Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Oslabený Žamberk nedal kůži lacino

Tuto reportáž bych chtěl věnovat vysokomýtskému kamarádovi Luboši Ptáčkovi, který před lety na nočním alkoturnaji Kanec open nad ránem, byť v drobně podroušeném stavu, moudře pravil: „Zas… slunce, zkur… šachy.“ Hodnocení tohoto nabývám po osmém kole kápédvojky východ, jehož jsem se původně ani neměl zúčastnit. Žel naše sestava má opět parametry jako vyzrálý ementál, pročež omluvou není ani skutečnost, že hraji opět dva plesy po sobě a z toho sobotního v Hradci nad Svitavou se do Oustí navracím o půl sedmé ráno. Kapitán Smolda v pátek volá ve smyslu: „Je nás sedm, hraješ,“ proklínám jej, ale vynucuje si drobné ústupky (odvoz až od domu+možnost bezpracně remizovat), nakonec svoluji.

Jako né že by vo nic nešlo… po slavném vítězství nad konkurečním Lančem nesmíme polevovat v koncentraci a další derby, tentokrát v Žamberku proti tamní rezervě, bráti s odpovědností největší. Navíc pokud by domácí nastoupili v nejsilnější osmičce, což se v aktuální sezoně kupodivu ještě nestalo, mohli by do naší dosud suverénní sestavy zatnout drápky.

Před desátou dopolední, tradičním časem výkopu, držíme bojového ducha, debatujíce v autě o věcech nosných: intelektuálním vrcholem je konstatování, že by za rok mohl býti jedničkou našeho áčka Marian Sabol, jehož šokujeme lukrativní nabídkou i v případě, že se Mýto udrží 🙂

V Žambéru nás čeká hned dvojí příjemné překvapení. Jednak se domácí přestěhovali z poněkud méně útulné dolní místnosti v sokolovně, přezdívané „grónská sauna“, do útulné klubovničky o patro výš… kde člověk ani obvyklých devět svetrů nepotřebuje 🙂 Zadruhé naše obavy z našlapané sestavy našich soků vzaly rychle za své: z první čtyřky chyběly hned dva kusy, tím pádem především zadní šachovnice byly proti našim střelcům papírově přeci jen slabší. Mezi absentéry je tentokráte i nestor žamberského šachu Bohumír Zámečník, jenž podle sdělení domácích utrpěl nepříjemný úraz. Přejeme mu pochopitelně, my všichni kluci z Oustí, co spolu chodíme a šachujeme, brzké uzdravení, aby mohl i nadále s příslovečným elánem prohánět své soupeře.

A teď k duelu: rozehrály se vesměs docela dobrodružné partie, žádné zbytečné oťukávání. Pohled do zápisu velí udržet přední čtyři šachovnice, kde mají Žamberští solidní hráče, a zasmečovat vzadu. Což se také záhy daří, neboť náš nejúspěšnější Petr Jániš se příliš nepáře se zkušeným Jaroslavem Mazurou. Ve zkratce: přetahovaná francouzská, zisk pěšce, přechod do koncovky, hladce vyhraná pěšcovka – vedeme 1:0.

O moc déle nesedím u stolku ani já, protože Karel Kacálek má pochopení pro můj poplesový stav 🙂 Hrála se však velice originální sicilka neteoretického charakteru s brzkým e5, kde sice bílý po hodinovém dumání a vyhmátl díru na d5, ale černý měl lepší time, dvojku střelců a zajímavé taktické možnosti. Plichta, díky níž držíme vedení, tedy nespadá do kategorie bezpracných.

Blíže ke třem bodům nás jen o pár minut později posunul druhý z našich ďáblů vzadu Láďa Kubišta, jehož vítěznou šňůru mohl jen těžko přestřihnout Michal Kubalík. Ratingově slabší domácí hráč se pral statečně, v zavřené španělce vymyslel opticky bodákový útok g4!?, ale Kubištaboy zachoval chladnou hlavu, otevřel to na černého v centru, posléze mu odebral kvalitu a výhodu přetavil v bod – 2,5:0,5 už vypadá docela nadějně.

Za téhle situace se s tím příliš nepáře Sergej na jedničce a přijímá v přátelském duelu remízovou nabídku od Wolfiho Wiesingera. Štěpán určitě nestál v partii hůř, chvíli jsem zahlédl i pěšce víc, ale půlbod s černými se počítá. Za této situace (vedeme 3:1 a vypadá to nadějně), chceme se odjet, ale ještě před natočením motoru zjišťujeme, že se některé partie podezřele obrací. Márty Poslušný jakoby vypouští výhodu s Kalousem, obavy mám i o kapitána Smoldu a dvakrát se nám nelíbí ani pozice obou Marešovců. Pročež cestou ze Žamberka (během níž jsme svědky kuriózní situace, kdy jakási paní s očividně sebevražednými sklony za volantem letitého golfa předjíždí v nepřehledném úseku jiný vpz snad minutu v kuse :D) i na Skobě, kde naše áčko válcuje Rychnov, máme o výsledek obavy.

Naštěstí se ukazují jako liché, protože naši kluci nadějný výsledek nepustili. Nejprve zasmečoval Smolda, který rozptýlil naše pochybnosti nad tahem f5 (co jedni označují jako plundr, jiní prezentují coby vítězný tah). Jinak nic nového pod sluncem, obligátní skandinávka, do níž Vladimír Kopal… marně 🙂 4:1 a slovy Michala Davida: Je to blízko!“

Vítězný půlbodík přidává Márty Poslušný, kterému sice v divoké sicilce Tomáš Kalous odchytil dámu, kterou ale poté potratil sám a s kvalitou za pěšce už hledal výhru marně. To Petr Mareš měl na dvojce s mým oblíbencem panem H v konečné pozici naopak za pěšce kvalitu víc (předtím se to líbilo spíše za černého), domácí hráč ale vystavil neprostupnou pevnost. 5:2 vypadá hezky.

Alespoň čestný úspěch zaznamenali Žamberští na šestém stole, kde mladší z Marešových neudržel trošku horší pozici s Jiřím Šulcem. Jediný sněhulák v zápise nás ale příliš hlodat nemusí, důležité tři bodíky jsme po výsledku 3:5 odvezli a naše postupové akcie stále stoupají… o čemž by se za dva týdny měly v naší popradské tvrzi přesvědčit průběžně třetí Svitavy 🙂

3 thoughts on “Oslabený Žamberk nedal kůži lacino

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *