Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Nakonec asi zasloužená remíza

Letošní druhá dubnová neděle znamenala pro několik vyvolených i poslední sadu zápasů letošní krajské soutěže. Naše „Déčko“ se chystalo na pouť do Poličky, kde jsme měli poměřit síly s místním „B“ týmem. Sestava se v týdnu vykrystalizovala jasně – 4 x Holáskovi (bez Pavla) a potom, kdo měl čas 😊.

Sraz i cesta proběhly klidně, cestou jsme probrali vážná témata o umělé inteligenci a virtuální realitě, takže jsme myslící aparát trochu nastartovali už s předstihem. Na místě jsme byli včas, domácí byli připraveni, vedle nás se hrála druhá liga, kde místní „Áčko“ očekávalo bitvu s Chotěboří.

Pohled na sestavu soupeře jen potvrdil všeobecně známou věc. Na nás se prostě všichni schází. Polička nebyla výjimkou a suše nasadila prvních 8 hráčů na soupisce.V kombinaci s naší poslepovanou sestavu to dávalo předpoklad na vyrovnané utkání.

Přivítání, usazení, vypněte mobily a hrajeme. Při prvních obchůzkách není na žádné z šachovnic vidět žádná výrazná výhoda, či naopak nevýhoda, takže nezbývalo než se věnovat vlastní hře a nespoléhat na to, že se to udělá samo.

Druhá obchůzka možná někdy před polednem už některé partie ukazovala v konkrétnějším světle. Avšak abstraktní tma z první obchůzky mi tedy byla milejší. Obě holky Holáskovy stály před ztrátou materiálu a kapitán Pavel na trojce musel svoji věž odevzdat za figuru a pěšce (a ta pozice rozhodně nevypadala moc dobře). Při hlášení kolemjdoucím, že prohráváme 3-0 aspoň hlásí Vítek, že 3-1, neboť po oběti dvou pěšců v útoku, dokázal vyšmejdit figuru a hraje tedy na výhru.

První partie byly opravdu ukončeny na šestce a osmičce, kde holky nedokázaly se ztrátami nic udělat a postupně musely kapitulovat. Kor u Verči se mi ta partie zkraje zdála docela pěkná, aktivní a říkal jsem si, že to půjde. Tedy až do ztráty figury, pak dvou a pak jasného konce.

Na osmičce o partii neřeknu ani ň. Pamatuju, že tam chyběla kvalita, ale zda-li to bylo udržitelné, nebo nebylo, vážně nevím. Každopádně i tam se naše druhé bílé vcelku záhy rozpustily v „zisk“ nuly.

Jako další se podepisovalo na 5. desce, kde Petr Mareš nedokázal na soupeře vyzrát. Tady nemůžu hodnotit, něco tam viselo, něco tam hrozilo a standartní 7,5 sekundová analýza při cestě kolem nebyla schopná rozšifrovat, jak na tom Petr v partii byl. Ale asi ne moc dobře, soudě podle výsledku.

Jako čtvrtý jsem, světe div se, skončil já, kdy můj soupeř partii sehrál tak trochu bez ambicí, vývinu a přišlo mi, že čekal, co vymyslím. Zkoušel jsem vykouzlit tlak na královské křídlo, což se mi snad povedlo, nicméně soupeřova jednotahová hrubka partii ukončila dříve, než jsem mohl zjistit, jestli by můj plán zafungoval i tak. Takže 1 – 3 z našeho pohledu, přičemž Vítek snad hraje na výhru, Vojta má přechod do koncovky s rovným materiálem, Pavel stále ztrácí kvalitu za pika a Michal na sedmičce totální plochou rovinu.

Pak naštěstí začalo slunce vycházet i nad naším panstvím. Vojta v koncovce dobře vytempoval a směřoval si pro soupeřovy pěšce. Soupeř, ač se prý ještě mohl cukat, zkusit si taky postavit dámu a tahat něco jako D vs. D+2p, ihned vzdal a dal našim utopistickým propočtům zase trochu reálnější obrysy.

Michal na sedmé prý dlouho chtěl nabídnout remízu, což samozřejmě k vývoji zápasu moc rozumně nevypadalo, ale při pohledu na šachovnici nezbývalo než souhlasit. 2V + 8p na obou stranách, totálně zablokované, tam by ty věže musely umět létat, aby se to nějak otevřelo. Takže 2,5 – 3,5, přituhuje.

Pavel na třetí se snažil soupeři hru i bez kvality co nejvíce znepříjemnit, což se mu povedlo, nejen dle soupeřova výrazu, který rozhodně neznačil bezbřehou radost, ale i podle obrazu, který se na šachovnici poté naskytl. Konečné schéma partie vypadalo tak, že paradoxně hráč s kvalitou více musí včetně šachovat Pavlova krále, aby nepotratil svoji věž. Takže remíza dobrá a k záchraně alespoň zápasového bodu stačilo už jen, aby Vítek dokázal v koncovce prosadit výhodu S vs. 2p.

Prosazování to bylo bratru asi trochu kostrbaté, obzvlásť když měl každý po ruce ještě dvojku věží. Naštěstí Vítek, chvilkově ztrácející až 4 piky, dokázal všechny bílé ovečky pochytat a dostat partii do stavu V + S + 2p vs. V + 3p vše na jednom křídle. Doufal jsem, že je to otázka techniky, což asi je, ale měl jsem obavy, aby prosazení netrvalo třeba ještě hodinu. Naštěstí, ani jsem nestihl obavu vyslovit a už bylo hotovo. Překvapení se naštěstí nekonalo a Vítkovo vítězství tedy urovnalo účet utkání na konečných 4 – 4.

Takže nakonec zápasová remíza při 6 rezultátech. Vezmu-li, že na ELO jsme byli možná drobnými favority (4 x vyšší, 1 x rovina, 3 x nižší), dá se remíza brát asi jako zasloužená pro všechny. My uhráli 3,5 vepředu, soupeř vzadu, nemáme si co závidět.

Dnešní remízou jsme si v tabulce pohoršili na 7.místo, které nám ale pro letošní sezónu nikdo nevezme. Opona padá. Jako občasnému účastníkovi zápasů mi nepřísluší právo na hodnocení, takže se jen rozloučím, doufaje, že i na podzim bude možnost přinésti drobné reportíky zpoza 64 polí.

Komentujte, analyzujte, kritizujte, moralizujte… 😊

2 thoughts on “Nakonec asi zasloužená remíza

  • Honza Pokorný napsal:

    Vydařená sezóna déčka (hlavně junioři se jeví velmi nadějně) a super čtivo… teda až na ten přechodní na konci – správně je doufaje 🙂 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *