Malá pražská fotoreportáž
Otočil jsem se dnes odpoledne do Prahy, a když už jsem tam byl, zajel jsem do hotelu Don Giovanni, abych se na turnaje aspoň na chvíli podíval taky.
Budova to je majestátná, když vylezete u Olšanských hřbitovů z metra Želivského, málem tam ani nic jiného není. Chvíli jsem hledal, kudy dovnitř, ale pak jsem spatřil na rohu pokuřovat GM Korobova a bylo to jasné; připomněl mi GM Vokáče, kterého bývalo podobně možné zastihnout, jak postává někde u vchodu.
Uvnitř jsem trochu tápal, ale narazil jsem na Michala Jareše, který mi to trochu vysvětlil.
Do sálu, kde se hrají hlavní kategorie, se musí nejprve výtahem, ale pak už je to hlavní na dosah ruky.
Místnost se zalidňovala pomalu.
Jeden z prvních, kdo se přišli soustředit před partií, byl GM Navara.
Hráče v červeném nemusím příliš představovat, GM Pavel Šimáček je s Ústím spřízněn již řadu let.
Už jsem tu psal, že i malí hráči z turnaje Futures tu mají největší hvězdy turnaje opravdu na dosah ruky.
Samozřejmě mě velmi zajímal můj oblíbený hráč Abdusattorov (v bílém; ten člověk má pořád úplně kamennou tvář), proti němu neméně slavná vycházející hvězda Gukesh.
Proti Davidovi usedl monumentálně působící Íránec Maghsoodloo.
Velmi originální hráč Rapport dává najevo neotřelost i dlouhým hárem, tady jako by si procvičoval boxerský nástup; proti němu německý borec Keymer, toho bych měl asi sledovat víc, zaslouží si to.
A další, koho jsem chtěl určitě vidět, byl Praggnanandhaa, bohužel seděl až v zadním koutě, kde hrál černými proti Vanu Nguyenovi.
Snad i stěny tu skandují jeho jméno.
Začalo se hrát, sál se postupně zaplnil diváky.
Ovšemže tu byly k vidění i stoly se šachovou literaturou, suvenýry apod. Jenže jedna věc je knihy mít, další věc je s nimi pracovat. (Stejně jich většinu už mám.)
A tady je salónek, odkud jde do éteru televizní vysílání. Jeho stálicí je IM Vlasák (vlevo), toho známe třeba z Harrachova, právě od něj jsem jména Abdusattorov a Praggnanandhaa slyšel poprvé. Jeho hosté se střídají, dnes to byl GM Movsesjan.
Skuteční moderátoři (vzadu) se nejspíš právě snaží držet krok se svými obrazy na monitoru. Na diagramu prapodivná verze výměnné španělské s časným g5 (Rapport – Keymer).
A ten, kdo zůstává divákům skryt, ale přenos technicky zajišťuje, je náš Michal Šmajzr.
V kuloárech jsem zas tak moc lidí nepotkal, bylo asi ještě časně, ale už při odchodu z hotelu jsem narazil na zábřežského Pavla Strašila, takže příležitost rozebrat soutěže české i moravské, situaci v šachových médiích a možnosti tréninku nás téměř již seniorů. A tu se otevírají dveře a přichází Luboš Ptáček: “Mě ten turnaj ani moc nezajímá. Ale jdu zrovna náhodou kolem a vidím vás skrz ty skleněný dveře …” Svět je malej – a náš malý šachový svět si v těchto dnech dává schůzku v hotelu Don Giovanni.
Ani nevím, co jsem od toho čekal. Snad možnost dýchat chvíli stejný vzduch s hráči světové špičky, asi jako když pouhý pobyt blízko světce věřící uzdravuje … Samozřejmě se člověk víc naučí při soustředěné práci nad deskou než při letmém pohlížení na několik partií naráz. Ale hned v metru ve mně začaly hlodat zajímavé myšlenky: co jsem všechno chtěl dělat a nedělám? Děcka vedu k řešení diagramů – dělám je sám? Houby, jenom blicám na internetu. Kdy jsem si vůbec naposledy postavil na stůl 3D šachy a vzal k tomu knížku? Co můj repertoár zahájení, který za moc nestojí a nikdy nestál? Jaktože se pořád plácám na stejném ratingu, pokud vůbec? …
Atd., atd., jako v tom starém židovském vtipu:
“Jestli chcete přijít k rozumu, jezte hlavy z uzenáčů; jednu tu mám, za korunu je vaše.”
“Hm, hm, hm, hm … moment, vždyť za korunu dostanu celýho uzenáče!”
“No vidíte, už to zabírá!”
Zabírá to, fakt.
To nám ale povyrostl rating … Výhled akcí mládeže – jaro 2024
Šachový klub podporují:
