Mistrovický memoriál

19. 11. 2023 Pavel Holásek Trénink, Turnaje, 1

Listopadovou tradicí je rapid v Mistrovicích, ale nepamatuju se, že bych ho kdy hrál – většinou jsou děcka, ples gymplu apod.

Letos se k připomínce Járy Masopusta bohužel přidala i vzpomínka na Jaromíra Tomáše Glöcknera, který zemřel letos na jaře. Odehrál toho hodně a v posledních letech vedl velmi zajímavý web s aktualitami z regionu i ze světa, škoda, že již není dostupný.

My jsme moc velkou výpravu nevytvořili: Bohouš vzal auto, pobral mě a Domču, která byla rozhodčí turnaje. Další přihlášení nejeli: Vojta doplatil na třídní sraz, který se protáhl dlouho do noci, a tradiční účastník Jarda Volf měl jakousi rodinnou oslavu. Samostatně se dopravoval Vláďa a z Letohradu David, hráli jsme tedy čtyři.

Turnaj měl velmi pěkné obsazení, sice chyběli někteří stálí účastníci, ale i tak jsem napočítal přes dvacet velmi slušných hráčů (pozor, rapidové ratingy klamou), celkových 87 účastníků je pěkné číslo.

Hrálo se 9 kol tempem 2 x 15min + 5s/tah. Zjistil jsem, že mi to docela vyhovuje, odtahám zahájení, můžu se zamyslet a bez nervů pak partii s přídavkem dohrát.

Zabralo to celý den, nespěchalo se, byl čas pokecat. Ale taky se tvrdě hrálo. Jako často mě jímala mírná závrať při pomyšlení, kolik zajímavých partií se zase okamžitě propadne do zapomnění. Dramatické závěry partií byly vždy znova doprovázeny hrozny zaujatých diváků, však z fotek je to vidět.

V různých fázích se vepředu ocitali různí hráči, po celou dobu tam hrál vítězný Michal Jareš, FM Mudrák dokonce neopustil první dvě desky, jinak se to ale dost střídalo. Mísila se i zkušenost s mládím, hráli tu Jirka Bouška, Tomáš Mík a zejména patnáctiletý Polák Antoni Dylong.

Neméně náruživě se bojovalo i vzadu, i tam soupeři zcela různého věku, dost mladých tu měla zejména Nekoř. (Naši bohužel mou výzvu nevyužili.)

Já jsem začal ztuha, místo snadných rozjezdových výher jsem musel zabrat už od začátku, ale turnaj mi vyšel. Nakopla mě remíza s FM Vránou ve třetím kole. Pak jsem sice strašně dostal od Pavla Hrubeše, ale po obědě mi partie sedly a dva body mě zase katapultovaly celkem dopředu. S Matějem Kupsou to byla korektní půlka v koncovce nestejnopoláků. Do předposledního kola mě čekal Pavel Strašil, jehož sílu znám, ale po nějaké době jsem zjistil, že statické faktory hrají pro mě a můžu soupeře bez rizika sušit v koncovce; volné déčko jsem ještě hloupě ztratil, ale efkem jsem pak prošel.

V posledním kole jsem pak dostal v repríze minulého utkání družstev opět černými Oldu Kastnera, trochu jsem uhnul, abych zas nevlezl do tak mizerné pozice jako minule, a při opačných rochádách se soupeř zmýlil. Bylo z toho nečekaných 7/9.

Pak jsem ještě čekal, jak dopadnou partie konkurentů, skončily kromě jediné tak, jak jsem potřeboval, takže z toho nakonec bylo krásné 3. místo, když se podívám, kdo všechno je za mnou, skoro tomu nevěřím. Zároveň je to 3. místo v KP v rapidu.

Dvě fotky mi poslal Ivo:

Výsledky najdete na chess-results.

Vyhrál tedy zaslouženě mladý Michal Jareš, druhý skončil Pavel Hrubeš, kterého jsem viděl hrát zase po dlouhé době a rozhodně šachy nezapomněl. I hráči v dalším pořadí ale předvedli velmi pěkné výkony.

Moc pěkné 10. místo obsadil Ivo Prax (6,5/9), porazil mj. FM Vránu a v posledním kole nebohého Pavla Strašila.

Vladimír Kalousek hrál asi na své úrovni, 21. místo (5,5/9).

Bohouš Glembek získal slušných 4,5/9, stačilo to na 43. místo, mj. půlil se Solilem.

David Kameník asi bude méně spokojen, nedostal se skoro z pásma s ratingově slabšími hráči. Taky 4,5/9, 48. místo.

Partie jsem radši nezapisoval, ale zpětně jsem jich pár rekonstruoval.

Nejdřív tedy strašná prohra s Horstem:

Potom pěkná spolupráce tandemu D+J:

Pak partie, kde jsem si myslel, jak jsem černého přehrál, ale nebylo to tak jednoduché:

Z partie s Pavlem Strašilem (Holásek - Strašil, 8. kolo) aspoň diagram:

Tady sice motor nehlásí bůhvíjakou výhodu, ale lidsky je to pro černého obtížné: střelec je a bude horší než kůň, držet všechny slabiny (c7, f6, h7) je taky otravné. Jako bílý nemusím spěchat, prostě postupně nalezu do černé pozice figurama. Po zbytek partie (a byla ještě dlouhá) jsem zápolil hlavně s časem.

A konečně poslední krok k bronzu, taky vlastně útočí D+J.

Fotek mám spoustu, ať se každý najde.