Bod, bída, boj: Béčko v Chrudimi

20. 1. 2026 Vítek Holásek Béčko, 4

I nás postihla tradiční lednová bezmoc: je vůbec někdo, kdo může nastoupit? Ve zbytku sezóny už budeme vždy jen underdogs [ti slabší ze dvou týmů], ale to neznamená, že bychom měli jezdit slátaní. Zároveň se ale můžeme soustředit na hru a nedělat si těžkou hlavu z případných proher. I přes sérii omluvenek se tedy podařilo poskládat solidní mančaft. A světe div se, ono to (téměř) stačilo.

Když v úterý přišel mail, kde stálo „ze základní sestavy tedy zbyli jen 7,8,9,12“, stále jsem ještě nevěděl nejen zda jsem zkoušku udělal, ale ani zda už jsem na ni dostatečně připraven. O den později již nešlo dále čekat a kapitánovi jsem svou účast přislíbil. Bohové šachu se následně slitovali a výsledek atestace přišel pozitivní. Místo dalšího ležení v učivu jsem se tedy mohl vydat na zápas.

Ze základu nám tedy chyběli Adam, Jenda, Kamil i Verča. Jádro pak kromě mě doplnili Martin, Jirka a Petr. Z náhradníků se uvolili hrát Matěj, David, z Ostravy dorazila Soňa a letošní premiéru si střihla Saša. Ještě že máme tolik silných náhradníků. Ono to po té kalamitě dokonce vypadá, že máme solidní sestavu.

Ani Chrudimští nás nezklamali a aby nás nepřejeli o parník (jak ostatně bývá jejich dobrým zvykem), raději také pár hráčů vynechali. Ze základu jim chyběli hned tři hráči a vzadu dostalo prostor dravé mládí. Přesto neradno si zahrávat, ne nadarmo stojí chrudimské družstvo v první polovině tabulky. Ligový hráč Jan Česenek, bývalý ligový hráč FM Pavel Němec i další velmi zkušení soupeři dávají jasný signál, že se budou hrát skutečné šachy.

Ze zahájení jsme stáli podezřele jen já se Soňou, ale zcela tradičně jsme si oba mysleli, že víme, co děláme. Na zbytku desek kolem roviny, všichni prostě hráli „to svoje“. Pokud vím, první se partie rozpadla Saše. Následně však triumfoval David. Remízu udržela Soňa a nic zásadního také nevytvořil Matěj. Jirkovi se ve Francii rozpadla koncepce, ale na remízu to také stačilo. Mezitím to položil Martin, který byl v Indii zcela umačkán. Zbývaly dvě partie, kde bylo nutno vytvořit bod a půl. Ale kde? Petr měl zcela teoretickou remízu a já srdnatě bránil chaos v dámské koncovce. Protiútok naštěstí zabral a soupeř kývl na opakování pozice. No a Petr se blýskl, zkoordinoval krále a koně a vynutil si postup skrz.

1) Česenek Jan (2068) – Holásek Vít (1913)
Já jsem si partii protrpěl, ale děsně mě to bavilo. V Caro-kannu jsem si připravil vedlejší lajnu, jenže jsem zcela nepochopil její koncepci a zůstal jsem bez rošády. Bílý naštěstí neměl úplně kudy prorazit a šachovnici oběhl až ve střední hře. V koncovce D+V však zaváhal a místo strojového postupu pěšcem raději hledal matové sítě. Tím mi však paradoxně pustil nohu z krku a tentokrát měl začít tlačit já. Protože by takové ostré lajny mohly dopadnout všelijak, smířil se bílý s opakováním pozice a já nic nenamítal. ½

2) Poslušný Martin (1901) – FM Němec Pavel (2169)
Největší výzvu podstoupil Martin, který se silnějšími soupeři trpí celou sezónu. V králce připustil rychlé e4 a pro nedostatek prostoru nestíhal řádně koordinovat figury. Typový průlom f3 k vyrovnání nestačil, neb po výměnách černý ovládl nejen dámské křídlo, ale i centrum. Počítač nabízí určité uklidnění ve 30. tahu: možná šlo postavit jakousi pseudo-pevnost převodem jezdce z f4 na b2; černý by to potom nesměl přehánět, aby se neukázala slabost pěšce na d6. Najít takové strategické šílenosti je ale nelidské, o to víc, pokud je člověk pod tlakem. Ve zbytku partie pak černý předvedl ukázkový tlak a hru všemi figurami. 0-1

3) Hlaváček Robert (2034) – Píše Jiří (1855)
Jirka si taky udělal domácí úkol a z dámského gambitu vylezl s lepší pěšcovou strukturou. Počítač sice hodnotí bílou dvojici střelců jako důležitější faktor, lidsky na jejich koordinaci ale není čas. Důležité rozhodnutí nastalo ve 20. tahu, kde si Jirka nejspíše mohl sebrat střelce „zadarmo“. Krále však nehlídaly žádné figury a mohlo by to být příliš nebezpečné. Místo toho tedy došlo k výměnám, naředění figur a nabídce smíru. Černý by nejspíš koncovku proti slabým izolákům mohl zkoušet dalších 30 tahů, ale půlka tady zápasovému výsledku pomáhala čili není co namítat. ½

4) Mareš Petr (1907) – Linhart Zbyněk (1934)
Hrdinou zápasu se stal Petr, který nejen že zachránil horší pozici, ale nakonec z teoretické remízy vytřískal celý bod. V tradiční boudě se nějak nepovedla koncepce. Rozjíždět pěšce na dámském křídle, když mám všechny figurky nacpané na tom královském je potenciálně nebezpečné. Černý z toho získal pohodlnou výhodu, záhy dokonce celého pěšce, který z b4 sliboval rychlý finiš. Na prahu vítězství však nezafungovala kalkulace, béčko padlo a Petr našel krásnou taktiku vedoucí k výměně věží. Záhy padl i další izolák, který ještě pár tahů zpět šikanoval bílé centrum. V padesátém tahu se tak ocitáme v koncovce J+3 vs S+2. Prosadit pěšce navíc by však mělo být prakticky nemožné – střelec umí držet kontrolu i z dálky a koňské úskoky tak nemusí nic znamenat. Petr je však zkušený hráč a zatímco já na opačné straně místnosti rozebíral svou divočinu, jemu se podařilo spojit úsilí krále, jezdce i pěšců a černého krále zcela přejel. Z tlaku pak získal i druhého pěšce a to už se dohrávat nemusí. Rozhodující výhra, skvělý výkon! 1-0


5) Honek Jan (1783) – Kobr Matěj (1862)
Nějaký systém s dámským pěšcem. Matěj si nedělal těžkou hlavu a udržoval symetrii. Tady se musí snažit bílý… Moc nevím, co k tomu napsat – z téhle partie jsem viděl nejméně. Někde po přelezu do střední hry se mi to za černého líbilo víc, ale ono prostě není kudy. Po výměnách vznikla koncovka SxJ, ale ani centralizace jezdce žádnou výhodu nedala. Prostě korektní půlka. ½

6) Kameník David (1890) – Němec Bohumil (1783)
Kapitán teď dal dvakrát přednost mladším hráčům, čili přišel čas na jeho velký návrat. Sicilská – počítač hlásí, že Paulsen (já se v tom nevyznám). Principem je nejspíš rychlá výměna v centru s následným typovým nástupem d5. Z průlomu se ale stal slabý izolák a potřeba jít do výměn. V rovném materiálu se pak lépe zorientoval bílý, zatímco soupeř hledal vhodné postavení pro věže, David aktivizoval lehké figury. Zákonitě z toho pak vyšla taktika proti slabému králi a mat před čtyřicátým tahem. 1-0

7) Trunec Tomáš (1647) – Leksová Soňa (1845)
Kdo viděl Soňu někdy hrát, ví že hraje Skandinávii. Často se v ní ale dostává do podezřelých pozic a ani tentokrát to nebyla výjimka. Bílý se sice neujal náskoku ve vývinu, ale pustil se do opuštěného královského křídla. Místo stupňování tlaku ale připustil výměny a přelez do koncovky SxJ. (Jestlipak ona to nebude nějaká Chrudimská specialita?) Tam se sice Soňa cítila o trochu lépe, ale strojově není o čem a pokoušet se o jezdcové šejdy asi není potřeba. ½

8) Dudlová Alexandra (1690) – Straka Tomáš (1705)
A konečně naše tajná zbraň: Saša (ročník 2014!). V pralese to drtí nemilosrdně, v KPII možná ještě tvrději. Premiéru v KPI už si střihla vloni za Áčko, tentokrát tedy jela už spíše z rutiny. 😉 V partii postavila Italku s d3 a soupeř jí šel do opačných rošád. V rychlejším tempu by byl nástup dámského křídla úplným válcem. Tady se bohužel trochu zamotaly koncepce a opatrné g3 se ukázalo jako chyba. (Pokud na nás soupeř rozbíhá pěšce, je potřeba čekat s různými přetahy co nejdéle to jde.) Černý díky průlomu opanoval sloupec, centrum i celou partii. Dlouhé tahy dámou, kolem dokola desky jsou taky ukázkové. Ani tady nám ale prohra nevadí, důležité je, že sbíráme zkušenosti. 0-1

Před dvěma lety jsme si z Chrudimi odvezli kanára. Vloni se nám podařilo urvat půlku. Letos držíme tradici. (Zlepšujeme se?) Výsledek 4:4 nás může těšit. Nadále se držíme v polovině tabulky a na skóre jsme nejlepší ze sedmibodových. Příště nás doma čeká Rapid, kterému to letos nějako klouže. Tak třeba po výkonu Áčka překvapíme i my. 😉

Fotky tentokrát od Pavla Němce. Díky za sdílení. 😉

Wijk III: pseudoaktivita vedoucí k oslabení Ukázky (nejen) z Pernštejnky