Liberecký deník 1. kolo

20. 7. 2013 Pavel Holásek Turnaje, 0

Zatímco jiní bojují v pardubické aréně, my jsme se po roce vrátili do Liberce. Pořadatelům dlužím omluvu, v loňském prázdninovém srpnu jsem se k tvorbě reportáže prostě nedokázal přimět. Takže ani nevíte, že jsem tu tehdy sehrál slušný turnaj se špatným posledním kolem, že si tu Vojta uhrál svoje astronomické FIDE elo a že tu Verunka měla celé dva body.

Letos je naše výprava početnější – Vítek si tentokrát ruku nezlomil a odvahu vydat se s námi do dáli prokázala i Natálka Hrůšová. A protože jsem letos vybaven školním notebookem, můžu si dovolit luxus tvořit reportáž přímo na místě, takřka v reálném čase.

Účast letos dlouho nevypadala nějak mimořádně, ale v posledním týdnu se s přihláškami roztrhl pytel a magická hranice 80 hráčů je tu! Hned 14 hráčů nad 2200 slibuje, že to nebude žádné leháro.

První kola bývají jednoznačná; šance střetnout se se soupeřem, jakého už v turnaji nedostanete. Nasazení zde.

První končil Vítek, v Birdově hře měl černé. David Hozda (1970) ho chytil za vázaného Jc6 a po partii bylo až příliš rychle (tedy minut tam seděl dost, ale tahů jen třináct).

Druhý prohrál Vojta, ale katastrofa to nebyla. Proti velmi silnému Jiřímu Kadeřábkovi (2234) se bránil slovanskou a v pasívní pozici zkusil taktickou šarvátku, která nestačila. Nebudete ale věřit, že na 18 tahů spotřeboval zhruba 45 minut!

Třetí pokládala Verunka, proti sicilské Pavla Peníška (1918) to postavila rozumně, ale soupeř si počkal a před dvacátým tahem jí tahem c5-c4 zavřel Sb3, pak už to nešlo.

Nejdéle (dokonce déle než moje soupeřka) vydržela Natka, ta zase černými ve francouzské ztratila figuru dost rychle (vázaný Jf6 napadený tahem e5), ale pak bojovala v zajímavých taktických zápletkách, dokud soupeř nevyměnil, co potřeboval.

Já jsem měl za soupeřku jedenáctiletou Sofii Přibylovou (1437, ale české elo má vyšší), to je jméno v dívčích kategoriích známé, už má např. titul mistryně Čech. Dost rychle na mě spustila Najdorfa, takže jsem nechal podceňování stranou a použil variantu z posledního tréninku s Vaškem. Proobětoval jsem se přes nedostatečně kryté pole e6:

Za střelce dostanu tři pěšce, zbavím černého krále rochády. V dalším průběhu se jezdec usídlil na krásném poli f5 (Jd4-e6-g7-f5), odkud napadal slabé pěšce d6, h6. Padli oba. Ale všechna čest. Kdypak budou jedenáctileté ústecké děti hrát taky Najdorfa?

Podvečerní program obstarávají zahradní šachy na dvorku, jak můžete vidět i na fotkách.