Reportáž psaná na frankovce Vol. 2
aneb Vše, co se od 1. do 7. srpna dočtete, viděl Zuřivý reportér zcela subjektivně a minimálně dvakrát – část druhá
Pro pořádek základní odkazy:
web turnaje: https://www.znojemska-rotunda-open.cz/public/cs
výsledky a rozlosování: https://s2.chess-results.com/tnr1345491.aspx?lan=5
onlajn (i ve třetím kole nějakým nedopatřením se mnou): https://lichess.org/broadcast/znojemska-rotunda-open-2026-open-a/round-2/YHfrEamF
Třetí turnajový den – 3. srpna 2026
7.30 S ohledem na množství cestopisných, degustačních pasáží a také přehršli obrázků (pedagogická deformace v praxi) jsem se rozhodl založit další text. Slibuju, že maximálně do tří se vejdu.
Dnešní šachový den bych rád začal krátkým pojednáním na téma, proč mám rád jižní Moravu. Důvodů je asi tak padesát (lidi, památky, krajina, víno, lidová zbožnost…), ale jeden jsem si uvědomil ráno při venčení Jenny. Zase se to neobejde bez obrázků a taky spílání současné vládě.
Na mysli mám péči o přírodu, úctu k ní, ohleduplnost. Jasně, že určitě ne všude a vždycky, ale ve Chvalovicích a okolí vidím, co je tady běžná praxe. Tedy:
1. Aleje anóbrž stromořadí. Pro pěšáky hotové požehnání. A samozřejmě sázení stromů obecně.
2. Remízky, kam se mimo jiné může schovat zvěř před šílenými vedry i zemědělci během žní.
3. Všude nemusí být velké za.rané žluté lány, ke všemu dotované z našich daní.
4. Vodní plochy a zadržování vody v krajině. Protože jinak by tady voda, při minimu srážek a velkém odparu, prostě nebyla.
A tak by se dalo pokračovat…
Edit: Níže uvedené je čistě názorem Zuřivého reportéra, t.č. bez politické příslušnosti i ambicí.
Dneska máme u moci lidi, kteří si vyhodnotili stát jako kořist. A je to jak z Orwella, kde ministerstvo pravdy šířilo lži a ministerstvo lásky perzekvovalo. My máme ministerstvo financí, které seká rekordní dluhy pro naše děti, resort sociálních věcí, jemuž je ukradená péče o potřebné, ministerstvo obrany oslabující bezpečnost v časech válečných a taky v neposlední řadě ministerstvo životního prostředí… likvidující životní prostředí a popírající klimatickou změnu. Která se prostě děje, což vidíme i tady a opravdu to není věc názoru. Ke všemu ho reálně řídí na(r)cista, který neumí řídit ani auto.
Raději zpět k šachům, turistice a vínu. Startujeme do srdečního Národního parku Podyjí.
12.30 První z několika plánovaných výletů jsme pokrátili, přeci jen ve třicítkách se do kopce nechce. Takže po rovinaté žluté podél Dyje, se vzpomínkami na biologickou exkurzi s Pavlem Holáskem v maturitním járu ousteckého gymplu. Množství veselých i nepublikovatelných zážitků, ale už tehdá jsem si uvědomil, že se do Podyjí a Znojma budu vracet. Jenny u vody taky v sedmé nebi, turistů ve Hnanicích přijatelně, nově vybudovaný vinařský hotel s degustačním stánkem top. Vyčinil bych pouze elektro/cyklistům, kteří kašlou na zákazové cedule a jezdí tam, kde nemají co pohledávat. To je vůbec taková česká specialita, všelirůzně o.ebávat zákony v přesvědčení, že je to stylové – viz pasáž o klimatickém zmocněnci výše.
I dnešní kolo začíná v přívětivých 16.00, určitě ještě zbude chvilka na obhlídku vinařských prodejen – ke Znovínu přibyly v areálu taky Lechovice. Tolik k dnešní přípravě… Důležité bylo hlavně změnit dress code, přeci jen po dvou dnech toliko turnajového nošení je košile na odpis – takže na bílé dnes i zítra v černé.
21.45 Před devatenáctou jsem měl odpracováno, ale bylo třeba se tradičně projít, cestou dát U Samků vítězné, na chaloupce pořádnou večeři, utřídit si myšlenky a vyčkat losu čtvrtého kola.
V tom třetím jsem povinný bod zapsal, ale sympatický šedesátník s čerstvým FIDE 1642 rozhodně nehrál špatně. Prostě takový ten přirozený hospodský talent á la Řetůvka, který nesmíte podcenit. Na poslední onlajn desce jsem proto použil schéma, které mám prochozené, na ukládání figur. Soupeř zvolil slabší pokračování, které jej přivedlo do pozice „za trest“ stačilo jen obléhat slabinu c6, obsadit volný sloupec a políčko c5, utáhnout šrouby a na konci provést sběr shnilého ovoce/slabých černých pěšců. Kuriózní bylo, kolik tahů udělala v 33 tahů dlouhé partii zlobivá věž – bylo jich navíc asi deset za sebou: nejprve operovala na sloupcích e a d, pak postupně řádila na sedmé šesté i páté řadě a nakonec po výměně rozhodla koňská vidle. Na prvním diagramu je zahájení obléhání slabin po Ja4, na druhém „neoběť“ věže na d7, po které se černá pozice rozpadla.
Než de odebéřu na kutě, ještě pochvalná zmínka o již zmíněném hostinci U Samků. Ten mám kilometr od hrací místnosti a šest od vinohradu. Otvírací doba přesně pro šachisty a menu pro učitele literatury. Měl jsem chuť zlehka provokovat, jestli za 250 dostanu Kytici básní, nebo za stejnou částku mohu recitovat, ale co kdyby mi pak odmítli dát vítězné pivo – čtyři kola před koncem přílišné riziko.
Mrak po cestě v 31 stupních byl milostiv a na chaloupce je vše v pořádku.
Snad bude i zítra moje pozice s mladým ranařem Jakubem Mikolášem (ročník 2009, FIDE 2081). Ve třetím kole jsem si příliš nezapočítal, což na šesté onlajn desce nehrozí. Ivoš Prax mi na dálku radil, že nemám bílejma zalejzat do pasivity🙂
Čtvrtý turnajový den – 4. srpna 2026
10.00 Zahajujeme venčením, jak jinak. U rybníka pokec s vlídným seniorem, tady jsou lidi v pohodě už o sedmé ranní. Méně již má drahá polovička, což zjišťuji u další vydatné snídaně – hlavní příčinou je asi skutečnost, že se náš náhled na dovolenou liší. Zatímco já se již pídím po termínu příštího ročníku Znojemské rotundy, z druhé strany zaznívá konstatování:
„Ty už máš v těch očích jen figurky.“
Na prvním obrázku evidentně spokojený pes, na druhém se nenechte zmást. Ve skleničce se totiž nachází domácí kombucha, ponovu s moravskými višněmi. Jako detox ideální…
A co se týká vína, zatím se držím pravidla, že si před každou partií koupím motivační lahev, abychom taky něco přivezli domů.
Před čtvrtým kolem to nějak nesedí…
Vyjíždíme do Podyjí, tentokrát bych rád dobyl ikonickou vinici Šobes přímo v srdci NP.
15.00 Kolo pravdy se blíží. S Jenny jsme prošli desetikilometrový okruh z druhé strany, finiš samozřejmě na Šobesu. Odporné vedro, odpoledne má být ještě víc, naštěstí nás milosrdně kryly většinu cesty stromy. Pak nás Natálka odvezla do nedalekého pivovaru Wolfgang, což bylo docela příjemné zpestření. Hned vedle komína je stejnojmenný kostel, dle debaty s kamarádkou kunsthistoričkou Jitkou Kuběnkovou velmi starý a zajímavý. Oběd, kafe, nachystat a šachy nějak dopadnou, no…
22.00 Dojmů je zase strašně moc, těžko je vměstnat do souvislého textu… a po partii jsem si potřeboval odpočinout. Sice zatím tahám lehce nad 30 tahů v průměru, ale týdenní open je pro mne velký zápřah. A pořád jsem hlavně na dovolené.
Partii dnes ponechám bez podrobnějšího rozboru – zaprvé se mnou v jejím průběhu cloumaly emoce od „krásně ho lisuju“ po „stojím na h.vno“, zadruhé s compem v zádech ví každý líp. Resumé je, že jsem to s mlaďákem +150 ELO dal v časovce z pozice síly za půl, přímou výhru jsem nenašel a času už moc nezbývalo. Uznávám ale, že finální pozici po 32. h4 jsem mohl zkoušet klidně ještě hodinu, dvě, tři s minimálním rizikem. Nicméně zítra je taky den. Z areálu Louckého kláštera jsem si opět odnesl motivační lahev (lechovický RR 2022), ale náramně mne pobavila nabídka sousedního Znovína: znám tolik akce 1+1, 2+1, možná snad 4+1, ale… 7+2 je novinka. Když jsem koukal na co… to bych po konzumaci umřel se zalepenou pusou.
Los začíná dělat trochu psí kusy, čekal jsem černými těžkou šichtu vepředu, ale vyšel na mne hratelný soupeř, sympaťák 1850+, co hrál o stůl vedle a šeredně dostal. Takže se konečně zapotíme nad 40 tahů?
Jinak absolutorium opět zaslouží má žena a šenk U Samků, kam jsem zašel a měl odtud taxíka. Březňák v tropech je hotová mana a navíc jsem si mohl vybrat, jestli budu poslouchat folkáče, nebo koukat na Spartu ve skoro Lize mistrů s Lionem a titulky (bo zvukově má přednost bluegrass).
Pátý turnajový den – 5. srpna 2026
9.30 Bez jakéhokoliv politického kontextu se omezím na konstatování, že už po ránu je vedro jako kráva (venčil jsem preventivně už v sedm). Takže po snídani asi zalezeme do jednoho z nedalekých pěchotních srubů, v němž nabízejí prohlídku. Na nějaké větší pochody to dnes nevidím. Zítra by se už snad mělo nepatrně ochladit a pomohla by i nějaká bouřka – nikoliv na šachovnici.
13.30 Nakonec jsme zvládli pouze bunkr Zatáčka na půl cesty mezi Chvalovicemi a Šatovem, víc se v tomhle klimatickém mordoru nedá. Ale prohlídka byla o to zajímavější, vůbec jsem nevěděl, že objekt armáda aktivně využívala až do konce 90. let. Vevnitř krásných 17 Celsia, inu železobeton izoluje. Pochvalu zaslouží mladík se stylovým ostravským přízvukem, provázeli i další jeho kamarádi, všichni mohli mít s bídou občanku, zato solidní povědomí o vojenských dějinách. Palec nahoru šikovným klukům!
14.00 Na rozdíl ode mne se už Jenny nikam nechystá. Já bych to chtěl na deváté onlajnové sázet přibližně následující kadencí:
21.30 Ahoj, tak jsem zase zpátky na základně u Hrušků ve Chvalovicích. Stěžejní páté kolo bylo emočně i zdravotně natolik intenzivní, že vám toho šachově moc nepovím.
Vyhrál jsem, partie mi udělala velikou radost. Ani náhodou by úspěch nepřišel bez perfektního zázemí, kterého se mi dostává od Natálky, a čištění hlavy při procházkách s Jenny. Drobné poděkování náleží taky Pavlu Holáskovi – v jeho reportáži z openu v Liberci jsem se dověděl, že jedním z klíčů Vaška Grundmana k celkovému prvenství byla odvaha hrát ostrého Najdorfa… pročež jsem se rozhodl, že pro jednou zapomenu na remízky a půjdu na maximální hranu rizika. Víc teď neprozradím, vítězný kus s Davidem Trčálkem možná časem okomentuju v sólo článku (anebo taky ne), turnaj vměstnám do dvou textů.
Další poděkování patří všem fandícím (Morávkovi i s Pavlíkem, Ivoš Prax, celá hospodská GM grupa v Praze) a zapomenout nechci také na lokál U Samků, kde si mě už adoptovali. Pouze nesmím sedět u stolku štamgasta Ludi, jinak jsme dnes u vítězného Březňáka probrali klimatickou změnu včetně zjištění, že se zelená, po dvojím zalití, akorát tráva ve skleníku.
Horší bylo, že jsem od rána zápolil hlavně se zdravím, takže nejlepší příprava byly dvoje prášky od Dr. Maxe a minimálně tři, spíš čtyři vypité litry kohoutkovky po čas partie. Nešlo to jinak, v hrací místnosti bylo nedýchatelno, po otevření oken zase vanulo ze severu Afriky. Což není výtka vůči pořadatelům, ale jen potvrzení skutečnosti, že speciálně v srpnu to začíná být i ve střední Evropě čím dál víc na…
Večer jsme stihli ještě výpravu na fotbalové hřiště s útulnou hospůdkou. Na zahrádce jsme si vyslechli naživo Okresní přebor á la Chvalovice a u žejdlíku obdivovali úžasnou alej topolů, která zároveň tvoří přirozenou bariéru, kdyby některý z místních frajerů chtěl v 95. minutě za stavu 1:0 zakopnout mičudu ku Znojmu.
Šachy už dneska vem ďas, zítra mám černými frajera 2150 od Tábora, který šmikl prvního nasazeného IM a prohrál jen s průběžně vedoucím GM. Kdo z nás dvou postaví vozovou hradbu, jest nabíledni.
Šestý turnajový den – 6. srpna 2026
9.00 Prášky zabraly, hurá. Na sedmou jsme s Jenny opět oběhli okruh kolem rybníku a pozdravili kachní rodinu. Pak přišel čas uvařit konopný čajík, bez kterého si ráno už několik let nedovedu představit. A taky v tomhle vylepšováku mají prsty šachisté: díky třebovskému kamarádovi Lukáši Hurtovi jsem listí z jesenické firmy Svatý Sedláček (https://www.svatysedlacek.cz/) objevil, díky ousteckému spoluhráči Petru Marešovi mám zase prvotřídní domácí med, se kterým je čaj ještě o schůdek lepší. Na relax a očistu mysli je prvotřídní… nervovat se budu klasicky až od 16.00, předtím se chystáme na otočku do Rakouska.
11.30 Legálně jsme překročili hranice. Retz má hezké historické centrum, původní hrad nahradila mladší zástavba, zůstal dominikánský klášter a celkem ucházející pivo. Nemile nás překvapila jen míra grafického smogu á la devadesátky, většina obchodů na rynku i v jeho okolí fakt nemá vkus. A památkáři zrovna asi čerpali dovolenou?
Před návratem do vlasti jsme ještě stihli výpad do místního vinařství a taky otočku na Maria am Stein, odkud jsou vinice jako na dlani. Z původního kostela zbyly toliko základy, neboť Josef II. nebyl jen reformátor, ale taky trochu barbar.
Po 13. na chaloupce, obídek a akorát čas začít přemýšlet, jak nedostat v miniaturce.
21.00 Zpátky na chaloupce a především nohama na zemi. Dnešní drsný výcvik doporučuji ke zhlédnutí všem oddílovým kolegům, kteří si myslí, že ousteckým šejděním se dá vyzrát na fundované šachy. Ne nedá…
Nechci sebelítostně říkat, že mě poch.al los. Ale když už znova černý, mnohem radši bych si užil druhou partii s titulovaným soupeřem 2300+, kde nemáte co ztratit. Takhle jsem schytal kluka 2150, který obehrál už skoro celý předek, řízl nejvýš nasazeného, prohrál jen s téměř jistým vítězem a bojuje o placku. No jenže 2150 se dá, ne?! Takže jsem se zodpovědně nachystal, počítal, až se ze mě hulilo… a vše marno. Důvěrně známé schéma Maróczyho sicilky na přehození tahů jsem poskládal s úmyslem napálit (klidně gambitově) b5, dostat se k protihře a rozdat si to na férovku. Těsně před provedením tahu mi došla černá díra v propočtu, a sice že:
na b5 se brát nebude, nýbrž přijde f4. Celý plán do septiku a pak už to bylo jen utrpení. Byl jsem metodicky zmuchlán a vyplivnut: prostor-profilaxe-nástup-po bílých polích-figury na maximum. Mohl jsem reálně vzdávat už po 18. f5!, pozice byla naprosto odpudivá. Namísto toho jsem dokonce přelezl 35. tah, dal si šach ze msty a „prosadil“ d5 – uznávám ale, že minimálně posledních pár tahů jsem si mohl odpustit. Nabízím ještě sled myšlenek z mé hlavy v druhé půlce partie:
„Je to jak poslední dny s počasím. Nejdřív začínáš přijatelně nad nulou, pak se začne postupně oteplovat a rtuť teploměru stoupá, stoupá a stoupá.“
„Je to jak na Titanicu. Jsi na můstku, loď se pomalu potápí, záchranné čluny došly a kapitán přeci neodejde.“
„Moji pěšáci vypadají zdánlivě jako hradby Tábora, odkud je můj soupeř. Tak co dělá do zadele ten bílej střelec na g8?!“
„Tak co, pane hrabě?“ „Hovno…“ (Miroslav Švandrlík: Černí baroni)
Utěšili mne aspoň věrní fandové: holky přišly naproti, kluci z GM skupiny i Ivoš… a pak samozřejmě U Samků, kde jsem se loučil. Z vrchního se vyklubal šachista ELO 1400 a pravil, že kdybychom spolu hráli, dopadlo by to stejně. Takže tak…
22.00 Poslední kolo už od deváté ranní, fuj.
Sedmý turnajový den – 7. srpna 2026
Místo v sedm venčíme už v šest, noc propršela, zázrak. Snad budu živou vodou pokropen i já. Do posledního kola šikovný mladý kluk, který prochází turnajem výrazně nad svůj rating 1727. Ale mám bílé a pořád šanci na umístění výrazně nad svým nasazením, tak to bych asi bojovat měl, že… Takže se z pověrčivosti převlékám zpátky do černé, ve které jsem na Rotundě ještě neprohrál.
18.30 Až v nejhorší možný moment. Teprve teď si čtu konečné pořadí, z vyhlášení výsledků jsem se omluvil, hned po kapitulaci na mne opětovně dolehly zdravotní trable… a asi i partie samotná. Na ni se dokážu podívat nejdřív za týden, teď nemám na průzkum onlajnu či partiáře ani pomyšlení. Dřel jsem na maximum, v případě výhry bych skončil senzačně devátý, kdybych si vzal příklad z předních šachovnic a v pár tazích na jistotu zapůlil, stačilo to na pořád krásné desáté místo. Takhle mi je vysoké pomocné na úrovni špičky úplně k h…, protože dvě nuly v posledních dvou kolech swiss na sedm neodpouští. 17. místo, 50 %, na ELO odpis -4. Slušně řečeno neúspěch, reálně průs…švih.
A slovy klasika: „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.“
Každopádně všem díky za podporu a pořadatelům za krásně připravený turnaj. Šachy jsou jako život – přenádherný. Jen někdy trochu krutý…
Dokud člověk na konci dovolené nezjistí, že tady má o pár sklepů vedle rodinu😁
první neturnajový den – 8. srpna 2026
9.00 Zatímco po čas Rotundy jsem držel vzornou životosprávu, do které náleží max. vítězné pivo a minimalisticky vína… včera večer zábrany povolily, inu na žal. Takže i na frankovku z nadpisu nakonec nečekaně došlo, ta teda byla naprosto fenomenální.
Kromě tradičního venčení ještě něco pochodíme, odpoledne vyjíždíme na Olomouc a do zítra už do Sudet k radostem i starostem všedních dní. Ještě jednou díky všem věrným čtenářům i fanouškům!
Reportáž psaná na frankovce Vol. 1 Mladí v Litomyšli
Šachový klub podporují:
