Partie, která mě stála imunitu

29. 3. 2026 Vítek Holásek Béčko, 2

aneb: Dokážem je udržet?

Už je zase konec týdne a já stále dlužím reportáž. Ale o čem vůbec psát? Vždyť já polovinu partií vůbec neviděl. A od 12 vlastně už vůbec žádnou.

Zaječice jsou pro mě velkou neznámou. Legendární turnaje ve stanech na zelené louce jsem věkově již propásl, no a potom jsem se dlouhá léta plácal kdesi v nižších soutěžích. Pokud mě paměť neklame, proti Zaječicím jsem tak nastoupil teprve podruhé v životě. Vloni jsme jeli my k nim, tentokrát poctili návštěvou oni nás.

Nejhorší scénáře se nepotvrdily: soupeři nepřivezli velmistra, nám zase chyběla výpomoc z Kyšperku. Od pohledu tedy vcelku vyrovnané soupisky, byť podle FIDE jsme prakticky všude ztráceli alespoň 50 bodů ratingu. Ale zkušenost napovídá, že to nemusí zhola nic znamenat. Každý půlbod se počítá: když už ne bodově, mohli bychom chvost tabulky předběhnout alespoň na skóre.

 ŠK Ústí nad Orlicí B – TJ Sokol Zaječice      

1. Mareš J.                       1975     1/2       Starý V.                        2016    
2. Holásek V.                   1926     0:1       Vařejčko J.                   2116    
3. Šmajzrová V.                1917     1/2       Hájek L.                       2019    
4. Poslušný M.                 1866     1/2       Starý L.                        2011    
5. Píše J.                          1874     1:0       Konrád F.                     1942    
6. Mareš P.                       1911     0:1       Hájek J.                       1929    
7. Kobr M.                       1853     0:1       Roušar Z.                     1917    
8. Svoboda P.                   1805     1/2       Jelínek M.                    1917    

3 : 5

Poprvé v sezóně nastoupil Jan Mareš, který se na první desce porovnal s mladým talentem Vojtou Starým. V dámské indické soupeř nevhodně vyměnil v centru a na chvilku se ocitl pod tlakem po d sloupci. Zdvojené věže ale nakonec nezvládly vyčarovat neplechu, pro bílou slabinu na e3. Motor řve nějaké zápletky, ale lidsky je to korektní půlka. ½

Já mám výhodu reportérského pera a mohu si tedy postěžovat. K partii jsem vstával v šest ráno, kdesi v Praze. K lehkosti mysli nepřidal ani fakt, že mě v sobotu ofouklo na čtvrtmilionové demonstraci na Letné. Ve vlaku jsem tedy napůl spal a napůl koukal, co že by to můj soupeř vlastně mohl hrát. Pepa Vařejčko naštěstí celý život nedá dopustit na katalán a já si mohl zmemorovat šablonu. Po 7. Jbd2 jsem měl na mysli výměnu v centru a nějaké naředění figur. Soupeř byl ale rychlejší a 7. dxc5 sekl sám. Přišlo tak přetahování o tempa, zda černý zvládne podpořit izoláka, nebo bude dominovat katalánský střelec. A pak přišla oběť…  Smyslem oslího ucha bylo omezení Sf4, aby mi zůstal cenný jezdec f6, klíčový pro udržení izoláka. Po seknutí to ale znamená, že bude muset počítat jedině černý. Bílý buďto útok najde, nebo ne. Ale černý má všechny figury na dámském křídle a ke správné koordinaci je daleko. A tak jsem taky počítal, pálil čas a nakonec to… nenašel. 17. …, Jxd4 18. Jxd4, Sxd4 19. Vxd4. V analýze jsme došli k závěru, že to druhé braní bylo nadbytečné. Bílá věž je v kleci jen zdánlivě a brzy bude řádit. 

Černý tedy má figuru (za pika), ale platí za ní vysokou daň. Tři slabí, izolovaní pěšci; velmi oslabený král a nedokončený vývin. Diktovat tempo hry tedy bude bílý!

Dvacátý šestý tah, zbývá mi 8 minut do kontroly a přichází klíčové rozhodnutí. Pointou tahu Ve6 nebyla jen šikana bílé dámy, ale také převod na pole f6. Tah, který se ukázal být taktickou botou. Černý má prakticky jediný tah: Jf6! Pokud se věž uhne, přijde konsolidace a černý tlak udrží (26. …, Jf6 27. Vh4, Sh7 28. f5, Vb6 -+). Pokud věž nechá stát, motiv s vazbou f sloupce už bude fungovat (26. …, Jf6 27. f5, Jxg4 28. Dxg4, Vf6 =). Zajímavou, ale zcela ztřeštěnou možností bylo f5! Královské křídlo je neutralizováno. Tady by se ale ukázala síla katalánského střelce, který vidí za roh. Jenže černý tady má výmluvu. 26. …, f5! 27. Sxd5!, Kg7!! Král je z obliga, věž na g4 nadále visí a černý by snad mohl figuru za tři piky uhrát.

Jenže člověk není robot a takovou poezii zkrátka v časovce nezkomponuje. Po 26. …, Vf6 27. f5, Kg7 28. Vgf4! už není o čem, neboť bílý nezíská zpět jen figuru, ale bez možnosti záchrany zůstane i centrální izolák. Taková koncovka je na draka… Velmi inspirativní partie s legendou českého šachu. 1-0

Na trojce Carokánek. Verča Šmajzrová je stabilní oporou našeho družstva. I přes vysoké studijní vytížení drží stabilní perfo kolem 1900 a nedělá ji problém remizovat se soupeři 2000+. Partii s Lukášem Hájkem založila aktivně, s velkými rošádami, ale černý vývin dohnal a nezbylo než ředit figury. Na pokraji věžové koncovky pak černý stál možná trochu aktivněji, ale žádný zvedák k nalezení nebyl – bílá by vždy držela rovné šance. Další korektní půl. ½

Čtyřka nabídla poziční přetlačovanou. Martinova partie se zdála být spíše v direkci bílého. Na takové iluze už jsme ale zvyklí. Starý Lukáš – Poslušný Martin. Proti anglické přišla klasická výstavba d6+g6 a pro mě poněkud nestandardně také rychlé e5. Centrum navíc dobíral jezdec, a to už je pro mě úplně španělská vesnice. Partie se trochu naklonila po typovém 13.f4, ale černému nedostatek prostoru zatím nevadí. Jak to znám, v těchto pozicích to bílý často přežene a černý v klidu vyrovnává. Tady se k přehánění hráči ani nedostali, protože zopakovali tahy ještě v miniaturce. ½

O jediný skalp zápasu se postaral Jirka, kterému konečně zacvakly barvy s přípravou. Po šesté za sezonu bílé, d4 na stole, vzhůru na steč! Jiří Píše – František Konrád. Černý sice začal stavět KID, ale pak tam střelil d5 a přešel do Jirkova teritoria. Bílý se nenechal dvakrát pobízet a přebral úžasné centrum. A my už vidíme zárodky zkázy černých figur.

S pohodlným plus se není potřeba obávat ani drobných výměn, pěšec na d5 drží černou pozici svázanou, zatímco bílému to bude hrát samo. Na diagramu pozice po 27. Ve1.

Černý tady musí hrát pomalu, ale taky nemůže tahat jen sem a tam. Error 27. …, h5 je však strategicky děravý. Vytvářet si další slabinu před králem nemůže být zdravé. Plán bílého tak akorát nabere na síle. 28. Dg5!, Kf7 29. Ve6!, Sf6 30. Df4, Va6 31. Dh6, De8. Bílý infiltroval. Otázka je, kde je ten knockout…

Ano, správně… 32. g4 to není. Ale nevadí, ona ta pozice brzy křupne tak jako tak. Počítač ale našel krásný obrat: 32. Dh7, Kf8 33. Vxf6, exf6 34. Db7! Jezdec je ve vazbě a až věž uhne, bílý si dobere druhou figuru. Dvojice střelců pak pohodlně dovede volňáka do dámy, zatímco bude hrozit všelijakými maty. No dobře, takovou taktiku vidět nemusíme. V partii se stal nástup g+h pěšci a hrozící mat černý pokryl jen za cenu materiálu. Krásný zářez pro Jirku i pro tým. 1-0

Šestou desku za nás hájil Petr Mareš proti zkušenějšímu Jiřímu Hájkovi. KID proti Anglické založil aktivně a drzé g5 se mi vyloženě líbilo. Za nedokončený vývin získal dominantní centrum, v útoku ale zapomněl na dámské křídlo. Bílému tak stačil obyčejný výšlap kobylou a kvalita byla dole. Zapomenuté figury se pak z královského křídla nestíhaly včas vrátit do centra a černý skonal na slabého krále. 1-0 pro hosty. 

Matěj Kobr se musel popasovat s Benoni. Zdeněk Roušar mu prakticky postavil šablonu a typovým c4 ukázal na chatrnost bílého centra. Pak už černý udržuje stabilní plus.

Diagram – bohužel pro nás – ukazuje krásnou působnost figur. Bílý na posledních dvou řadách bojuje o vzduch, zatímco dvojice černých střelců ušlapává laserovým pohledem cestičku těžkým figurám. Matěj srdnatě vzdoroval ještě dalších dvacet tahů, ale žádná bažina se nekonala. Tohle nás může mrzet. 0-1

Borec na konec je junior Petr Svoboda, ročník 2013. Nejen že k zápasu přišel jako první (já se nepočítám, mě k tomu donutil spoj), ale s tátou doma poctivě vypracovali přípravu snad na deset možných soupeřů! Nic složitého, jen klíčové změny v lajnách. To se taky podepsalo na hodinách, kdy snad ještě v desátém tahu svítilo Petrovi 1:34+ a určitě tak trhl klubový rekord. O padesát let starší kandidát mistra Milan Jelínek se s Francií vypořádal opatrně a připustil totální občanskou válku.

Idea 10. …, b5 je zřejmě dobře známou moderní odbočkou. Jinak se v tom ale vůbec nevyznám. Bílý bude chtít hrát na královském, černý klepe na bránu na dámském. A po nějakém tom manévrování přišel…

… zvedák! 28. …, Jaxc4! Oběť sice nekorektní, ale zato promyšlená. Za figuru získávám krytou volnou dominantu do koncovky, ale také důležité pole vniku na g sloupci (to dosud držel jezdec). Finální pozici vidí počítač stále optimisticky pro bílého, ale čelit pěšcové lavině bych opravdu nechtěl.

Soupeři si proto raději potřásli rukou. Cenný výsledek pro Petra – už druhý v této sezóně! Takže za rok do základu? 😉 ½

Zápas to byl rychlý, ale rozhodně ne k zahození. Zaječice nadále drží druhou pozici tabulky a my jako vždy sbíráme cenné zkušenosti. Tři nuly jsme nechali ve strategicky neznámých vodách, navíc dvakrát černými. Vytáhli se Jirka a Petr. Poděkování jako vždy patří kapitánu Davidovi, který odmakal zákulisní organizaci a hlídal férovost zápasu.

A já jdu zase odpočívat. Chřipka se sama nevyleží. 😉

Kandidáti na scéně! První vyhrání z kapsy vyhání