Jak na nový rok, tak ….. (….snad už příště ne)

13. 1. 2019 Martin Čech Déčko, 1

Vítám vás u reportérského občasníku z šachového KPII v roce 2019.

Ústecké „D“ družstvo druhou lednovou neděli zajíždělo k 6. kolu KP dvojky do Lanškrouna k utkání s místním „B“ týmem, toho času na druhém místě tabulky.

Sestava se rodila vcelku dobře, ale pravda, chyběla Verča Šmajzrová a Petr Mareš a u nedělní snídaně mě ještě vytrhla zpráva od kapitána Martina, že jest indisponován a sehnal za sebe náhradu v podobě Jirky Švece, naštěstí také řidiče. Takže ani sestava, ani doprava na místo nebyly ohroženy. Doprava mohla býti mnohem zajímavější, naštěstí bylo nad nulou a i Skuhrovský kopec se dal sjet/vyjet s rozumem. Zajímalo by mě, jak dojelo Céčko do Moravské, když za Českou byla prý silnice zatarasena kamionem.

My dojeli v pořádku, včas a byli jsme zvědaví na sestavu domaích, od které se mohly dosti odvíjet naše ambice a naděje. No milého překvapení jsme se moc nedočkali. První tři, ze základu celkem 6 a náhradníci mladí kluci (ELA 1700 a 1450). Takže se naše ambice se smrskly spíše na to překvapit a potrápit domácí favority.

Jak někdo prohlásil cestou domů, od samého začátku nebyla partie, ve které by to pro nás vypadalo dobře. Při obchůzkách jsem akorát viděl kvalitu méně na první a problémy na sedmé. Potom už začaly padat rezultáty.

Jako první skončil Pavel Kylar na čtyřce, který měl za soupeře starého známého (jednoho ze všech starých známých, které tam měl), a i proto nedokázal odolat nabídce remízy. Na druhou stranu pozice s věží a jednou lehkou figurou na první pohled remízová byla, takže o zahozené šance rozhodně nešlo.

Na pětce jsem (ano popáté s černými) zápolil já a brzký konec mé partie mohl značit mnohé. Kupodivu se nejednalo o destrukci mých ani soupeřových jednotek. Abych to ozřejmil, natahali jsme zahájení, poté nějaké výměny, po kterých vznikl soupeři postouplý pešec, já jsem naproti tomu získal volný f-sloupec, na kterém jsem mohl manévrovat. Dalo se to hrát na obě branky, když od pana Pally přišla nabídka remízy. Nebýt zpackané sezóny, tak bych měl asi větší motivaci to hrát, ale tak nějak jsem se bál, že to dříve nebo později zkazím a maje od kapitána volnost pro rozhodnutí, jsem se rozhodl nabídku přijmout.

Záhy na to skončil na sedmé Michal Píše, který bohužel schytal silného soupeře (1700), který prý využil jeho pasivity a vcelku rychle mu pronikl do pozice, ukořistil materiál (věžku tuším) a poměnil zbytek. Koncovka s věží méně byla spíš již formalitou a neměla dlouhého trvání.

Poté nastalo menší časové období, kdy to bylo bez ukončené partie, ale rozhodně nám do zpěvu nebylo. Jirka Švec na osmé měl delší dobu pěšce méně, ale ve věžovce se mu podařilo materiál vyrovnat. Bohužel vzniklá pěšcovka se nakonec vyvinula tak, že oba borci stavěli dámu, avšak soupeř o tempo dříve a toto tempo stačilo k tomu si dámu vyšachovat, králem si vyzobat zbylé pěšce a dovézt partii k výhře.

Další dohrál Jirka Píše, který si na trojce zopakoval partii s totožným soupeřem z minulého týdne. Co jsem to sledoval, tak šlo spíše o opatrněji vedenou partii, která se nakonec vyvinula v docela zajímavý motiv, kde oba kluci měli něco. Nakonec byla partie ukončena věčným šachem, který si Jirka víceméně vynutil, aby nepřipustil výměnu dam, po které se jeho pozice zdála již poměrně podezřelou. Pozdější analýza ukázala, že i po výměně dam by měl Jirka zajímavé šance na protihru, ale těžko predikovati závěr, protože koncovka 2xV + 1xJ s nějakými 6 piky měla spousty možností.

Dále skončila partie na první desce, kde Vojta čelil Pokornému (2200) a v typicky rapidovém tempu měl brzy kvalitu méně (pravda ještě s pikem navíc). Tato nevýhoda přešla až do koncovky 2xV vs. 1xV+1xS. Musím uznat, že Vojta se bránil statečně, vynalézavě, ale soupeř postupoval přesně a nedal Vojtovi šanci. Takže prohra, ale minimálně s mým respektem za bojovnost.

Takže 4,5-1,5 a auto č. 1 odjíždí. Ač jsem poslední 2 partie nezastihl až do konce, dovolím si taky přihodit pár slov. Tomáš na šestce vystavěl jako vždy aktivní pozici a osobně jsem čekal, že rozjede nějaký ten útok. Bohužel při další kontrole má Tomáš kvalitu a 2 piky méně a pozici, kde si soupeř může vybrat kudy Tomáše rozlouskne (bohužel nevím, jestli šlo o přehlédnutí, nebo rafinovanou obět). Upřímně bych realizaci výhody vzal za trochu jiný konec, ale ta pozice fakt byla taková, že Tomáš dokázal jen prodloužit svoje utrpení.

No a na závěr mi zbývá Vítek, který měl na dvojce přetěžkou úlohu, kdy čelil soupeři, který o 100% bilanci v KPI a KPII přišel až v minulém kole s naším Vlastíkem. Partie byla vedena spíše pozičně, dlouho se popotahovalo a čekal jsem, kdy vyplave něco konkrétního. Ale ještě ve chvíli našeho odjezdu stála na desce rovinka, ale pravda, pozice se již začala rozevírat a soudě dle výsledku se rozevřela tak, že Vítek nedokázal do našeho skromného bodového ranečku přidat jakýkoliv příspěvek.

Takže jsme trochu silnému Lanškrounu uhráli pouhé 3 remízky, což se dá brát už jako pěkný debakl. Bohužel se nic nesešlo a překvapení se nekonalo.

Další možnost vzepřít se favoritovi budeme míti za 14 dní, kdy nás čeká domací mač proti Moravské Třebové. Snad úspěšnější….

Zakletá Moravská Třebová Zúčastněni – a to není málo