Paralen gambit a jiné zbraně hromadného ničení

15. 2. 2026 Vítek Holásek Béčko, 2

Copak to jde, psát nějaké elaboráty, když člověk prakticky nespal a z hrací místnosti zmizel už ve 12?

Tak tedy stručně. 😉

Dnes k nám zavítalo Béčko ligové Chotěboře, družstvo, které letos prohrálo jen jeden zápas – totiž s naším Áčkem. Pohled na slátanou soupisku nám tedy nemusel dodávat příliš nadějí, jelikož v obdobné fázi rozkladu jsme i my sami. Posun základu o dvě desky a lepené zadní šachovnice předpověděli výsledek zápasu. Ne toliko ale samotné hry:

ŠK Ústí nad Orlicí B              TJ CHS Chotěboř B

Mikyska Kamil H Z   1974    ½         –          ½         2077    Černovský Jiří H Z

Holásek Vít Z 1932    ½         –          ½         2007    Sukdolák Radek Z

Šmajzrová Veronika Z   1924    ½         –          ½         1959    Petrus Luděk Z

Poslušný Martin Z      1862    1          –          0          1916    Hospodka Josef Z ZK

Mareš Petr Z ZK        1907    0          –          1          1870    Fiala Milan

Kameník David K      1905    0          –          1          1896    Jun Robert

Hejda Ondřej  1823    0          –          1          1852    Klabeneš Petr

Dudlová Alexandra    1713    ½         –          ½         1825    Tomek Karel

 

Kamil zkoušel inovaci v Caro-kannu, ale přehmátl se a ocitl se o dva pěšce chudší. Následná iniciativa ale byla dostatečně přesvědčivá a soupeř přijal ideu věčného šachu.

Já jsem šel do partie bez přípravy, ale v nějakém Benoni není co ztratit. Na konci zahájení přišla nabídka smíru – oběma hráčům šla hlava kolem. Dnes jsem Paralen gambit rád přijal.

Verča z první trojce vychází nejzodpovědněji. (Chci říct – nic nepodcenila, nic nepřehlédla.) V Sicilce se pustila do rychlého f4 a soupeř raději rychle naředil figurky. Smír přišel na prahu náročné potahovací koncovky.

Hrdinou zápasu se stal Martin, který konečně prolomil své prokletí a zcela metodicky soupeře přejel. Francie s rychlým braním na e3 se vyplatila a ukázkovou taktikou z toho byl pěšec. Soupeř následně nezvolil nejšťastněji a provyměňoval se až do koncovky J+S proti dvojici střelců. Dalších 30 tahů stačilo vyčkávat a bílá pozice se postupně rozpadla. Gratulace.

Petr dnes partii neudržel. V Rétim se mi docela líbil – to dvojité fiatchetto má něco do sebe. Soupeři se ale podařilo pozici zablokovat a centralizovaný střelec sliboval šikanu. Bílému nezbylo než čekat a nechat si to ukázat.

Na Davidovi ulpělo břemeno zápasu a tentokrát si vytáhl Černého Petra on. S mladými do koncovky – k tomu posloužila Italská. Jezdec proti střelci je ale v mnohých pozicích méně obratný a tady se to prokázalo. V pozici, kterou bych i při plném vědomí považoval za rovnou se bílému povedl průchod krále centrem šachovnice a za asistence právě onoho proklatého střelce se černá pozice rozpadla.

Ondra by potřeboval osobního kouče a trénovat uplatňování výhody. Anti-sicilkový Grand Prix attack se vyplatil a černý král vylezl na f7. Bílý pak ukázkově našlápl v centru a chystal se krále odstřelit. Figurky lítali horem dolem a Ondra vykřesal kombo J+S+p za věž. Pak bylo potřeba sednout si na ruce a vše počítat dvakrát. Zkušenější soupeř ale prokázal značnou resilienci, aktivizoval věže i krále a došel si pro korunu. Věčná škoda.

A v neposlední řadě, na poslední šachovnici, naše legenda Saša. I tentokrát se stala obětí četných omluvenek a místo Pralesa byla povolána hned o dva stupně výš. Silnějšímu soupeři se přizpůsobila a v nějakém neortodoxním komplexu po d4 držela pohodlnou pozici. Typový průlom e5 poctivě připravila a po výměnách se nelekla ani dámské koncovky. Remízu přijímala z pozice síly.

Shrnuto podtrženo, dnes nám strategie „ve předu udržet, vzadu se porvat“ nevyšla. Sedm zápasových bodů začíná vypadat trochu strašidelně. Ale ono je to celkem jedno. Poučení si můžeme vzít nejen ze svých partií, ale i z ukázek ostatních. Sbíráme zkušenosti a po vzoru Martina zlomíme prokletí tak akorát ve správný čas. 😉

Zápas s překvapeními Sprinty i maraton