Šachový klub Ústí nad Orlicí

Virové lekce – začátečníci X (až středně pokročilí)

Mat na poslední řadě – příklady

Dnešní příklady budou složitější, mnohé jsou velmi známé a slavné – šachová klasika.

Když musí těžké figury krýt poslední řadu, vlastně nic na jiných řadách pořádně nekryjí. Zde bílý zahraje 1. Dxd4!! (kombinace na téma odlákání) a černý ztratil jezdce, protože po 1. … Vxd4? je 2. Ve8 mat.

O odlákání se lze pokoušet i bez braní. Obránce si musí uvědomit, že brát se nemusí, tady mu to ale nepomůže: 1. Dd4!! je vidlička, černý musí něco dělat s napadenou věží a nepokryje střelce a4. Opět nejde 1. … Vxd4? 2. Vc8+ Vd8 3. Vxd8+ Se8 4. Vxe8 mat. (Černý by sice dal rád mat sám dámou na b1, ale nemůže – je v šachu.)

Tohle není úplně klasický případ na poslední řadu, ale vlastně taky ano – bílý král bere černému králi pole na sedmé řadě úplně stejně, jako vlastní pěšci. Zdá se, že bílý bude jen měnit věže s remízou, ale po 1. Vdd7!! je černý navzdory rovnému materiálu ztracen – nemůže brát ani jednu věž pro mat na osmé řadě. Černý tedy nemůže nic podniknout a jen bezmocně čeká, až dostane mat díky „harmonice“ po sedmé řadě – jiné důležité téma – jako např. 1. … Kf8 2. Vf7+ Kg8 3. Vg7+ Kh8 4. Vh7+ Kg8 5. Vcg7+ Kf8 6. Vh8 mat. Tak přece jen na poslední řadě. Ukázka je taky důležitá na téma prostor. (Neví někdo, co to je? Nějaká studie? Už nevím, kde jsem to viděl.)


Podobný motiv využil černý v partii Füster – Balogh (Budapešť, 1945). Opět to vypadá jen na výměnu věží, ale po 1. … Db2!! se bílý vzdal. Ten tah je vlastně chycení věže a1, která je dvakrát napadená a jen jednou chráněná. Braní dámy nebo braní věže končí zase matem na první řadě, nestačí ani Dd1 pro Dxf2+ a Dxg2 mat.

Další velmi slavný příklad, Bernstein – Capablanca, Moskva 1914. Slabá první řada bije do očí, ale i černý musí dávat pozor. Po přímočarém 1. … Db1+ 2. Df1 Vd1?? by přišlo 3. Vc8+ s matem! Capablanca ale zahrál 1. … Db2!! To je odlákání, po 2. Dxb2 je Vd1 mat. Zároveň je to vidlička na věž a dámu – a nepomůže nic. Po 2. De1 je 2. … Dxc3!!, po 2. Vc2 Db1+! 3. Df1 Dxc2. A konečně kdyby bílý zkusil protioběť 2. Dd3!?, černý nevezme 2. … Vxd3?? 3. Vc8+, ale dá 2. … Da1+ 3. Df1 Dxc3.

Jiný skvost budoucího mistra světa, partie Capablanca – Fonarov, New York 1918. Bílému visí dáma i jezdec na h6, měl ale v záloze překvapení. 1. Dxe5!! Dxe5 2. Jxf7+!! Vidlička, černý ztratí dámu a bude mít o jezdce méně. Černý se vzdal, po 2. … Vxf7? by přišlo 3. Vd8+ a mat za dva tahy. Kombinace je složená z více motivů, ale matem na poslední řadě to končí.

No a konečně nejslavnější ze všech příkladů na osmou řadu, partie Adams – Torre, New Orleans 1920. To už je opravdu složité. Pokročilí (pokud to neznáte opravdu do detailu) si mohou zkoušet propočet variant, začátečníci se aspoň můžou podívat, co všechno je v šachu možné. V klidu si to postavte na desku a začínáme: 1. Dg4!! Snaží se odlákat dámu od krytí pole e8. 1. … Db5! 2. Dc4!! Pozor, kdyby bílý zkusil dámu definitivně vyhnat tahem 2. a4?, vyšla by kombinace na slabou první řadu naopak černému! 2. … Dxe2!! 3. Vxe2 Vc1+ a nestačí představit ani věž, ani jezdce, např. 4. Je1 Vxe1+!! 5. Vxe1 Vxe1 mat. 2. … Dd7 Bílou dámu nešlo brát ani dámou, ani věží – obě musí krýt e8. No jo, ale co teď, pomohl si bílý oproti úvodní pozici? 3. Dc7!! Bílá dáma se prochází středem černé armády jako po promenádě. Opět nejde brát ničím. A zase je napadená černá dáma a nedá se krýt ani jednou věží, takže zase zpátky: 3. … Db5 (po 3. … Da4 přijde 4. b3 Db5 5. a4).  A ještě není kouzlům konec! Kdyby teď bílý sebral 4. Dxb7??, zase by přišlo 4. … Dxe2!!, bílá dáma musí ucpávat c sloupec. 4. a4!! Po těžké kanonádě jde do boje ten nejmenší úplně na kraji. 4. … Dxa4 5. Ve4!! Věž se nedá brát ani věží, ani dámou; a hlavně se uhýbá z pole e2, kde ji v předchozích variantách brala černá dáma. 5. … Db5 

A až teď konečně 6. Dxb7!! a dáma už se na diagonále a4-e8 neudrží. Šachy jsou úžasný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *