Šachový klub Ústí nad Orlicí

Předvánoční dráma

To nám to letí. Už se zase blíží nějaký Vánoce. Ale ještě než naplno propuknou, bylo třeba dostáti všem povinnostem a odbýti páté kolo KP dvojky.

V domácí, kořalkou provoněné Palírně jsme přivítali hosty z Kunvaldu. Sestava taková standardní, chybí desky 4-6, ale náhradníky máme dobré. Upřímně mě zajímalo, v jaké sestavě dorazí soupeř, protože mi přijde, že na nás se schází každý tak nějak v plné palbě.

Opak bych však pravdou, jelikož soupeř dorazil bez 2-4 a sedmičky navíc. Na Elo 4-4, ale nejvyšší rozdíl pro nás je 150, zatímco na posledních třech máme manko 100, 200 a 450. Dá se ale očekávat snad spíš vyrovnaný zápas.

Na loňský incident již padl prach, takže se začínalo ve veselé náladě. Tak to má být.

Obhlídky jsem prováděl klasicky jen velmi skromně, ale vím, že dlouhou dobu se nikde nerýsoval jasný výsledek. Až po dvou hodinách hry přišel první rezultát. Vojtovi na jedničce vcelku zásadně táhlo na krále (malá rošáda a chybějící f a g pěšci). Do toho jeho figury působily na opačném křídle a soupeř natahal svoji armádu před Vojtova krále a úspěšně zaskóroval. Tedy 1-0 pro soupeře.

Cca po půl hodině končí partie na sedmém prkně. Pamatuju si, že Domča Šmajzrová již někdy kolem 5. tahu měnila dámy. Pak mi i v pozdějších fázích přišla partie materiálově rovná, ale po mě neznámých zápletkách si Domča došla pro celý bod. Pěkná práce.

A snad aby nedošlo k rodinným roztržkám, tak další bod přidala pro změnu Verča hrající na dvojce. Z této partie mi v mysli utkvělo tempo Verčina soupeře Honzy Vaníčka, který snad ještě kolem 20. tahu měl na hodinách přes 1:30. Partie mi zkraje přišla spíše taková klidnější, spíše poziční popotahovaná, ale později musela přijít zápletka, kterou tipuji na oběť Verčina soupeře a následné přehlédnutí možností obrany. Nebo se pletu?

A aby nám bylo ještě lépe, dobojováno bylo během momentu i na osmé desce, kde po výhře v Moravské Tomáš Macan čelil opět výrazně zkušenějšímu soupeři. Avšak se jej nezalekl a když již v pěšcovce s figurou (S x J) dobral jednoho pika, začínal jsem i jeho druhou výhru vidět v reálných obrysech. A skutečně zanedlouho po holkách dodal Tomáš třetí bod našemu družstvu. Druhá výhra se silnějším soupeřem? Hodně, hodně solidní. Jen tak dál.

Takže malá rekapitulace – vedeme 3-1, dohrávají desky 3-6, ale vyhlídky spíše ponuré. Jirka špatný, já taky (dokonce víc, než jsem myslel), Martin oboustranně ostrá partie bez možnosti odhadnout výsledek a Michal rovinka s tragickým časem. V tu chvíli možná nejednomu z nás vytanulo na mysl, jak že to vlastně budeme vyhrávat, nebo jestli si vůbec nějaké body ze zápasu odneseme.

Slunce ale asi zasvítilo do správných míst, protože najednou se ledy začaly lámat.

Jirka Píše měl na desce pozici, kterou by se mi asi hrát spíš nechtělo. Pak mi přišlo, že našel zvedák, kterým to zachrání, ale prý to tak snadné nebylo a ve výměnách Jirka přišel o jednoho pika. Záhy se partie překulila do koncovky dam, kde se Jirka snažil vyšachovat cestu k remíze. Na konkrétní motiv se mě neptejte, ale po výměně dam vznikla i přes pěšcovou nerovnováhu na desce remízová pozice, což brzy uznal i soupeř. Takže už máme 3,5.

Na čtyřce jsem se realizoval já. Ve stručnosti – zahájení nic moc, soupeř měl silnou dvojku střelců a ač jsem nic zásadního nepohnojil (jednotahová přehlédnutí atd.), partie nevypadala nikterak pozitivně. Ztrácím jednoho pika ze svého dvojpika (snad žádná tragédie). Na praporku jsem odehrál jen asi 8 tahů, to už neberu ani jako časovku. Po kontrole (kde mi engine hlásil -5 při přesné hře soupeře) ale začal soupeř realizovat svoji koncovku takovým způsobem, že se jeho výhodu nejdříve rozplynula a nakonec dokonce změnila v nevýhodu. Takže v určitý okamžik jsem si uvědomil, že už vlastně hraju na výhru. A opravdu se nakonec zadařilo a soupeř před neodvratným koncem vzdal.

A pár minut nato skončila i partie po mojí levici, kde Martin Dudla po celou dobu trvání partie aktivně napadal soupeře, případně se bránil jeho aktivitě. Typická otevřená partie, figury na sloupcích, vazby, kvanta možností. Partie se táhla, Martin nabízel remízu, což soupeř vzhledem k vývoji nemohl akceptovat až nakonec došlo k výměnám, po kterých Martinovi v koncovce jezdců zůstala kobyla z kvalitnějšího chovu, která dobrala pika, což po koňské výměně stačilo k Martinově výhře. Jo a ta partie měla 5 hodin a 80 tahů. Pěkná porce.

No a souběžně s Martinem podepisoval i Michal Píše, kterému jsem ale pod ruce neviděl, takže jediné, na co si vzpomínám je, že už kolem 20. tahu měl Michal něco jako 3 minuty na svém časostroji. Dokonce si myslím, že jsem zahlédl pika méně, ale za to ruku do ohně nedám. Stejně tak jako za to, jak se mu to podařilo nakonec vyhrát. Zdálky to vypadalo jako plichta a bliž jsem to nestihl.

Takže pro pomalejší počtáře 6,5-1,5, ale sportovně uznávám, že výsledek absolutně neodpovídá průběhu zápasu. Tady nechybělo moc a mohli jsme klidně prohrát. Ale i takto přející (nebo kruté) šachy dokážou být. Někteří hráči soupeře museli vzhledem k vývoji zápasu asi více tlačit na pilu, než bylo záhodno.

Přezimujeme tedy v klidném středu tabulky s bilancí 2V, 2P. Gratuluji všem, kteří se o to nejenom dnes zasloužili.

Ještě vsuvka na závěr. Zažil jsem leccos, ale hlídku Městské Policie na zápase ještě asi ne (řešilo se parkování). A v Palírně jsem při našem odchodu našel umělohmotnou lahev s vodou. Tipuju ji na holky Šmajzrovy. Každopádně jsme onu lahev dali k šachům na Memoriál, takže ji má u sebe kdyžtak Honza Smola, nebo bude na Štěpána k dispozici na zmíněném turnaji.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.