Finále 2026 – hodnocení

19. 4. 2026 Pavel Holásek Mládež, Trénink, 3

Nejdřív to hlavní: byli jsme tam, necelé tři dny jsme hráli, analyzovali, potkávali se. Kdo dokáže mít radost ze hry, nepotřebuje nic jiného.

Ještě jednou výsledky na chess-results.

Petr Svoboda hrál po přestupu z Rychnova poprvé v našem kraji. V turnaji zvítězil nikým neohrožován, postup patří k tomu skoro samozřejmě. Ani jsme spolu neanalyzovali, přesně věděl, o co v partiích šlo, kde mu soupeři udělali chyby nebo kde udělal chyby on sám. Ztratil dvě půlky, v obou partiích mohl hrát dál, ale zajišťovaly mu bez rizika prvenství. Jsem zvědav, jak si poradí příští rok o rok výš s „mlýnicí Železných hor“. Jinak už úroveň dětských šachů přerostl, musí si klást jiné cíle, ale to ví sám velmi dobře a dělá naplno. 6/7, 1. místo, postup.

Marian Pokorný po dva dny potvrzoval, že patří k favoritům. Pouze v partii s Petrem se ukázal rozdíl v hloubce jejich chápání šachu, ale jinak si počínal zkušeně a se ziskem 4/5 byl průběžně na druhém místě. Trochu škoda, že klíčová partie s Neubauerem vyšla na nedělní ráno, Marian se mučil přípravou večer i ráno a nakonec ji prohrál. Půlkou v závěru pak jen jistil postup. Medaile byla vysoko, o té se právě rozhodovalo v tom 6. kole. Celkově se ale jeho vnímání šachu zlepšilo, časy výměn pro výměny jsou pryč, ty partie mají hlavu a patu. 4,5/7, 5. místo, postup.

Tonda Palán postoupil do turnaje na poslední chvíli, takže k favoritům nepatřil. První čtyři kola hrál jako přes kopírák: povyměňovat figury a nadějnou koncovku zkazit. Právě v koncovce se cit pro hru pozná nejlépe! Závěrečná kola proti ústeckým mu naopak vyšla a skončil nakonec ještě dost slušně. Rozhodně má talent, otázka je, jak s ním naloží. Na rozboru nebyl ani jednou a věčné hraní her na mobilu není cesta. Oceňuju, že přes všechnu roztěkanost se během hry soustředit dokáže. 3/7, 15. místo.

Saša Dudlová patřívala ke špičce téhle kategorie (mezi chlapci!), tady ale hrála až „ve druhém sledu“. Řekl bych, že ji dohnaly dlouhodobé prohřešky; co stačí v pralese na starší soupeře, nestačí už na mládežnickou špičku. Jde o pasivní repertoár zahájení, zalézání dozadu v rozhodujících momentech a chronické časové tísně, v nich sice hraje dobře, ale zákonitě ne až tak dobře. Přitom se zdá, že tady si to všechno uvědomila a pokouší se o změnu, ale samozřejmě to nejde ze dne na den. Nestačí jen zahrát aktivní zahájení (sláva!), ale taky přenastavit hlavu na celkově aktivní hru a nabrat v ní zkušenosti. Při tom všem pořád platí, že má slušnou taktiku, houževnatost, koncentraci apod. V analýze rozumíme, o co v partii šlo. Pokud se tenhle neúspěch stane odrazovým můstkem pro výrazné zlepšení, pak byl ten turnaj velmi užitečný. 2,5/7, 16. místo.

Matěj Peterka stejně jako Tonda nepatřil k favoritům. Řekl bych, že mě asi nejvíc ze všech poslouchá, pokud jde o výběr zahájení i další prvky hry, ale chybí mu víc rutiny na to, aby to všechno realizoval. Pořád dokáže udělat velkou hrubku, v rapidu OK, ale ve vážné už by se to stávat nemělo. Naštěstí dostal dárek v posledním kole, takže nekončí úplně na dně. Poradil bych mu trpělivost, ono si to jednou sedne a kvalita půjde nahoru. Snahu rozhodně má a mnohé pasáže hry jsou pěkné. 2,5/7, 18. místo.

Vilda Popel sem postoupil zejména díky bodům za MČ, takže taky bylo těžko čekat, že zazáří, navíc je tady spolu se Sašou mladší. Proti mému očekávání docela zvládal časové tempo, do kisny tentokrát lezla jen Saša, a jeho projev byl aktivnější, než dřívější stavění blokádových pozic. V plné síle se ale projevily jeho slabiny: jednak mu chybí pořádné taktické vidění a jednak pozici znovu a znovu komplikuje, jenže ji pak bez toho taktického vidění nevyřeší. Je třeba hrát jednoduše! Dělat rochádu! Vrchol všeho nastal v předposledním kole, kdy vybudoval s Tondou přivyhranou pozici, ten pouze nabídl výměnu věží a Vilda téměř zázračně obě věže nevyměnil, ale ztratil. Neúspěchy pak samozřejmě nepřidávají ani na herní pohodě. Přitom jeho hra je jinak strategicky zdravá, logicky stavěná. 1/7, 19. místo.

Prosím vás, já tady převážně kritizuju, ale jinak platí, že všichni tihle hráči si do finále vybojovali postup, patří minimálně do širší krajské špičky, mají značný potenciál a těším se na další práci s nimi.

Jinak ke čtrnáctkám ještě v širším pohledu: kvalita Martina Dlouhého je bez debat. Velikým objevem je svitavský Neubauer, prý samouk, který hraje jen půl roku, ale už dosáhl na medaili. I další hrají kvalitně a jdou nahoru, zejména Soják a Horáček, o postupu rozhodl do značné míry los posledního kola. Trochu mě překvapil Košťál, přestože hraje dost rychle, ledacos vidí.

Saša nebyla letos jediná dívka, Drahošová i Chmelová tu hráli s chlapci také, to je určitě cesta, sice nezazářily, ale nezklamaly.

Co je náš velký problém, to bylo jasné už před turnajem: v jiných kategoriích jsme neměli nikoho! Dorostence zřejmě nějaká šachová akce neláká (ovládl to tu Lanškroun a Železné hory, ti s nimi pak můžou hrát KPI), ale nemáme ani mladé nastupující generace (s výjimkou Pavla, který hrál MČR H8, škoda kolize).

Letmý pohled do jiných kategorií:

H10 – vyrovnaný běh  trojice Lacaille (Železné hory), Cimprich (Horní Čermná), Novotný (Moravská Třebová).

H12 – vítězství Šimona Dlouhého (Polička), druhý Šípek z Nekoře, pak dvě překvapení před dalšími favority.

H16 – kategorii vládnou Železné hory, ale všechny je předčil Vojtěch Sysr z Letohradu, i bronzový Šmehlík z Moravské tam dlouhodobě patří.

H18-20 – jak jsem psal, Lanškroun (vyhrál Jirka Pokorný) a Železné hory.

D10-12 – Hofmanová z Kunvaldu je pro mě neznámé jméno (!), druhá Mariia Kursa (Svitavy, úspěch), „až“ třetí Markéta Horáčková.

D14-16 – tady favoritky obhájily (Eliška Horáčková, Junová, Bártová). Ale jak už jsem psal, další dívky hrály s chlapci.

Na velké množství ukázek nemám kdy, tak jen něco:

Závěrem píšu už roky pořád totéž: finálovým turnajem to nekončí, ale začíná. Každý by si teď měl okomentovat a uložit všechny svoje partie, zvlášť si uvědomit chyby, v čem obecně spočívají (nejlíp je na tom Vilda, má nejvíc instruktivního materiálu).

Jedem dál.

 

Pavel Morávek na MČR H8!