Souhra figur
Dnes jsme se na kroužku věnovali velmi významnému tématu. Souhru figur lze přirovnat k souhře nástrojů v orchestru (nemůže si každý hrát, co ho napadne), k souhře fotbalistů na trávníku (nemůžou to obehrát tři a zbytek se flákat) nebo k součinnosti prstů obou ruk.
Někdo hraje jednou figurkou po druhé, jako by do soupeře šťouchal prstem:
Často jsou figurky rozhozené, jedna hraje tam, druhá jinde:
Ale správné je, aby pracovaly dohromady a vrhly se na soupeře jako organizovaný tým:
Jak se říká v dětské básničce: „Zavoláme na malíčka; pojď malíčku, pomoz nám!“
Ukazovali jsme si bleskovou partii Roberta Cveka:
Na prvním diagramu jsou bílé i černé figury naprosto rozházené, půlka z nich není vyvinutá, vůbec nespolupracují.
O pouhých šest tahů později už jsou všechny vyvinuté a zejména jezdec na d5 dominuje šachovnici. Všimněte si, že souhra většinou souvisí s ovládáním centra (kdyby byl jezdec třeba na a5 a střelec na h6, bylo by to se souhrou slabší). Ani černý nehrál tak špatně, i jeho figury spolupracují.
A nakonec bílé figury úplně převládly, střelci se krásně doplňují na polích opačných barev.
Připomněli jsme si taky Tomášovu partii z Lanškrouna (viz minulá reportáž):
Tady právě mohl zahrát (ale nezahrál) 1. Je2!, kde ke třem figurám přidává i čtvrtou, hrozí jak Vg1, tak i převod jezdce někam na h5. Černý nevyvine dámské křídlo bez tahu jezdcem, ale tím může jen na b6, tedy přesně na druhou stranu, než kde ho potřebuje mít.
Nezapomeňte:
A ještě se vrátíme k prvnímu diagramu:
Připomínali jsme si pojem profylaxe, tedy zlatá pravidla (co soupeř hrozí nebo bude hrozit). Takže tady bílý musí vidět hrozbu Sxh3 s dalším Vxd8, musí tedy uhnout černopolným střelcem nebo koněm, správný tah byl 1. Jf4!, tím se jezdec dostal na to krásné pole d5.
Procvičit zlatá pravidla si můžete ve starých Virových lekcích: první, druhé.
A co teď? Diagramy!
V Lanškrouně jsme začali a klopýtáme vpřed! Vojta šestý na Mistrovství brněnských univerzit
Šachový klub podporují:
