Pardubická družstva velmi letmo

11. 7. 2024 Pavel Holásek Turnaje, 0

čtvrtek 11. 7., 23.20

Po letech zase hrajeme pardubická družstva, opět čistě rodinný tým. 

Startovní listina je zde, 99. místo moc slibně nevypadá.

Do prvního kola jsme chytli favorizovaný brněnský tým Jezdci Jundrov A. Ani jsme se před odevzdáním mobilů nekoukli na soupeřova ela, radši nevědět. Říkal jsem si, že hraju s někým tak 2300, jeho tahy vypadaly nepříjemně … ptám se venku Honzy Jirouška, kolik má Slepov. „Slepov? Tak 2050.“ Cože? Rázem jeho tahy vypadaly neobratně, jdu po něm. (Má 2174, to jsem zjistil až potom.)

Vítek zas čekal soupeře tak 2000 („vždyť nic moc nehraje“), měl 2194 …

Tomáš se vzadu držel slušně, ale v dlouhé partii přece jen zvítězil o parník silnější soupeř. Vítek pak v pohodě v koncovce remizoval. O zápasu rozhodl Vojta, který v dramatické partii černými přehrál WIM Novosadovou, známou českou reprezentantku. Úžasné.

Já hrál sice nejdéle, ale v podstatě na jednu branku. Takže přátelé, my jsme ty Jezdce Jundrov porazili!! 2,5:1,5

Někdo by měl spát.

Fotka pořadatele, my jsme vpravo zhruba uprostřed v černém zády.

pátek 12. 7., 22.05

I dnes jsme hráli zajímavé šachy a pokračujeme v úspěšném tažení, sice jsme nejdřív prohráli s Roškovou Šachovou Akademií, ale pak jsme opět nečekaně porazili Třebíč!

RŠA, to je tým z Hradecka založený na mládeži, chyběl jim první Jüptner, ale i tak byli silní. Tomáš tentokrát prohrál už ze zahájení, pustil ve francouzské koně na b4. Vítek nezvládl partii s Jezberou, zvolil špatný plán s d6-d5, po kterém mu zbyla spousta slabin na dámském a nutnost zoufale bránit královské. Já jsem sehrál velmi rušnou partii s Dedkem, myslím, že jsem někde sahal po výhře, ale během pár tahů se pozice obrátila. (Doma jsem zatím nic neanalyzoval, při dvou kolech denně je prvním zákonem šetřit energii.)

Naši čest tedy zachraňoval Vojta, opět proti silné ženě/dívce, po včerejší Novosadové to byla Anna Voříšková. Sice byl v nějaké vzájemné přetlačované o pěšce chudší, ale v koncovce materiál srovnal a pak dokonce vyhrál! Nakonec tedy  prohra 1:3.

Neoddechli jsme si ale ani po prohře, Třebíč, to jsou do třetice hráči s ligovými zkušenostmi.

Tomáš s Tesařem jakžtakž držel, ale po zahájení ztratil centrálního pěšce a to se pak hraje nepříjemně. Dlouhá partie, ale bez šance. Proti Vojtovi hrál Uher (2027), tak nějak šermovali na dámském křídle, až to skončilo remízovou věžovkou. Já jsem potvrdil naši suverenitu proti ženám, odnesla to WGM Eva Kulovaná, ta mě kdysi strašně rozdrtila, ale dnes to bylo opačně, už po zahájení v mizerné pozici ztrácela čas, nepokryla malou kombinaci (Jxf7), ztratila dámu a pěšce za dvě figury a pak se snažila sice dlouho, leč marně.

Přesto to vypadalo, že zápas prohrajeme, Vítek byl totiž s Bradáčem (1981) bez figury, ale pořád dělal soupeři problémy, zahnal ho do časovky, kvalitu si vzal zpět a nakonec senzačně partii otočil, když mu dal soupeř figuru, aby utekl pěšcem, jenže pěšec neutekl. 2,5:1,5 nad dalším silným soupeřem, fantazie! Škoda, že jsme to neviděli živě, protože jsme lijákem utíkali na vlak.

Ještě je tu jedna ústecká stopa, za družstvo Tělovýchovná jednota Sokol Ústí, z.s. hraje bývalý účastník našeho kroužku Jirka John, ve třetím kole se dočkal výhry!

Tomáš vymyslel zajímavou teorii, že střední hra a koncovka ho baví, protože připomínají matematiku, je to řešení problémů, kdežto zahájení ne, to je faktografie jako dějepis. Něco na tom je.

sobota 13. 7., 22.05

I dnes jsme dopoledne vysoko prohráli, odpoledne těsně vyhráli. Na čtvrté nastoupila Verunka, pro kterou to byl první turnaj od Trnávky.

Dopoledne nás čekali mladí Poláci z týmu Anderssen Foundation Wroclaw. Partie se nevydařila Vítkovi, který ve španělce přehodil tahy, ztratil pe5 a zoufalé pokusy o protihru nevyšly. Prohrál jsem i já, tak nějak „nezaviněně“, ve skoro symetrické pozici byla skrytá taktika, kterou soupeř hledal a po půlhodině taky našel, to se předem skoro nedalo vidět.

Půlku s hráčem 2126 uhrál Vojta, obraz hry v jeho partiích je dost podobný: skrze taktické šarvátky do koncovky bez pěšce (v jeden moment dokonce bez dvou), tam otravovat, dostat soupeře do kisny a neprohrát. Těžké figury měly dostatečné hrozby.

Verunka zahájila proti hráči 1972 odvážně, sice měla nějaké slabiny, ale dostatečnou aktivitu. Dokonce se dostala k průlomu v centru, ale myslím, že tam místo střelce měla obětovat věž. Jestli pak měla v útoku kompenzaci, nerealizovala ji přesně.

Takže 0,5:3,5, i když průběh nebyl tak strašný.

Odpoledne nás čekal tým s pikantním názvem Kuncovy roštěnky, na první hraje Jan Kunc z Vyšehradu, na druhé Vojta Rut a pak čtyři hezké dívky. Průběžně to střídají, ale na nás nastoupili v první trojici, jen s náhradnicí vzadu.

Co ustál Vojta s Rutem, tomu už jsem nechtěl věřit, opět koncovka o pěšce méně, jezdec proti střelci při pěšcích na obou stranách (a čtyři věže), na dámském 1 pěšec proti 3 … ale Vojta spokojeně skákal koněm, šejdil a šejdil, soupeř zaparkoval střelce někam na h4 mimo hru … Vojta stále bez prohry!

Verunka byla lehkou ratingovou favoritkou a došla si v pohodě pro vítězství, díky vazbě získala kvalitu, přidala pár pěšců, soupeřka nakonec spadla. Já jsem si soupeře v klidu dovedl do koncovky, kde jeho pěšci na dámském křídle padali a ani nestejnopoláci (se 4 věžemi) mu nepomohli.

Takže ani další Vítkova prohra na našem vítězství nic nezměnila, s Michaelou Novou hrál proti královské indické dost pochybně, ale ještě přijatelně, ale nezahájil včas akci na dámském křídle, ztratil příliš odvážného pe6 a koncovka byla nehratelná, bez figury pak mlžil marně.

Vítězíme tedy 2,5:1,5, máme třetí vítězství, všechno se silnějšími týmy, 6 bodů z 10, byť pasívní skóre 9/20.

Dramatické chvíle se konaly asi dvacet minut po zahájení odpoledního kola, ze sálu se ozvalo dost děsné zachroptění a jeden z hráčů se sunul k zemi. Minuty čekání na záchranku byly dlouhé, i když po chvíli bylo vidět, že hráč sedí a komunikuje, snad všechno dopadne dobře. Podobně jako včera při minutě ticha za IM Klímu si celý sál mohl naplno uvědomit, že existují i jiné důležité věci než šachy.

Jo a mezi diváky se objevil Petr Svoboda s tatínkem.

neděle 14. 7., 22.40

Dnes jedna těsná prohra a nakonec remíza.

Dopoledne byli naším soupeřem Kratom Angels, mladíci z různých klubů Moravy. Přišli pozdě a zejména Vítkův soupeř vypadal dost ospale. 😉 Pořád ale byli ratingovými favority.

Verunka na hráče 1900+ nestačila, proti sicilské hrála měkce a po ztrátě pěšce pozici neudržela, i když partie to byla dlouhá. Vyrovnal Vojta, proti hráči 2088 si tradičně postavil koncovku bez pěšce – a tu nejenže udržel, ale dokonce vyhrál, normálně vzal háčko a šlapal dopředu … a soupeř tomu vůbec nebránil. Nechápu, museli jsme se smát.

Prohrál Vítek, který hrál Benoni, pozici dost podobnou jako já, ale předčasně dal Sg4, po Jd2 tam střelec stál plonkově, takže se Vítek pak vůbec nedostal k Jbd7 a prosazování b5. Když pak konečně stáhl nevýhodu z -5 asi na -1, nenašel velmi netriviální variantu a nevýhoda byla zase zpátky. Já jsem sehrál takovou pozici o poznání lépe, měl jsem dominantní figury, asi o 50 minut lepší čas – ale soupeř se mi vysmekl do remízové střelcovky (navzdory mému pěšci navíc), všechno mu na fous vyšlo. Takže 1,5:2,5.

Odpoledne nás pak v posledním kole čekala Příbram, vepředu silná, vzadu se dvěma náhradníky slabší.

Vítek hrál s Jardou Krupanským, to býval náš domácí, když se v Příbrami pořádala soustředění s Robertem Cvekem. Přijatý dámský gambit nejdřív vymýšlel bílými Vítek, ale Jarda ho v neortodoxním přístupu hravě předčil a byla z toho zábavná miniaturka, černý měl figury téměř v základu a hrozil mu jak šustramat, tak ztráta věže na dámském křídle s pokračujícím útokem.

Vojta měl možnost zahrát si se živoucí legendou, panem Jaroslavem Trmalem, nar. 1937 (!), který má sice kvůli Parkinsonovi problém se zápisem, ale útočné pojetí zvládá jako zamlada. Vojta se černými dostal do pasivnější pozice se špatným bělopolákem a podlehl útoku na královském křídle, jeho první a jediná nula, do koncovky bez pěšce se nestačil dostat.

Bohužel nezvládla závěr Verunka, byla i mírným favoritem, hrála blokovanou pozici v pohodě, udržovala si lepší čas, ale ve snaze o útok se zamotala věžkou mezi pěšci.

Musel jsem tak vyhrávat já, ale navzdory ratingu soupeře (Bodický, 2205) to šlo dobře, ve třetí (!) výměnné slovanské v turnaji jsem od začátku dominoval, postavil jsem si zcela luxusní pozici na utahování šroubů, a i když mečbol nechtěl přijít, soupeř se houževnatě bránil v pozici s věžemi a nestejnopoláky, nakonec jsem do jeho pozice prolezl. Takhle přehrát silného hráče, to zvýší sebevědomí.

Takže 2:2, bohužel jsme porušili kyvadlo výhra-prohra-výhra …

Konečné 82. místo neoslní, je před námi kdekdo, koho jsme chtěli předběhnout, ale pořád je to 17 míst nad nasazením, uhráli jsme 50% zápasových bodů se 7 týmy vesměs výrazně silnějšími, celou dobu jsme bojovali naplno, z celého turnaje mám dobrý pocit.

Táhli jsme to já s Vojtou, oba 4,5/7, skvělé perfo (2232, 2276). Já jsem bílými ždímal silné hráče (4/4), černými jsem měl na desce víc, chybělo málo. Vojta se ukázal jako mistr Houdini, jeho strategie „jdu do koncovky bez pěšce a boduju“ slavila pořád znova úspěch, to je na zvláštní článek.

Vítek zahrál matněji, 2,5/7, několikrát si v zahájení přehodil tahy nebo v klíčovém okamžiku zvolil chybnou koncepci a to silní soupeři trestali.

Na čtvrté jsme tu sílu neměli, ale Tomáš si vyzkoušel tři partie proti hráčům 1900 a Verunka po velmi dlouhé době sedla k vážným partiím, ukázala zárodky pěkné dynamiky a dokázala udržet pozornost dlouhé hodiny.

Trošku frustrující je (jako vždycky v Pardubicích), že člověk hraje jak o život, stačí to někam doprostřed sálu a vepředu jsou lepší hráči a ještě lepší hráči … Ale to je zároveň na šachu hezké, pořád je kam se posouvat.

Chystám několik článků s ukázkama. Ale někdo by měl taky dělat ty prázdniny.

Trénujeme u Malinů a chystáme letní openy + FOTO Pardubické ukázky I: taktické šarvátky Verunky a Vítka