S Kunvaldem odřené uši i záď

1. 11. 2026 Honza Pokorný Déčko, 1

aneb Když nemůžeš na Salaš, musíš do SBD vydřít 4,5

V kápédvojce jsme ukrojili první z jedenácti kol, multigenerační déčko skolilo zkušený Žamberk a na bodový zisk chtělo pomýšlet i proti sympaťákům z Kunvaldu. Oddíl pod horama má přehršle družstev, taky početnou mládež dík obětavé práci kantora v důchodu Edy Dvořáka.

Povětšinou jsme jezdili směr rodiště jednoty bratrské, před lety do kultovního penzionu U Lípy, následně do neméně sympatické hospůdky Na Salaši. U starých klubovek, s plápolajícím krbem, Hanušem na čepu, inu skoro jako v ráji, minimálně šachovém. Letos tomu chtěl los jinak, daleká cesta čekala naše kamarády.

Reportérského péra ujímá se výjimečně zuřivý reportér, neb jsem neměl obvyklou pracovní neděli a kapitánka Soňa zaslala povolávák. V dalších kolech si už naši poradí, herně i reportérsky jsou zdatní. Potěšitelné jest, že se půlka sestavy (Soňa, Kuba Šedaj, Hejdič, já) rozcvičila na sobotní Secesní věži.

Sestavu s pár změnami máme pořád nadupanou, jen Matěj na druhé měl maturitní omluvenku a Pokyn junior na třetí volnou neděli po týdenním válčení na MČech v Harrachově. Duo náhradníků na posledních dvou Pokorný/Hejda je na KP2 slušnej válec, ale nic nepodcenit! Kunvald má soupisku solidní, zkušeností na rozdávání. Takový zápas je nutno odmakat, vysedět, otlačit záď na židli.

Hrací místnost nám nachystala obětavá kapitánka Soňa, též pískající. Zatímco áčko hrálo velmi zásadní druholigový zápas v Mejtě, my mohli trochu lehčí rukou, inu skoroprales. Soupeř ale nic nepodcenil, přivezl prakticky nejsilnější možnou sestavu, dokonce s Jardou Buráněm na první – Oustí je totiž na trase z Luhačovic.

Zakousli jsme se do sebe v deset a něco, pamětlivi hry za mančaft. Tedy s výjimkou osmé šachovnice, která mé dobře míněné rady spláchla do septiku někde kolem desátého tahu… a pak už to bylo jen pro kardiaky. Lehce přes hodinku trvalo, než přišly velmistrovské remízky na prvé a druhé. U Soni je v pořádku s respektem k velezkušenému soupeři, u Petra s ohledem na černé figury. Pak se hrálo další hodinu a něco jak na houpačce, než zapůlil opakováním tahů Hejdič na osmé – více viz vyprávěnky níže, všechnu tu krásu jsem pozoroval z bezprostřední blízkosti.

V zápase ale pořád nic jasného, ve 12.30 jsme sice zásluhou nestárnoucíhlo Volfíka vedli, ale to už hořela pozice na šesté Bohoušovi a po veletoči také Kubovi na třetí. Obě nakonec za nula, rázem vedl Kunvald, a tak jsme museli otáčet zásluhou naší druhé amazonky Saši a Zuřivého reportéra. Obojí naštěstí klaplo, a tak jsme těsných 4,5 nakonec urvali. Kdyby ale zápas skončil plichtou 4:4, nemohli bychom říct ani ň, kamarádi z Kunvaldu podali bojovný výkon, se kterým v dalších kolech jisto jistě nějaké tříbodové zisky připíší.

K partiím následující vyprávěnky:

Leksová—Buráň 1/2 Nějaký dost neortodoxní přetahovaný karokánek, ze kterého ale líp vylezla bílá. Soňa totiž hraje opravdu podnikavé šachy, které řadě soupeřů nechutnají (patřím mezi ně). I ligovými zápasy ošlehaný sok pochopil, že není důvod dráždit kobru bosou nožkou, a nabídl včas půlku. Nebyl důvod ji nepřijmout.

Vymetálek—Mareš 1/2 Tady mi tip na průběh partie i výsledek vyšel. V pircovi se měnilo na e5, bílý měl maximálně tah k dobru, ale Petr svoje pozice umí tam i pozpátku. Remíza po zahájení opět v pořádku, neděle se dá trávit i jinak než za šachovnicí.

Šedaj—Hodek 0:1 Tady jsme nepěkně havarovali, i když tomu dlouho nic nenasvědčovalo. Kuba postavil dámský gambit aktivně – čekal jsem, jestli neopepří pozici ještě velkou rošádou, ale tak aktivně zase hrát nechtěl. Prý měl výhodu i +4, ale co ta znamená v KP2. Najednou se v pozici šklebila pěšcová vidle na dámu a věž a pozici D/V si už Roman pohlídal. Nevadí, příště bude líp.

Krčmář—Dudlová 0:1 Naši mladí mohou v poklidu hrát přední desky v KP2 a zadní v KP. Saša to dnes opět ukázala. Proti domečku s d4 a jakýmsi krajním výjezdem a4 postavila zcela zdravou a pevnou pozici, tu pak rozehrála a díky tentokrát rozumnému hospodaření rozebrala soupeře útokem na atomy. Komu by nestačila ve finále věž navíc, tomu to řekl nahlas přímo v hrací místnosti Jarda Volf. Výborný výkon, partie kola je jasná!

Volf—Šejnoha 1:0 Mladého kunvaldského hráče neznám, ale dvacet let zpátky jsem hrál s Lukášem Šejnohou, tak to bude možná tata. Ve skandinávce Jarda nic nehrotil, celkem intenzivně měnil a spoléhal na trochu lepšího střelce a prostor. Pak vznikla věžovka, která se tvářila hodně remízově… takže ideální herní prostor pro Volfíka. Nacpal krále na d4 mezi černé volňáky, vymyslet soupeři problémy, vytvořil volného floka, přemostil a bylo hotovo. Jako už tolikrát. Po osmdesátce respekt veliký!

Thér—Glembek 1:0 Bohouš dostal tentokrát naloženo, ale těžko mu něco vyčítat, mladý Kunvalďák mne vycvičil pár let zpátky na rapidu v Kozlově. Problém vznikl už ze zahájení: na d4 chtěl hrát Bohouš asi Grünfelda, jenže soupeř mu nasadil Jc3, e4 a bodákový útok po háčku v pircovi, kterého náš doyen musel vymýšlet za šachovnicí. Nějak ustál první i druhou vlnu útoku, ale aktivita byla pořád na podhorských kopačkách. Na mat stačilo nakonec postouplé háčko, hyperkativní koník a věž na géčku. Jasně nejlepší výkon hostů, Tomáš by patřil herně tak na 2.-3. šachovnici.

Pokorný—Dvořák 1:0 Jestli dobře počítám, tak naše čtvrtá vážná partie. Poprvé v roce asi 2003 měl Eda +200 ELO k dobru, dneska jsme si role prohodili. Každopádně jen možnost potkat se s kamarádem emeritním ředitelem žamberské obchodky je svátek, k trenérovi kunvaldské mládeže chovám veliký respekt. Pozici jsem zvolil na výdrž a makali jsme oba příkladně. Eda v horší/pasivnější pozici, kterou pak otevřel postupem v centru e5, místo aby dál trpěl. Počítání bylo hodně, ale naštěstí jsem natahal zahájení rychle a měl dost času na zkoumání kritických momentů. S plusflokem a dvojkou střelců jsem odmítl remízu a zasmečoval 32. Vc7 – dalších pět tahů už byla formalita. Tahle partie zrcadlí tak nějak celý zápas: urputná přetahovaná, kde jsme nakonec byli o fous lepší.

Matoulek—Hejda 1/2 Ondrovi jsme před mistrákem trpělivě promlouvali do duše, že hraje za mančaft, nemá kam spěchat, je třeba kontrolovat tahy. Nejdříve jsem v nějaké zavřené španělce kvitoval nepřítomnost tahu f5… a pak už jen nevycházel z údivu. Najednou nebyla figura, visela věž, po háčku a géčku byly leda šejdy Mr. Hejdy, při kloudném propočtu jisto snadno ohlídatelné. Jenže soupeř se lekl, materiálové přebytky začal vracet zpátky, ve finále měl k dobru jen figuru, ale za ni bylo pár pěšců a hlavně zmačknutý bílý král. Náš hráč pak konečně POCHOPIL, že půlka taky není blbý výsledek (remíza opakováním tahů). Hosté pak právem povzdechli, že tady bod (garantující zápasovou remízu) prostě získat měli. A naše kapitánka asi podumá, koho příště nasadit na osmé prkno.

Na Konci světa v Řetůvce to totiž za dva týdny nebude žádná sranda, určitě bude hrát Martin Dudla i Jarda Volf… z důvodů přibližně stejných 🙂