Šachový klub Ústí nad Orlicí

Drsný boj o čelo nakonec bez vítěze

aneb Porazili „jsme“ velmistra
aneb Někde to tam bylo

ŠK Ústí nad Orlicí A – TJ Sokol Zaječice 4:4

Po prvních třech kolech bylo zřejmé, že poslední předvánoční kolo bude utkáním pravdy, které hodně napoví o šancích na postup do 2. ligy. Vedli jsme spolu se Zaječicemi, přičemž ty porazily mj. exligovou Poličku. A na první mají velmistra, totiž GM Poláka.

Takže jsme dopředu avizovali, že musí hrát všechno, co má ruce a nohy. Martin rozvažoval, jestli při absenci jednoho hráče zepředu nechat stát Ivoše, nebo Vojtu, ideálně pak oba … nikoliv, nakonec oba nastoupili, omluvili se Marek i Karel. Přesto jsme však působili dost silně, poprvé s Honzou Horákem i Vaškem.

Ani hosté neponechali nic náhodě, poprvé nastoupili s prvními čtyřmi, pak sice nějaké absence měli, ale nic závažného, vlastně z těch, co nastupují, nehrál jen Konrád. Dokonce přijeli v devíti, Lukáš Starý jako čtvrtý host jen přihlížel. Ratingově byli vepředu mírnými favority, vzadu zase my, ale víte, jak je to s ratingem.

Hráli jsme jako áčko naposledy v zelené, v novém roce už nás volá nová klubovna, to tu určitě s pompou oznámíme. Už od začátku přišel i Petr Kříž, takže na diváky 1:1, pak dokonce nějakou dobu 2:1.

Hrálo se podle očekávání urputně, partie to byly živé, se spoustou počítání, radši jsem ani netipoval. Teda na jedné desce jsme stáli velmi nadějně, a to na první, kde se Honza na velmistrovského soupeře pečlivě připravil a sázel mu tam tahy, jen jsme koukali.

Jediná relativně rychlá partie byla Ivošova půlka, černými OK. 0,5:0,5

Šlo se do kisen a řada partií tam zkolabovala téměř naráz. Když jsem se zvedl od své prohry (těsně před 40. tahem v časovce), zaregistroval jsem, že vyhráli Vašek a Vlasta, naopak prohrál Vojta, takže 2,5:2,5.

Odhadem to pořád nevypadalo špatně, protože Honza na první si udržoval kvalitu, Martin měl nějakou lepší koncovku a Kuba cosi ostrého, ale snad nadějného.

Jenže pár minut poté jsem „v přímém přenosu“ viděl Kubův blundr na poslední minutě a už to bylo horší. 2,5:3,5

Honza pak svou životní partii dotáhl do vítězného konce a srovnal tím aspoň na 3,5:3,5.

Martin tedy ještě ve střelcovce hledal nějaké šance, ale nebylo kudy. 4:4

Remíza nás nějak extra neničí, máme to ve svých rukou, už teď máme lepší skóre a hráli jsme s předními týmy jako chotěbořské nebo naše béčko, zatímco zaječičtí s nějakou Poličkou … Ale ke všem bodům nebylo daleko. Když to Honza tak pěkně na první rozehrál, škoda, že jsme ho nepodpořili.

1. Jan Horák – GM Tomáš Polák

Nesnadná úloha, nastoupit proti hráči s mezinárodním renomé. Prohru by Honzovi nikdo nevyčítal, byli jsme rádi, že tam nemusíme sedět sami. Jenže on se důkladně a skvěle připravil – a z té přípravy to vyhrál! Kdybyste viděli ty šílené varianty, co v analýze sypal z rukávu … Partii sem dám výjimečně celou, ale k podrobnému komentování se necítím kompetentní.

2. Vojtěch Starý - Václav Grundman

Králka s g3, Vašek vyrovnal, akorát měl tradičně horší čas. Bílý to potom zbláznil dočasnou obětí figury, ale čas pak ztrácel sám, Vašek se snažil udržovat složitou hru a v časovce soupeře přehrál.

3. Pavel Holásek - Josef Vařejčko

S Pepou jsem už sehrál dost partií (s nevalným skóre), většinou černými, takže jsem bílé přivítal. V Maróczyho výstavbě jsem byl spokojen a postupně jsem získal hru na dámském křídle a mohl si vybírat z několika pokračování. Soupeřovu oběť na h3 jsem vnímal jen jako způsob, jak pozičně nepříjemnou partii ještě nějak zbláznit, ale omyl, soupeři protiútok vyšel zcela vzorně. Br, co se to stalo? Reminiscence na partii s Martinem Danielem před pár lety v Litomyšli, kde jsem taky na dámském dominoval a na královském dostal.

Během posledních tahů jsem si připomínal svou oblíbenou partii De Saint Amant - Morphy s podobným závěrem.

4. Lukáš Hájek - Ivo Prax

Ivoš mluvil o tom, jak bude hrát ostře, ale proti londýnskému systému zhruba "jen" vyrovnal. Proti ratingově silnějšímu hráči a černými nelze nic namítat. 0,5:0,5

5. Martin Šmajzr - Jiří Hájek

Proti Carokannu to Martin mohl bez rizika zkoušet z různých stran, ale jeho převaha nikdy nedostala konkrétnější formu. Před kontrolou měl ještě celkem nadějnou koncovku se dvojicí střelců a jistou pěšcovou asymetrií, ale zvolená realizace úspěšná nebyla. Poslední partie zápasu. 0,5:0,5

6. Zdeněk Roušar - Vlastimil Hrobař

Taky Carokann. Bílý zkusil prorazit nějakým časným d4-d5, ale Vlasta to zablokoval tahem c6-c5 a navzdory volňákovi na d5 měl bílý velké problémy, na první pohled mnozí při zadávání nechápali, proč comp hlásí velkou výhodu černého, ale na druhý pohled je jasné, že bílý neměl moc co hrát. Poziční masáž s taktickou tečkou.

7. Jakub Netušil - Milan Jelínek

Londýn, ovšem. Šlo se do opačných rochád, černý se snažil o ostrou protihru na dámském křídle, ale Kuba měl lepší útočné možnosti, velkou převahu, jen to rozčísnout. To se mu nepovedlo, ale do závěru časovky měl pořád nějakou výhodu a 3 minuty proti 1. Partii ale zahodil hrubkou uprostřed šachovnice, tady to bolí asi nejvíc. 0:1

8. Petra Jedličková - Vojtěch Holásek

Vojta byl donucen bojovat proti vlastní zbrani, totiž dámskému fianchettu. Dostal se do izoláka a útočné ambice projevil neortodoxním h7-h5. V analýze jsme se domnívali, že měl pak útok připravit nějakým ústupem napadeného střelce. Vojta si vybral kavárensky působící oběť kvality - a podle stroje měl celkem pravdu. Soupeřka pak radši kvalitu vrátila a pozice se zjednodušila, vypadalo to silně remízově. Jenže stačila malá neopatrnost, bílá věž vnikla na c7 a obrana Vojtovi nevyšla. 1:0

Co jinde? Remízami skončily i další zápasy: Polička nevyhrála na Rapidu, Železné hory neporazily Chotěboř B, která hrála jen v sedmi. Naše béčko deklasovalo Svitavy (reportáž časem Vítek). Chrudim těsně zvládla Polabiny a Lanškroun C vysoko vyhrál v Litomyšli, čímž se domácí v tabulce propadli.

Nový rok zahájíme v Poličce, to budou ještě prázdniny.

Ivoš se nudil, tak natočil video:

A taky fotil, hlavně mě:

Já jsem fotil na začátku:

One thought on “Drsný boj o čelo nakonec bez vítěze

  • Honza Pokorný napsal:

    Partie Honzy Horáka budí i po opakovaném přehrání údiv. Nejde jen o precizní přípravu, ale hlavně velmi jistou realizaci, jako by ani neměl nervy. Víc takových životních výkonů v našich barvách…

Napsat komentář: Honza Pokorný Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *