Šachový klub Ústí nad Orlicí

Trénink děsivý i nadějný

Protože jsme na Zaječice nesestavili družstvo, měli jsme volný víkend, a tak jsme neděli v oddílové klubovně věnovali tréninku, hlavně s cílem připravit se na blížící se finále.

Navzdory pár omluvenkám se zúčastnilo 7 hráčů (Verunka H., Tom H., Matěj Křížek, David, Honza, Marian a Saša), dělali jsme 6 hodin téměř bez zastávky. Akce tak určitě splnila svůj účel. Hráli jsme dvě (někteří i tři) partie se zápisem (tempo 30 min + 30 s/tah), důkladně jsme je rozebrali, mezitím jsme i řešili taktiku a sehráli pár volných partií.

Kdybych vypíchl negativa, jsou to jasně hrubé chyby z nepozornosti. Přesto, že jsem na to upozorňoval a pokoušeli jsme se při partiích koncentrovat, viděli jsme několikrát nastavenou dámu, o figurách nižší hodnoty nemluvě, i řadu nepřípustných tahů, často nereklamovaných! Úroveň hry to výrazně snižuje, i pěkně rozehraná partie se dá zahodit ve vteřině.

Pozitivem je naopak jednak samotná účast (dospělí, kdy jste trénovali byť jen dvě hodiny v kuse?), jednak řada pěkných pasáží, šachu už docela rozumíme, a taky fakt, že zápis nedělal nikomu vážnější problémy. (Když jsem tohle na závěr říkal, zeptal se Marian, jestli to je pořád ještě slibované nadávání, nebo už slibovaná pochvala.)

Jak se praví v Harry Potterovi VI:

„Celkově vzato to byl jeden z nejnepovedenějších tréninků, jaké od začátku školního roku měli, i když Harry cítil, že takhle těsně před zápasem by to raději neměl říkat naplno.
‚Děkuju vám všem za dobrou práci! Myslím, že Zmijozel převálcujeme,‘ prohlásil odhodlaně a střelci i odrážeči se při odchodu z šatny tvářili vcelku spokojeně.“

Takže nebojte, finále je naše!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.