Poprvé ve vyšší společnosti….

18. 10. 2016 Martin Čech Béčko, 3

Nechce se tomu věřit, ale již nás zase navštívily podzimní měsíce, což má za následek mimo jiné i to, že se naše neděle s pravidelností začnou stávat více černobílými.
Pro ústecký „B“ tým, vedený Kubou Netušilem, je tato sezóna jistě plná očekávání, jelikož díky loňskému postupu z KP II, tento tým bude letos zápolit v Krajském přeboru I. Třikrát sláva.

A aby nás soutěž přivítala hezky zostra, zajížděli jsme na první zápas do Chotěboře, která se již několik sezón marně snaží o postup do II. ligy.
Jako malou vsuvku tu musím poznamenat, že především pro mě a Kubu Netušila měl tento zápas zvláštní příchuť, jelikož jsme tak trochu místní a spoustu lidí z týmu soupeře známe, jelikož byli v minulosti našimi spoluhráči, nebo protihráči, nebo sousedy, nebo spolužáky. Nebo jsme jim celý týden v Pardubicích dělali náhradní rodiče (čímž zdravím Filipa Valu 🙂 ). A třeba já jsem v tomto městě např. studoval gympl. Prostě taková bizarní situace. Samozřejmě jsme s Kubou mysleli i na zadní vrátka a oba nezávisle na sobě měli plán při rychlém konci partie obšťastnit své rodiče návštěvou spojenou s kontrolou kvality nedělního oběda.

Ale zpět k šachům. Sestava řekněme všelijaká, spousta náhradníků. I na takový materiál, jako jsem já, se dostalo. Domácím chyběla pouze 3. a 8. deska, takže předpokládané 0 – 8 na ELO, se opravdu konalo. Na druhou stranu, na papíře to ještě nikdy nikdo nevyhrál.
Jakožto člověk s šachovými kvalitami, pro které nyní nedokážu vymyslet rozumné přirovnání, nebudu komentovat výkony na šachovnicích. Takže pouze chronologicky.
Pokud vím, tak první kapituloval Vítek Kapoun, který ve francouzské při přechodu do koncovky ztratil pika, kterého soupeř vcelku záhy proměnil v celý bod.

Dále nevím, jak přesně po sobě, ale vcelku rychle po sobě připsali remízy Kuba na čtyřce (kde údajně Kuba měl kvalitu, ale prohospodařil) a Zdenda Šimek na pětce, prohru Honza Smola na šesté (údajně nějaké přehlédnutí) a výhru Pavel Holásek na desce první. Z mé strany respekt, protože porazit hráče 2250+ (který sice zvolil zvláštní gambitové zahájení) a to ještě tak, že po 15 tazích Jirkovi Tůmovi zbývalo nějakých 5 minut na hodinách.
Poté jsem dohrál já, ač jsem byl už dobře hodinu a půl v klinické smrti. Dneska to za mě bylo všechno špatně. Vcelku optimisticky jsem se rozhodl hru otevřít, přehlédl hrozbu, no a někde kolem 12. tahu jsem už vymýšlel, jak to aspoň trochu zkomplikovat a nedostat miniaturku. Tohle se nepodařilo…fuj..

Poté se dohrávaly už jen 2 koncovky, kdy na trojce Petr Jániš bojoval ve věžovce s pikem méně (ale prý byla i situace v partii, kdy měl pika navíc). Bohužel v situaci V + 2p vs. V + 1p ztratil i posledního pěšce a partii neudržel.
V tu chvíli končila i partie na druhé desce, kde Vlastík Hrobař nakonec zvrátil opticky rovnou koncovku ve svůj prospěch (i za přispění soupeře). I když hned při analýze v autě jen vždycky hlásil kdy a kde to ještě byla (nebo mohla být) remíza.

Takže pro matematicky nepozorné 5 – 3 pro domácí. První dvě desky pro nás a poslední tři pro soupeře. Tři nuly vzadu, tam ty body chybí no. Jak jsme zhodnotili, výsledek nevypadá zle, ale domácí to měli pod kontrolou prakticky celou dobu.
Takže tak. Ostuda to snad nebyla. Konkurenceschopnost tam je. Snad příště i to jubilejní první vítězství přijde.

Jarda Volf držitelem Ceny starosty! Harrachov 2016/I