Osm hrozných v Dolní Čermné

10. 1. 2016 Honza Pokorný Béčko, 16

…aneb bídné nedělní šachy po sobotní premiéře nového Tarantinova filmu, jehož název zrcadlí se v titulku 🙂

Deset novoročních dní je tak akorát, aby člověk zapomněl na vánoční či silvestrovské radovánky, případně společenskou část Memoriálu Oldy Hájka. Tu, dle kuloárních zvěstí, pojali někteří domácí s pečlivostí sobě vlastní 🙂

Před naším béčkem stojí pátá překážka na cestě za postupem – houževnatý celek Dolní Čermné. Ten má letos velmi solidní výsledky – s přehledem přejel českotřebovskou rezervu i Kunvald a jen těsně nestačil favorizovaný Letohrad a Lanškroun B. V neděli tedy rozhodně nejedeme pro nějaké „tři body předem“, proti tradičně bojovným vesnickým šachům to chce trpělivost a jistou ruku (před rokem kluci v závěrečném kole sice Dolní podrtili 7:1, ale s Horní vyhráli jen tak tak 4,5).

Pro mě má nedělní zápas docela pikantní příchuť – proti Dolní i Horní jsem se něco nahrál (cca 10 partií), ale výhradně doma. Do Čermné po patnácti letech za šachovnicí jedu vůbec poprvé!

Z našeho základu chybí pouze Vlasta Hrobař (šachuje na rodné Moravě), místo něj na osmičku mladší z Marešových. Tím pádem má jeho táta popáté černé, ale barvy nebarvy, přijeli jsme pro výhru, tříbodový náskok před Žamberkem potřebujeme před vzájemným měřením sil udržet. Sestavu opět nešidíme, s docházkou může být kapitán Bohouš maximálně spokojen.

Do Čermné přijíždíme s komfortním předstihem, před výkopem ještě prohlížíme bohatou medailovou a pohárovou sklizeň místního SDH (včetně talentovaných juniorek, viz první obrázek) a rozprávíme o tom, kterak někteří ústečtí doktoři neztrácejí ani po 60. roce životní elán, včetně spolupráce s mladšími sestřičkami 🙂

Domácím chybí host z Jablonného na prvním prkně, máme tak výraznou převahu v podstatě na všech šachovnicích. Co ovšem následuje, je ovšem horší než poslední Tarantinův film 🙂

Ze začátku to pravda nevypadá zle: Jarda na první přebírá aktivitu a čeká na svou šanci, Kuba o stůl dál válcuje soupeře od prvních tahů stejně jako Petr na třetí a Petr na čtvrté 🙂 , já stojím černými nejmíň rovně (akorát s horším časem), Smolda vymezuje soupeři jeho herní prostor na posledních třech řadách, kapitán Bohouš trpělivě sčítá poziční plusy a mladší z Marešových hraje na poslední nějaký celkem normální dámský gambit.

Jenže pak…

Kapitán při sčítání pozičních plusů opomene jedinou aktivní možnost soupeře, ten se šance chytí a koncovku hraje předpisově – i přes redukovaný materiál nakonec postaví roztomilý mat. 1:0 pro domácí. Pak se jako mávnutím kouzelného proutku rozsype pozice Netíkovi – s převahy +4,5, která šla uplatňovat rozličnými způsoby (diskuse v analýze byla opět bouřlivá), se jednotahově vyklubal flok míň, zakrátko figura a šejdy nefungovaly. 2:0 pro domácí a odepsané bílé vepředu bolí. Pak aspoň poprvé zabereme zásluhou Petra Mareše staršího, kterému tentokrát černé nepřekážely a papírově slabšího soupeře v králce spolehlivě přejel – 2:1 pro Čermnou. Zakrátko ovšem ztrácíme druhé bílé – Péťa ml. z DG nic zvláštního nevytěžil, celkem jednoduše přehlédl pěšce, pak nekorektně věnoval figuru… 3:1 a to už začíná smrdět. Od nejhorší pohromy nás aspoň na chvilku chrání třetí Petr – Jániš. Se soupeřem absolvoval pořádnou divočinu, nakonec vítězně 3:2. V tu chvíli válec Smolda srovnává, maje na rtech úsměvný dotaz. „Tak už máme těch 4,5?“ 😀

Ehm…  3:3 a po časovkách dohráváme dvoje černé – Jarda láme silně remízovou věžovku s pěšcem víc, já se snažím něco vyčarovat z lehce lepší koncovky lehkých figur, ale s výrazně horším časem nehraju přesně – tohle není pozice pro mě, spíš věřím Jardovi. Žel marně… málem o půl třetí končí obě partie současně remízou, ze závěru utkání mám nepěknou pachuť, ale o tom více v závěrečném okénku zuřivého reportéra pod názvem: „Co ne/patří do šachů“.

Teď k partiím, skrzeva časovku od 15. tahu dál je to klasická směs polopravd, nepravd, osobních křivd a abstinenčních příznaků (hrálo se v hasičské zbrojnici bez možnosti hasit žízeň). 🙂 🙂 🙂

Merta M. (1737)-Volf (2034) ½  Cosi dámským pěšcem, Jarda v klidu vyrovnal a pak postupně soupeře začal mačkat. Figurek ale kvapem ubývalo, při jedné věži a stejnopolácích jsem moc nevěřil, ve věžovce s pikem víc už jo – kdo by to měl jinej vydřít než náš Volfík? Bílý se ale bránil umně… více v rubrice bulvární okénko 🙂

Netušil (1930)-Motl (1637) 0:1 Kuba dává teď přednost déčku, místo teorie přímočarý tah na krále. Černý zahrál zahájení mizerně, zůstala mu pozice bez protihry, bílý měl na výběr z několika vítězných plánů. Zvolil vyautování černopoláka s dalším postupem na krále, černý zkusil mlžit… a bílý jednotahově přehlédl pěšce. Z totálně vyhrané najednou pozice na hranici prohry, po ztrátě figury už jasně zdechlá.

Marek (1530)-Mareš st. (1957) 0:1 Jednobrankovka. Bílý se snažil hrát opatrně a pevně, černý ale v králce osvědčil znalosti a bez nějaké brutality (čistě pozičními prostředky) bílého přehrál. Dobrá práce… jen nás takových mělo být více…

Jániš (1876)-Slavíček (1713) 1:0 Z pozičního francouzského 3.Jd2 se vyklubala pořádná divočina, černý to (dle mého) hrál za hranou korektnosti, bílý šel rovnou na krále, který se ani po velké rošádě neschoval. Na konci to byla bažina největší, i bílý král lítal ve vzduchu, ale černý mu dámou a věží mat nedal, dvě lehké figury s dámou se ukázaly efektivnější. Petr drží 100%!

Merta J. (1850)-Pokorný (1921) ½  Na páté černými nejsilnějšího hráče domácích, no nic, hrajem. Skoro stejná pozice jako pár let zpátky, znova aktivita (ale stála hodně přemýšlení), ve střední hře jsem někde prošel kolem výhry a 60 tahů po ztrátě partiáře dohromady nedám. Koncovku jsem zkoušel zesilovat a hlavně neprohrát 🙂 Šlo o dost. Na Skobě jsem v analýze s Netíkem zjistil, že možností bylo dost, tu hlavní jsem ale promáchl (klíčový tah nezahraný kvůli „hrozbě“, která nebyla) a po zablokování pozice na obou křídlech bylo jasno…

Smola (1833)-Dostálek (1507) 1:0 Opět jednobrankovka, Honza svými pozičními šrouby zatím soupeře k ničemu nepouští. Tady pojal domácí hrát Nimcovičku hodně pasivně, bílé figury skákaly přirozeně na nejlepší místa (hlavně přes d sloupec), černými to muselo být utrpení…

Dušek (1563)-Glembek (1806) 1:0 Ono to vlastně vypadalo podobně jako předchozí Bohoušovy partie – rádoby pasivní Aljechinka, ve které černý postupně vylepšoval figurky a sázel na bílého dvojpěšce. Tady ale s podstatným rozdílem, bílý se skokem Jb5! dostal na černého floka c7 a ve zjednodušené pozici mu vycházelo úplně všechno. Zejména „slabý“ flok f5 udělal kariéru, z f6 přikryl střelce na g7 a druhý střelec matil.

Mareš ml. (1733)-Nikl (1555) 0:1 Vzadu 0:2 se slabšími soupeři, to by se nám stávat nemělo. Tady se tahal nějaký celkem standardní dámský gambit, v němž bílý věnoval pěšce a pak figuru. Marešovský domeček bude příště jistě vhodnějším řešením 😉

 

Nu což, hráli jsme mizerně, přístup k utkání byl takový, no jak to slušně říct, prázdninový. Dlouho to vypadalo spíš na prohru, nakonec málem těsná výhra… remíza 4:4 jeví se spravedlivě. První místo držíme, ale pokud chceme myslet nadále na postup, měli bychom se podobných úletů napříště vyvarovat.

Na závěr si dovolím již dříve avizovanou lehce bulvární rubriku „Co nepatří do šachů“:

1. Remíza v partii – rozhodně není ve chvíli, kdy si to myslí jeden z hráčů. Stalo se, že mi soupeř (ještě k tomu ve chvíli, kdy nebyl na tahu!) dával hlasitě najevo, že je pozice remízová a proč to jako hraju… Pomíjím drobnosti jako několikeré vyžádání partiáře na dopsání ve chvíli, kdy jsem byl na tahu (včetně časovky!), nabízení remízy v rozporu s pravidly, opakované dotazy: „A cos teď hrál?“ případně vpravdě kuriózní scénu, kdy soupeř nabídl remízu a po pokárání kapitána konstatoval, že teda bude hrát dál 🙂
2. Přítomnost hráče v místnosti – o poznání výše mi krevní tlak vylezl ve chvíli, kdy se blížil konec utkání. Dohrávaly se dvě partie a já po očku koukal na první desku (v případě Jardovy výhry bych mohl pozici zapůlit na vítězných 4,5). Najednou došlo ke kuriózní situaci, kdy hráč domácích odešel, zjevně vědom si lepšího času, z hrací místnosti (nikdo z domácích o něm nic nevěděl!) a vrátil se cca za půl hodiny s tím, že si zašel domů na oběd. Tedy cca půl hodiny nebyl přítomen v hrací místnosti i přesto, že byl na tahu – bránil celkem nesložitou věžovku s pikem míň, ale prohrát se pozice rozhodně dala. Nechci nijak spekulovat a ještě méně někoho obviňovat (skor kamaráda), ale situace, k níž došlo, si s pravidly zjevně netykala. Ještě komičtější to bylo ve chvíli, kdy jsem chtěl vznést námitku rozhodčímu… ten totiž v hrací místnosti už taky dávno nebyl 🙂 A korunu tomu nasadili domácí ve chvíli, kdy začali nahlas vyjednávat o tom, že dáme obě partie za remízu… to už jsem se ironicky zeptal, kdo jako tu remízu na první šachovnici podepíše, když hráč Čermné není přítomen v hrací místnosti a nikdo o něm nic neví…

Sečteno, podtrženo, stálo to dneska za…, áčko a céčko rovněž tak, příště se musíme polepšit 🙂

Nedobrý ústecký den: Odvážně, leč neúspěšně