Pomalu, ale jistě DOPLNĚNY FOTKY

20. 1. 2019 Pavel Holásek Áčko, 4

TJ CHS Chotěboř B – Ústí nad Orlicí A 2,5:5,5

Na poměry KP je Chotěboř daleko a ne každý tam jezdí ochotně. Ale silnice byly tentokrát v pohodě a sestavu jsme složili bez problémů. Těžké to měl Martin, který přijel z extraligy dorostu z Vlašimi dost pozdě večer a už zase měl řídit.

Byli jsme dost kompletní, chyběl vlastně jen Zdeněk Beil (a Pokyn, který mě minule tak pěkně zastoupil s reportáží). Domácí poměrně děraví, ale to nebylo nic nového, s hráči zezadu nastupují pravidelně. Přesto nám byli poměrně rovnocennými soupeři – a to jde ještě o B tým!

Partie byly napohled rušné, bojovné, zajímavé. Celem to od začátku vypadalo lépe pro nás, ale rozhodovalo se až po kontrole, celých šest partií pokračovalo i po čtyřicátém tahu, mnohé ještě dlouho. Ale k velkým zvratům nedošlo, dokráčeli jsme v klidu k výhře.

Nejdřív se dlouho hrálo. Pak půlil na osmé Zdeněk. 0,5:0,5

Pak se zase dlouho hrálo. Až před kontrolou prohrál Vláďa. 1,5:0,5

Vedení na naši stranu otočili na třetí a druhé desce Vašek a Martin. 1,5:2,5

To už vypadalo slušně, protože na šachovnicích 5 – 7 jsme měli tři přivyhrané pozice a vepředu jsem bránil půlku. Celkem stačilo, aby jedna z nadějných pozic vyšla.

To se povedlo nejdřív Kubovi, byť už před druhou kontrolou. 1,5:3,5

Pak to přestal vzhledem k pozicím na zbylých deskách hrotit můj soupeř. 2:4

Poslední dvě partie pak skončily v kisnách skoro zároveň, Jenda partii k výhře nedotáhl, Vlasta ano. 2,5:5,5

Po deskách zhruba takhle:

1. Jiří Tůma (2287) –  Pavel Holásek (2168): Moje příprava v klasifikačním období spočívala zhruba v tom, že jsem se pět minut koukal, co hraje Jun. Zato soupeř se díval na naši minulou partii podrobněji a obětoval mi v sicilském gambitu hned dva pěšce. Toho druhého jsem radši nebral a pokoušel se dovyvinout, přesto jsem se dostal do pozice bez rochády a se stísněnými figurami. K dovršení všeho jsem přehlédl vidli se ztratou kvality, byl za ni však druhý pěšec a koncovku V+3p x S+4p jsem pak držel celkem v pohodě. 0,5:0,5

2. Martin Šmajzr (2155) – Josef Hospodka (1956): Martin nevypadal moc vyspale, ale svoji zavřenou sicilskou s aktivitou na královském křídle tam sázel v rychlém tempu. Jeho pozice se mi úplně nelíbila, soupeř ovládl těžkými figurami vyprázdněné dámské křídlo a Martinovy figurky se omezovaly téměř jen na pravý dolní kvadrant, na krále mohlo foukat. Po taktických zápletkách došlo k výměně dam a věží a najednou to bylo jiné kafe, s lehkýma figurama a prostorovou převahou na královském křídle bílý soupeře zatlačil a zvítězil v jezdcovce se dvěma pěšci navíc. 1:0

3. Radek Sukdolák (1959) – Václav Grundman (2013): Proti Benoni hrál bílý takovou všehochuť nesourodých tahů (Sg5, Sd3, Dc2) a Vašek spustil protihru, dočasnou obětí pěšce (c5-c4) si vytvořil pole pro figury a rozebral bílé centrum, postupně dobral asi dva pěšce a pak i kvalitu a v koncovce se hrálo opět jen na jednu branku. 0:1

4. Vladimír Kalousek (2006) – Tomáš Krejčík (1897): Vláďa musel něco vymýšlet proti zahájení 1. d4 b5!?. Byla to taková jeho typická partie, před dvacátým tahem po převaze bílých figur ani památky, pak ztráta pěšce a utrpení v koncovce s dámou a lehkou figurou na každé straně, tentokrát ani tak dlouho netrpěl. 0:1

5. Milan Fiala (1823) – Vlastimil Hrobař (2046): Cosi dámským pěšcem (bílý se vyhýbal přetažení na d5, aby nepřišel volžák), kde měl Vlasta černými ze zahájení krásně centralizované lehké figury a tlačil. Získal z toho kvalitu, ale tu potom uplatňoval velmi pracně, bílý se rozehrál a vytvářel různé šejdy, černý král někde na c7 nebyl úplně v bezpečí. Po kontrole se měnily dámy, ale ani koncovka nebyla ložená, v popartiové analýze dokonce vyhrával soupeř. Počítá se však reálný výsledek, výhra v nejdelší partii dne. 0:1

6. Jan Mareš (1973) – Jan Zvěřina (1883): Z katalána měl bílý tradiční malé jisté plus, tlačil proti vzniklému izolákovi na d5 a sezobl ho. Soupeř hledal nějakou protihru, v koncovce měl i volného a pěšce a spoléhal na nestejnopoláky. Po kontrole se oba nadlouho zamysleli, Jenda našel silný tlak, dokonce získal figuru, ale kdoví, jestli šla v pozici V+S+p x V+2p uplatnit, v závěrečné pozici už určitě ne. Někde to vyteklo mezi prsty. 0,5:0,5

7. Petr Klabeneš (1619) – Jakub Netušil (1935): Proti tradičnímu soupeři našich dětí z mládežnických kategorií si Kuba postavil, co chtěl: Carokánnek, po výměně dam záhy koncovku, zesilování pozice, zisk pěšáka. Pak se ale stroj nějak zadrhl, soupeř nastavěl figury na a sloupec, kde měl postouplého volňáka, a vypadalo to dost vyrovnaně, Kuba se ale dostal dočasnou obětí kvality k výměnám a věžovku pak už postupně dovedl do výhry. 0:1

8. Zdeněk Šimek (1958) – Karel Tomek (1776): Maróczyho struktura, takže mírná prostorová převaha a pomalé hledání, jak to zesilovat – ale někde ve střední hře přijal Zdeněk půlku v pozici, která mi připadala v pohodě. Případné nuance jsem nevnímal. 0,5:0,5

Takže klidná výhra a posun na třetí místo o skóre před Lanškroun, vedoucí Polabiny ovšem stále nezaváhaly. Béčko přivezlo první zápasový bod po remíze 4:4 v Žamberku.

Fotky od Kuby Netušila (pro zvětšení rozklikněte):

Zúčastněni – a to není málo Gympl vydřel republiku