Dřina s hořkým koncem

16. 2. 2025 Pavel Holásek Áčko, 13

ŠK Ústí nad Orlicí A – TJ CHS Chotěboř B 3,5:4,5

Nějak mám v paměti daleko víc zápasů v Chotěboři než naopak s nimi tady doma. Rozhodně nám nevadilo, že dnes si tu dalekou cestu můžeme ušetřit. V posledních sezónách jsme s nimi dokázali ztratit důležité body, takže navzdory jejich postavení v zadní části tabulky by nebylo radno je podcenit.

Naše sestava nebyla ani skvělá, ani slátaná, chyběli Karel s Markem (poprvé oba), ale pak už kompaktní základ. Vašek se optimisticky ptal, jestli hrajeme na skóre nebo na jisté body; moje mínění, že budeme rádi za jakoukoliv výhru, znělo v tu chvíli jako zbytečné škarohlídství.

Soupeři sice nebyli kompletní, ale to nejsou nikdy, bohužel se na šesté desce vynořil podruhé v sezóně Štolba (2046), prý ho na poslední chvíli ukecávali, aby nejeli v sedmi, škoda.

Zápas to byl dost pohledný, pro nezaujatého diváka jistě zajímavý. Bál jsem se, aby neprohrál Jarda, ale říkal jsem si, že máme dost šancí na celé body, hezky jsem stál já, Vašek, Kuba, Petr, vlastně komplet bílé figury. Jak jsem se mýlil …

Jako první se končilo na dvojce remízou někdy po dvacátém tahu, Martin Šmajzr černými, OK. 0,5:0,5

Potom se zase nějakou dobu hrálo, než přišel s celým bodem Jarda, který dokázal průběh partie zcela zvrátit. 1,5:0,5

Jak jsem mohl v tu chvíli tušit, že to bude jediná naše výhra?

Ještě veselejší to bylo, když Martin Poslušný černými dokázal Štolbu udržet, to už bylo hodně nadějné. 2:1

Postupně se schylovalo k časovkám, takže jsem klíčové momenty moc neviděl, ale v té fázi jsem cítil, že zápasová výhra je na dosah ruky, že někdo už už dodá další bod a pak budeme zbytek dohrávat z pozice síly. Koutkem oka vidím, že skončila Kubova partie – jenže šok, nečekaná nula na našem kontě. 2:2

Po kontrole konečně možnost obejít partie a sčítat škody, čekal jsem, jestli zabere Vašek, ale ne, už tam „svítila“ půlka. 2,5:2,5

No a pak začala dlouhá fáze tří koncovek, kde Vlasta bojoval o půlku a já s Petrem o šanci někde soupeře poplést a vysušit celý bod. Hrálo se ještě dlouho, já skoro do čtyř, ale dopadlo to jak nejhůř mohlo: Vlasta nakonec neudržel, Petr ani já jsme výhry nenašli. V analýze jsme přitom Vlastovu remízu našli dokonce několikrát, podobně i Petr přešel kolem výhry. Zápas tak mohl dopadnout i opačně. Jenže na kdyby se nehraje. 3,5:4,5

1. Pavel Holásek – Miloš Vrkota

Výměnnou slovanskou už jsme si před pár lety zahráli. Úspěšně jsem odbočil a dostal soupeře do nepříjemné situace, takže ztrácel čas, aby se dostal z nejhoršího. Ale potom – budu si to ještě muset pořádně rozebrat – se moje výhoda postupně zmenšovala, aniž bych udělal zjevnou chybu. Jednu drobnost (Jc5+ na pole kryté mým pěšcem) jsem teda přehlédl, ale jinak jsme hráli nadmíru kvalitně. Po kontrole z toho byla koncovka V+S x V+J plus 3 na 3 na jednom křídle, kdo to má hrát na výhru? Přesto jsem ze soupeře vydyndal pěšce a hrál věžovku 3p x dvojpěšci, ale asi to vyhrát nešlo, i když jsme tahali přes 100 tahů. Kromě jednoho momentu, kdy jsme oba zapomněli na možnost šílené věže, oboustranně dobrý výkon. 0,5:0,5

2. Jiří Černovský – Martin Šmajzr

Italská s c3 a d4, co pořád chci po děckách na kroužku. Akorát že oba odbočovali z hlavních variant, bílý rochádou ještě před d4 (pak lze brát na e4), černý zase ústupem na e7. Bílý měl rozhodně víc šancí, ale Martin svoje podezřelé pozice ustál a remízu podepsali ve chvíli, kdy střední hra mohla teprve začít. 0,5:0,5

3. Václav Grundman – Luděk Petrus

Ostrá sicilka, kterou neumím pojmenovat (spíš asi Najdorf se Sc4 než Sozin), rychle přišlo g4 v duchu Keresova útoku, což jsem dřív hrával a Vašek tvrdil, že jsme to dělali na tréninku (nebo v analýze?) a že to konečně po letech mohl použít. Bílý rochoval nadlouho, černý nechal krále v centru a bílý měl víc ze hry, už to vypadalo skoro na miniaturku … ale soupeř držel a další pokus prolomit centrum tahem e4-e5 už vedl k nebezpečnému oslabení bílého. Podobně jako v Letohradě se oba pohybovali na ostří nože, ale spadnout do propasti mohl a měl bílý, takže za půlku můžeme být nakonec jenom rádi. 0,5:0,5

4. Tadeáš Rubel Pejřimovský – Vlastimil Hrobař

Přetažený Carokann vyústil ve francouzskou pozici bez bělopoláků, takže černý byl bez problémů. Trochu vrásek mu nadělal postup pěšcové laviny (g4+f5), ale ustál to … teda skoro, v klíčovém okamžiku obtížnou pozici nezvládl, v pozici s těžkými figurami ztratil centrálního pěšce, po chvíli druhého, a černý král mohl být i slabší než odkopaný bílý král. Vymlžil se z toho do věžovky bez pěšce, která měla být udržitelná, ale bylo třeba dávat pozor. Potom prý dvacet minut počítal remízovou variantu, aby ji zbytečně zavrhl. Věžovku, kde měl bílý navíc pa2 a ph2, pak hrál dlouho dobře, ale už na minutě, a nakonec ji neudržel. 85 tahů s neradostným koncem. Analýza byla ovšem poučná. 1:0

5. Jakub Netušil – Josef Hospodka

Londýn si hrál Kuba, jak chtěl a jak už jsme od něj mockrát viděli, s optimistickým nástupem h4 a g4, soupeř to těžce vymýšlel. Opticky to pro černého nevypadalo dobře, bílý střelec si zobl na h7, Vh1 jen čekala, až se jí otevře sloupec. Černý ale pořád nějak žil, dokonce přežil i otevření pozice a ztrátu figury. Problém byl, že v těch zápletkách se taky odkopal bílý král v centru a protihra proti němu byla před kontrolou dost protivná. Počítat bych to nechtěl a Kuba to spočítal špatně, jeho král musel utíkat a neutekl. Tady se lámal zápas. 0:1

6. Miloš Štolba – Martin Poslušný

Naprosto symetrická anglická. Bílý sice vyměnil domovníka na g7, ale výhodu mu to nepřineslo. Pak zabetonovali centrum. Pak to bílý zkusil na dámském křídle, ale Martin to ubránil dobře a v závěrečné pozici to mohl i zkoušet – po výměně těžkých figur by měl lepšího střelce. Cenná půlka, aspoň jsme to v tu chvíli tak brali. 0,5:0,5

7. Petr Jániš – Milan Fiala

Svěšnikov s 9. Jd5, kde po nástupu a4 často bílému vzniká volňák na dámském křídle (viz Markoš). Vznikl i tady a dal bílému zajímavé šance, akorát bych asi neměnil dámy, nestejnopoláci ve spojení jen s věžemi už znamenali výraznou remízovou tendenci, s dámami by musel černý pořád počítat i s útokem na krále. Černý dal pěšce, ale postavil pevnou pozici, kde bylo těžké získat nějaký progres. Petr to zkoušel zleva zprava, dokonce došel králem až někam na h7/g8 a nic … a pořád nic … až se černý konečně zmýlil a v 80. tahu mohl prohrát – jenže Petr vyhrávající postup neviděl, sice si ještě vypracoval šanci, ale oběť kvality k výhře nevedla. Další dlouhá dřina bez konečného efektu. 0,5:0,5

8. Robert Jun – Jaroslav Volf

Mezi oběma hráči byl věkový rozdíl symbolických 64 let. „To jsou soupeři?“ ptal se Jarda nedůvěřivě, když ráno přicházeli Robert s Tadeášem. Ano, a ne jen tak ledajací, to pak Jarda poznal. V sicilce 2. … d6 3. c3 měl bílý víc ze hry. Možnost po zahájení vyrovnat Jarda nevyužil a po několika výměnách se dostal do nepříjemné pozice s dominantním Jd5 proti špatnému černopolákovi. Bílý se do Jardy nebojácně pustil nástupem po efku a bál jsem se, že to nedopadne dobře, ale bílý své šance prováhal a najednou to byl Jarda, kdo spustil protihru, kterou už bílý nezvládl. 0:1

Takže shrnuto, šancí na výhru zápasu bylo dost, ale soupeř nám to houževnatým výkonem nijak neusnadnil, na hřišti jsme nechali všechno, ale gól bychom nedali, ani kdyby se nastavovala ještě další hodina.

Nekompletní béčko nemělo šanci v Zaječicích, ty můžou klidně skončit i před námi. Bohemia ztratila po remíze s Lanškrounem, to by se nám ještě ráno líbilo, teď nám to je tak nějak jedno. Litomyšl vysoko sejmul Svitavy, podobně Rapid nekompletní Poličku. Letohrad nedal ani deko Chrudimi, nestačil jen těsně.

Teoretická naděje na postup ještě žije, ale kdo chce zažít těžké zápasy, nemusí vyhlížet ligu, když je máme tady v KPI.

Na rozbory jsme místo Malinů vyzkoušeli Kavárnu Karolína (v budově bývalé pošty), byli tam na nás hodní.

 

Smolný těsný výsledek, ale super hra Vít Holásek: V Zaječicích na volný styl