Finále – hodnocení a ukázky

1. 5. 2023 Pavel Holásek Mládež, 1

Finále KP mládeže je za námi. Pro nás jeden z vrcholů roku, akce, která může účastníky nakopnout k cestě za dalším zlepšováním. A taky ukázat, jak na tom jsme.

Je fajn, že jsme dali dohromady slušnou výpravu, 8 hráčů není zanedbatelné číslo, tu hromadu povlaků jsem málem neunesl. A to ještě mohl hrát třeba Daniel Dušánek nebo Daniela Kašparová a jistě by se tu neztratili.

Na druhou stranu špička je přece jen jinde, přísnější srovnání snese jen Saša, Vilém, Marian (navzdory momentálnímu neúspěchu) a Soňa. Kdyby bylo finále jako dřív osmičlenné (v každé chlapecké kategorii), moc by nás tu nehrálo. Ale to je dáno hlavně slabší prací v minulých letech, neodráží to letošní situaci.

Takže každý absolvoval sedm vážných partií (Saša deset), řadu rozborů, dvě večerní přednášky, vnímal kolem sebe šachovou atmosféru (slyšet na obědě mladé hráče vážně rozmlouvat o možnostech tréninku, to je živá voda pro okoralého činovníka – ne, naši to nebyli).

Určitě je třeba ocenit Luboše Šilara, který měl s organizací spoustu práce, i spoustu trenérů, kteří sem přivezli svoje děti – opakovaně jsme si uvědomovali, jak to všechno visí na pár lidech, kde někdo vypadne, tam jsou šachy na řadu let vyautované.

(Velkým problémem, který se za večera připomínal, je faktická neexistence krajského tréninkového centra, neorganizuje se prakticky nic, natož aby to mělo dlouhodobou koncepci; jenže kdo to má vzít, když jsme všichni zahlcení už tím, co děláme?)

Areál posloužil dostatečně, hrací místnosti akorát stačily, kapacita ubytování je ještě větší, jídlo v pohodě. Osobně mi trochu chybělo zázemí pro rodiče a trenéry: když jsme si v předsálí obsadili tři stolky pro desky na rozbory, už si málem nikdo další nesedl. Navíc bylo třeba se opakovaně ztišovat kvůli blízkým hracím místnostem. A dát si průběžně kafe nebo pivo, to bylo možné jen dost omezeně (samozřejmě do toho promluvilo i sobotní počasí). Domnívám se, že “kuloáry”, kde se dá průběžně povídat, analyzovat, třeba i blicat, jsou důležitou součástí takové akce.

Naopak jsem kvitoval, že připojení bylo úplně bez problémů a čaj dostupný ve várnicích po celou dobu.

Jak bylo znát z mých reportáží, měl jsem trochu problém udržet kontrolu nad mladší částí výpravy: každý jednotlivě je zlatý a roztomilý, ale jakmile se jich sejde nadkritické množství (počínaje zhruba číslem 2), začíná se uvolňovat příliš mnoho energie.

Nedokážu dát dohromady úplný soupis toho, co jsme během akce poztráceli, jen namátkou např. stravenky, propisku, kalhoty, věžku, stravenky, několik temp, mobil, rochádu, stravenky, spoustu bodů, propisku, rozbitý mobil, přezůvky, kritická pole, kartáček na zuby, stravenky, kontrolu nad polem f7, ložní prádlo atd. atd. Jo a stravenky, málem bych na ně zapomněl.

Je tedy skoro div, že jsme při tom všem opravdu odehráli naplno celé ty tři dny.

Ještě jednou odkazuju na výsledky na chess-results.

D10-12

Saša Dudlová si zahrála dosyta. I když měla zkrácený čas na partii (30 + 30), větší problémy s časovým limitem neměla. Proti dvěma favoritkám (Chmelová, Koutná) měla pasáže, kdy mohla uspět, ale přece jen nestačila. Naopak ostatní předčila. Pravidelně chodila na rozbory, pamatovala si zásady z přednášek, fajn. 6/10, 2. místo v D10, 3. místo v turnaji.

H10

Vilém Popel na podzim začal chodit do kroužku a moc toho během sezóny neodehrál. Přesto ukázal během několika málo turnajů velký potenciál a tady ho potvrdil. Kousíček za medailí, vybojovaný postup, to je skvělé. Jeho velkým plusem je schopnost soustředit se, ponořit se do partie. Ledacos už vidí a pro figurky má cit. Jedinou kaňkou je strašlivá prohra ze čtvrtého kola (téměř šustrmat), jinak si zaslouží velkou pochvalu. 4,5/7, 4. místo, postup na MČ.

H12

Marian Pokorný hraje v poměru ke svému věku asi nejvyzrálejší šachy z našich a měl být jedním z favoritů usilujících o postup. Jeho slabinou je hlavně zbrklost, klidně dokáže nastavit dámu, vyhodit vyhranou koncovku apod. Tady se ale podobně jako vloni dost koncentroval, hrál dlouhé partie, slušně využíval čas, hrubek udělal celkem málo (věžka chycená na h8 ve 2.kole, nevyužitá vyhraná pěšcovka ve 4. kole). Za stavu 4/5 to vypadalo, že má našlápnuto k medaili, obě poslední kola ale prohrál, když ho soupeři regulérně přehráli, a dopadl hůř, než bychom chtěli. Dílčí neúspěch, ale výkonností pořád naše velká naděje. 4/7, 9. místo.

H14

Jan Skubi začal ve vyšším věku, neprošel mladšími kategoriemi, takže to má od začátku těžké. Přesto se v poslední kvalifikaci dokázal do finále probojovat a rozhodně tam nezklamal, zisk těsně pod 50% je na něj dobrý. Dlouhodobě se mi líbí jeho logické a aktivní pojetí, daří se mu hrát ucelené partie. Jindy má ale zase větší nedostatky v propočtu a technice hry. Bílými všechno vyhrál, bohužel měl ale víckrát černé. 3/7, 20. místo.

Mimochodem, na večerní přednášce se říkalo, že legendární Capablanca byl Skubi (aspoň to tak znělo). 😉

H16

Tomáš Holásek naposledy v žákovských kategoriích. V turnajích sice neoslňuje, ale se širší špičkou se jakžtakž drží. Tady mu to ale moc nevyšlo, nejdřív chytl Večeře, který zrovna nečekaně prohrál, a hlavně nezvládl sobotní odpoledne. Tři body jsou na něj přece jen málo, porazil jen oba ústecké spoluhráče. Na druhou stranu má nějakou rozumnou úroveň hry a je schopen trpělivě partie vysedět. 3/7, 18. místo.

Oba další, totiž Vít Růžička a Matěj Křížek se dostali do finále až na divokou kartu, takže každý dosažený bod pro ně měl být úspěch. Během turnaje to nebylo tak špatné, oba měli 2/5, ale v neděli už žádný bod nepřidali, takže se bez překvapení dostali do dolních pater. Kdyby měli jít nahoru, chtělo by to v tomhle věku už nějaké samostatné studium, pouze z praxe se hrát pořádně nedá (to platí i pro Tomáše). Vítek se celkem držel a prohrával třeba až koncovky bez nějakého pěšce, Matěj pořád doplácí na příliš snadné ztráty figur, které jeho jinak slušnou hru opakovaně srážejí dolů. Oba 2/7, 21. a 23. místo.

HD18-20

Soňa Leksová po mnoha letech naposledy v juniorské kategorii. Navzdory blížící se maturitě nastoupila a odehrála náročný turnaj, dlouhé partie, které se rozhodovaly až před časovým limitem, čelila silným soupeřům, dlouho usilovala o úspěch. Doplácí na nevhodný až skoro žádný repertoár zahájení, místo typových pozic vymýšlí vždy znova složité taktické přestřelky. Houževnatost a bojovnost ji ale často odměňuje, soupeře udrží a někde přepočítá. Ke zlatu chybělo vyhrát poslední partii. (A taky fakt, že se letos kategorie 18 a 20 neoddělovaly, vítězka do 18 let brala i zlato ve dvacítkách, pokud byla v turnaji z dívek nejlepší.) 3,5/7, 14. místo, 2. v D20.

Na hlubší analýzu našich nedostatků nějak nemám, tak jen dva dojmy. První: většinou to nebyly nijak hezké šachy, ukázek jsem nasbíral málo, připadalo mi to neobratné, kostrbaté, upracované, honem jsem se doma hnal ke knížkám, abych si pročistil hlavu nějakou poziční klasikou. Ale pak mi došlo, že ony šachy (i) takové jsou, bojovnost přináší neucelené partie. Teď o mistra světa se taky nehrálo moc hezky. Lasker má jednu prapodivnou partii za druhou. Vaše záměry narážejí na protivníkovy a občas je z toho “zápas v bahně”. Radost z takové hry mít moc nelze, ale zkušenost je to velká.

Druhá: neumíme zahájení. (Snad kromě Mariana.) Trochu za to můžu já, protože na kroužku dávám přednost taktice a strategii střední hry, příp. i koncovkám (a pořád si myslím, že je to správné). Trochu za to můžou sami hráči, protože prostě nestudují, nečtou knížky, nemají tu touhu objevit nový zajímavý typ pozic, najít si na soupeře léčky, sehrát miniaturky podobné těm v literatuře. Ty věčné posunovačky ve hře čtyř jezdců nejsou cestou k lepšímu chápání šachu. Samozřejmě výraz “neumět zahájení” znamená pro každou kategorii něco jiného. V desítkách jde o to nedostat šustrmat, v šestnáctkách už by měli nejen ovládat varianty otevřených her (dva jezdci se 4. Jg5, dva jezdci se 4. Jc3 Jxe4 apod.), ale už by se měli pouštět do strategicky náročnějších schémat – a Soňa by neměla uhýbat z hlavních variant, ale ovládnout je (vím, co píšu, celé mládí jsem vymýšlel ptákoviny typu 1. e4 e6 2. d4 b6).

Při pohledu na krajskou mapu mají hráče na předních místech Chotěboř, Lanškroun, Polabiny (ale ty mnohem míň než dříve!), pár lidí Moravská Třebová, pak už spíš jednotlivá umístění. (Snad jsem nikoho nepřehlédl.) Samostatnou kapitolou je ovšem nastupující generace Železných hor, v H12 mají 5 lidí z prvních 7, v H14 dvě první místa. Je vidět to, co před lety v Polabinách – kvantita plodí kvalitu, z množství fungujících kroužků lze vybrat lidi ochotné dělat a zlepšovat se. Některé další kluby (třeba my, Hlinsko, např. i malá Nekoř) mají pár lidí, na nichž lze stavět, a naději, že se na ně další nabalí, kontinuita je důležitá. A ještě jiná města třeba teď nemají mládež vůbec nebo se jim moc nedaří.

Ukázky jsem vybral od tří našich tahounů:

Na podzimního nováčka hezký výkon, ne?

Nechtějte ovšem vědět, jak jsem se nadřel při přepisování partiáře do Chessbase. Tam totiž byly úplně jiné tahy, např. 10. Jc3 Se3 11. Jd4 (nebo Ja4?) De5 (nebo Db5?). Takže je možné, že partie v této podobě je do značné míry mým výmyslem. 😉

 

 

Orlická šachovnice již v sobotu! Blesková liga téměř letní