Hrajte tvrdě!
Nebudete mi to možná věřit, ale během tohohle roku jsem strávil spoustu času sledováním amerického teenagerského seriálu. Ovšem ten seriál se jmenuje Cobra Kai a není jen tak ledajaký. Je to pokračování stařičké série Karate Kid (jde o toho původního z osmdesátých let), takže potěší nostalgiky, ale zároveň přidává velmi mnoho navíc.
Nejsem jediný ze šachistů, kterého seriál inspiruje, i kamarádi z Českého Brodu o něm píšou: zejména Čenda, po něm i Honza.
Já sám bych byl v seriálu dost jednoznačně stoupencem Miyagi-Do založené na pomalé, harmonické přípravě, zklidnění, nalezení vhodné pozice, vnímavosti k přírodě okolo i vlastnímu tělu, v šachu by šlo nejspíš o poziční hru postavenou na profylaxi.
Ale dnes se budeme držet konkurenčního dódžó, kterým je právě Cobra Kai. Jeho hlavní zásada zní: STRIKE FIRST, STRIKE HARD, NO MERCY! Seriál je právě založen na tom, jak je tohle pravidlo zrádné (i v karate, ale zejména v životě), ale my ho teď použijeme.
Každou chvíli v reportážích ze družstev píšu, že někdo hrál měkce. V žákovských partiích z poslední doby i v tréninku jsme opakovaně narazili na situace, kdy i nejlepší z našich mladých v klíčových situacích postupovali nedůrazně a místo rychlého zničení soupeře výhodu vypustili.
Trochu jsme se na kroužku zabývali gambitovou hrou. Rozehrávali jsme si základní pozici severního gambitu po 1. e4 e5 2. d4 exd4 3. c3 dxc3 4. Sc4 cxb2 5. Sxb2
Když vynecháme partie, kde jeden z hráčů udělal hrubku, na zbylých deskách získali výhodu černí. Proč? Bílí se k ničemu konkrétnímu nedostali, jen posunuli pár figurek, černí se vyvinuli, rochovali a bílí za dva obětované pěšce nezískali žádnou kompenzaci. Přitom si myslím, že hráče cca 3. – 4. VT, kteří neznají teorii (postup 5. … d5!) bych bílými v několika tazích úplně zničil, obrana je nepříjemná.
Proto jsme se teď dvakrát se středně i hodně pokročilými na tvrdou hru zaměřili, zejména jsme pracovali s klasickými partiemi starodávného mistra Greca, můžete se podívat i na další.
Co myslím tou tvrdou hrou? Vytváření tlaku na soupeře (nečekat na jeho chyby, ale donutit ho chybovat). Tahy by měly něčím hrozit, takže soupeř musí reagovat na hrozby a nemá čas pozici v klidu vylepšovat. Snaha najít nejpřesnější, nejdrtivější pokračování, nepřehlížet taktické obraty.
A kdy je to vlastně dobré? Když máte náskok ve vývinu. Když je pozice otevřená nebo se dá otevřít. Když máte možnost útočit na krále, zejména v centru.
(Teď nechávám bokem, že jindy varuju před nepřipravenými útoky, předčasnou taktikou, zbytečnými zápletkami místo klidných pozičních řešení a profylaxe. Dnes jsme Kobry.)
A tak jsem dnes večer se Soňou rozehrál následující tréninkovou partii:
Tak to bylo přesně podle zásad Cobra Kai! Jako hráč bych měl se sebou něco dělat, už podruhé v jednom týdnu jsem po zahájení celkem z ničeho spadl do prohrané pozice, ale jako trenér jsem dnes rozhodně uspěl!
Plánované akce mládeže – před Vánocemi dvakrát do Svitav Zuby nehty půlka
Šachový klub podporují:
