I s děravou sestavou přesvědčivě… aneb Ústí B – Dolní Čermná 7:1

20. 11. 2011 Honza Pokorný Béčko, Céčko, 0

Tradiční sok a tradičně doma nás čeká v třetím kole letošní „kápédvojky východ“. Neboť si nevybavuji, že bych kdy hrál v legendární dolnočermenské Krčmě, ledaže bych snad vinou (pod vlivem?!) nevímčeho zapomněl 🙂

Soupeř z obce, kde se snad nikdo nemůže jmenovat jinak než Motl, Merta či Šilar a která ještě statečně třímá pomyslný prapor českého venkova (připomeňme jen staletí trvající rivalitu katolické Dolní Čermné a helvítské, tedy protestantské Horní Čermné), se tradičně vyznačuje houževnatostí. Pánové to hrají s chutí, nepotřebují stohy teorie, umí vás setsakra potrápit a jen tak neházejí flintu do žita. Proto jsme před utkáním, do něhož naše béčko, průběžný lídr tabulky, nastupovalo v roli papírového favorita, nemohli ani náhodou něco podcenit. S Petrem Marešem jsme za tím účelem dokonce vyjeli na třídenní ozdravný pobyt s názvem Blues Alive, kterýžto v Šumperku již několik se železnou pravidelností navštěvujeme a po němž nám vždycky ty šachy jdou tak nějak lépe (viz úvodní fotky 🙂

Nepříliš dobré zvěsti však přicházejí již před výkopem od kapitána Honzy Smoly. Prostřednictvím mailu se dovídáme, že několik jedinců ze základu chybí (Blaško, Mareš ml. omluveni, Jarda Volf vypomáhající áčku) a někteří kvalitní náhradníci taktéž pozbyli zájmu (Kubišta). Pročež Smolda shání osmého do party a naše sestava proti poslednímu kolu, v němž byla dočista kompletní, působí tentokrát poměrně ementálně 🙂

To u soupeře nehrozí. Před desátou přichází do Popradu více méně očekávaná osmička a s drobným zpožděním (skrzeva zavřené dveře) může se začít. Pozitivem budiž, že je nás osm… neboť Jirka Vencl obětavě přichází.

A teď jednotlivé šachovnice:

A jako první (Jirka Vencl) také odchází 🙂 V partii s Josefem Niklem (který mi povolil zveřejnit jeho photo, za což mu tímto děkuji :-), postavil svůj obvyklý dvojdomek, zapáčil s centrem tahem c4 a nabídl remízu. Soupeř měl pro jeho nedělní stesk po domovu pochopení, pročež se oba pánové shodli, že pozice je plochá (o čemž můžeme vést spory 🙂 0,5:0,5.

Poprvé do vedení nás dostává další z obětavých náhradníků Jarda Driemer. Na osmičce zúročil zkušenosti a svého soupeře Jana Marka černými spolehlivě přehrál v koncovce stejnopoláků s jednou věží – cenný bod a stav je 1,5:1,5.

Částečné volno po Blues Alive si tentokráte vybírám já, zatímco Petr Mareš statečně dře. Přitom v partii s asi nejlepším hostujícím hráčem Josefem Mertou jsem po aktivně zahraném zahájení (benoni výstavba proti očekávanému Cole systému) mohl pomýšlet i navíc než půlbod – aktivní černé figury a soupeřům dvojflok na efku hovořily jasnou řečí. Nicméně soupeř to hrál srdnatě, na královském křídle vykouzlil náznak útoku, a tak mi opatrnost velela neriskovat. Postupně se figury poměnily a dámská koncovka, byť s trochu lepším střelcem proti jezdci, vyhrát nešla. To jsme také ve 30. tahu uznali – 2:1 pro Ústí B.

Asi definitivně se utkání láme po čtvrté odehrané partii, v níž Martin Poslušný se štěstím, které k šachu patří, poráží druhého z Mertových, tedy Michala. Po zahájení stál černými minimálně rovně, ale někde se zamotal, potratil pěšce a jedinou kompenzací se zdála být zatoulaná dolnočermenská dáma. Tu se našemu borci podařilo odchytit, pročež druhého hráče hostí nespasila ani tradiční půlmetrová tužka pro štěstí. Náskok se zvyšuje na dva body v náš prospěch – 3:1.

Jistotu bodu máme po skončeném duelu na šestce, kde Petr Jániš černými nemilosrdně rozkrájel Vladimíra Dostálka. Celkem krotké zahájení (výměnná francouzská) s oboustrannými velkými rošádami vyústilo v jakousi přestřelku, v níž dominoval náš hráč. Naskákal oběma kobylama na nebohého soupeřova krále a… game over 🙂 4:1pro Ústí B.

Vítězný bod nedlouho poté přidal Pavel Kylar. Bílými hrál s Pavlem Žídkem cosi dosti složitého dámsko-indického charakteru. Černé figury sice působily od oka aktivněji, ale k akci přistoupil první náš „Vata“. Takřka talovsky obětoval nečekaně figuru, trojka Dolní Čermné zpanikařila a reagovala snad nejhorším možným způsobem. Pan Žídek přehlédl vidli a ukrátil si další trápení – 5:1 a je vymalováno.

Na tenisových 6:1 upravuje jako správný kapitán Honza Smola. Ten se vyznamenal hned dvakrát: dal dohromady osm lidí 🙂 a bílými na páté šachovnici s přehledem vygumoval jindy nebezpečného Miroslava Slavíčka. V klasickém dámském gambitu rozjel útok na dámském křídle (přetah c5, postup b4, b5 s otevřením sloupce a obsazením věžemi), Čermňák už v té chvíli navíc zápolil slabší o pěšce (přehlédnutý obrat na e5) a útok na královském křídle se nekonal. Tam naopak bílý nasadil smrtonosné h5 a zavěsil.

Dohrává, coby správný lídr, Petr Mareš. Jeho úloha nebyla lehká – podle ratingu se od něj v partii s Ladislavem Motlem čekal bílými jasný bod. Poziční převahu v obligátní boudě měl od počátku náš lídr, ale narazil na hodně srdnatou obranu svého protivníka. S partie jsem viděl až složitou koncovku, kde se jednalo o to, zda je bílý bělopolák lepší černé kobyly. Petr se rozhodl soupeře doslova uvařit ve vlastní šťávě… což se mu nakonec s drobným přispěním pana Motla i podařilo. Takřka studiová koncovka měla k remíze asi hodně blízko, ale to jsou jenom kdyby…

Celkově tedy dost krutých, ale zasloužených 7:1 v korektně hraném utkání.

Mančaft si za bojovný a kolektivní výkon zaslouží pochvalu. Jinak řečeno, takhle by to do toho kápečka šlo 🙂 Černou skvrnkou budiž pouze jasná porážka céčka s rezervou Litomyšle 2:6. A jak hrálo áčko v Chrudimi se, aspoň doufám, dovíme od Holyho 🙂