Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Béčko má prvního borce kola… a bohužel jediného

Dnešní reportáž, milý čtenáři, by dost dobře mohla vydat na samostanou knihu. Námětů, postřehů a dojmů milion, žel času málo. Tedy tradičně stručně 😀

Nedělní mistrák mne zastihl v takové krajně veselé situaci: kluci museli nabídnout taxík, neboť místo v Oustí nacházel jsem se ve Velké Skrovnici na oslavě čtvrstoletí jedné dobré kamarádky viz první dvě krajinné fotografie. Ne snad že bych juchal přespříliš, šachová čest velí opak (zejména v Ústí 🙂 ) , nicméně naspaných hodin pomálu i tak. Ráno zbyl čas na cca hodinovou přípravu a ve čtvrt na devět stavěla u půvabné skrovnické kaple limuzína se šoférem Smoldou. Příští stanice: Chotěboř!

Musím se přiznat, že víc jak hodinová cesta mně ani spolucestujícím nikterak nechutnala. Říkám si, co dělá v Pardubickém šachovém svazu mačaft odjinud a proč si ho málem rok co rok vylosujeme venku?! Samý zatáčky, blbě označený silnice a Chotěboř v nedohlednu…

Štreku tradičně zpestřily veselé příhody ze života: zatímco někteří se podivují, proč pohledná děvčata chodí s učiněnými debily a o nás, mladé a švarné chlapce šachové, zájmu nejeví, Smolda s Volfíkem spíše vzpomínali na časy dávno minulé. V hlavní roli jakási šachistka z chotěbořské oblasti, s níž prý řada juniorských šachových naději udržovala přátelské vztahy. Ale Jarda s Honzou nikdá!

Přicházíme do hrací místnosti, kde už nás čeká našlapaná domácí osmička. Chotěboř dává svým soupeřům na domácím hřišti zabrat ještě před výkopem: vyšlapat čtyřicet a něco schodů je práce spíš pro horolezce než šachisty. A sranda zdaleka nekončí…

Rozhodčí Tomáš Novotný nás vzorně usazuje ke stolům, pročež poznávám neúprosnou realitu: suverénně nejsilnějšího domácího borce jsem vyfasoval na trojce černými já. Bleskurychle si vybavuji oblíbenou scénu made in Červený trpaslík: „Jsi v pořádku, Krytone?“ „Jistě. Mám pouze v zádech zaseknutou sekeru střední velikosti. Taková událost dokáže člověku zkazit den.“

Takže začínáme hrát, ELOvě jest to na šachovnicích značně proměnlivé. Bojuje se zuřivě, tři a půl hodiny bez jediného výsledku. Návštěvníka našeho webu Jindru tentokrát potěším: jako první balím kufry do hospody Na růžku já. Na Jiřího Tůmu jsem vyzkoušel méně obehranou variantu sicilské, soupeř ale udržel ze zahájení malinké plus a hlavně aktivitu figur. Chotěbořský střelec hrál sebevědomě – v jednu chvíli nechal stát dokonce dva pěšce, aby aktivitu dvojice střelců a věží ještě posílil. Floky dostal následně zpět a rozhodl proklatě rychlým a flokem… kdybych ale nevyrobil dvojici plundrů Vg8 a hlavně Sd6, mohlo se ještě hrát… ale nehrálo. 1:0 pro domácí.

Přibližně ve stejnou dobu podepisuje nulu na partiáři rovněž Jaromír Glöckner. Na pětce s Janem Linhartem opustil velmi brzy klidné vody, šachovnice v plamenech doslova hořela. Ostrou variantu Aljechinky ale bílý zahrál bezvadně, jeho výkon Oušťáci chtě nechtě kvitují souhlasným mručením – 2:0 tečeme.

První bodový příděl nám obstaral na pětce Honza Smola, jenž marně pokoušel bílými Zdeňka Roušara. Hrálo se benoni, jež bych po pár tazích nepoznal, černý vytěžil aktivitu, bílý věřil ve hru proti izolákovi d4. Plichta nám nepomohla, ovšem ani neuškodila.

To samé lze říci o partii Pavla Kylara s dalším z domácích mlaďáků Tomášem Novotným. Z jejího průběhu jsem viděl pomálu, hrál se nějaký kříženec anglické a grünfledky, kde se bílý rozumně vyvíjel a dle soudů kibiců měl možná malinké plus. Pozici pokoušet nechtěl a zamířil do remízového přístavu – 3:1 a marně doháníme dvoubrankové manko.

Chotěboř jde po třech bodech jak slepice po flusu, což potvrzuje i partie na jedničce. Luděk Petrus rozehrává se Štěpánem Blaškem, žádné to překvapení, opět karokánka, vzniká přibližně vyrovnaná pozice. Náš lídr ale zápasí jako už poněkolikáté s časovým hospodařením, dostává se do nepříjemné pozice, jíž prohrává na čas – 4:1 vede Chotěboř.

Výlet do dáli bez bodového vyjádření následně potvrzuje dění na posledních dvou šachovnicích, kde dvojice bratrů Marešových nestačí na své protivníky. Mladší Jenda hrál bílými v Paulsenovi zajímavou partii, ale pozici dle mého skromného soudu příliš nerozuměl, nešikovně věnoval černému královské pole e5 a stál bídně. Pak se mi bílá pozice ještě chvilinku líbila… aby posléze Na Růžku, kde jsme seděli s panem Dobšinským, hlásil příchozí Štěpán Blaško ztrátu kvality a prohru na čas – 5:1 a vymalováno.

Na tenisově nehezkých 6:1 zvyšuje na sedmé šachovnici úřadující Tomáš Krejčík, na něhož hledá marně protizbraň Péťa Mareš mladší. Hrál se nějaký kříženec Colleho a králky, bílý nepříjemně přetáhl e5 a shromáždil veškerou možnou munici na černého krále. Z pozice jsem mnoho neviděl, tahat bych ji za černého ale nechtěl.

Jediné štěstí v bojovném, leč protrpěném utkání nám přivodil na dvojce Jarda Volf, béčkový !borec kola! (výherce ceny „Vyhraj v KP první partii“) Bílými si počínal věren své taktice: sušit, až ze soupeře zbude křížala. Jan Zvěřina postavil francouzskou s Jd2 solidně, jenže vyměnil asi ne úplně  vhodně dámy a dostal se pod lehký tlak. Pozice sice vyhlížela přibližně vyrovnaně, ale Jarda umně zvyšoval tlak a utahoval šrouby, až dotáhl: přešel do jezdcovky, zaktivnil krále a zavěsil.

Sečteno, podrženo, v bojovném utkání nám domácí věnovali možná až příliš drsný výprask 6:2. Udělat jsme mohli minimálně o bod, bod a půl víc, nebylo nám ovšem přáno. Nezbývá než za dva týdny opět bojovat a neházet brokovnici do žita…

2 thoughts on “Béčko má prvního borce kola… a bohužel jediného

  • Pokyn napsal:

    Zvláštní, já si pamatuju tři zápasy s Chotěboří, z toho dva vítězné 😀
    Že bude béčko šlapat vodu, není až takové překvapení, ta soutěž je nehezky silná. Na 3. desce mám po třech kolech průměr soupeřů 2182, to nemá nikdo v Ústí…
    Klíčové zápasy teprve přijdou.

  • David Kameník napsal:

    No výprask to byl každopádně veliký, ale dle historie si moc zápasů nepamatuji, že by Ústí udolalo Chotěboř. Docela brzo začíná Béčko hrát o udržení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *