Lážo plážo šachy, ale na výhru 4,5 stačily

11. 1. 2015 Honza Pokorný Béčko, 0

… aneb za remízu pouze desítku, za bod dvanáctku 🙂

Po Novém roce vyrazilo béčko navštívit prostředí z nejmilejších, penzion U Lípy v Kunvaldu. S drobně vykuchanou sestavou (Kuba Netušil s Petrem Marešem bojovali v Mýtě na lize, mládež měla vesměs zkouškové) jsme nebyli kdovíjakým favoritem. Dokonce došlo i na náhradníky, kteří normálně sedí doma a zlepšují výkonnost samostudiem – lidovecké duo Jirka Vencl a já. Domácí taky postrádali poměrně dost lidí ze základu… takže ve výsledku šlo o takové novoroční šachy – žádné zbytečné nervy, vedle v lokálu veselo, za tři bodíky to snad nějak uválíme. Nebo ne?!

Pravda, týmový výkon bych si představoval trošičku jinak 🙂

Po zahájení jasno není: aspoň Vlasta Hrobař na jedničce těží z domácí přípravy (v Ústí věc nevídaná) a černými v karokánku včas nasazuje osvobozující c5 a vyrovnává. Petr Jániš se do svého soupeře pouští zavřené sicilce s vervou a po útoku před f sloupec stojí už po zahájení na hranici výhry. Na trojce klídek, o šachovnici dál domácí určitě nestojí hůř, na pětce od oka rovina, něco víc bychom snad mohli vytěžit z poslední h tří šachovnic, kde máme číselně poměrně dost navrch.

Pak přijde poněkud prapodivná pasáž, kdy dáváme za remízu možná víc pozic, než by bylo zdrávo. U Bohouše je to ještě v pořádku – černými stojí v konečné pozici o fous hůř, Eda Dvořák nechce pokoušet techniku. Už méně se mi smír pozdává na posledním prknu – Jirka Vencl zahrál zahájení (nějaká katalánka) předpisově, získal prostor (kryté centrum c+d+e4), vymyslel útok na krále, černému zbyl mizerný král a pasivní figury. Přímou výhru ale náš hráč našel až vedle v lokálu, soupeř nějak pozici oživil a Jirka to dál pokoušet nechtěl. Třetí plichta se zrodí zakrátko na trojce, kde Smolda ze zahájení (dámský gambit) nějak vyrovná a pozici zkusí oživit, ve výsledku ale výhodu asi nemá a sám přichází s nabídkou. No a poslední, čtvrtou remízu zaknihuje o chvíli později Péťa Mareš mladší, který ze zahájení získá o lepší pozici (podobně jako Jirka obsadí centrum), ovšem kvůli horšímu času nechce nakonec riskovat. Tož dvoje bílé fuč a kde to budeme vyhrávat, jest otázkou 🙂

Na jedničce Vlasta jakž takž drží rovinu a soupeři ubývá čas. Petr Jániš sice prvním útokem neprorazil, ale má pěšce a postupně utahuje šrouby. Pavel na čtyřce stojí prachbídně, jedním okem vidím dva floky míň a slabého krále, z toho kouká nula. No a u mě po 20 tazích plná šachovnice bez jediné výměny, pozice těžká na počítání, času málo… celkově se to motá někde kolem 4:4, což by Letohrad jistě potěšilo 🙂

Kolem časovek naštěstí překlápíme match v náš prospěch – klíčová je výhra Petra Jániše, který asi jako jediný z nás zahrál partii z jednoho kusu. Ze zahájení se vyřítil na černého krále, Petr Vymetálek ho evakuoval někam na d6 (centralizace základ úspěchu), po výměně dam a dalších figur stál už „jen“ hůř. Náš junior nezpanikařil, poměnil, co šlo, a v pěšcovce mu zbylo duo e5+d5. 1:0, pěkná práce.

Pak jsem do bodu dokráčel i já, i když proti papírově slabšímu Stanislavu Krčmářovi to odpočinkovka rozhodně nebyla. Soupeř se totálně zakuklil (dvojitý domeček, ale aktivita v centru nula), po 20. tahu pořád plná šachovnice a 15 minut na budíku. Pak jsme se časově srovnali, domácí hráč zkusil pozici otevřít, což jeho pasivní figurky zákonitě neustály. V konečné pozici měl kvalitu víc, jenže další tři figurky napadené.

Domácí sympaťáci pojali naštěstí neděli celkem odpočinkově. Na jedničce přijali remízu ve chvíli, kdy znamenala jistotu porážky. Pozice zdaleka jasná nebyla, bílého tlačil čas…a raději zapsal pátou plichtu v řadě. Elově si pravda pomohl, na místě kapitána bych mu ovšem nepoděkoval. Vlasta Hrobař pečetí, vedeme 4,5.

Čestný úspěch Kunvaldských tak vzejde až z poslední partii zásluhou Jaroslava Tobišky, kterému náš Vata nepředložil v partii žádný zásadní problém, pročež černý vyhrál zaslouženě.

Celkově tedy s odřenýma ušima 4,5, na diplom to není, ale historie se neptá 🙂