věčná škoda, protože odsud už je to jenom skluzavka do pekel. Prodloužit martyrium mělo snad jen 32. Kg7 33. gxh7. Ruka mi ale ujela k 33. Df2, hxg6 34. Sg4, De7 a tady už není o čem. Ještě tedy dotaháme do kontroly. 35. Je3, c5 36. Jd5, Sxd5 37. exd5, Vxd5 38. axb5, axb5 39. De2, Vb8 40. Va1, Vd4 41. Sh3, c4. A bílý musí uznat, že ze slavného útoku odchází po žebrotě. Šance na zázraky pominula, na sedmou řadu už neprolezu, zato černému zůstalo legendární dámské křídlo, které zcela bez odporu prošlape až do sedmého nebe.

Z partie mi tak zůstává určitá trpkost. Klíčové momenty jsem vždy počítal správně, ale konečné provedení bylo nevhodné. Paradoxní je, že jsem v dynamickém honu na krále volil zdlouhavá řešení, i když jsem se po celou dobu dušoval útokem na úkor strategického vyčkávání.

Úlevou může být, že má prohra nijak neublížila týmovému výsledku. Zkušení zástupci Bohemky nás taktně povodili za ruku a šancí nám moc nedali. Ale i to je součástí procesu. A statistika hovoří jasně: příště už prohrát nemůžu. To je prostě nepravděpodobné. 😉

Tři body bílými V sobotu do Pardubic