Čtyřiasedmdesátí I.

25. 7. 2015 Jenda Mareš Turnaje, 2

Rok se s rokem sešel a my jsme se opět vypravili na turnaj družstev v rámci pardubického Czech Openu. Sestava byla tradiční, tedy 2M (Marešovi) + 3K (Kameník, Kylar a Kapoun). S průměrem 1898 jsme byli nasazení jako sedmdesátí čtvrtí a zároveň jsme mohli při dobrém umístění získat cenu pro týmy s průměrem do 1900.

V prvním kole na nás čekal mnohem silnější soupeř, sedmnácté nasazené SK Kladno. Mým soupeřem byl Adam Čáp (2224), jenž přešel do lepší koncovky, v níž mě přehrál, v závěru mi chytil věž. Partie Davida a Vítka si bohužel nepamatuju, oba prohráli se silnými soupeři, Kotykem (2147) a Vondrou (2182). Nejlépe si naopak pamatuji Pavla Kylara snad proto, že se mu podařilo bodovat! S Wasserbauerem (2084) bílými rozehrál tradičně anglickou. Dlouho se mu dařilo držet bílými velmi příjemnou a hlavně lepší pozici, jeho soupeř ztrácel mnoho času přemýšlením nad tím, jak se z pro něj nepříjemné pozice dostat. To se mu sice podařilo, ale na budíku mu zbývaly asi tři minuty a tak, i přesto že dle mého stál již lépe, nabídl remízu, kterou náš hráč přijal. Paráda,nedostali jsme na úvod 0:4, s Kladnem jsme prohráli „jen“ 0,5:3,5.

První z pátečních kol jsme sehráli s týmem Poličky B. S některou z Poliček hrajeme snad každý rok, poličské béčko bylo letos plné nadějných juniorů. První dohrál David, který si v partii s Ondřejem Švandou (1801) nechal na diagonále a7-f1 svázat figuru, o nichž brzy přišel. Jeho soupeř pak bez větších v problémů dokráčel výměnami k vítězství. Za ústecké zanedlouho kontroval Vítek Kapoun, který bílými čelil francouzské v podání Adama Švandy (1465). Partie skončila nekrytelným matem na h7, je vyrovnáno, dobrá práce! Pavel Kylar v partii s Pavlíčkem (1413) černými obětoval figuru za 3-4 pěšce. Poté se pozice transformovala do věžovky s pikem víc pro našeho borce. Nakonec zbyl Pavlovi Kylarovi krajní pěšec, partie měla při správné hře bílého skončit dělbou bodu, nicméně Lukáš Pavlíček sehrál závěr koncovky špatně a tak mohl Pavel Kylar slavit vítězství. Já jsem měl černé s Janem Tulisem (2021). Lehkovážnou hrou jsem se dostal do horší pozice, která vyvrcholila ztrátou pěšce. Balancoval jsem na hraně prohry, ale soupeř mě nedorazil. Se soupeřovou pomocí se mi podařilo dostat do nestejných střelců, kde jsem tentokrát už úmyslně odevzdal druhého pěšce a vzniklá pozice se bílými již nedala vyhrát. Nakonec jsme zvítězili těsně 2,5:1,5, ale výsledek mohl být klidně zcela opačný.

Po obědě jsme čelili Oáze Praha B. Davidovi se třetí partie vůbec nevydařila, v miniaturce prohrál s Vavříkem (2013). Následně remizoval v anglické Pavel Kylar, jehož pozice se mi moc nelíbila. Soupeřem mu byl Tyle (1941). Vítek hrál černými královskou indickou s Medem (1805). Pokud mne paměť neklame, podařilo se mu ve věžovce získat 1-2 pěšce, tuto výhodu pak dovedl k vítězství. Já jsem s Václavem Strnadem (2178) zahájil své kavárenské trojkolo. Bílými jsem čelil carokanu, nachystal jsem figurky k útoku, soupeř přecenil své možnosti a já jsem dostal do skvělé pozice. Místo jasného zisku velké výhody (danou variantu jsem nepochopitelně zavrhl) jsem se vrhl do zápletek tahem b4. Nakonec jsem se ocitl ve vyhrané věžovce s pikem více, ačkoli jsem měl v jednu chvíli celou věž navíc. Část partie rozeberu ve zvláštním článku. Vítězíme 2,5:1,5.

Výhra nás poslala na jednadvacátý stůl proti Bohemii Pardubice. David měl v tomto kole černé s Alešem Novákem (2080). Hrála se zavřená pozice vzniklá snad po 1. d4 d5. Davidovi se podařilo získat dámu za věž a figuru. Jeho dáma zároveň pronikla do tábora soupeře a sebrala nějaké pěšce, což vedlo k vítězství černého. Vítek hrál s Václavem Jelínkem (2017) bílými nejspíš pircovu. Dařilo se mu držet rovnou pozici a v koncovce lehkých figur bezpečně remizoval. Neporaženého Pavla Kylara vystřídal táta, který hrál bílými s Yakimenkem (2202) tradiční domek. Bohužel prováhal tah e5 a když se k němu dostal černý, zbyl bílému špatný střelec. Pod tíhou ubývajícího času a materiálních ztrát se táta vzdal. Já jsem měl černé s Michalem Horáčkem (2124). Hráli jsme odloženou variantu Evanse, pěšce jsem si sebral. Z dalších zápletek jsem vyšel s kvalitou víc, ale měl jsem problémy s králem v centru a rozehráním svých věží. Hledáním správného postupu jsem se dostal do časových problémů, nachystal jsem věže k protiútoku, k němuž jsem se pořádně nedostal. Namísto toho jsem musel čelit hrozbám svého vynalézavého soupeře, to se mi nakonec bohužel nepodařilo a v druhé kavárenské partii v řadě jsem tentokrát dostal mat. K dalšímu bodovému zisku jsme byli docela blízko, ale nakonec jsme pardubickým podlehli těsně 1,5:2,5.

V pátém kole nás čekal tým s názvem Hašekjugend. David remizoval s Růžičkou (2089), bohužel už nevím jak, asi už stárnu :lol:. Vítek prohrál černými snad v královské indické s Václavem Haškem (1981), po němž byl zřejmě pojmenován tým našeho soupeře. Já jsem měl tentokrát elově nejslabšího soupeře Filipa Hlavsu (1920). V zahájení jsem se bílými téměř okamžitě vrhl do zápletek, které můj soupeř evidentně znal a získal si tak mohutný časový náskok. Soupeř měl dvě figury za věž a dva pěšce, původně jsem plánoval sebrat i třetího, ale ten už by byl navíc, raději jsem ho nechal být. Má pozice se mi bůhvijak nelíbila, ale nakonec se mi podařilo získat iniciativu a posunout své pěšce navíc vpřed. Partii jsem zakončil materiálními zisky spojenými s matovým útokem. Hrdinou kola se stal ale táta, kterému se proti Trepkovi (2189) podařilo zlomit prokletí druhé šachovnice, na které jsme do té doby neuhráli ani bod. V blokované pozici nabízel remízu, tu ale soupeř odmítl. Táta získal časový náskok a v koncovce se dvěma jezdci na obou stranách už to byl on, kdo se snažil zvítězit. Odmítl nabízenou remízu a dovedl partii do vyhrané pozice, načež soupeř nestihl zahrát a prohrál na čas. Vítězíme 2,5:1,5.

V předposledním kole hrajeme s Na-Wal Teamem. Nejprve snad remizoval bílými Vítek Kapoun.s Kuchařem (2017). V sicilce s e5 se černému podařilo vytvořit dvojici visacích pěšců e5 a d5. Našemu hráči se ale mě utajeným způsobem podařilo soupeře obehrát o pěšce a dostat se do jezdcovky s pěšcem více, kterou se mu vyhrát nepodařilo, takže remíza. Já jsem hrál s Pavlem Čechurou (2186) černými Göringův gambit, ze zahájení jsem držel pika víc, toho jsem později raději vrátil za přechod do snad vyrovnané koncovky, kterou jsem nesehrál dobře. V pozici tři na tři na jednom křídle s jezdcem proti věži jsem nepochopitelně „usnul“ a spadl na čas. Tátovi se proti polské soupeřce se jménem Hanna Rychlík (2043), nevydařil přechod do koncovky a prohrál. David Kameník měl černé s Jiřím Vrnatou (2055), ve věžovce měl soupeř slabé pěšce, ale David se raději „na jistotu“ zaměřil na své bezpečí a ačkoli se soupeř dost snažil, vyhrát se mu nepodařilo, remíza pečetila prohru 1:3.

Poslední kolo se proti nám postavili hráči Sokola Bakov. V mé hlavě spojilo roztrpčení z předchozí pokažené partie společně s narůstající únavou. Hrál jsem suše a brzy nabídl remízu, Václav Lochman (2001) souhlasil. Zanedlouho remizoval David s Lukášem Vaníčkem (1862) v sicilské, na začátku partie mohl obětovat na f7 a vrhnout se do nejistých zápletek, ale neudělal to. Vsadím se, že jeho soupeř danou variantu jistě dobře zná. Vyhodili jsme tedy dvoje bílé figury a nejspíš i prokoučovali lepší výsledek v tomto zápase i v celém turnaji. Zbylé pozice našich hráčů se mi příliš nelíbily. Vítek hrál s Paldusem (1754), černými výměnnou francouzskou. Dostal se do horší pozice, kterou trpělivě bránil i když ne nejpřesněji. Partie přešla až do pěšcovky, která skončila dělbou bodů. Pokud se nepletu, podařilo se nám v následné analýze dovést partii za bílé k výhře, nicméně pozice nebyla vůbec jednoduchá a svou roli jistě mohla sehrát i únava z veder a dlouhého turnaje. V poslední partii hrál táta černými s Martinem Richterem (2054), jenž hrál od začátku dost agresivně, v průběhu odmítl nabízenou remízu. Ve chvíli kdy se mi zdálo, že se táta dostává z nejhoršího a jeho pozice se zlepšuje, přišel záludný zvedák Da6!!, který okamžitě rozhodl partii v prospěch bílého, Prohráváme tedy 1,5:2,5.

Nakonec končíme vinou dvou závěrečných proher dvě místa pod nasazením, čtyřiasedmdesátí, daleko od výhry „naší“ kategorie do průměru 1900. Konečný výsledek je možná až příliš krutý, ale takový je už švýcar, o dobrém či špatném výsledku v něm často rozhodují poslední kola a ty jsme obě prohráli, došel nám dech. Turnaj jsme přitom odehráli na naše poměry docela vepředu a v šesti ze sedmi kol jsme hráli s výše nasazenými soupeři. Zajímavostí je, že pět ze sedmi našich zápasů skončilo nejtěsnějším výsledkem 2,5:1,5. Individuálně jsme podávali velmi slušné výkony, s výjimkou táty připisujeme všichni do ratingu plusové body. Snad bude příště náš celkový týmový výsledek lepší, tak zase za rok 😉

 

Ligový los ODL 2015 – 8. a 9. kolo a hodnocení