Šachový klub Ústí nad Orlicí

Někdy to jde samo

ŠK Ústí nad Orlicí B – TJ Spartak Letohrad 6:2

Ukrajina, Ukrajina, Ukrajina!

Pak jsou tu ještě šachy, ale o ně teď skoro nejde.

Zatímco nižší soutěže mají předčasně po sezóně, ty vyšší nerušeně pokračují, za chvíli už se konečně rozehrajem a pak to půjde … oh wait 🙁

V Letohradě jsem začínal. Je docela pozoruhodné, jak se ten klub navzdory dlouholetému deficitu práce s mládeží drží, pár lidí nabrali z okolí a hrajou docela v pohodě KPI. Naše céčko tam má tradičně problémy, ale my jsme béčko a to je přece jen jiný level.

Klíče jsem nejdřív přinesl já, i když to mám 3 km pěšky, ale žádný spěch, dovnitř se nikdo nehrnul, druhé auto hostí nás hledalo v DDM – a jak pravil kapitán Kuba: “Mám vyplej mobil, netuším, kolik je hodin, to je právě vhodná doba začít.”

Hosté bez Vaška Janečka a logicky bez Davida Kameníka, poprvé za ně hrál Josef Velebný (žijící v Ústí, ne?).

My skoro tradičně bez Martina (všechno nejlepší k narozeninám!), ale v osvědčené sestavě, vrátil se Vlasta, kvůli písmenkům se nevešel Ivo. Ratingová převaha na naší straně, byť některé hráče neradno podceňovat.

V zahájení došlo k několika překvapením, zejména když Vlasta i Vojta hráli černými sicilku! (U Vlasty jsme žertovali, že se v Carokannu o jedno přetáhl, u Vojty, že sice hraje sicilku, ale neví, že to sicilka je – prý to přece jen věděl.) Zajímavá byla i časová spotřeba Vojty, který měl asi po třičtvrtěhodině hry pořád horší čas než soupeř – a to hrál s vyhlášeným přemýšlivcem Jirkou Řehákem!

Vepředu jsme měli lepší čas my, vzadu hosté, ale to u Petra Mareše, Verči a Zdendy nikoho nepřekvapuje.

Vypadalo to na šachy bez větších chyb, napohled docela seriózní, ale s “rozumnými” soupeři, kde se nějaké tempo nepočítá, chyby přísně netrestají, pohoda téměř plážová.

Velmi zajímavým motivem snad ve většině partií byl nevyvinutý Sc8, na kterého černí více či méně dopláceli, to jsme měli v rozborech pořád dokola.

Se sběrem bodů začal Zdeněk Šimek, v pomalém tempu, ale snad ještě v miniaturce. 1:0

Pak se “stroj” trochu zadrhl a přidávali jsme půlky v partiích, kde bychom asi chtěli i víc: v pořadí myslím Verča, Kuba, Vlasta2,5:1,5

Ale žádný stres, zbylé desky vyznívaly pro nás.

Už skoro před kontrolou jsem dodal uklidňující bod 3,5:1,5

Skvělou partii pak dotáhl Jarda4,5:1,5

To už se vedle vesele analyzovalo a po kontrole se hrálo jen na dvou deskách.

Po Petrově remíze to bylo 5:2 a analýzy nabyly na intenzitě (pár fotek v závěru).

A nedlouho po čtyřicátém tahu se dočkal vítězství Vojta6:2

Prostě utkání “tak akorát” – na výhru jsme se moc nenadřeli, přitom jsme si pěkně zahráli a k Malinům jsme odcházeli rozumně brzo, jak asi jindy činí naše pralesní družstva.

1. Pavel Holásek – Adam Lorenc

Na katalána soupeř reagoval čímsi ve stylu odloženého Tarrasche. Robert Cvek dělal přes zimu v online trénincích obranu a já se za družstva pořád jen marně bránil, tenhle týden jsme ale začali jednoduché pozice, hurá, takže jsem šel bez většího přemýšlení do lepší koncovky. Soupeř se vlastně nedostal k dokončení vývinu, vždycky by mu hrozila nějaká nehratelná koncovka,  stejně ale do jedné spadl, volný krytý pe5, to byla do věžovky velmoc. 1:0

2. Kamil Mikyska – Vlastimil Hrobař

Světe, div se, Vlasta hrál Svěšnikova a dokonce znal teorii lépe než bílý! Bílý šel do varianty 7. Jd5 (tedy bez Sg5), populární zejména od zápasu Caruana – Carlsen. Dovolil si pak pár měkčích tahů (b3, f3-f4 nadvakrát), takže Vlasta asi mohl převzít iniciativu, ale dostal se jen k výměnám a docela zajímavou koncovku už nehrotili. 1/2

3. Jaroslav Volf – Jakub Ježek

Jarda jako zamlada. Sicilská 2. c3 Jf6, černý skoro vyrovnal, ale úplně ne, pak odběhl jezdcem z centra (Jd5-f4-g6), na což Jarda energicky napálil h4 a po h7-h5 dokonce g4! Černý spotřeboval skoro všechen čas na propočet, celkem logicky nezareagoval strojově přesně a Jarda si s chutí zaútočil, moc hezká partie! Viz níže v článku. 1:0

4. Lukáš Bouchal – Jakub Netušil

Další sicilka … ne, dělám si srandu, samozřejmě Carokann, totiž Panovův útok. Tam vzniká bílému izolák, takže příležitost pro obě strany předvést typové postupy – ale zatímco Kuba jakžtakž typově hrál (totiž zablokoval izolanta koněm), bílý žádný kýžený útok na krále nepředvedl, převaloval figurky bez většího plánu a procitl v koncovce bez pika. Tam si ale nedal pozor Kuba, krutě podcenil obyčejné Vd1 a ztratil nevyvinutého Sc8. Naštěstí za něj dostal tři pěšce a napadlo ho nabídnout remízu, kterou bílý přijal, což tedy rozhodně nemusel. 1/2

5. Petr Mareš – Tomáš Mík

Na Petra vyšel po Bouškovi další mladičký talent, vzestup desetiletého Tomáše asi zaregistrovali mnozí a KPI hraje právem. Samozřejmě bouda, hrálo se pak hlavně na dámském křídle a Petrovi jsem věřil, že si soupeře zkušeně dovede do nějaké složitější koncovky. Asi obsažná partie, ze které jsem určitě neviděl všechno podstatné. Petr makal, i s nedostatkem času soupeře tiskl, i bez dam obětoval dva pěšce za iniciativu, ale soupeř remízu udržel. Někteří hosté tam pak v rozboru hledali výhru černého, ale to by chtěli moc, nestejnopoláci a aktivita určitě chybějící materiál kompenzovali. 1/2

6. Jiří Řehák – Vojtěch Holásek

Od Rétiho přes Pirce do hodně neteoretické sicilky. Jirka nechal Vojtu zahrát d5 a v pohodě vyrovnat. Pak Vojtovi sice vznikl izolák, ale měl aktivní figury a po nějakých výměnách využil možnost sezobnout si pika na a4. Toho pak realizoval v dámské koncovce, bílý si dostatečnou protihru nevypracoval. Nejdelší partie dne, ale zas taková dřina to nebyla. 0:1

7. Veronika Šmajzrová – Pavel Sysr

Rubinsteinova francouzská, tedy 3. … dxe4. Tam mívá černý pozici bez slabin a bílý buď najde nějaký energický útok, nebo pracně realizuje minimální výhodu … až do úplného vyrovnání ;-). Verča aktivitu měla, vynutila pasivní c6 a mohla přitlačit, udělala však pár méně výrazných tahů a výhoda se jí rozplynula do výměn, dokonce bychom pozici před koncem hráli raději za černého, který měl dvojici střelců a možnost ovládnout centrum. 1/2

8. Josef Velebný – Zdeněk Šimek

Vojtův spolužák ze základky kroužkem neprošel, začal hrát až teď v dospělém věku za Letohrad a dnes v KPI debutoval, Zdeněk byl na něj příliš velké sousto. Dlouho to vypadalo vyrovnaně, Zdeněk pečlivě myslel a budoval pevnou pozici, pak ale bílý ztratil pd3, během nějakých dvou tahů přišel o dvě figury a pozice mu zkolabovala, končilo se matem na g2. 0:1

Program po utkání byl bohatý, rozbory jak ještě v klubovně, tak potom u Malinů, kam šlo hned pět hráčů týmu, někdy tomu ústeckému šachu začínám i věřit.

Výhra nás posunula na čtvrté místo tabulky, což můžeme za tři týdny s Mýtem B potvrdit (za týden mají družstva pauzu).

Dramatické je to na špici, Rapid “jen” remizoval s Polabinami D, takže vedou mladé Polabiny E. Bohemia nečekaně vysoko prohrála v Chotěboři, poslední tři týmy po bodech možná sahaly, ale nedosáhly.

Nemohu vás připravit o Jardovu útočnou pecku a na závěr ještě pár fotek z kuloárů při skončení utkání (jen z mobilu).

2 thoughts on “Někdy to jde samo

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *