Mečboly neproměněny

22. 2. 2026 Honza Pokorný Déčko, 0

aneb Za ligou do Lanškrouna, u nás nejdřív v příští sezoně

Už jen tři kola nám zbývají, abychom zase nějakou neděli taky strávili doma. Na výlet do Lanškrouna proti jeho céčku jsem se těšil: sice jsem tam dostal loni do nosu, ale zase se naskytla možnost okouknout druholigový zápas. Zatímco před rokem domácí s vypětím všech sil vyhráli proti osmičce vesměs velmi mladých soupeřů (a mazák Roman Solil ukrutně dostal snad s desetiletým žáčkem), letos z lichotivé třetí pozice hostili suverénně vedoucí hradecké Lipky. V Oustí po druhé lize zatím stále jen toužíme, i když letos je postup konečně na spadnutí!

Po bezvadném domácím představení s Českou Třebovou (6:2 bez porážky) jsme sestavu mohli skládat až po další neděli. Zkrátím to: od variant asi 6 lidí, nula aut, cesta busem/vlakem/na lyžích jsme se ve čtvrtek v rozmezí 15. a 16. hodiny propracovali k dvěma autům a základu (Saša hraje výrazně častěji než Tom). Asi jsem byl zbytečně horlivý, neb kapitán ví, co činí.

Proti nám mladý domácí tým: první čtyři desky v průměru přes 1900, pak starý známý Petr Horáček s dětmi+zkušení. Favorizovat nás mohlo tabulkové postavení, ale jinak jsem to viděl jako naprosto otevřenou bitvu. A taky byla. Však obě družstva nasadila to nejsilnější, co mohla…

Zápas se mi dlouho líbil… než se mi líbit přestal (asi jako moje pozice). Začalo to kapitánskou půlkou na druhé, pochybnosti z odškrtnutých bílých rozptýlili mladí na šesté a sedmé, Matěj i Marian moc hezky. Každý po svém a úplně jinak! Dva brejky k dobru, to jsem si říkal, že musíme proměnit, pozice vypadaly všude obstojně. Jenže pak se zbylé pozice začaly pootáčet, půlka u Ondry byla ještě v pořádku, nula u reportéra už ani náhodou, to byl strašidelný výkon. Bohužel ani Petr nevyužil všechny možnosti a kvalitu k dobru v koncovce neuplatnil. Z posledních dvou partií bychom na zápasové vítězství potřebovali bod, Vlasta z mikrovýhody v oboustranné časovce víc než půlku nevylovil… a rozhodnout tak musela Saša. V suverénně nejdelší partii měla pěknou výhodu, která se ale postupně zmenšovala až do o fous horší věžovky. Ta by se dala bránit aktivně, nikoliv pasivně. Úderem 14. hodiny jsme podepsali zápasovou remízu 4:4, podobně jako v Horní Čermné nám vítězství proteklo mezi prsty, stejně jako druhé místo v tabulce.

Na šachovnicích se odehrálo přibližně následující:

Kalousová-Hrobař 1/2 Panovák bílá spíš vymýšlela a Vlasta měl ze zahájení komfortní hru proti izolákovi. Julča ale nezpanikařila, občas něco vyměnila, našla v redukované pozici aktivitu a v oboustranné hře na digipraporu remízu uhájila.

Netušil-Dušánek 1/2 Nic proti Londýnu, nic proti gambitům… ale tady se domácí junior zjevně nachystal a bílému nezbylo než třikrát zopakovat ještě před desátým tahem. Tohle nám v konečném součtu moc nepomohlo.

Lána-Pokorný Jan 1:0 Katastrofa ale nastala na třetí, kde jsem podal ostudný výkon. Loni to byla nula aspoň po boji. Na soupeře jsem se nachystal, pozice přípravě odpovídala – nevím, proč jsem v ní ztrácel tolik času. I tak jsem ale před 20. tahem vypotil nějakou výhodu, o remíze jsem ani nepřemýšlel, možná chybně? Pak přišla klíčová pozice, kde bylo třeba hodně počítat a zvolit jednu ze tří možností. Pohrdl jsem ziskem pěšce, moje unavená hlava se propočtu vzpírala, do té doby pasivně hrající junior nastoupil přímočaře po e sloupci a bílých polích a úplně mě rozstřílel. Jediným pozitivem budiž, že jsme oba pojali partii jako za dob starých mistrů a vyfešákovali se vskutku nedělně. Jinak to ale byla ode mne tragédie a než hrát takhle, možná radši přepustit místo mladším…

Svoboda-Teichmann 1/2 Petr nestál o sicilku, a tak hrál c4 sám. KID junkovi nevadila, postupně nastoupil po celé šachovnici a vymlátil kvalitu. Bohužel její realizace byla extrémně složitá, aktivita přešla na domácí kopačky a ve výsledné pozici nebylo kudy. Poctivě odmakané, těžko Petrovi něco vytknout.

Horáček Petr-Hejda 1/2 Ondrovo pojetí zahájení by bylo na dlouhé povídání, španělka s f5 je do KPII jistě použitelná, ale černý mohl obdržet knockout Dh5+ s dalším Dd5 a jít na párek ještě před 10. tahem. Takhle vznikla rovina, posléze o fous lepší věžovka za černého. Zkušený táta dvou dětí ze stejného mančaftu ji ale zodpovědně odbránil až do holých králů.

Kobr-Horáčková 1:0 Matěj hraje vlastně furt stejně, ale stejně dobře: klidně, pozičně, pomalu vpřed. Bílými i černými. Tady v nějaké slovanské mladá soupeřka skoro vyrovnala, ale naše kobr/a škrtič pomalinku utahovala šrouby… až najednou po přestřelce v centru scházela černé armádě figura. Za hodinu a půl vymalováno.

Horáček Jan-Pokorný Marian 0:1 Nevím kolikátá partie obou soupeřů, o motivaci měli postaráno. Synkovi se v přípravě zalíbila idea výjezdu h5 (á la Honza Bernášek)… akorát ji teda realizoval h6, g5, h5 🙂 Útok byl ale drtivý i tak, na druhé straně proti velké rošádě bílý vůbec nic neměl, jen vykrýval hrozby. Když Majda nedal mat, zinkasoval nějaké pěšce a čtyřvěžovku s černým duem a+b Honza ani nezkoušel. Výborný výkon, asi si prohodíme role na tréninku.

Dudlová-Senko 0:1 Jestli se nepletu, vůbec první Sašin nezdar v jinak fantastické sezoně. Průběh byl zvláštní, černý svérázně hrál i zapisoval. Z výhody po zahájení ale bílá nic moc nevytěžila a postupně se partie začala otáčet. Věžovka po kontrole byla pořád ještě remízová, ale amazonka zápasila s nedostatkem času, místo aktivity se jen zakopala na prvních dvou řadách a soupeř si pro bod zkušeně došel.

Jak už jsem psal, zápas jsme si prohospodařili sami, vypuštěné menší výhody by v součtu daly mnohem víc než půlbod, který jsme potřebovali. Příště (bohužel) opět hrajeme venku, los nám není zrovna nakloněn. K tomu daleký výlet do Moravské Třebové, která znovu padla, i když našemu céčku vzdorovala.