Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Céčko v Chocni

V neděli jsme si vyjeli k předposlednímu utkání KP2V do Chocně. Situace v tabulce je taková, že jsme na druhém místě za Lankšrounem a postup už nemáme ve vlastních rukách. Nezbývá nám tedy, než vyhrávat a doufat.
Do Chocně jsme vyrazili v sestavě takřka nejsilnější. Chyběl nám sice první na soupisce Jenda Mareš, místo něj ovšem zaskočil táta Petr. Cestou jsme se tak dozvěděli spousty zajímavých faktů z oboru včelařství a přesně v deset jsme u Choceňského náměstí po chvilce bloudění objevili hrací místnost.
Domácím v sestavě chyběli ze základu Václav Janeček a Peter Marinov.
Jako první dohrál Jarda Volf. Soupeř mu někde věnoval figuru a bylo vymalováno. Druhý dohrál Honza Smola. Získal pika, pak druhého. Už jsme čekali rychlou výhru, když na stolku rozhodčího…zazvonil mobil. Následovala chvíle dohad, Honza tvrdil, že si ho dával k rozhodčímu do úschovy, rozhodčí František Janeček tvrdil, že si k němu sice Honza dával tašku, nicméně o zapnutém mobilu nic neříkal. Kde je pravda nevím, a radši to tu nebudu dál rozebírat. Výsledek 1:0 pro domácí, situace byla popsána v zápisu o utkání.
Další sem dohrál já. Vyhranej jsem byl od osmého tahu, což se mi už dlouho nestalo. Soupeř to v zahájení s aktivitou trochu přehnal a ztratil materiál. Zbyly mi 2 figury proti věži a soupeřovi nezáviděníhodná pozice s králem v centru a nedokončeným vývinem. Zbytek byl věcí techniky. Pak jsme se s Jardou a Honzou schovali do Pelin na oběd. Parádní místní restaurace na náměstí. Po vynikajícím gáblíku, pivku, kafi,  jsme se vrátili do hrací místnosti a kupodivu všech 5 dalších stále hrálo.
U Petra Jániše stála stejnobarevná střelcová koncovka 2 pěšci proti jednomu, bez šance na výhru, tak Petr přijal nabízenou remízu. Přitom předtím byla koncovka minimálně přivyhraná, skoro spíš vyhraná, jak jsme si ukázali na popartiové analýze ve Šnytu..
Další remizoval Vlasta Hrobař. Na jedničce ztratil někdy po zahájení pěšce ale pozici se mu nakonec povedlo srovnat a zremizovat.
Dál pak vyhráli v rychlém sledu kapitán Bohouš, který uplatnil výhodu ve věžové koncovce. Měl aktivnější věž a i když soupeř vyzobal pěšce na dámském křídle, Bohouš proběhl jedním pěšcem na křídle královském až do dámy.
Ve skoro stejné chvíli vyhrál i Petr Mareš. Bílými si postavil královský domeček, stupňoval poziční a prostorovou převahu, pak pronikl věží na sedmou řadu a jediné, s čím musel mít starosti, bylo oslabení jeho krále. Hrozily věčné šachy, ale Petr si vše ohlídal a zvítězil.
Poslední dohrával Zdeněk Šimek. A byly to nervy. Někdy ve střední hře získal kvalitu, přešel do vyhrané koncovky, soupeřův střelec byl tísněn mezi pěšci bloklými na špatných políčkách. Zdendovi věže na druhé řadě, prostě pozice jak z pohádky. Jen kdyby na hodinách nebyly v jednom kuse 2, 3, 4 vteřiny. Nakonec Zdeněk s 5 vteřinami na hodinách obětoval kvalitu zpátky a přešel do vyhrané pěšcovky.
V konečném zúčtování tedy 6:2, Lanškroun vyhrál taky, jsme tedy stále druzí, za 14 dnů poslední zápas.

5 thoughts on “Céčko v Chocni

  • Honza Pokorný napsal:

    Říkal jsem si, jak je možný, že Smolda s tímhle soupeřem prohrál… Nokia gambit je bohužel mrcha.

  • Zdeněk Šimek napsal:

    Pro diváky to byly asi větší nervy než pro mě, i když to chvílema mohlo vypadat, že u partie usnu 🙂 Po časovce tam už soupeř neměl s kvalitou méně žádnou protihru, tak jsem se cítil celkem jistě i s tím časem a jen jsem občas vložil nějaký tah, abych nabral 30s 🙂 Jiná věc už je, jak jsem získal kolem 35. tahu tu kvalitu…ještě, že se soupeř neřídil heslem „důvěřuj, ale prověřuj“ 🙂

  • Martin Šmajzr napsal:

    S mobilem to je celkem jednoduché. Hráč si ho sice do úschovy k rozhodčímu dát může (u sebe by ho u partie mít neměl), ale mobil žádné zvuky nesmí vydat, za to samozřejmě stále ručí hráč.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *