Lehce na cvičišti, lehce na bojišti
Lanškroun A – Ústí nad Orlicí A 2,5:5,5
O tomhle zápase se dlouho dopředu vědělo, že bude existenciální (no dobře, existenční, ale to nezní tak vznešeně). Jenom jsme snad nečekali, že do něj budeme vstupovat s nulou na kontě. Dnes už se prostě muselo bodovat.
Lanškroun tvoří staří známí, zejména Honza Švub hrál dlouhá léta v našem týmu, první dvě desky – Havelka a Pokorný – byly ještě vloni prvními deskami u nás.
Nenechali jsme nic náhodě a nastoupili bez absencí, jedinou lehkomyslností bylo spoléhání na to, že Jenda dodrží čas odjezdu :-). Za to mu Martin Poslušný nezastavil u obchodu a Jenda musel hrát s trofickým deficientem, totiž bez zásoby jídla. Pomůže to propříště? 😉
Domácím chyběl další náš dlouholetý spoluhráč Pavel Hrubeš, zato jim vzadu nastoupil Kotva, kterého jsme čekali v Moravské, marně se dožadoval jako soupeře Jardy. 🙂 Dvojice plus mínus rovnocenné, jen vzadu měli juniora Matěje Kupsu, který hrál minulou neděli KS proti našemu éčku.
Zápas to byl bojovný a pohledný. Celkem i srozumitelný, takže jsem výjimečně stihl jedním okem průběh sledovat a snad si budu vymýšlet méně než obvykle.
První půlka přišla poměrně pozdě, zasloužil se o ni Vašek. Pepa Krátký ho v anglické zkoušel bílýma přitlačit, s pd5 měl dost prostoru a pronikl věží až na c7, pozice ale už nebyla složitá, Vašek všechno v pohodě vykryl, půlka je korektní. Druhá půlka už nás tolik netěšila, Martin Poslušný šel proti Kupsovi záhy do koncovky, ale z aktivnějších figur a pevného centra žádnou výhodu nevyždímal, tady jsem si říkal, aby nás to nemrzelo. A někdy v té době prohrál náš lídr Martin Šmajzr, jasně, s Pepou Havelkou to měl černýma těžké, ale dostal dost nepěkně: v hlavní variantě berlínské se šlo do koncovky, pak vznikla pozice, kde měl bílý s jezdcem proti střelci (se všemi věžemi na desce) na královském křídle 4 pěšce na 3, ti šlapali dopředu, černé figurky se choulily na osmé řadě, humus. 2:1 a s řadou nejasných pozic jsme vesele směřovali do časovek. Právě kolem kontroly jsme ale zápas zlomili.
Vyrovnával jsem já, soupeř z dorosteneckých let Roman Solil hrál králku, já mu nastoupil Sh6, h4 apod., on hledal protihru kolem c sloupce (při mém králi v centru). Takticky se blýskalo, figury visely, sem tam jsme si navzájem něco obětovali, prostě slušná šavlovačka, ale tahal jsem za delší konec. Zápas nejspíš rozhodl Lukáš, bílýma hrál proti Paulsenovi Tomáše Pokorného, šikovným vývinem dosáhl pozice, kde král černého uvázl v centru a v zájmu zvýšení tlaku vymýšlel různé možnosti pozičních obětí materiálu. Ostrou pozici hráli řadu tahů na minutě, Lukáš sice něco málo přehlédl, ale za kvalitu měl stále kompenzaci a když se Tomáš zamyslel nad nepříjemnými hrozbami, spadl. Krásná a důležitá partie, minimálně tyhle dvě by si zasloužily publikovat. 2:3
A útočili jsme dál, další bod připsal hned po kontrole Jenda. Antonín Ambrož hrál proti němu nějakou divnou králku (Jc6, Sd7), Jenda to neforsíroval, ale postupně získával prostor, až jeho pěšci ovládli většinu desky a dáma vnikla do černé pozice, zatímco černá dáma a střelec trčeli kdesi na posledních dvou řadách. Černý pak zřejmě i něco přehlédl, ale hájit se to nejspíš nedalo. Vítězný bod potom dodal Martin Pečinka. ten hrál zase cosi královskoindického proti solidní výstavbě Honzy Švuba, vylezla z toho pozice typická pro Benoni. Martin říkal, že se bílý v časovce zmýlil – dal mu centrálního pěšce. Těsně před kontrolou Martin svou aktivní pozici ještě vylepšil dočasnou obětí kvality a dostal se těžkými figurami na bílého krále. 2:5
Poslední dohrával Kuba proti Milanu Kotvovi. Carokann s exd5 a Sd3, bílý měl víc ze hry a s dostatkem prostoru mohl hledat plán, i po výměně dam musel černý dávat pozor. Bílý ovládl pěšci dámské křídlo, ale jen za tu cenu, že pustil černé věže na druhou řadu. Pozici ještě zostřovali různopoláci, v kisně bylo možné se splést. Za rozhodnutého stavu už to dál nehrotili, kdo by se pokoušel pozici znásilnit, riskoval by prohru. Kuba se zodpovědně přišel zeptat, zda smí, a remízu přijal. 2,5:5,5
Zápas to byl dramatický, pro nepočetné diváky atraktivní, nabitý taktikou. A protože dopadl pro nás téměř ideálně, mohli jsme odjíždět spokojeně. V tabulce jsme se odlepili z posledního místa (jsme nyní předposlední) a hledíme s nadějí do budoucnosti: stoupáme, přátelé, stoupáme!
A co to cvičiště? Díky vynikající tréninkové morálce dvojice Kuba – Lukáš, která mě (i jiné, žel nezúčastněné) přizvala, jsme v sobotu večer zvládli Svijany, Tulamorku i nějaké ty tréninkové blicky (poučení: dokážeme dělat hrubky v počtu nemalém), v neděli po zápase pak oběd a rozbory v tradičním útočišti U Malinů. Nepochybuji, že naše zvýšená aktivita přinese i dlouhodobější plody, o dalším vývoji ústeckého šachu vás neopomeneme informovat.
Aspoň ochutnávka z mé partie:
Co si počít s napadeným jezdcem c3? Zahrál jsem tu spokojeně 19. Vg3!! a soupeř, jak jsem čekal, neohroženě kontroval 19. … Sf5!! Inu, obvyklá bahenní lázeň. Slavnostně prohlašuji, že toužím hrát klidné poziční šachy. Ono se to tam vždycky nějak udělá samo …
Boj o první místo (s řadou nepochopitelných kiksů) příspěvky 2017
Šachový klub podporují:
