Klatovské listy

10. 5. 2015 Honza Pokorný Mládež, 1

Asi poprvé v životě jsem se podíval na republikový šampionát, tak bych o tom měl něco napsat 🙂

Seběhlo se to tak, že rodiče Matýska Kobra, kteří pro svého syna (nejen na poli šachovém) dělají první poslední, vznesli dotaz, zda bych se coby trenérský doprovod nezúčastnil víkendového MČR do 8 let v jihočeských Klatovech. V čase maturitního shonu, kdy musím za necelý dva týdny opravit cca 60 vesměs nepříliš záživných textů, jsem možnost šachového odpočinku uvítal… a texty si vzal s sebou 😀

Cesta, až na drobně rozvrtanou dálnici před Plzní, ubíhala příjemně. Pošumavská krajina má své kouzlo (už kdysi jsme klostermannovské hvozdy poznávali na šachovém táboře, část jeho pořadatelů jsem potkal po letech právě v Klatovech), Penzion u Sebastina taky (století a půl starý klavír – inu cit pro umění, chybějící teplá voda – inu horalové, chybějící wifina – inu tradicionalisti, chybějící klíč od pánské sprchy+toalety s občasnou přítomností děvčat – inu… 🙂

Páteční odpoledne pojímáme odpočinkově – zápis do turnaje (rozhoduji se hrát doprovodný open, to bude zasejc vostuda), „autoprohlídka“ (v Land Roveru pana Kobra se stává jakákoliv polní cesta problémem z kategorie neexistujících), lehký večerní trénink, jedna plznička na dobrou noc, noční oprava slohových prací 🙂

Ráno razíme do Klatov, krásného a starobylého to královského města, s nepatrným předstihem, v Penny nakoupíme pišingr a jde se na šest sobotních kol. Matýsek z pozice 22. nasazeného může skončit v první desítce stejně jako ve druhé půlce, já mám v openu startovní číslo 5 a vyhlídky přibližně podobné…

1. kolo

Co bude umět Matýskův soupeř bez ratingu, se těžko odhaduje, já mám na rozehrání juniora cca 1300, ale já se znám… Matýsek vyhrál černými ultrarychle (v zahájení vykryl hrozby a pak rozhodl rychlým útokem), moje partie se dohrávala až do časovky, ale slušně hrajícímu soupeři, přes poměrně značný tah na krále, figura nakonec přeci jen scházela.

2. kolo

Opět soupeř bez ratingu, Matýsek staví pozici proti originálním tahům soupeře (d6, e6, g6, Sh6 s výměnou černopoláků) dobře – kryté centrum, velká rošáda, vyhlídky útoku na krále – už v přivyhrané situaci se ovšem nechá vykolejit „obětí“ pěšce b5 (šel normálně vzít), postupně aktivitu odevzdává, pak si dva tahy nevezme nekrytou figuru dámou z a1 (tzv. dlouhý tah) a soupeř zakončuje matem.

Se svou partií jsem byl spokojen, už trochu silnější soupeř (+1600) hrál bílými měkce, kolem 20. tahu dostal méněcennou pozici a technika mě tentokrát nezklamala… to až za pár kol 🙂

3. kolo

Z pátečního tréninku jsme si odnášeli několik zásad:

• hlava dřív než ruka
• nespěchat, času dost
• když hraju dobře, nemohou soupeři vyjít divné tahy

Poslední poučka padla už o kolo dřív, druhá nyní. Na konci partie měl Matýsek na budíku 24 minut. Z dálky jsem se obával patu, ale soupeři jeden flok zůstal 😉

Já zatím jedu na vítězné vlně, v asi nejlepší sobotní partii se soupeřem cca 1800 jsem bílými (Paulsen, varianta s rychlým f4) vytvořil útokem předpoklady pro dobrou koncovku a ta na tempo přesně vyšla. 3/3 a po obědě hurá na první stůl – aspoň že bílými.

4. kolo

Polední pauzu tráví táta Míra v křesle, Matýsek u rozměrné šachovnice s rytířskými figurami, já na prohlídce expozice mapující osvobození Klatov Američany v květnu 45, měli ji přímo v kulturáku. Jen tak mimochodem, americké vlajky vedle českých vlály od pátku do neděle snad v každém městě a vesnici za Plzní, kterou jsme projížděli… těch sovětských/ruských na východě bude asi o poznání méně. Stihl jsem ještě něco nafotit na klatovském náměstí – na jednom plácku krásná gotická věž doplněná renesanční radnicí, naproti nim skvostný barokní chrám, o kus dal zase gotický kostel s krásnými klenbami, radost pohledět…

K Matýskově partii od 14.00 toho opět moc neřeknu, neb jsem měl plné ruce práce s vlastními figurkami. Táta Míra pravil, že dobrý, bílé napodruhé už zafungovaly a náš svěřenec se stěhuje na onlajn. Bezvadné!

Já jsem s ratingově jasně nejsilnějším hráčem Martinem Taušem (2113F) přežil „vaškopekařovské“ zahájení e4 Jc6!? Jf3 Jf6!? e5 Jg4!?, přešel kolem jedné možnosti výhry, pak zdržel celou dobu rovinu a v hodně zajímavé koncovce koně proti střelci se obětí pěšce vymotal z zugzwangu do remízy opakováním tahů. 3,5/4 a jdu si vyfotit tabulku, protože jsem průběžně první, což nevěstí nic dobrého…

5. kolo

Matěj na onlajnu bojuje srdnatě se silnějším soupeřem, táta chválil, i když to na bod nestačilo. Já mám černými mladého kluka 1700 z Varů, co kosí jednoho silného soupeře za druhým.  Partie má vyloženě manévrovací ráz (sicilka s c3, přejde to do nějaké královské indické), na konci jsem černými pozici špatně ocenil (už se rýsovalo poměrně slušné poziční plus, jenže chtělo to víc trpělivosti) a se třemi minutami proti deseti jsem takticky nabídl remízu, kterou soupeř bez váhání přijal. 4/5 i tak dobrý, teď někoho hratelnýho sundat bílými a druhý den bude o co hrát.

6. kolo

Na poslední sobotní Matějovu partii nevidím, jsa zády do sálu, táta Míra zase jo, ale ten zas nemá tak dlouhé vlasy, aby si je rval. Večerní rozbor je poměrně výživný – hru dvou jezdců v obraně Matěj umí, dokonce po braní na d5 zná najde jedovatou vedlejší variantu Jd4… a pak už jen obohacuje teorii 🙂 Šílená partie v tempu Velké pardubické končí Matějovou výhrou. 4/6 po prvním dnu – to je dobrý základ pro nedělní tři kola.

A teď já těmi bílými – houby, černé, švýcar vyvádí psí kusy, pomalu každý vepředu se ocitne jinde, než čekal. Dostávám další sedmnáctistovku, která by měla být k poražení… jenže to není toužebně očekávaný hovorný senior, nýbrž malé a k tomu patrně geniální dítě z kategorie nemluvících (Rudolf Jun z Chotěboře).

Takovou partii jsem snad ještě v životě nezažil – soupeř v rapidu 20+10s příhoz blicá a tempo (což by nevadilo) a neskutečně u toho mlátí do hodin (což už vadí o dost víc). V zahájení obětuji pěšce, soupeř ho v pozici bez dam vrací, ovšem s kadencí samopalu vzor 53 předkládá stále nějaký problém. Pozici s tenčícím se časem vidím jako technicky trochu horší (až Rybka mi ukazuje, že opak byl pravdou). Místo +1 po aktivním tahu přehlížím po pasivní odpovědi jednotahově pěšce, soupeř blicá+mlátí až do samotného konce a ve stejnopolácích nezná slitování. Bez jediného slova za celou partii odchází nahlásit rezultát, na budíku svítí 19 minut proti 10 sekundám a já si připadám jako dokonalý debil 🙂 🙂

No nic, 4/6, zítra je taky den s bílými a v Lidlu zlevnili pšeničné pivo v plechu na 9,50 😀 Akorát že je z Polska, snad v něm nebude sůl na silnice nebo zvířátko krmené hormony…

večerní intermezzo

Míra s Matýskem jedou do klatovského bazénu, zatímco já píšu tyhle kecy.

Matýsek má po návratu chuť na šachy, nechápu ho.

Raději absolvuji noční rande se slohovkami.

Přes zeď na pokoji č. 4 nějaký notně opilý mladý pár řeší zásadní vztahově-erotické otázky.

Žena píše, že na čétéčku zrovna dávají nějaký nový vztahově-erotický film o Saudkovi.

Kvalitativně to bude odhadem totéž.

To pivo z Polska není až tak špatný…

7. kolo

Balíme, vyrážíme s předstihem ještě něco nakoupit (Matěj jede na lázeňské oplatky, já na energiťáky). První ranní kolo nám oběma sedlo. Matěj ukázal bílými soupeři, že hrát sicilku v osmi letech není žádná výhra – soupeř odehrál našprtané tahy, pak měl začít tvořit a výsledek se „dostavil“.

Pozn. vůbec mě fascinuje, kolik trenérů cpe do svých sedmi či osmiletých svěřenců strategicky náročná zahájení, která malá hlava rozhodně nemůže pobrat. Místo toho, aby se cvrčkové učili zdravě vyvíjet figurky a útočit na krále, dostávají dávky Najdorfa, Skandinávské s Jf6 a podobné nesmysly…

Já si docela užil nuance švýcaru – jako nejlepší ze čtyřbodových fasuji 4,5 bodového, ovšem z kategorie „hovorný senior“. Bílými jej celkem poučně šrotuji v 18 tazích, nicméně v konečném účtování byl pan Kovář (v turnaji přemohl první dva nasazené!) nakonec přede mnou.

8. kolo

Poslední dvě kola, jde do tuhého. Matýsek je podruhé na elektronické šachovnici, proti soupeři s vyšším ratingem může černými jen překvapit… jenže to se děje! Jedinkrát za celý turnaj hrál svěřenec déle než trenér 🙂 Vidím pěšce méně, pak ale proběhne nějaká taktická šarvátka a Matěj hlásí bod! 6/8 je fantastický výsledek, v posledním kole hrajeme o první pětku, možná i…

Moje partie tentokrát za řeč nestojí, dostal jsem další „mladou pušku“ z podhodnoceným ratingem 1760 (přehrál hned v prvním kole pozdějšího vítěze). Odtaháme cca 20 tahů poměrně náročné teorie (vzpomínáme oba), dostávám nabídku remízy a po pětiminutovém váhání přijímám. Do posledního kola se těším na bílé se soupeřem, co právě utrpěl debakl na první s nezastavitelným Junem. To bylo přeci mohlo jít!

9. kolo

Oba hrajeme o první pětku, Matýskova partie lze pozorovat na velkoplošné projekci. Soupeř (čtvrtý nasazený a nakonec druhý celkově) byl ale černými zjevně lepší, celkem brzy začínají scházet figurky. Tohle byla jednobrankovka.

Já po nasazení 9. kola kleju, stejně jako v sobotu mám na poslední dvoukolo černé. Cokoliv plánovat v tomhle turnaji (zajišťovací půlka v osmém kole a tlak bílými v devátém) prostě nemá cenu. Nezbývá než bojovat černými, ve stejné variantě jako z 8. kola vyrovnávám se 4. nasazeným Rudolfem Hlaváčem snad 30 tahů, pak to hrajeme na krev až do hodně nejasné pěšcovky (kterou se pokusím v nějakém článku podrobněji rozebrat, rozhodně stojí za analýzu). Okolo dopadají partie asi nejhůř, jak mohou, konkurenti v boji o třetí místo šplhají nahoru. Navíc nejmladší účastník turnaje  – Rudolf Jun – prohrává na první šachovnici s nejstarším – Jaromírem Novákem – a o půlbod horší pomocné hodnocení ho bude stát, z mého pohledu zasloužené, vítězství. První nasazený (jediný +2100) na slabších soupeřích získává potřebných 3/3 a o bronzu je tím pádem jasno, protože moje partie končí v dámské koncovce na deseti „bonussekundách“ asi spravedlivou remízou opakováním tahů. A remíza je mi platná jak Miloši Zemanovi kurz etikety.

Resumé

Oba šestibodoví, Matěj ale svůj zisk poskládal ze samých výher, moje skóre (+4-1=4) působí trochu unaveným dojmem.

Matěj se rychle oklepal z prohry v druhém kole, po druhé porážce v páté partii předvedl vynikající sérii tří výher. V posledním kole bojoval o první desítku, případná výhra by jej, katapultovala z 11. příčky o pět míst dopředu, prohra v našlapané tabulce naopak o šest míst zpět. Z pozice trenéra ale rozhodně velebím pozitiva a obrovský pokrok za tři měsíce společné práce. Zdravé zakládání partií, taktická vynalézavost, tah na krále, i to rychlé tempo z úvodních kol jsme srovnali. Konečné 17. místo (6 bodů, perfo 1221) je rozhodně úspěchem. Turnaj chlapců opanoval s přehledem první nasazený Marek Koršinskij – 9/9 mluví jasnou řečí. Klání děvčat jsem nestíhal sledovat vůbec – až na jednu dívenku, jež co kolo hlasem zvučným přivolávala rozhodčího, až se sál zalykal smíchem, a druhou, která každou prohru stejně intenzivně oplakala.

Já jsem trochu zklamán a hodně naštván na nasazovací systém, třetí místo bylo hodně blízko. Předvedené hře by odpovídalo rozhodně víc než šestá příčka. Perfo 1794 zkresluje – vepředu poztráceli vesměs všichni včetně prvního. Hrál jsem s druhým, třetím, čtvrtým, pátým i sedmým v pořadí. Vítěz Jaromír Novák mi unikl asi jen proto, že nebylo desáté kolo 🙂 Jinak před osmdesátiletým nestorem z domácího oddílu je třeba smeknout, sympaťák každém coulem a šachově pořád PAN NĚKDO. Stříbrný Rudolf Jun odehrál v !!!devíti letech!!! fenomenální turnaj, k celkovému vítězství mu chybělo malinko. Do openového dění vůbec výrazně promlouvala mládež, zkušenosti se prosadily až v závěru.

Závěrem optimisticky: na tomto místě se sluší poděkovat pořadatelům. Organizace i prostředí bylo opravdu na profesionální úrovni, průběh turnaje naprosto bezproblémový, rozhodčí precizní. Potěšila mne též slavnostní atmosféra – úvod i zakončená bylo s hymnou, tak je to správné, tak to má být!

Níže přikládám Obrázky z Klatov – když už se držím těch čapkovských názvů 🙂

 

Průběžné a definitivní výsledky turnajů: Střípky z klatovského openu… aneb jak to na medaili nedopadlo :-)