S pořádnou porcí nervů… ale nakonec s postupovou tečkou

9. 5. 2012 Honza Pokorný Béčko, 4

Inspirován kolegou Dejvem, kapitánem ousteckého céčka, bych se rád pokusil o malou rekapitulaci sezony z pohledu naší rezervy. Pravda, kapitán Smolda by byl zasvěcenějším komentátorem, ale protože jsem odehrál všech jedenáct kol a ještě otravoval internetovou síť, coby zuřivý reportér, pozápasovými eposy, mám snad nárok. Navíc po letošku balím šachové kufry, tož ještě naposledy…

Naše béčko nastupovalo do sezony v kápédvojce s vědomím, že musíme co nejdříve, nejlépe včera  :-), vrátit do Ústí krajský přebor (měli jsme tedy přesně opačné přání než soudružské druholigové áčko). V předchozí sezoně nás silní soupeři v kraji spráskali jako psy, a tak pro nás měla být nižší soutěž též jakousi náplastí na bolístky a šrámy.

Postupovým ambicím odpovídala sestava, v níž figurovali osvědčení ligoví borci Jarda Volf, Petr Mareš a Martin Poslušný. Posilou ovšem mělo býti taktéž dravé mládí v osobách Petra Jániše a Ládi Kubišty, v neposlední řadě osvědčení mazáci Smolda s Pavlem „Vatou“ Kylarem, lídr Sergej, poplesový pseudošachista Pokyn a brněnský inženýr s kerhartickým srdcem Péťa Mareš mladší. Vše jistili spolehliví náhradníci Jarda Driemer s Jirkou Venclem, kteří ale, s ohledem na vzornou docházku, až tolik práce neměli. A kdo nám měl bránit v naplnění předsezonních ambicí?

Jednoznačně největším konkurentem se před úvodním výkopem jevil a nakonec i byl mančaft Lanškrouna, toužící po návratu mezi krajskou elitu, podcenit se nedaly tradičně nebezpečné Svitavy a konec konců ani rezerva nedávno druholigové Litomyšle, vytuněná řadou borců tamního áčka.

Nuže započněme, milý čtenáři, jízdu o jedenácti zastávkách, během nichž nebyla nouze o zajímavé, co více dramatické, ba dokonce někdy i infarktové, neřku-li ethanolové momenty…

mise první – demontáž bratského céčka (Ústí B – Ústí C 7:1)

Hodně od (Přemka) podlahy, k tomu proti vlastním. Po přátelské remíze se sneslo na Dejvovy kluky krupobití nevídané, které ze všeho nejdřív odnesl Vít Kapoun v partii se Smoldou. Obdivuhodné ovšem je, že po úvodním výprasku zmíněný mladík nevídaně šlápl na plyn a celou sezonu dokončil bez další porážky a se skvostným výsledkem 7,5/11! Pěknou sezonu odstartoval také Tomáš Kodytek, jehož jsem v nejdelší partii dne nepřetlačil já. Z našich krom kapitána založil na hodnotný zisk především Sergej a Petr Jániš. V téhle formě bychom na postup snad i mohli pomýšlet 🙂

mise druhá – u Smetany neprohráváme (Litomyšl B – Ústí B 3:5)

Zápas jako řemen se soupeřem, který na nás dle předpokladu nasadil to nejsilnější, co měl na skladě. My učinili totéž a k vidění byl kvalitní a bojovný duel s oslavným „hurá“ v našem podání. Dvoje černé figury sice neudrželi Martin Poslušný a Pavel Kylar, což jsme ovšem vykompenzovali na osmé a šesté šachovnici bílými. Rozhodlo se na prvních dvou prknech, kde Petr Mareš i Sergej skórovali ve velkém stylu. Zejména druhý jmenovaný se ještě dnes drobně usmívá, protože pro litomyšlského lídra Pekyho se stává již bez nadsázky noční můrou.

mise třetí – další drtička, ovšem v sezoně poslední (Ústí B – D. Čermná 7:1)

V notně slátané sestavě (vypomoci museli jinak odpočívající Jarda s Jirkou, což se jim s výsledkem 1,5/2 i povedlo) jsme sympatické hosty bezpečně přejeli. Pravdaže s pomocí bohyně Fortuny: Petr Mareš utýral v opticky remízové koncovce svého soupeře až někdy nad ránem :-), Márty se zase z podezřelé pozice vylhal odchytem dámy páně Merty mladšího. Pokyn po festivalu v poklidu remizoval, ostatní se s tím nemazali. Smolda přejel soupeře útokem, Pavel Kylar kavárenskou obětí figury, Jarda Driemer zkušenostmi. Zvlášť hezký pohled byl na figurky stoprocentního Petra Jániše, jehož kobyly vykazovaly v závěru přímo masožravé sklony 🙂

mise čtvrtá – nejrychleji šel na pívo Jarda (Č. Třebová B – Ústí B 2,5:5,5)

Obavy z našlapané Třebové byly liché, domácí nechali své nejlepší borce odpočívat a v oslabené sestavě neměli nárok. Z prvních třech nevyhrál přivyhranou pozici pouze Štěpán, zcela jasně skóroval i Smolda s Petrem Jánišem. Já bohužel opět narazil na soupeře, co chtěl bílými remízu už od prvního tahu, Pavel Kylar s Karlem Petrželkou naproti tomu nalezli smírnou řeč záhy 🙂 Jediný a v sezoně poslední karambol zažil na osmičce Láďa proti neznámému domácímu talentu s nápadně řeckým příjmením, nad výdělkem splakal také českotřebovský mlaďák Lukáš Tomeš, kterého Jarda „očůral“ už po pár tazích v zahájení. Bylo to až nečekaně pohodové „dopoodpoledne“…

mise pátá – pět a půl i s Kyšperkem (Ústí B – Letohrad 5,5:2,5)

Opatrnost je na místě, co průs… utkání jsme již s Letohradem zažili. Tentokrát naštěstí nikoliv. 2:0 vzadu obstarali naši mlaďáci Kubišta s Jánišem, velmi hezky v královské indické skóroval bílými Smolda, Štěpán si v partii starých známých na Jirku Řeháka prostě a jednoduše počkal. Korektní remízy podepsali Pokyn a mladší z Marešovců, smutný byl pouze Pavel Kylar, jehož prohra v dlouhatánské partii odstartovala smolnou sérii, kterou se našemu Vatovi již nepovedlo přetrhnout. Jo a láteřil ještě Jarda, kterému Kamil Mikyska zázračně utekl z lopaty… tedy projeté věžovky 🙂

mise šestá – sebevědomí nás málem stálo body (Polička B – Ústí B 3:5)

Asi nejtěžší z papírově jasných utkání. Reportérský a šachový souboj pojali domácí bojovně, hosté spíše výletně (viz ranní zastávky v rozmanitých poličských výčepech 🙂 S prázdnou odešli Pavel i Smolda, i přes bodový přísun ode mne, Ládi a Petra Jániše to vypadalo všelijak. Naštěstí chcíplou pozici zachránil Márty, podezřelou Péťa Mareš ml. a heroický výkon přetavil do bodu Sergej, naše jistota vepředu. Z Poličky jsme tedy odjížděli zvesela, ale před klíčovým duelem s Lanškrounem si někteří z nás museli notně sáhnout do svědomí.

mise sedmá – jak málo někdy rozhodne (Ústí B – Lanškroun 4,5:3,5)

Takový boj o postup snad nepamatuju. U Třech mostů se uskutečnil památný duel, že se o něm bude u táborových ohňů ještě hodně dlouho vyprávět. Napsáno již bylo mnohé, stačí tedy doplnit, že lví podíl na vítězství s papírově silnějším soupeřem měli Márty (přemožitel vůbec nejlepšího hráče letošní kápédvojky Romana Solila!) a Láďa. Slavilo se dlouho… a pokud protagonisté žijí, jako že jo, slaví možná doteď 🙂

mise osmá – nic moc, ale za tři body (Žamberk B – Ústí B 3:5)

Nemastný, neslaný výkon proti výrazně oslabenému soupeři, kterého bychom měli přejet mnohem vyšším výsledkem. Bohužel na prvních čtyřech deskách jsme uhráli toliko remízy, Petr Mareš ml. dokonce prohrál, a tak museli zabrat osvědčení Smolda, Láďa a Petr Jániš, bodově nejlepší Oušťáci-béčkaři. O kolo později mi bylo líto našeho céčka, na které Žamberk přijel s tím úplně nejsilnějším a s nímž málem, málem dostal do zubů. My proti „stejnému“ soupeři nemuseli předvést nic extra…

mise devátá – U Třech nám to sype (Ústí B – Svitavy 4,5:3,5)

Poslední opravdu vážnou překážkou za postupem byly Svitavy, s nimiž dlouhodobě taky nemáme bůhvíjaké výsledky. Zápas byl místy až zbytečně vynervovaný (o čemž jsem psal zde: https://www.sachyuo.cz/?p=3606) a skončil naším nejtěsnějším vítězstvím. Hosty mohou těšit oba body s prvních dvou šachovnic, nás tentokrát podržel zadek (3,5/4). Po podepsání zápisy bylo věru co slavit… především když kapitán platil!

mise desátá – Karel Černý pro nás má pochopení (Jablonné – Ústí B 3,5:4,5)

V jablonské tělocvičně odjakživa nejraději potkávám nestora a sympaťáka Karla Černého, neboť setkání s ním jsou vždy zpříjemněním jinak zabité neděle 🙂 Domácí se k nám zachovali věru galantně: poté, co skóroval Petr Mareš mladší (aspoň jednou hrdina dne!), akceptovali nabídku „vše ostatní za remiz“ a krátce po poledni se jelo domů za manželkami a přítelkyněmi… teda co to plácám, na Skobu za áčkem 😀

mise jedenáctá – poslední Kunvald nedal kůži lacino (Ústí B – Kunvald 5:3)

Před úvodním hvizdem nám stačilo 4:4, nicméně děravá sestava sympatických hostí (podobně jako ta naše) velela hrát. Což byla možná chyba 😀 Dlouho to totiž nevypadalo nijak hvězdně (zejména poté, co sezonu pod padesátiprocentním ziskem „korunovali“ Pavel s Petrem Marešem ml.). Spasila nás ale útočná nátura Petra Jániše, urputnost obětavého náhradníka Jardy Driemera a spolehlivá technika Honzy Smoly a Jardy Volfa. Nakonec se tedy zapíjelo, již s dorazivším áčkem, vítězství 5:3 a především zasloužený postup, na který jsme se ale nadřeli, s trochou nadsázky, jak půl národa na minimální mzdu.

Jásejme hurá! A jak si vedli jednotliví borci?

1. Štěpán Blaško (5,5/7, průměr soupeřů 1936)

Výborná sezona v podání Sergeje, zejména úvodní drtička 4,5/5 byla obdivuhodná. Poté už náš lídr zvolnil a konec sezony, skrzeva zlomenou ruku, musel oželet. Z toho důvodu o jediný bodík nepokořil magickou dvoutisícovou hranici ELO, ale co není teď, povede se za rok.

2. Petr Mareš (3/5, průměr soupeřů 1847)

Také Petr měl pěkný start 2/2, když zejména výhra v Litomyšli se vyvažovala zlatem. Poté už válčil spíše za áčko, jedinou porážku v KPII mu připravil stále se lepšící svitavský junior Patrik Krušina. S dalším nebezpečným mlaďákem Pepou Krátkým ale Petr vyvzdoroval remízu, čímž pečetil vítězství v utkání pravdy s Lanškrounem. Celkově solidní, nikoliv vynikající.

3. Martin Poslušný (5,5/9, průměr soupeřů 1899)

V prvních čtyřech kolech našla recept na Martina pouze Lucka Bartošová, ve druhé půlce soutěže svitavský Milan Kotva. Martin hrál jistě, v pohodě, s klidnou hlavou. Právě na ní si vylámal zuby nejlepší útočník celé soutěže, lanškrounský Roman Solil, a to právě v nejméně vhodný moment. První až třetí šachovnici 🙂 udržel Martin s přehledem.

4. Jaroslav Volf (4,5/7, průměr soupeřů 1880)

Velezkušený Jarda by chtěl možná vyšší bodový zisk, ale coby pokročilý šedesátník už nemusí dřít jak kůň v každé partii. Někteří jeho soupeři byli za půlbod rádi, jiní o něj museli zabojovat. Sezonu dokončil Jarda bez porážky (podobně jako v áčku, kde ale sklízel o poznání víc) a stylově, po svém: v dlouhatánské partii utýral kunvaldského soupeře v koncovce.

5. Pavel Kylar (3,5/9, průměr soupeřů 1705)

Jeden ze dvou „pod padesát“ v našem mančaftu. Vata se rozjel slibně (2,5/4), bohužel pak přišly dva smolní sněhuláci a třetí ještě v posledním kole. Pavlovi ale sluší ke cti, že neztrácel dobrou náladu, humorem jen sršel a už mi ani nenadával za to, co o něm píšu 🙂

6. Jan Pokorný (7/11, průměr soupeřů 1790)

Předně se musím (jak jinak) pochlubit, že jsem odehrál úplně včecko, což se podařilo jen kapitánovi Smoldovi a Petru Jánišovi. Po loňském fiasku došlo přeci jen ke zlepšení, avšak toliko kosmetickému. V první polovině sezony jsem, většinou černými, narážel na papírově slabší soupeře, jejichž prešovský remízový beton ne a ne probourat. Po Novém roce zase větší chuť po vítězství chyběla. Z výher patří ty proti Litomyšli a Poličce do kategorie bezpracných miniaturek, pouze klíčový bod se Svitavami opovážím se nazvati hrou v šachy. Tedy bodů sedm, bez porážky, ELO dolů a přišel čas odevzdat šachovnici povolanějším 😀

7. Jan Smola (8,5/11, průměr soupeřů 1654)

Kapitána krom stoprocentní docházky zdobila především nezdolná bojovnost a víra v obhajitelnost mnohdy prapodivných pozic 🙂 Jediný karambol postihl Honzu v Poličce, jinak Smolda své soupeře nemilosrdně kosil (plných 7 výher). Pročež mančaft doufá, že jej, coby kapitán, povede i v nadcházející sezoně o soutěž výš… což by si jako úspěšný vojevůdce každopádně zasloužil.

8. Petr Mareš ml. (2,5/6, průměr soupeřů 1669)

Myšlenky mladšího z Marešovců jsou už, ze zcela pochopitelných důvodů, i jinde než na šachovnici. Péťa odehrál solidní první půlku sezony (3 remízy s povětšinou silnějšími soupeři), v té druhý se stal bájným hrdinou v Jablonném, kde jeho bod znamenal celkové vítězství. Škoda jen zaváhání s ratingově slabšími hráči Žamberka a Kunvaldu, sezona mohla být na padesát. Takhle lehce pod…

9. Petr Jániš (9/11, průměr soupeřů 1680)

Zabiják, drtička odpadu, První z našich mlaďáků se z pozice náhradníka vyhoupnul do základu a odehrál všech jedenáct zápasů. V prvních šesti kolech své soupeře kosil jednoho za druhým, sklonit svého krále musel až proti nejsilnějšímu z Lanškrounských. S blížícím se koncem se malinko zvolnil dvěma remízami, poslední zápas ale opět vyšperkoval pěknou výhrou, jež mu zajistila druhé místo v bodování jednotlivců! Jinak Petr patří mezi vyloženě výřečné jedince (za celou sezonu jsem ho slyšel říci cca 2 věty :-), šachy zaň mluví dostatečně…

10. Ladislav Kubišta (7,9, průměr soupeřů 1484)

I u Ládi je patrný ohromný výkonnostní růst, korunovaný vítězstvím v oddílovém přeboru. Za béčko zažil jediný karambol, žel s neelistou (který trošku zkresluje průměr), v České Třebové, jinak nemilosrdně boural jednoho soupeře za druhým (mj. zajistil dva klíčové body proti Lanškrounu a Svitavám!). Poslední dvě kola už mohl v klidu odremizovat…

11. Jiří Vencl (0,5/1, ELO soupeře 1623)

Spolehlivý a vždy dobře naladěný Jirka by vypomohl určitě i víckrát, v letošní sezoně ale jeho „zdravíčko“ zaznělo pouze proti Čermné… jo a ještě ve Vysokém Mýtě v barvách áčka, též s remízovým vyústěním 🙂

12. Jaroslav Driemer (2/2, průměr soupeřů 1209)

Také Jarda obětavě zaskočil ve chvílích, kdy bylo zapotřebí. Proti Čermné soupeře spolehlivě přehrál, s Kunvaldem si musel vytrpět strašlivá muka, avšak opět s vítězným koncem. Jak tak koukám, procentuálně bude pan Driemer asi určitě nejlepším hráčem béčka, podobně jako Káťa Šmajzrová v céčku se stoprocentní bilancí 🙂

Tož konečná, vystupujeme, hezké šachové prázdniny vinšuji všem a do další sezony hodně povedených tahů 🙂

Výsledky ze Svitav Krajský „rapidpřebor“ družstev v režii Vysokomýtských