Svitavští koníci – partie II
Ve druhém partiovém ohlédnutí za svitavským turnajem se budeme věnovat několika momentům z partií starších hráčů, bude tu málo variant a mnoho řečí 😉
Když jsem spatřil partii Výprachtický (Žamberk, 1922) – Mareš (1635), marně jsem přemýšlel, o jaké jde zahájení a kdo jak stojí.
Zjistil jsem přitom, že je pro mě těžké pozici posuzovat jen tak, synchronně, aniž bych znal její předchozí průběh. Přesto se o to můžeme pokusit: materiálně je pozice vyrovnaná. Zásadně odlišné je postavení pěšců, bílí nastoupili do centra, ale působí poněkud rozhozeně; černí stojí v původních pozicích, ovšem bez slabin. Ve vývinu má dočasně navrch černý (o koně venku víc), bílý však nejspíš získá nějaké tempo napadením Je4. Bílí střelci i dáma mají cestu ven volnou, zdá se, že za pár tahů bude bílý vývin působit hrozivě.
Tempa se tu počítají velmi snadno: zatímco bílý došel pěšci na c3 a d5, černý došel jezdcem z b8 na g6 (ne že by na g6 nemohl jít z g8, ale je zřejmé, že z g8 musel přijít Je4), tenhle jezdec však bude nejspíš vyměněn za Je5, který udělal o tah méně. Otázka tedy nejspíš zní, jestli nám tahy c3 a d5 stály za to, jestli bychom nechtěli mít spíš pozici s pěšci dejme tomu na c2 a d4. Odpověď nevím, každopádně se ty pozice výrazně liší, v každé budou další plány bílého jiné.
Ještě letmý pohled na taktické motivy; postavení jezdců na e sloupci si říká o nějaké De2 jako v ruské, protože je však Je5 bezprostředně napaden, nic konkrétního tam bílý nemá. Celkové hodnocení: černý by se měl úspěšně bránit, vývin bílého nebude zatím mít konkrétní cíl.
No a co že je to za zahájení? Ve včerejší Pokynově reportáži mi cinklo slovo “Ponziani” – a je to jasné: 1. e4 e5 2. Jf3 Jc6 3. c3 Jf6 4. d4 Jxe4 5. d5 Je7 6. Jxe5 Jg6. A hle, ona to skoro hlavní varianta s bohatým partiovým materiálem, zase jsem moudřejší.
Bílý pokračoval 7. Jxg6 hxg6 8. Sd3, pokud chcete variantu zařadit do repertoáru černými, musíte si všimnout i tahů 7. Dd4 nebo 7. De2.
———————————————————————-
Po zahájení koncovka, tentokrát z partie Krušina (Svitavy, 1860) – Mareš (1635). Půjde hlavně o znalost pravidel a o roli rozhodčího.
V pozici na diagramu je nejzajímavější čas. Bílý měl na hodinách 1 sekundu, černý ještě 38 sekund. Bílý na tahu zastavil hodiny a reklamoval remízu.
Jak vlastně pozice vznikla? Černý hrál pozici s věží a čtyřmi pěšci, bílý měl střelce, jezdce a dva pěšce. Černý měl asi dvě minuty proti nějakým patnácti sekundám bílého. V takové situaci je vhodné: 1) neblicat bezhlavě, ale pokusit se soupeře přehrát na pozici, 2) nezjednodušovat – čím víc figur, tím spíš se bílý zmýlí, kromě toho reklamace remízy nebude tak snadná. Jenda ale nic mimořádného nevymyslel a nakonec došlo i k řadě výměn a partie dospěla do pozice na diagramu.
Je jasné, že bílý nereklamuje jen nějakou “remízovou pozici”, remízové pozice je možno hrát dál a pokoušet se rovnováhu ještě porušit ve svůj prospěch. V podstatě reklamuje, že černý už to může hrát jenom na čas, že v pozici není o co hrát. Podle článku 10.2. pravidel FIDE lze reklamovat, když má hráč méně než dvě minuty. Rozhodčí může uznat, že “soupeř neusiluje o výhru normálními prostředky nebo že partii není možné vyhrát normálními prostředky.” Připomeňme, že mnozí nejen mladí hráči tohle pravidlo neznají vůbec nebo částečně a že i mezi rozhodčími panují velké rozdíly v jeho aplikaci.
Co má rozhodčí dělat? Nejrozumnější je asi nechat chvíli v partii pokračovat a zjistit, jestli se tedy černý o výhru pokouší nebo ne. V tomto případě by však bílému ihned spadl praporek a rozhodčí má podle pravidel své rozhodnutí vyhlásit “co možná nejdříve po pádu praporku”.
Rozhodčí se může pokusit pozici posoudit sám; (nejen) v tomhle případě by to ovšem bylo problematické, rozhodčím byl David Kozák, který v turnaji nakonec skončil předposlední – jak má posuzovat partii hráčů, kteří v turnaji dopadli lépe?
Výklad onoho pravidla opravdu není jednoznačný. Copak se černý nepokouší vyhrát normálními prostředky? Pokouší se vyhrát postupem áčka do dámy, to přece je normální prostředek. Že tomu bílý může úspěšně bránit, to je jiná věc. Má černý přijít o své právo – právo postup pěšce aspoň vyzkoušet – jen proto, že bílý má málo času? To přece není vina černého!
Protiargument by asi zněl, že černý opravdu nemá kudy, bílý jezdcem snadno pěšce zadrží, normálními prostředky (tj. bez inzultace soupeře) pěšec prostě neprojde. Respektive ať si černý usiluje, partii vyhrát normálními prostředky opravdu nelze (aplikujeme druhou část výše zmíněného pravidla).
Rozhodčí se v klidu nad pozicí zamyslel a potom přistoupil na návrh bílého, že hráči partii volně dohrají bez hodin. Bílý zahrál 1. Jd3 a za okamžik se skutečně ukázalo, že černý pěšec neprojde. 1/2
Myslím, že rozhodčí se zachoval správně. Ze šachového hlediska šlo o jasnou remízu, bílý to věděl a snadno prokázal. Rozhodl bych stejně.
Přesto tu zůstávají některé sporné otázky:
1) Rozhodčí možná rozhodl “podle ducha zákona”, ale nikoliv podle jeho litery. O žádném dohrávání bez hodin pravidla nemluví. Rozhodčí měl rozhodnout hned po pádu praporu.
2) Podobná situace může nahrávat hráči, který se rozhodne, že “to zkusí”. Tedy že v pozici s jedinou vteřinou zareklamuje, ať už remízu vidí nebo ne, a zatímco je sháňka po rozhodčím a zatímco rozhodčí zkoumá pozici, má hráč desítky vteřin na to, aby se na pozici blíže podíval a případnou remízu objevil. (Patrika Krušinu z podobného postupu nepodezírám, pozici zjevně rozuměl.)
3) Závisí snad posouzení situace na šachové síle hráčů? Kdyby hráli velmistři, je jim pozice nejspíš dávno jasná a dají to černýma za remízu (aspoň takový Navara jistě). Naopak v dětské partii, jak vědí všichni trenéři, může ještě naše pozice klidně skončit výhrou černého, viděli jsme už větší hrůzy. Znamená to, že dítěti bez VT bychom takovou reklamaci uznat neměli? Nebo naopak že bychom ji měli uznat a tím vzít černému nemalou šanci vyhrát? (Ponechme teď stranou, že malé děti – s výjimkou našeho Vojty 🙂 – obvykle nereklamují nic.)
4) Závisí snad konečně posouzení na šachové síle rozhodčího? Pokud by měl rozhodčí dejme tomu 4.VT a naprostá remízovost koncovky by mu nebyla jasná, měl by rozhodnout ve prospěch černého, protože černý podle jeho názoru má ještě šance? Pokud odpovíme ano, dostáváme precedens, protože příště rozhodčí úrovně 1.VT obdobně rozhodne partii dvou mezinárodních mistrů. Argument, že reklamující hráč mu může svůj názor vysvětlit, je sporný – hráč může jednostranně pozici vyložit ve svůj prospěch. A námitka, že do toho může vstoupit protihráč, by pak znamenala, že připouštíme analýzu bez hodin – cosi jako výše uskutečněnou volnou dohrávku partie.
Zkrátka nevím. Rozhodovat citem, ať žije intuice 🙂
Čistě šachově si ještě všimněte velké síly jezdce v boji proti pěšci a králi – odskakuje z dosahu krále a opět přiskakuje včas, aby zadržel pěšce. Z královského křídla to na áčko vůbec nemá daleko, i když mu černý král trochu “stíní”. I kdyby stál černý pěšec na a3, pořád by šlo o remízu!
BNT =
—————————————————–
Situace, kdy mohl přijít na řadu článek 10.2., nastala i v posledním kole na první desce kat. H+D16 v partii Půlpán M. (Polabiny, 1682) – Pospíšil (Polička, 1299). Bílý měl deset minut, V+S+p, černý měl jedinou minutu, D+p. Pěšci byli proti sobě na dámském křídle, bez možnosti rozumného postupu. Jasně remízová pozice, resp. černý neměl čas něco hledat a jen šachoval. Nejspíš asi pravidlo o reklamaci remízy neznal nebo si ho ve stresu nevybavil.
Vypadalo to, že po dalších třiceti šachách dámou černý prostě spadne. Bílý ale přepjal strunu, ve snaze vyhnout se věčňáku svoje figury příliš exponoval a nechal si vyšachovat věž. Černému ovšem už opravdu padal prapor (hrálo se na klasických hodinách, kde se dá jen odhadovat, kolik sekund ještě zbývá). Mohl asi dát dámu za poslední bílé figury a remízovat, místo toho se odvážně jal matit a spadlo mu to.
Pak ovšem nastala závěrečná fáze partie, kdy byl prapor dole, ale bílý nereklamoval. Přes Matějovo mládí je v jeho případě těžko mluvit o nezkušenosti; každopádně každý zkušený blicař by se tah před matem podíval na hodiny, jestli náhodou … Nepodíval se, mat dal černý.
Po partii jsem Petrovi řekl, že kdyby znal pořádně pravidla a včas reklamoval, nikdy by tu partii nemohl vyhrát 🙂
Poučení? Ani poměrně zkušení hráči pravidla neovládají. V posledních minutách stoupá význam rutiny. A neuvěřitelné situace budou nastávat dál, ať píšu co píšu. Naštěstí.
Svitavští koníci – partie I Blesková liga 2009/2010 – 7. turnaj
Šachový klub podporují:
Ano, takhle s tím celkem souhlasím. Předpokládám, že se tedy shodneme na tom, že tohle pravidlo není nějak “absolutní” nebo “objektivní” – ale že vždy bude záležet na tom, jací hráči a jaký rozhodčí se sejdou.
Jenom se budu znovu opakovat: vůbec mi nejde o důkaz, že pozice je teoretická remíza. Jakoukoliv teoretickou remízu, k níž musí hráč během partie nacházet přesný postup, bych reklamujícímu hráči neuznal (zmiňovanou první věžovku tak možná mezinárodním mistrům, níž bez dalšího průběhu partie asi ne). Šlo mi o posouzení toho, zda má silnější strana vůbec nějakou možnost to zkoušet – možnost inteligentnější než tahat králem sem tam.
Dobrý den, ve Vámi uváděném případě se střelcem mi nepříjde nic špatného, když hráč zahraje střelcem na c6 nebo d5 a bude mít na hodinách 1 s, pak vůbec není nic proti ničemu, aby mi ukázal ještě jeden nebo dva tahy, že opravdu je jeho myšlenkou setrvat na diagonále a4-e8 nebo b2-g8. Stejně bych to osobně rád viděl i tahy v koncovce Jd3-Jc5 nebo Jd3-Jb2. To přece nejsou triviální postavení typu V vs. V, falešný střelec, K vs. K+p – v rohu atd.).
Stejně v případě Philidorovy obrany 6. řady ve věžovkách – B: Va3, Ke1 a Č: e4, Kf4, Vh2 … přicházím k partii, 1s na hodinách bílého a reklamace. Určitě bych chtěl vidět během jedné sekundy alespoň nějaké ty tahy (bílý přece taky usiluje o výhru). Dejme tomu, že já vím, že pozice je remíza, ale ví to i bílý?? A bude to vědět i jiný rozhodčí?? Obecně řečeno, tak tyto koncovky jsou povětšinou remízové a vyžadují od slabší strany přesný postup. Rozhodně se mi bude rozhodovat lépe, když uvidím průběh např. 1.Vb3 Va2 2.Vc3 e3 3.Vc8 Kf3 4.Vf8+ Ke4 5.Ve8+ + dalších 15 tahů atd. než když příjdu a uvidím vzniklou pozici a soupeř se dožaduje remízy. Stejně to bylo i míněno v pozici V vs. J – Michalík – Bernášek. Kdyby Bernášek zahrál poslední tah správně, pak bych pozici dal za remízu (Michalík se mnou po partii bez debat souhlasil).
Pořád se zde jen vede debata a analyzuje závěrečná pozice, zda-li je remízová či není – jistě se mnou budete souhlasit, že každý rozhodčí má “jinou šachovou sílu” a nemůže postihnout všechny teoretické šachové remízy. Tohle pravidlo není přece ušito na rozhodčího, aby musel znát veškeré remízové situace – to snad ani nejde (proto nemůžu rozhodnout pokaždé dle finální pozice). Napadá mě další mňamka – V + f a h pěšci vs. V?? Myslím, že zcela přesně to vystihl Jarda Benák ve svém příspěvku 31.03.2010 v 18:43.
Určitě neutrhneme hlavu rozhodčímu, který Ve vámi uváděné pozici dá partii za remízu – tohle je opravdu na subjektivním rozhodnutí rozhodčího v rámci nejlepšího vědomí a svědomí. V uvedeném případě je zřejmé, že rozhodčí nepokračoval správně, když přistoupil na návrh bílého, že hráči partii volně dohrají bez hodin. To už zde zaznělo, že toto řešení je očividně špatné.
Pominu – li pravidla, dle mého názoru by mi taky přišlo “etičtější” v pozici “na hraně” dát za pravdu reklamující straně. Ale bylo to tady celkem rozumně vysvětleno a pravidla respektuji, zvlášť když platí pro všechny stejně. Ohledně hodnocení pozice rozhodčím dal J Benák odkaz 31.3. v 19:31. Dle toho odkazu existují někdy dokonce 3 tábory rozhodčích…a to 1)koncovka je např teoretická remíza uvedená v …2)nechají hráče pozici dohrát a posoudí to podle toho a za 3)někteří berou v potaz i sílu hráčů za šachovnici. Je to taková odpověď – neodpověď, ale jednoznačně se na to asi opravdu odpovědět nedá.
I já děkuji oběma renomovaným rozhodčím za vyjádření, nemyslím si ovšem, že by byly všechny otázky zodpovězeny, nadále se domnívám, že mnoho momentů uvedené tématiky zůstává sporných.
Reviduji nicméně svůj názor: vzhledem k tomu, že oba rozhodčí – hráči úrovně cca 1900-2000 – považují remízu v dané koncovce za ne zcela očividnou, asi ani bílý s Elem 1860 nemůže říkat, že je to jasná půlka (ale co když ano? co když je mu pozice naprosto jasná?). Stále jsme ovšem nevyřešili, zda je toto rozhodnutí “absolutní” – pro hráče jakékoliv síly – nebo “relativní”: kdyby bílými reklamoval např. David Navara, chtěli bychom po něm, aby ve zbytku času ukázal “nesamozřejmý” převod jezdce na dámské křídlo?
Pořád nevím, proč musí bílý ten převod stihnout ukázat. Nějak se mi zdá, že podle zde uvedeného výkladu pravidel by mohlo dojít k následující komické situaci: rozhodčí nechá pokračovat ve hře s tím, že o reklamaci rozhodne později. Bílý zahraje 1. Jd3 a zmáčkne hodiny s pádem praporku. Černý reklamuje pád praporku. Rozhodčí prohlásí partii za vyhranou pro černého, protože není zcela jasné, zda se jezdec dostane na a sloupec. Přitom varianty 1. … Kc3 (Kc2) 2. Jc5 i 1. … Kc4 2. Jb2+ jsou zcela banální. Předpokládáme snad, že jezdec míří někam jinam? Míří na c5 či b2 a taky se tam dostane a v dosahu pěšce se udrží. Pořád si myslím, že názor, že jezdec z d3 má k pěšci “daleko”, je jen optická iluze. Nikdo se tu nevyjádřil k té paralele se střelcem na a8, který taky musí zahrát “nesamozřejmé” Sc6 či Sd5.
U situace, jako je partie Michalík – Bernášek, mi není jasné, jak rychle musí tahat reklamující strana. Musí se “vší silou snažit nespadnout”? Po pádu praporku se mu stane jen to, že se rozhodčí vyjádří. Netahat vůbec a nechat si to spadnout by asi byla příliš velká drzost. Jaká je ale “míra přípustného spěchu”? Musí hráč za 25 s zahrát 30 tahů? Co kdyby jich zahrál jen 15 s tím, že by tahal plynule, ale bez nějaké křeče a klidně by předváděl bezvýslednost tahů svého soupeře?
Odpověděl bych si tak, že by reklamující hráč neměl VÁHAT. Jakmile zvažuje různé možnosti, pak připouští možnost omylu a to znamená, že se soupeř o výhru normálními prostředky pokoušet může. Jakmile ale hráč neváhá a předvádí svými tahy, že soupeři nezbývají žádné rozumné možnosti zesilování pozice, pak je v právu – a nemusí sám sebe vehnat do úzkých nějakou křečovitou snahou zahrát dva tahy za sekundu.
Děkuji L. Palovskému za komentář včetně zajímavých informací “ze zákulísí” tohoto pravidla. Myslím, že nyní již byly všechny otázky v diskuzi zodpovězeny. Debata se chýlí ke konci, takže na stránkách UO asi nestihneme rekordních 100 komentářů 😀
Dobrý den, vidím, že článek 10 a jeho interpretace stále vzbuzuje velké vášně a diskuze. Poprvé se tento článek objevil v Pravidlech v polovině osmdesátých let (v roce 1985) a již v loňském roce chybělo málo a v pravidlech se nemusel vyskytnout vůbec (dokonce někteří navrhovali ho přesunout do příloh, někteří navrhovali zrušení s odůvodněním, že když je trendem používat přídavek – jeho životnost je tak u konce). Mě osobně ten článek vůbec v pravidlech nijak nepřekáží, protože ho chápu jako “ochranný prostředek” pro hráče, jehož soupeř se jej snaží v “remizové pozici” shodit na čas (hra na čas – tedy že soupeř neusiluje o výhru normálními prostředky – byla a stále je hlavní myšlenka tohoto článku). Při posuzování reklamace není až tak důležitá samotná pozice na šachovnici (samozřejmě základní znalosti koncovek jsou určitě výhodou), ale posuzuje se právě samotná hra hráče, zda-li hráč zesiluje svoji pozici a nehraje na čas.
Souhlasím s “Marianem” a kolegou Jardou Benákem – můžu reklamovat s 35s, 1:10 nebo 1 sekundou. S délkou zbylého času se však mění “šance uspět” – v případě, že zbude reklamujícímu hráči ve Vámi uváděné pozici 1s (tedy nebude tam stát V vs. V, falešný střelec atd), tak nechám v partii pokračovat (ve finální pozici na diagramu bych 100ně partii nedal za remízu) a pokud by soupeř zahrál během 1s “hajtrou” ještě 3-4 “správných skoků” (něco jako Jd3, Jc5, Ja4, Jb2 samozřejmě v závislosti na tazích krále černého), tak bych po pádu praporku reklamaci zřejmě uznal. Pokud by mi to nestihnul “ukázat” během te jedné sekundy, tak bohužel.
Uvedu trošku jiný příklad, na kterém chci jen dokumentovat, proč jsem už jen z principu zastáncem v partii nechat pokračovat (pokud se nejedná opravdu o typické pozice) a rozhodnout až po pádu praporku. V Lonském rapidu “O pohár BVK” se na prvním stole odehrál souboj Michalík – Bernášek, kde vnikla pozice bílý V vs. černý J a čas B:1:50 na Č:0:25. Černý na tahu zastavil hodiny a reklamoval, že bílý se ho snaží shodit v remizové pozici na čas. Následovalo rozhodnutí pokračovat v partii s tím, že rozhodnutí vyhlásím v průběhu nebo až po pádu praporku. Bernášek provedl během 25s – 20 možná 30 správných tahů, Michalík se v klidu a rozvážně snažil zrealizovat svou výhodu (avšak marně) a všichni na mně koukali na co čekám? Vždyť je to jasná remíza! Hlouček už se pomalu začal trousit pryč. Avšak během poslední sekundy Honza Bernášek porušil pravidlo dotknuto-hráno, Michalík zareklamoval a Bernášek ztratil koně.
Ještě dovětek k tomu “co možná nejdříve po pádu praporku” – vedla se diskuze zda-li nechat v pravidlech slovíčko “immediately nebo ASAP” (as soon as possible). Nakonec se komise RTRC shodla na slovíčku ASAP a opravdu to znamená, jak to zde uvádí uživatel Marian. Na šachovnici se už netahá a neprobíhá žádné dokazování pravdy. Rozhodčí by měl výsledek oznámit co možná nejdříve (neznamená to, že až za 2 týdny), ale “může si to ještě v hlavě hezký protřídit, zrekapitulovat” a během minutky dvou vyhlásit výsledek.
Článek 10 je navíc někdy nazývan jako “nástroj moci rozhodčího”, protože rozhodnutí rozhodčího je konečné (10.2.d)) a hráč se nemůže proti rozhodnutí rozhodčího odvolat (12.10). Ale to už zde nechám na další diskuzi… :-))
Omlouvám se za pozdější odpověď (především Martinovi Šmajzrovi, kterémmu jsem slíbil, že zde něco napíšu), ale momentálně mám toho na všech frontách opravdu hodně (jak pracovně, tak šachově).
Též bych na to a2 moc nelezl, pak by se skutečně šance na chybu v časovce mohla i zvýšit. Zalezu – li naopak přes d3 na c5 a při eventuelním napadání králem na a4, b6 atd… nehrozí chycení po eventuálním Kb3, navíc král vždy dostane šach, nebo pokud bude chtít na táhnout pěšce, tak zas vidle a není co řešit.
Jaroslav Benák (příspěvek 18.43): S většinou příspěvku naprosto souhlasím; sporný je až ten závěr (čímž myslím, že je sporný, ne že je to špatně; sám jsem trochu na vážkách) – totiž že má bílý slušnou šanci se splést. Otázka je “jak silný bílý” a “opravdu je tam nějaká zrádná varianta”?
Píšete, že s jezdcem na a2 byste reklamaci uznal. Už jsem tu v diskusi položil otázku, kde by si hráči toho jezdce tedy představovali. Vtip je v tom, že poloha jezdce tu svádí k (optické) iluzi, že jezdec pod pěšcem ho zastavuje snáze než jezdec několik sloupců od něj. Ale jezdec na a2 bude přece černým králem napadán, bude opět uskakovat, na a sloupci se neudrží. Tvrdím, že z d3, kam bílý “samozřejmě” v prvním tahu zahraje (i když remizuje i řada jiných tahů), zastavuje jezdec pěšce stejně bezpečně jako z a2, možná i bezpečněji (na a2 může být při pa5 chycen např tahem Kc3-b2). Stejně tak nebudeme tvrdit, že střelec na a8 stojí zatím příliš daleko, kdežto až dojde na a4, reklamaci uznáme.
Teď jsem zaregistoval, že příspěvek z 22:04 už byl na druhé straně…Já s Vámi můžu souhlasit a viděl bych to i stejně. Ale mně nepřísluší vysvětlovat, jak to bylo zamýšleno a co se tím rozumí, od toho by tu měli být tvůrci, příp. nějaké kapacity. Já si můžu pouze myslet, že to tak je, ale ne být skálopevně přesvědčen.
Já a pochopil ? 🙂 Píšu stále to samé, co na začátku. Vím, že některé moje příspěvky byly dlouhé a možná se v nich dalo hůře orientovat…Tím mým posledním dotazem na IA J.Benáka jsem se dostal k meritu toho, na co chci znát odpověď především. Někomu to třeba může přijít jako banální a zbytečný dotaz, to nikomu nezazlívám…Stále se točím okolo ustanovení: “Hra pak
pokračuje pokud možno za přítomnosti rozhodčího. Rozhodčí své rozhodnutí vyhlásí v dalším průběhu hry nebo co
možná nejdříve po pádu praporku. Vyhlásí, že partie skončila remízou, jestliže souhlasí, že závěrečnou pozici nelze
vyhrát normálními prostředky nebo se soupeř nepokoušel vyhrát normálními prostředky.“ Jde mi konkrétně o ustanovení “hra pokračuje…”a “rozhodne, co možná nejdříve po pádu praporku”. Viděl jsem párkrát, že to bylo interpretováno rozhodčím tak, že se přikláněl spíše k uznání reklamace a pro svůj klid a aby mohl soupeř reklamujícího hráče dokázat, že usiluje o výhru, tak nechal ve hře pokračovat třeba 3 – 4 tahy po pádu praporku reklamujícího hráče. Možná je to totální nesmysl…ale jestli má soupeř reklamujícího hráče mít prostor dokázat, že o výhru usiluje (jak zde psal J. Benák), tím pádem by mu nemělo vadit ukázat 2-3 tahy i po pádu praporku soupeře, vždyť sám se bude hájit tím, že o výhru usiluje. V opačném případě bude proveden jeden jediný tah a v remizové pozici (ke které vede více cest) spadne reklamující strana na čas a nikdo nedokáže, zda hraje na výhru normálními prostředky a nesnaží se ho shodit na čas. Nechci se tady s nikým zbytečně hádat, jde mi skutečně jen o výklad “co možná nejdříve po pádu praporku”. Zdali to může znamenat, že po pádu praporku se rozhodčí na minutu někam odebere a nechá si to projít hlavou; nebo se může řídit opravdu jakousi “minianalýzou”, kdy je po pádu praporku odehráno ještě třeba několik tahů. Ty tahy bych mohl rozhodčímu říct už při jeho tázání se, oč jde, co je za problém. Na základě těch tahů by mohl rozhodčit třeba s reklamací souhlasit i bez dohrávání partie, ale jen kvůli soupeři, který s tím nesouhlasí, nechá v partii pokračovat, aby mohl dokázat, že o výhru usiluje. Ještě by mě zajímalo, jestli se dají někde najít např. důvodové zprávy z období, kdy ta pravidla byla schvalována. Jestli tam nebudou součástí postřehy a diskuze.
A ještě k tomu “co možná nejdříve po pádu praporku …”. Tím se samozřejmě nerozumí to, že si tam budou hráči tahat a dokazovat svou pravdu. Tím se myslí, že rozhodčí nebude zbytečně zdržovat turnaj a rozhodne se rychle. Čili “co možná nejdříve po pádu praporku …”