Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Konečně aspoň něco aneb Žamberk – Ústí B 4:4

Světe div se, ústecké béčko, k sestupu již odsouzené, poprvé neodjíždělo s prázdným kontem! Přestože v utkání s letos nečekaně dobře hrajícím Žamberkem jsme ve spráskané sestavě rozhodně nebyli favority, bojovali jsme věru srdnatě a nakonec aspoň ten bodík ze soupeře vyžužlali.

V klasické předehře, bez níž to prostě a jednoduše neumim, se tentokrát vyvaruju deníkové formy a půjdu takříkajíc k věci… skoro 😀 Před nedělním výkopem jsem usilovně sčítal pozitiva i negativa a dospěl přibližně k následujícímu výsledku:

a) nastoupíme děraví jako ementál, protože se omluvil Zeiny, onemocněl Smolda a nakonec nejel ani Sergej, věnuje se v neděli své přítelkyni, toho času v pooperačním stavu (všechny omluvy jsou samozřejmě pochopitelné)

b) tím pádem je v pr…. moje pseudopříprava s bílými figurami, které mít nebudu (berme to jako plus, netvoří, kdo neumí)

c) Jenda Mareš má na sedmičce černý, což je docela slušná šance na bod

d) domácí s jistotou postrádají svoji jedničku, tedy mlaďáka Davida Výprachtického (toho času na openu v Novém Boru, jak zjištěno s předstihem přes všemocný Facebook)

S ohledem na vše psané jest rozhodně o co hrát a netřeba stahovat šachové kalhot(k)y minimálně před časovkou 🙂

Do Žamberka jedeme něco po půl deset (první vůz již na cestě, Marešovi mne vezou s drobným zpožděním). V přízemí žamberecké sokolovny nás vítá příjemné teplo namísto očekávaného mrazu z let předešlých, kterýžto vyžadoval prvních pár hodin nějaký ten svetr a otep slámy navíc. Vedle šachovnice výčep, pod pultem basa lahváčů pro případ ztroskotání, inu nevypadá to tu škaredě 🙂

O něco méně přívětivý jest pohled do zápisu o utkání, v němž je nominována rovněž dosti děravá domácí sestava. Nicméně na trojce nebudu mít tu čest se sympaťákem Wolfi Wiesingerem, na kterého jsem se vážně těšil. Už nevim pokolikáté mám černé s Tomášem Kalousem. Jinak to od oka vypadá vyrovnaně a tip na výsledek se pohybuje od debaklu až po zisk tří bodů 🙂

Deset hodin, gong a začínáme bojovat. Nejméně času se zdrží u šachovnice borci na jedničce. Už když jsem před sokolovnou spatřil v družném hovoru Ivana Belobrada a Jardu Volfa, bylo mi tak nějak jasné, že se pracuje na výsledku s předstihem. Domácímu borcovi to letos neskutečně sype, remízu dosud připsal jedinou, ostatní protivníky nemilosrdně sfoukl. Jarda ale není ořezko, v KP prohrává opravdu výjimečně. Natahala se jedna ze dvou Nimcovičových sicilek toho dne (hlavní sporná varianta, kde Jarda místo divokého 6.Jc6 volí poziční d6). Bílý šachnul na b5 a nabídl smír. Dobrá půlka pro nás s ohledem na černé figury a sílu soupeře.

Jarda poté zmizel kamsi do města 😀

No a pak se bojuje na ostří nože s občasnou snahou domácích otupit některé naše šachovnice nabídkou smíru (na dvojce a trojce hned několikrát). Bod manko máme bohužel ještě před časovkami. Panu Glöcknerovi se partie s mým „oblíbencem“, co má vždycky všechno vyhraný, občas někomu vedle sebe zapíše tah do partiáře a dobré jméno královské hry propaguje, jak jen může, tedy Pavlu Havrlíkovi, vůbec nepovedla. Myšlenka zahájení d4 d5 Jc3 Jc6 f3?! mi zůstává jaksi ukryta, černý do toho aktivně vrazil e5! a pasivně hrajícího soupeře kompletně rozebral ještě před dvacátým tahem. 1,5:0,5 z pohledu Žamberka.

Hraje se hraje a pomalinku to začíná vypadat vcelku příznivě za nás. Nezlobili jsme se za remízu na poslední šachovnici, kde Petr Jániš neuměl jedovatou vedlejší variantu sicilky e4 c5 Jf3 a6 d4?! (Číča mi pořád nevěří, na poličském webu se strhla o tuhle variantu bitva, ale běžné 3. Jc3, c4 nebo i c3 je rozhodně lepší) v podání Karla Kacálka a ze zahájení stál jako čuně. Pak držel, držel, černý se na slabiny nějak neměl jak prokousat a pamětliv hesla „lepší půlka než nulka“ nabídl v začínající časovce remis. Z našeho pohledu spíš zisk než ztráta a průběžný stav 2:1.

Nedlouho poté to zapůlil na dvojce Petr Mareš, jemuž domácí junior Tomáš Felcman nabízel remízu hned několikrát. Petr nejdříve asi dvakrát (aspoň myslim) odmítl, z tradiční boudy totiž postavil lepší pozici s lepším časem. Nicméně Žamberák zabral, dohnal čas i poziční deficity a v konečné pozici už byl půlbod docela vhodným řešením. 2,5:1,5 a čekáme na vyrovnání.

Pokud výpovědi spoluhráčů mají co do sebe, tak poté černými remizoval na pětce Pavel Kylar. Ten si tentokrát zaslouží absolutorium a půlbod s Milošem Mazurou aspoň částečně hojí smůlu z Letohradu. Na šachovnici jsem viděl jakousi sicilskou s velmi výrazně francouzským nádechem. Bílý se tlačil do útoku a už jsem si myslel, že po černých polích prorazí a s naším hráčem bude ámen. Jenže Miloše velmi výrazně obtěžoval nedostatek času, Pavel navíc vymyslel aktivní protihru, kdy bílého krále otravovala věž na druhé řadě s bělopolným střelcem. Kdo plichtu nabídl a kdy přesně, netuším. Ale dobrá půlka! 3:2 a pořád je o co hrát.

Abychom mohli pomýšlet na všechny body, potřebovali jsme aspoň něco ze šesté šachovnice. Prostřední z Marešovic klanu Petr ml. rozehrál s betonářem Petrem Dunglem osvědčenou boudu („Opovaž se zahrát d4!“ – předzápasová rada od ukecaného pisálka) a vytvořil docela zajímavou pozici, kde dvojka černých střelců kompenzovala slabého pěšce d6 a přišlo mi to jako rovina. Během nutné kouřové přestávky (a že jich dnes bylo požehnaně) se nechal domácí matador slyšet v tom smyslu, že stojí o fousík líp, náš hráč to viděl na remízu. Ta by byla zlatá, jenže to by ve 40. tahu nesmělo na digitálním budíku zasvítit 00:00 🙁 Některé věci se bohužel ukecat nedají a slovy hnusné populárně české písničky: „Za všechno může čas“. Prohráváme toho dne druhou partii a domácí mají za stavu 4:2 minimálně jistotu bodu.

Po kisnách tak musíme dohánět dvoubrankové manko. Šance ale pořád je, chce to jen nehrát na půlminutě a zúročit poziční plusy, které v obou dvou zbývajících partiích každopádně máme.

Dobře na to jde Jenda Mareš, kterému to i přes porážku v posledním kole KPII vyloženě sype. V Žamberku si připsal náš mlaďák skalp dalšího kvalitního soupeře, tentokrát nestora domácího oddílu Bohumíra Zámečníka. Z partie jsem viděl malinko málo: hrála se nějaká anglická, aktivní choutky páně doktora eliminoval náš Jenda aktivní boudou a přestože (podle jeho pozápasového vyjádření) hovoří chytrý stroj dlouho cosi o rovině, náš talent svého soka vyloženě vyseděl. Obral jej o dva floky a poté je bez větších problémů realizoval… tomu říkám dobrá práce! 4:3 průběžně.

Tím pádem dochází na nejhorší, pokud máme získat zasloužený bod, musím na trojce černými vyhrát. Po šedesáti tazích vpravdě dělnické dřiny se to nakonec povedlo a já mohu mít radost z první vyhrané partie v aktuální sezoně! (sem vostuda, já vim). Ufffff

S Tomášem Kalousem se potkávám u společné šachovnice již potřetí, potřetí černými a potřetí vymýšlím, jakou sicilkou mu zatopit. Prvně to byl scheveningen, podruhé sveši, tantokrát nimco-volfo 2.Jf6 🙂 Sázka na méně obehraný tah vyšla: soupeř se s neobvyklým schématem nepopasoval zrovna dvakrát úspěšně, pozici měl po zahájení plnou děr, bez kloudného vývinu a s králem v centru k tomu. Bohužel jsem nenašel žádnou pořádnou akci a po výměně dam a bělopoláků z toho koukala očividně remízová koncovka věží a černopoláků. Soupeř taky chtěl podepsat partiář s nerozhodným výsledkem stůj co stůj, remízu nabídnul minimálně třikrát. Jenže kluci mi smír pochopitelně zakázali a v oboustranné časovce se mi podařilo jednu minišanci využít a přetavit ji v přivyhranou střelcovou koncovku. Po kisně to bylo drastické počítání, hladké „rybovýhry“ byly mimo můj procesor a vzešla z teho pro změnu jiná koncovka: dámská s černopoláky (oba jsme stavěli dámu) a dvěma pěšci ve prospěch černého. Jednoho bílý uzmul a tím si podepsal rozsudek smrti, konec partie dohrával s minimem času a jediný ústup krále ze šachování, který by neznamenal výměnu dam a KO koncovku, nenašel, což se dá i pochopit. Pak už jsem jen musel znát elementární pěšcovku s prosazením g pěšce, tohle kdybych nevyhrál, tak mě kluci na kroužku asi notně protleměj 😀

Nakonec tedy 4:4 a po hezkém boji asi spravedlivá dělba bodů.

Celý mančaft zaslouží pochvalu za bojovnost a kolektivní pojetí. Kdybychom takhle hráli od začátku, možná nemusela býti situace toliko tristní 🙂 A následuje…

Závěrečné okénko bulvárního novináře Pokyna, tentokrát na téma zvuky a hluky 🙂

Na všechny způsoby příjemná hrací místnost v Žamberku ukázala tentokrát zuby poněkud jinak. V neděli to byla, milí čtenáři, taková jedna malá velká hitparáda zvuků 🙂 Dvouhodinové ticho nejdříve přerušila popartiová debata dvojice Glöckner-Havrlík (Tomáš Kalous je naštěstí rychle a rázně umravnil) a pak už to jelo. Nejprve se k světu měla zářivka nad námi, vydávajíc zvuky nanejvýš nepříjemné. Její vypnutí houby pomohlo… rázem byly v setmělém sále ve výhodě černé, toho času takřka neviditelné, figury 🙂 Pak se v časovce rozdováděl pan Zámečník, jehož šustění, několikanásobné pokácení židlí a asi jeden nebo dva pády (nejen) mému propočtu dvakrát nepřidaly. S tichem si dvakrát netykal ani pan Jeništa, toho dne zřejmě hrající za jiný Žamberk. Obhlídku jednotlivých partií okořenil dosti výrazným mlaskáním a na prosbu „jděte jinam“ poodešel o jednu šachovnici dál, zvukový projev při tom zachovávaje 🙂 No a aby se mi těžká koncovka náhodou nepočítala nějak extra lehce, tak mi v cestě stála ještě vydatně vrzající židle dalšího z žambereckých příchozích pana Hurdese. Nakonec ji skrzeva prosby mých kolegů vyměnil a já tu blbou pěšcovku díkybohu dopočítal 😀

PS: Výše psané neberte jako nějaké invektivy, spíš takové něžné okoření jinak oboustranně kvalitního a férově sehraného utkání.

2 thoughts on “Konečně aspoň něco aneb Žamberk – Ústí B 4:4

  • Pokyn napsal:

    Jasně, Dejve, vypadá to děsivě, ale člověk v té letošní bídě musí hledat aspoň kousek pozitivního, jako třeba:
    a) čtyři body Jendy Mareše v řadě (což je fantastická série)
    b) neporážka Jardy Volfa (celkem dle očekávání, pravda 🙂
    c) dva super výsledky Sergejovy (málembod s Hoškem a skalp Pekyho)
    d) mne těší první výhra a náběh na bod byl i proti Mejtu, kdybych nezazdil vyhranou pozici – takže šance dorovnat ty mraky nul v posledních třech kolech ještě je 🙂
    e) nadějně vypadají i některé partie Petra Jániše, tam to myslím časem začne bodově padat jako u Jendy
    f) po Novém roce se vrátil Zeiny a nastupuje taky Petr Mareš, takže nálada v mančaftu je o panelák lepší.

    Místo deseti partií mohlo být výher daleko víc (vyhodili jsme mraky nadějných či vyhraných pozic). Člověk ale musí brát v potaz především značnou kvalitu, co letos KP má. Mrkni na soupisky, přehrej si pár partií hlavně vepředu. V téhle soutěži by letos pilo vodu, mám ten pocit, i naše áčko. Tož tak…

  • David Kameník napsal:

    Gratuluji UOB k bodu. Alespoň nebude sestupovat s ostudnou nulou. Co mne ale docela děsí tak z 10ti výher jsou 4 od Jendy Mareše a jedna kontumační Bohouše.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *