Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Kdo čekal body, nebyl zklamán

ŠK Ústí nad Orlicí A – Sokol Zaječice 6:2

Existenčních utkání hrajeme v sezóně několik, jedno z nich připadlo na dnešek. Už delší dobu bylo jasné, že Zaječice se porazit prostě musí – ne snad, že by byly výrazně slabší než my, ale že jiná družstva než to úplně poslední v tabulce se budou porážet hůř.

S účastí to vypadalo dobře, zdá se, že vysokoškoláci buď zkoušky zvládají nebo na ně naopak kašlou. Chvíli se to rýsovalo i na základ, nakonec se omluvil Lukáš Hurt, takže z béčka zaskočil Jarda Volf. Soupeř byl oslabenější, vynechal pátého Lukáše Hájka i šestého Jaroslava Šmída a vzadu místo tradičních náhradníků debutoval nováček Jan Žídek, takže Jarda Hájek mohl vtipkovat, koho že to v týmu nezná.

Začalo se v poklidu a nastavěly se vyrovnané pozice, při pohledu na ratingy na sebe (s výjimkou poslední desky) narazili téměř rovnocenní soupeři. Asi po hodině hry došlo k prvním remízovým nabídkám (u Petra Mareše a u mě), kapitán však velel pokud možno hrát dál se slovy „nikde nic není“. Petr Mareš půlku přijal, já jsem pokračoval. 0,5:0,5 Pak jsme využili chyb soupeře: v miniaturce vyhrál Martin Pečinka, o moc déle nehrál ani Michal Zeinert. 2,5:0,5 Když se začala blížit kontrola, dostal se do vyhrané koncovky Jarda Volf a za stavu 3,5:0,5 jsme se rozhlíželi, jestli ten zbývající bod někde leží po ruce nebo jestli bude třeba ho perně vybojovávat. Na prvních dvou deskách jsme stáli mezi prohrou a remízou, já jsem měl bezpečnou lepší půlku, Honza Švub asi výhodu, ale pozici, kde nebylo v časovce taktické přehlédnutí vyloučeno. Soupeř mu proto nabídku remízy odmítl. Já (Pavel Holásek) už jsem to před kontrolou nehrotil, u mě se půlka odmítat nedala. 4:1 Definitiva přišla záhy, Honza Švub pozici otevřel a zvítězil. 5:1 Rázem bylo možno odejít zapíjet vítězství, v obou dlouhotrvajících koncovkách šlo už jen o skóre, nakonec remízovali jak Honza Šimek, tak již tradičně poslední kapitán Martin Šmajzr. 6:2

1. Martin Šmajzr (2180) – Josef Vařejčko (2229)

Ze sicilky vznikla královská indická v útoku, Martin natáhnul pika až na f5, což by při malé rochádě černého vedlo k typickému královskoindickému útoku g3-g4-g5, ale černý do rochády nešel a postupně v zablokované pozici získal prostor. Kolem kontroly držel Martin zuby nehty koncovku, kde černá věž trůnila na c3, jezdci i bělopolák (výrazně lepší než ten bílý) se sápali po slabinách b3, d3. Černý přilil oleje do ohně obětí figury za vytvoření volňáků c3, d3. Po vrácení figury vznikla jezdcovka, kde měl bílý a a h pěšce, černý dvojici e, f. Odhady výsledku dole v restauraci kolísaly, skončilo to půlkou, ale jsem zvědav. Martin hraje velmi obsažné partie a momentálně dosahuje krásného zisku 4/6. 0,5:0.5

2. Luboš Jedlička (2131) – Jan Šimek (2206)

Z anglické vzniklo cosi podivného, bílý to hrál jako zavřenou sicilskou, ale s pěšcem na c4 místo na c2, takže na d4 byla díra, Honza reagoval dvojitým fianchettem a postupem pěšce na d5. Pokud jsem tomu rozuměl, pokoušel se převzít iniciativu obětí pěšce, ale bílý pokusy  odrazil a pěšec mu zůstal. V koncovce to byli v jednu chvíli i dva pěšci, ale silná dvojice černých střelců zajišťovala protihru, v koncovce věží a různopoláků se volný b pěšec dopředu nedostal, nakonec vedl k remíze motiv falešného střelce. 0,5:0,5

3. Pavel Holásek (2065) – Bedřich Fiedler (2107)

Proti očekávanému drakovi jsem použil postup se Sc4, h3 a 0-0. Hlavně si nevlézt do nějaké divoké varianty. Soupeř reagoval typickým obratem v centru (Jxe4 a d6-d5), což podle něj vede k jasné remíze, já jsem sice jakousi výhodu tušil, ale proklouzla mi (v koncovce čtyř střelců) mezi prsty. 0,5:0,5

4. Jiří Hájek (2115) – Michal Zeinert (2148)

Holandská, jmenovitě stonewall. Černopoláci se vyměnili a bělopolák byl tradičně špatnej, očekával jsem boj černého o remízu. Bílý ale připustil braní Jg4xpe3, kde by po Vh3xe3 černý získával materiál vazbou po černé diagonále (g1-a7). Bílý zkusil reagovat ostře v centru (d4-d5), ale Michal se během pár tahů nastěhoval dámou na královské křídlo a rozhodl. 0:1

5. Martin Pečinka (2067) – Milan Jelínek (2069)

Proti sicilské „zabijákova varianta“ (Jc3, f4), standartní f4-f5 … a když dal černý neopatrně jezdce na h6 a rochnul si nakrátko, přišlo f5-f6! s okamžitou výhrou (po Sg7xf6 nebo Sg7-h8 by visel na h6 kůň, po Dd8xf6 by přišlo Sc1-g5 s chycením černé dámy. 1:0

6. Jaroslav Hájek (1958) – Petr Mareš (2003)

Pirc měl jen asi deset tahů, náznak aktivity (Jc3xd5) bílý utlumil nabídkou smíru. 0,5:0.5

7. Jan Švub (1980) – Jiří Česenek (1923)

Dámský gambit se Sf4. Bílý měl lepšího bělopoláka (Sd3 proti pasivnímu Sb7) a postupně rozvíjel útok na královském křídle (tuším Je5, Sg5, Dh5 apod.). Černý první nápor ustál, dokonce měl přechodně pěšce navíc a věží obsadil uvolněný h sloupec, zůstal mu však pasivní střelec a přes výměnu dam druhá vlna bílého útoku těsně před kontrolou prorazila. Vítězný bod! 1:0

8. Jan Žídek (1000) – Jaroslav Volf (2149)

Grünfeldka přešla do pozice, kde měl bílý pěšcové centrum e4, d5, zatímco černý pěšcovou majoritu na dámském křídle, Bílý to hrál dlouho dobře, vyvinul se, získal prostor, ale bez konkrétního plánu se postupně dostal do koncovky, kde dominovala Jardova zkušenost, ve věžovce spojení pěšci dámského křídla šlapali. 0:1

Shrnuje se to dobře, vyhráli jsme, aniž bychom se zapotili, body jsou potřeba jako sůl. Už jsme zase zhruba na 50% (9/18 zápasově, na skóre 24,5/48), v půlce tabulky se nám líbí.

Zápas měl i příjemnou společenskou část, s dobrými zprávami přijelo céčko a pak i béčko, bylo co sdělovat, hodnotit, plánovat … Oddíl šlape.

 

 

2 thoughts on “Kdo čekal body, nebyl zklamán

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *