Harrachov 2010 (I) – výsledky

1. 11. 2010 Pavel Holásek Mládež, Turnaje, 3

Akce roku je za námi … nezbývá než znovu proanalyzovat partie, udržet si éthos nadšených šachových adeptů, pustit se do doporučené literatury … a taky vytěžit z akce řadu článků, doufám, že ty další a další nálevy budou stravitelné. Začněme ale celkovým zhodnocením.

Naše výprava byla devítičlenná (všichni hrající), to už znamená nějakou sílu. Tahle generace se povedla. Absolvovali jsme s výjimkou simultánek celý šachový program, tj. vážné partie, jejich rozbory se zkušenými trenéry, jejich rozbory na pokoji s Mr. Fritzem, studium bulletinů a přípravu na soupeře, přednášky, hádání tahů, někteří i řešitelskou soutěž a blicák. Holanďany tentokrát hrály daleko menší roli než vloni, že by pokrok?

Výsledky vidím asi takhle:

HD16:

Vít Kapoun neměl při své poslední účasti v žákovské kategorii příliš velké naděje. Byl nasazený až jako čtyřicátý, ve dvou třetinách startovního pole. Odstartoval také špatně, 1/4, byť měl i smůlu na los – po prohře s Mikešem (1829) dostal Aleše Suchomela (1954). Potom však ukázal tradiční houževnatost a šňůrou 4/4 (!), kde tři jeho soupeři výrazně přesáhli 1700 bodů, se dotáhl na velmi slušná místa. Ani prohra v posledním kole neznamenala velký pokles, takže 21. místo, perfo 1764! Vítek tak vlastně obhájil své 2. místo v kraji z květnového finále (opět za poličským Markem Stodolou). Partie jsem příliš neviděl, hráli jsme daleko od sebe ;-).

HD12

Veronika Holásková přijela ještě plná nadšení ze stříbrné medaile v osmičkách, ve dvanáctkách ovšem nemohla mít žádné mimořádné ambice. Přesto se postupně rozehrávala, figurky nastavovala méně a méně, postupně se učila, jak hrát v pozicích s vazbou typu Sg5/Jf6 (velmi frekventovaný motiv, uvažuji o samostatném článku!) a oblíbila si matový útok po g sloupci. Tři takové útoky jí skutečně pěkně vyšly (všechny černými), výsledný zisk 3/9 je nad očekávání. Zvláštní cena pro nejmladšího účastníka. 12. místo v D12.

Poblahopřát tu musíme vítězi, Pepovi Havelkovi z Lanškrouna, před pár lety začínal jako hráč rovnocenný Vítkovi Holáskovi … a kde už je!

Open B

Tady jsme měli hned šest hráčů: dorostenci měli hrát vepředu, Vojta s Vítkem vzadu.

Jan Mareš byl v turnaji nasazenou trojkou. Před turnajem litoval, že se nedostal do FIDE openu, limit byl 1850, slabší hráči si podle propozic museli připlatit. Žertem jsem mu tehdy poradil, ať turnaj vyhraje. Jenda skutečně celý turnaj bojoval na čele, řadu partií sehrál přímo na první desce. Ztratil jen půlku s Bukem, když nechtěl ve složité pozici riskovat, a s Petrem Jánišem (přátelská remis v den, kdy bylo dvojkolo). V pozicích se orientoval lépe než soupeři a po zásluze je přehrával. Zejména nervydrásající partie s Charvátem stála za to, určitě by se tu měla objevit! Dvě kola před koncem byl na samostatném druhém místě. V předposledním kole hrál černými s vedoucím Starýchfojtů … a vznikla neskutečná tragikomedie, kde Jenda v sedmém tahu jen tak nastavil figuru, soupeř ji dvakrát nesebral, aby pak sám nastavil během pár tahů postupně kvalitu, figuru, znovu kvalitu a dámu. Kdo nezažil, neuvěří. Partii chystám do článku “Kuriozity”. Vedení v turnaji a šance! V posledním kole pak tak dlouho uvažoval o tom, zda stačí půlka, až se dostal se Seinerem do pozice zcela prohrané (-4 až -5 podle stroje), na chudáka krále se valily vlny černých figur … černý ale nezakončil útok přesně a závěrečnou půlku Jenda přijímal už z pozice síly. 7,5/9, perfo 1841 a 1. místo v turnaji!!! Ve špičce byl po zásluze, závěr ovšem s notnou klikou.

Petr Jániš sice vstupoval do turnaje s nižším elem, ale i on mohl myslet na stupně vítězů. V prvním kole zázračně otočil zcela zdechlou partii s lanškrounským žákem Matějem Dolečkem. To ho nakoplo ke šňůře vítězství, kterou přerušil jen zdvořilostní půlkou s Marešem – 5,5/6 a prozatímní druhé místo! Aktivní, útočné, místy téměř hazardní šachy. Partii o první místo v sedmém kole s panem Starýchfojtů ale vůbec nezvládl – ve francouzské bílými vyměnil bělopolné střelce a už v zahájení ztratil figuru (chybělo tu marešovské štěstí). Složitou královskou indickou s panem Seinerem hrál dlouho dobře, v závěru (v kisně?) ale i tady přehlédl figuru a bylo po ambicích. V poslední partii pak bojoval s bolestí hlavy, přesto dosáhl vyhrané koncovky – a tu dal za remízu :-(. Závěr 0,5/3 tak znamenal propad až na 12. místo, přesto slušných 6/9, perfo 1693. Není to špatné, ale výrazný úspěch byl blízko, téměř na dosah ruky.

Petr John se letos krajského finále nezúčastnil a místo šestnáctek tak hrál taky národní open. Se svým ratingem uzavíral první třicítku. Byl jsem zvědav, zda dokáže zkrotit svou povrchní rychlou hru a propracuje se k nějakému nadprůměrnému výsledku. Když dal ve třetím kole Killarovi (3.VT) dámu, moc nadějně to nevypadalo. Dvakrát pak vyhrál proti dalším trojkám, ale dalšímu trochu silnějšímu soupeři podlehl. 3/6, průměr. Finiš 3/3 byl ale nad očekávání, když v závěrečné partii s Kravčenkem (1622) utekl pěšec do dámy, bylo z toho 6/9, 18. místo, i když perfo jen 1503. Petr zaútočil zezadu a svou šanci využil. Snahu zabrat v tréninku, naučit se nová zahájení apod. tady vidím.

Tomáš Kodytek na tom byl na startu podobně. Zahájil lépe než Petr (3/4), uprostřed turnaje ovšem narazil na poličský dvojblok Sodomka + O. Schaffer. Stejně jako Petr pak za stavu 3/6 dvakrát vyhrál a v posledním kole potřeboval porazit soupeře +1600, to se mu však nepovedlo. Po podobném turnaji jako odehrál Petr tedy získal Tomáš  jen 5/9, perfo 1479. Porazil všechny slabší, prohrál se všemi silnějšími (měl s nimi třikrát ze čtyř černé). Řekl bych korektní promyšlené šachy, kterým chyběla větší aktivita v rozhodujících okamžicích, schopnost najít protihru. Pochvala za pozorné psaní poznámek na přednáškách.

Vojta Holásek příliš nezářil v desítkách na Seči a měl jsem obavu, že nutnost zapisovat ho sváže i tady. První partie byla hrůzná – nastavování figur zakončila rychlá ztráta dámy. V dalších to bylo trochu lepší, ne však příliš. Vojta se nedostával ke svým typickým útokům na krále, nevěděl, kam s figurkami, ztrácel materiál. První výhra přišla až v 5. kole, i té ale dosáhl s notnou dávkou štěstí. Stav 1,5/6 vypadal pro našeho talenta nevesele. Ve finiši ale bylo všechno úplně jinak! 3/3, útočné šachy s kombinacemi – probuzení sice pozdní, ale díky za něj. 4,5/9 je pro Vojtu nadprůměr, hrál ale většinou se čtyřkama, ke kýžené konfrontaci s elisty nedošlo. Vojta je teď rozhodnut se svými partiemi dál pracovat, třeba sám napíše článek.

Vítek Holásek byl spolu s Tomášem na akci nováčkem, nebyl ani rozehrán z blicáků a oddíláku a bohužel se to projevilo. Před půlkou turnaje se jakžtakž držel se ziskem 2/4, potom ale prohrával partii za partií, v předposledním kole nedal jednotažec. Hraje korektněji než Vojta, ale bez jeho vervy. Závěrečná půlka byla jen kosmetickou změnou. 2,5/9 je určitě zklamání. Aspon že porazil Vojtu v blicce 😉

Open A

Já (Pavel Holásek) jsem nastupoval s chutí na šachy a s perspektivou rozehrát se před ligou s kvalitními soupeři. V prvním kole jsem myslel, že vyhraju v miniaturce, ale soupeř se cukal tak dlouho, až výsledek otočil. Ve třetím kole jsem přehlédl banální vidli (co má v sicilce černá “c věž” co dělat na h sloupci?), cukal jsem se pro změnu já, ale nevycukal. A ve čtvrtém kole jsem hledal a výjimečně nenašel kompenzaci ve Svěšnikovovi :-). (Taky dobrý los: prohraju s hráčem 1930 a dostanu hráče 2060.) Takže “start snů” 1/4 a bylo po turnaji. Zbytek turnaje jsem strávil zjišťováním, že mladí hráči 1850 podávají výkony odhadem na 2050 🙂 Neměl jsem pocit, že bych je nějak přehrával, přesto s údivem zjišťuju, že to přineslo 4/5. Nakonec tedy přijatelných 5/9, leč hanebné perfo 1948. S obsahem partií jsem jinak spokojen, všude se něco dělo, zahrál jsem si pestré spektrum zahájení, dostal se do zajímavých koncovek … ale elo půjde dolů a hlavně jsem se nepotkal s žádným silnějším soupeřem :-(. Je fakt, že 1:30 (+ 30 s)  na partii je zoufale málo, zvláště, když má člověk sledovat všechny partie dětí a jejich rozbory.

Bleskový turnaj

Startovné 70 Kč odradilo většinu našich hráčů. Vítek Kapoun skončil na svém nasazení, získal 5/11, Holásci hráli vzadu, úspěšnější byl překvapivě Vítek 4/11, blicař Vojta dosáhl jen 3/11.

Já jsem měl při pohledu okolo sebe značný respekt, ti mladí blicají s jistotou starých mazáků, s určitou klikou jsem ale procházel turnajem dobře, 8/11 znamenalo krásné 6. místo před spoustou favoritů a cenu 300,- Kč, takže přes placení startovného třem hráčům jsem zůstal nakonec v plusu ;-). Zejména mladíky z Hořic jsem porazil stoprocentně, i když v průběhu partií mě přehrávali.

Velký dojem tu udělal (nejen na mě) jedenáctiletý Daniel Kožúšek (dříve Rychnov, dnes Polabiny), hrál jako ďábel a s ratingem 1645 dosáhl výkonu 2176, deváté místo!!! Velmi pěkně zahrál i Pepa Krátký z Lanškrouna.

Trenéři, rozbory, motivace

Nejraději máme Martina Petra, který sebemenší náznak myšlenky rozzářeně pochválí, kdežto naše patahy s úsměvem přehlíží. Naši starší hráči využívali zejména služeb Pavla Šimáčka, jehož kritičnost (“Proč jsi zahrál takový tah? Zdůvodni to!”) rozhodně potřebujeme; navíc přeborník republiky s vámi nepracuje každý den. Vojta ve své hyperaktivitě vyzkoušel všechny trenéry, ke konci turnaje si nejvíc oblíbil pana Gonsiora; nevím, zda mu dokázal o naší rodině vůbec něco neprozradit :-).

Ubytování, jídlo

Po loňských zkušenostech s popocházením jsme si včas zajistili ubytování na Sporthotelu, kde se zároveň jedlo. I tak jsme toho nachodili dost (dvakrát až třikrát denně do Skicentra vzdáleného přes kilometr); v tomhle ohledu víc vyhovovala Seč, kde bylo všechno v jednom areálu.

Bydleli jsme méně luxusně než vloni (zato levněji), pro naše účely to stačilo. Pobyt mi trochu připomínal klášter (jak si ho představuju): stísněné cely s nejnutnějším vybavením, pravidelný denní režim, koncentrace na jednu činnost (zde šachy).

Jedli jsme dobře a hlavně zcela bez průtahů –  sotva jsme přišli, byl u nás číšník a za minutku už se neslo jídlo. Tohle se dařilo ve srovnání s jinými akcemi na výbornou. Nad naši kapsu jsou ovšem ceny pití: když si coby středoškolský učitel nemůžu dát ani kafe, připadám si jako socka. Loňská levná kofola (trojka za 15) bohužel už nebyla.

Mimošachové aktivity

Zas tak moc jsme toho nestihli (akorát Indiana Jonese ;-)), šachy byly prioritou. Až ve čtvrtek jsme se dostali na lanovku (zdarma jako bonus k pobytu) a stejně jako vloni vyjeli na Čertovu horu, kde sice nic není, ale je tamodtud vidět Harrachov a Ještěd a Jizerky a něco málo z hřebenů Krkonoš a po cestě jedete kolem mamutího můstku, takže si v duchu můžete hrát na skokany a nechat se jímat závratí.

V pátek jsme ovšem skončili kolo dřív a protože bylo krásné počasí, většina výpravy (včetně nejmenších) se vydala opravdu až na hřebeny. Podél Mumlavy (velký vodopád nelze vynechat) jsme vystoupali nahoru a z Pančavské louky nás čekal rozhled po celých Krkonoších! Leželo tam cca 8 cm sněhu, slunce zářilo, i když nepříjemně klesalo. Dosáhli jsme téměř 1400 m n. m., ušli za 4,5 hodiny skoro 20 km a do tmy se stihli vrátit na vytouženou večeři.

A kam dál?

Očekávat můžete smršť dalších článků (ŽE ANO, mládeži?).

Výsledky najdete na chess-results.

Na webu pořadatele najdete mnohem víc fotek, než které jsem tamodtud použil, turnajové bulletiny, texty přednášek i další informace.

Turnaji se určitě bude věnovat mnoho stránek, mj. Polička, Polabiny, Vlašim, novoboráci a mnoho dalších.

A hlavně trénujte.

Stále čekáme na borce kola – Ústí B – Lanškroun 2,5:5,5 Harrachov 2010 (II) – kuriozity