Zcela zasloužená remíza s velmistrem😇

17. 8. 2026 Vítek Holásek Osobní, 3

…aneb Ústecká mlha v praxi

Horký letní den, polovina srpna; člověk si jde sednout do své oblíbené kavárny, že snad udělá něco té práce na počítači. Když tu náhle uprostřed náměstí, přímo před historickým Orlojem, spatří dlouhou řadu stolů a na nich 24 desek s královskou hrou. Opodál postává velmistr Sergej Movsesjan (2594) a s úsměvem komentuje dění. Bude se hrát simultánka!

Když jsem v sobotu dopoledne zjistil, že se v rámci zahájení Olomouckého šachového léta odehraje také simultánka se samotným Movsesjanem, rozhodl jsem se, že tuto šanci nesmím minout. Kdy jindy se vám taky poštěstí potřást si rukou s legendárním velmistrem?

Edit: reportáž Olomoucké televize zde.

Od samotné partie jsem si mnoho nesliboval. Zásadní bylo nic nepřehlédnout a možná taky neprohrát jako první z davu. Kdyby se snad podařilo odehrát ukázkově, byl bych zcela spokojený. Tempo však bylo vražedné – standardní hospodaření s časem zde nebylo možné. Každý hráč musel odehrát, kdykoliv Sergej přišel k jeho šachovnici. Na jeden tah tak připadalo zhruba tři minuty. Tři minuty, během kterých se člověk musí zorientovat v nastalých změnách, spočítat všechny relevantní varianty a zahrát tah, za který se nebude muset stydět. Velmistr to řešil po svém a místo vyhledávání přísného pokračování tahal zcela metodicky.

Zákonem schválnosti jsem si zapomněl vzít tužku a papír. Následující analýza je proto založena čistě na mé paměti a na několika málo fotkách, které se mi podařilo zachytit.

Bílý zahájil variantou, na kterou sám přísahám. V Trompowském okamžitě sežral na f6 a mě čekala masterclass strategického uvažování. Já tyhle varianty hraju ostře, ženu se za iniciativou a černého se snažím přesvědčit, že mi spadl do přípravy. Velmistr místo toho tiše rozehrál figury, zablokoval izolovaného pěšce a argumentoval, že se jedná o dlouhodobou slabinu.

Kromě chameleona má černý ještě druhý problém. Dvojice střelců, která má být výhodou, nyní stojí spíše v obranných liniích a není úplně jasné, kudy je aktivizovat. Po 16. Da4 je asi nutné udržet koně na uzdě a pomalu budovat pevnost. Typové g6+f5 či rotace bělopoláka na dámské křídlo. Zdánlivě zřejmé 16. …, Jc4 se však ukazuje být taktickou hrubkou. Bílému totiž vychází mezitah 17. Jxe6 a nekryté b2 může vesele nechat stát. Naopak kůň na c4 náhle zůstane přeexponovaný.

K mé nemalé ostudě záhy přibyl ještě druhý překuk. Na konci mé kreativní varianty totiž zůstává viset věž na e8. 17. …, fxe6 18. Sxc4, b5 19. Sxb5, axb5 20. Dxb5, Vb8 21. Da4. Sluníčko zapracovalo a spočítané 21. …, Vxb2 nefunguje. Černému nezbývá než přiznat chybu a místo jednoho pěšce počítat hned se dvěma pěšci dolů.

Ani velmistr však nezůstává neomylný. Místo abych to na místě z respektu vzdal, zafungovala standardní Ústecká mlha. 24. …, Sb8. Hrozba matem přichází zcela nečekaně a bílý musí vrátit alespoň jednoho pěšce. Naděje se vrací. Se slabším soupeřem už by to mohlo být odremizovatelné. S velmistrem by mohly stačit asi tak tři hrubé chyby…

Následujících patnáct tahů přichází v nejasném pořadí. Bílému zůstala iniciativa – nejprve vynutil výměnu lehké figury, potom budoval tlak na slabé e6. Kdyby se mu podařilo rozšlapat dámské křídlo, přišla by rychlá smrt. Místo toho přišla další nepřesnost…

Movsesjan samozřejmě druhého pěšce nepřehlédl. Do varianty šel dobrovolně. Nastalou koncovku však odhadl špatně. Bílý černého totiž nestihne vytempovat. Ale počítejte si to, když je to jen jedna z mnoha partií, které obíháte.

40. Vf3, Dxd4! 41. b5, Vc8 42. cxd4, Vxc1 43. Vb3, Vc7. Černý sice pěšce zastavil včas, ale pokud si pro něj půjde králem, ponechá zbytek desky bílému. Odhad velmistra se tedy zdá přesný.

48. Vb5 Pointa je zdá se na světě. Věž se hnout nemůže, pěšcová tempa nic nevyřeší. Nezbývá než cuknout králem. 48. …, Kd6 49. Kd4, Kc6 50. Vb4 (Zřejmě? Tady si nevybavuji přesné pořadí tahů.) 50. …, Kd6 51. Vb2, Kc6 52. Ke5 Jejda. Bílý tedy projde.

Nebo že by ne? 52. …, Ve7 53. Kf6, Vb7 54. Ke5 Aha. Tak bílý nikam neprojde. Černá věž má tak akorát dostatek prostoru k manévrování, aby vše pohlídala.

A tak se stalo, že jsem remizoval velmistra.

Je třeba uznat, že to bylo za neférových podmínek. Soustředit se paralelně na 24 partií je neskutečný výkon. Nehledě na uvolněnou atmosféru, valící slunko a neformální charakter celé události. Přesto je to životní skalp a krásná motivace po zoufale zabedněném létě.

Bratři v Jeseníku Členská schůze