Šachový klub Ústí nad Orlicí

Do posledního (z)dechu

aneb Ani hosté nevěděli, jak tohle vlastně vyhráli

Poznámka na úvod: reportáž dopisuju v ranním vlaku na Prahu, s patřičným odstupem, abych utlumil nedělní zklamání, smutek, rozladění, frustraci. Prohrát utkání v posledním momentu, to už je osud. A na férovku, bez skrupulí: těžko setrvat v KP, když promáchnete dva matchbally a padnete doma podruhé nejtěsnějším rozdílem. Mančafty okolo vás bodují a vy se plácáte u dna…

Po loňském hurá roce v kápédvojce poznáváme, že o schod vejš se pije jiné kafe. Místo Jihlavanky, co se dá vždycky nějak zamíchat, silné italské espresso. Soupeři o poznání zkušenější a silnější, hlavně pro naše mlaďáky potřebná, ale občas drsná zkušenost. První domácí duel jsme s Litomyšlí těsně praskli 3,5, před dvěma týdny přišla “strašlivá jatka chrudimská”, kde nás domácí v sestavě druholigových parametrů přejeli maximálním možným rozdílem. Já věděl, proč jsem zůstal v práci…

No nic, hodit za hlavu, poučit se z partií a jedeme dál. Druhý duel bez cestování – teď máme losudíky tři takové po sobě – k nám přivál družstvo z pardubických Polabin. Šachový kolos, kterému teď náhle umřela mládežnická akademie, má mančaftů, že mu málem abeceda nestačí.

K nám přijel ten s písmenkem E, pořád velmi nadupaný. Strašně těžko dopředu odhadovat, v jaké sestavě na nás hosté vyrukují (z prvních čtyř šachovnic tři silní mlaďáci, pak hromada zkušeností, občas protkaných zas juniory). Příprava tím pádem spíš na náhodu, zatímco hosté mohli tušit.

Kapitána potěšilo zjištění, že tentokrát nikdo nevymýšlel záložní program, a poprvé jsme se sešli v plné palbě čili základu. Teď to ještě prodat za šachovnicí!

Hosté pečlivě na čas, s výjimkou juniora Juchelky, který utíkal od nádraží. Rozhodně ne nejsilnější (chyběli oba mlaďáci vepředu), ale zas ne nijak slátaní, plní zkušených hráčů. Odhadoval jsem vyrovnaný zápas, chtělo by to ustát rozumně předek a urvat to vzadu, od toho tam s Petrem jsme!

Hned od prvních tahů se do sebe zaklesneme jak v mlýnu na finále MS rugby, zatímco vedle se hrají typické pralesní šachy mezi déčky Ústí a Kunvaldu (blázinec skončil naší výhrou 3:2, vzestupnou tendenci prokázal Matěj Kobr, Jirka Švec dárek dal, Honza Smola dostal).

Nabídku remízy nebylo slyšet víc jak dvě hodiny, o tolik se hrálo! Na jedničce opatrně a v klidu, o stůl podobně šachovnice č. 6. Holásci na 3 a 4 v levelu těžká improvizace, lichess unese všelicos, ale hraje se takhle v divizi?! Zdenda klidně a záhy s výhodou a pěšcem, Jirka pod tlakem. Ale houby zle, protože Petr i já zesilujeme.

Chronologicky: 12.30 úvodní půlka Jenda, pak před 13.00 delší dobu očekávaná nula u Jirky a půlka Verčina. Ale pořád nic kritického, oba Holásci se z podezřelých pozic vylhali do remízy a před 14. hodinou jsem věžovce skóroval já! Za stavu 3:3 se dohrávaly dvě lepší pozice pro nás, minimálně bod a půl a zápasové vítězství by mělo dopadnout… jenže kulový. Petr výhodu našel, ale nedotáhl, Zdenda dokonce promrhal, vypustil, vyhodil.

Prohráváme opět 3,5:4,5. Hosté sami nechápou, jak ke všem bodům přišli, s Vítkem odcházíme do Babyky zapít žal, bo nic jiného nezbývá. Zápas to byl plnokrevný na plný koule, kterýmu chybělo jen… vítězství.

K partiím přibližně následující směska po překlupání partií do kompa u druhého Šeráku:

1. Mareš Jan-Černý Jan 1/2 Podobně jako v duelu s Litomyšlí na první nic nevyčítám, ale taky nic nechválím. Korektní/bezobsažná velmistrovská plichta – tentokrát nikoliv ve francouzské, nýbrž karokánku piloval Pardubák remízu a náš hráč hlídal… soupeře hlídajícího remízu. Lehce za dvacátým tahem v oboustranném porozumění zapůleno.

2. Starý Vojtěch-Šmajzrová Veronika 1/2 Tady jsme se nadřeli víc, ale Verča pečlivě bránila, až ubránila. Zajímavé je, že mladík zvolil čistě sušící schéma úplně stejné jako na šesté. Očekával bych, že junior bude hrát víc na krále, posunovačku bych čekal od podstatně starších hráčů.

3. Holásek Vít-Hájek Jiří 1/2 Vyzbrojen desítkami hodin na lichessu hraje Vítek nesmírně podnikavě… ale taky by se mohl doučit základní teorii dámského gambitu! Aby bílý končil v méněcenné pozici ještě před 10. tahem, to je tedy bídná příprava. Pak ale zodpovědně vařil, kopal, škrábal, šejdil… až se propracoval do mírně horší věžovky. Tu hrál navíc zkušený soupeř tak smířlivě, že záhy vyústila do tupé půlky. Hodně, nebo málo? Bůh suď…

4. Starý Lukáš-Holásek Vojtěch 1/2 Zatímco kluk hraje klidně a pozičně, táta v Ústí pokaždé postaví nějakou bláznivinu. Tady podobně jako naposledy se Zdendou Šimkem ze zahájení naprosto vyhranou, ryba už kolem 10. tahu šplouchá přes plus tři. Jenže Vojta má životů pomalu víc než celej kočičí hotel, tady se vykroutil až do mírně lepší koncovky, odmítl remízu… ale promáchl klíčový blokádní tah Jd6, po kterém by se bílý (co se viděl už s bodem v kapse) na půlku ještě řádně nadřel. Takhle se sice bojovalo ještě dlouho, ovšem v rovnováze.

5. Šimek Zdeněk-Trojan Luboš  0:1 O téhle partii by se dal napsat samostatný článek, možná i kniha. V kostce asi tolik, že se kapitán hostí, sympaťák Luboš, který i za osmdesátkou hraje jak z partesu, stal hrdinou dne. A Zdenda smolařem. Celou dobu jsme měli vyšší karty: Šimi ve francouzské aktivitu, následně pěšce, pak relativně nesložitou koncovku, která se i přes klasickou nepřízeň času hrála jen na dva výsledky. Kdyby Petr na sedmé vystupňoval výhodu, stačila by nám tady za stavu 3:3 půlka, ale jasné to nebylo, a tak se i po časové kontrole hrálo. Bod za remízu 4:4 by byl pro nás chudobný, pro Pardubáky rozhodně zisk… No a pak přišlo posledních cca 10 tahů, zcela mimo mé chápaní. Zatímco jsem vedle přepisoval partie, střídali se u mě jak na orloji spolu i protihráči: stojíme líp – stojíme malinko líp – asi to nejde vyhrát – Zdena bude držet remízu – má to nějaký divný – možná to prohraje – asi to prohraje – určitě to prohraje – prohrál to. Když je tohle poslední partie vyrovnaného duelu, těžko skrývat zklamání.

6. Törvenyi Roman-Píše Jiří 1:0 Jednobrankovka. Stejně jako na druhé nejdřív Londýn, pak DG s přetahem c5 a výměnou dám, který bych nehrál za bílého a už vůbec ne černými – posunovačka s aktivitou nula. Potom se bílý dostal k postupu b4-b5, Jirka nepodnikl jedinou protiakci a skončil ve zcela odpudivé koncovce. Materiálně bez kvality, ale mohla to být čistá věž, pokud by bílý místo okamžitého braní našel nesložitý likvidační mezitah. I tak byl ale zbytek partie pro Jirku utrpení.

7. Mareš Petr st.-Juchelka Marek 1/2 Bílý přísahá na boudu, černý na holandskou – zajímavá konfrontace. Dlouho lepší za Petra, černý se pracně bránil a doháněl vývin, aktivita na našich kopačkách. Před kontrolou změna, nic moc koncovka… a po kisně najednou lepší, či spíše přivyhraná čtyřstřelcovka. Jak na kolotoči. Petr ale promáchl klíčový (pravda závazný) moment, kdy si mohl vytvořit volné kryté e5 a soupeře mučit do alelujá. Takhle jen v porozumění zopakovali tahy a podepsali půlku. Oboustranně solidně odehráno.

8.  Veselý Emanuel-Pokorný Jan 0:1 Já bych rád slavil druhou domácí výhru černými, jenže opět byla v zápase 3,5 v náš neprospěch. Soupeř míval hodně přes 1900, teoreticky namakaný, takže nic snadného. Dlouho hlavní lajny nehlavní sicilky, bílý ovšem po dvou nepřesnostech skončil v nepatrně horší pozici. Vyhrát jsem ji chtěl útokem, ale nezbylo než přejít do čtyřvěžovky. Moje noční můra, celej oddíl by se mi v případě neúspěchu vychechtal. Tak jsem zkusil místo techniky taktiku vpřed. A skončilo to brutální exekucí, v oboustranné časovce na dvou minutách dostal bílý čistý mat! Asi první, který jsem od dorostu ve vážné partii dal či dostal. A stejně byl k ničemu 🙁

Tři kola odehrána, uzavíráme tabulku. Nestrádáme sami, bez bodu je taky Bohemka a rezerva Poličky. Na dostřel Kyšperk a béčko pardubického rapidu. Naproti tomu stoprocentně zatím válí Litomyšl, kterou jsme doma mohli říznout. Ach ouvej.

Nu a za dva týdny máme doma zvrátit osud s naším áčkem, těžká písemka…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *