Vít Holásek: V Zaječicích na volný styl

17. 2. 2025 Vojta Holásek Béčko, 3

Neděle je ve znamení šachu a my se tentokrát vydali do Zaječic. Už na začátku týdne bylo z omluvenek jasné, že pojedeme spíše ve slabší sestavě – z první čtyřky nám chyběli hned tři hráči. Nakonec nás loterie nemocí a rodinných důvodů odsoudila k odjezdu ve šťastných sedmi. Větší polovinu manšaftu autem svědomitě odvezl Jirka Píše, zbylí tři (Holásek-Holásek-kapitán) se dopravili vlakem. Spoje kupodivu jely na čas a do hrací místnosti jsme tak dorazili jen pár chvil po prvních domácích.

Zatímco pro nás byla soupiska soupeřů téměř jistá – vždyť celou sezonu nastupují svědomitě prakticky v základu – v náš prospěch mohl hrát element překvapení. Pokud se na nás někdo připravoval, jistě by ho nenapadlo přeskočit hned tři hráče. Ratingově jsme ale zůstali méněcenní o celých 100 bodů téměř na všech deskách – nehledě na fakt, že se nekoukáme na historická maxima, která byla ještě o třídu výš. Chmurné vyhlídky; nezbývá než zabojovat a zkusit překvapit.

Vařejčko Josef (2091) – Holásek Vojtěch (1992)
Zahájení Vojta pojal silně neortodoxně a proti katalánu zaujal stanovisko „měním – měním – však ono to nějak dopadne“. Kolem dvacátého tahu ustál zvedák s obětí věže, ale do koncovky mu zůstaly pasivní věže. Bílý následně získal pěšce a prostým plánem se jej vydal prosadit. Vojta bránil houževnatě dalších dvacet tahů, ale nakonec mu došly prostředky a uznal prohru. 1-0 a cenná zkušenost pro našeho hráče.

Holásek Vít (1880) – Starý Vojtěch (1980)
Soupeř mi zavařil ještě před partií. Když jsem koukal do databáze, zjistil jsem, že nemá téměř žádné partie z doby, kdy má 1800+. Zjistil jsem tedy, že v dámských gambitech staví boudu a dříve nebo později podpoří boj o centrum zvedákem f5. V partii jsem se ale obávaného tahu dočkal mnohem dříve: 1. d4, e6 2. Jf3, f5. Tak tohle v databázi nebylo. To znamená jediné – budu pálit čas a třeba z toho něco vyždímu. A hle, v desátém tahu jsem vyměnil svého dominantního jezdce za uzavření černé pozice a chválil jsem si, jak budu utahovat šrouby a prokážu, že mám lepší střelce. Místo toho jsem však záhy dopustil nástup pěšců na královském křídle a nedostatek iniciativy se mi dostal do hlavy. Ve 23. tahu jsem tak nabídl smír zrovna v momentě změny dynamiky pozice. S jedenácti minutami na dalších 16 tahů do časovky jsem přecenil soupeřovy možnosti a ochudil se tak o slibovanou možnost utahování šroubů až do pozdní koncovky. Vzhledem k bodové bilanci své sezóny jsem ale ve výsledku spokojený. 1/2

Hájek Lukáš (2060) – Šimek Zdeněk (1953)
Zdendovi v první řadě patří poklona za zodpovědné a férové kapitánování. Zrovna na dnešek bych sestavu a cestu fakt lepit nechtěl. Ale k partii. Bílý nám představil nějakou teorii Londýnu. Zdenda ale všechny pokusy o jeho aktivitu dusil hned v zárodku a poctivě ředil figury. Včas zablokoval možnosti minoritního útoku a ještě před dvacátým tahem se hráči dohodli na remíze. Pěkná neutralizace zkušeného silnějšího hráče. 1/2

Píše Jiří (1850) – Hájek Jiří (1942)
Ani Jirka se nelekl silnějšího soupeře a v odmítnutém dámském gambitu příliš neváhal. Než se ale stihla zhmotnit iniciativa, černý začal ředit figury. Z následného minoritního postupu vznikla zajímavá koncovka, kde bílému zůstal řetězec pěšců od d po h, zatímco černý měl pěšce rozpojené a na c6 tak stála potenciální slabina. Z rychlíku jsem tipoval, že pokud někdo má tlačit, bude to bílý. Soupeř však stihl včas sehrát figury a ke hmatatelné výhodě opět chybělo příliš mnoho. Hráčsky je taková půlka určitě úspěchem a zápas v tu chvíli nemohl zachránit ani zázrak, takže v pořádku. 1/2

Starý Lukáš (1944) – Mareš Petr (1917)
Petr proti soupeřovu centru postavil nějakou hybridní indickou strukturu, ale říkal jsem si, že své pozici asi rozumí. Velmi brzy však dovolil soupeři otevřít centrum a ocitl se pod silným tlakem. Komp potom kontinuálně hlásí -2 i hůř; lidsky se to ještě zdálo udržitelné. Bílý však dominoval v centru a po výměně dam mu zůstali dva postouplí spojení centrální pěšci, které prosadil. Škoda nepovedené partie. 1-0

Kobr Matěj (1819) – Jelínek Milan (1902)
Souboj generací, souboj mládí proti zkušenosti (dosaďte si své klišé). Matěj si postavil docela zdravou pozici, kdy obsadil centrum za cenu pěšcové dominace černého na dámském křídle. To velmi hezky neutralizoval postupem b4, dokončil vývin, sladil figury a… na soupeřovo a5 zareagoval špatným postupem. Za následný pěšcový průlom byl nucen odevzdat figuru a zbytek partie protrpěl. Možná ještě stálo za zkoušku neměnit poslední věž, postavit pevnost a doufat v zázrak. Škoda bílých figur. 0-1

Konrád František (1900) – Hejda Ondřej (1848)
Proti Frantovi se hraje nelehce – v blesku mi vždy na způsob ústeckého šejdu vyostří pozici a většinou mu to vyšlo. Ondra ale také zvolil netradiční přístup, ukázal nám trend internetové generace a po vzoru mého soupeře zvolil proti d4 výstavbu e6-f5. Brzy tak přišel typový zvedák d5, který není možné dobírat, protože pak už bude černý jenom bránit. Ondra však tuto strategickou chybku následoval ještě botou taktickou. Pokud to dobře chápu, sliboval si od toho obratu věž a pěšce za dvě figury a zajímavou koncovku. Problém ale je, že bílý nemusel nic dobírat a místo toho se vydal sežrat černého krále. Po vyčištění šachovnice tak Ondra zůstal o figuru kratší a co hůř, bez možnosti protihry. Dvakrát měř a jednou řež. Cenná zkušenost pro nový přírůstek KPI. 1-0

Na osmé desce proti nám nastoupila Petra Jedličková (1870), leč za naše barvy nikdo. Bod pro soupeřku, která situaci smutně okomentovala slovy: „Já si chtěla zahrát.“

A o tom to vlastně celé bylo. I když nás fiasko 6,5:1,5 může mrzet, soupeři nadále opanují třetí místo v celkové tabulce a s trochou štěstí mohou pomýšlet i na postup. My jsme zase rádi, že se můžeme utkat s ostřílenými soupeři a sbírat zkušenosti do dalších let. Ještě nás čeká Lanškroun a Rapid Pardubice. A místo klasického „Nezapomeneme“ bude v tabulce vytesáno „Nespadneme“. 😉

Béčko

Dřina s hořkým koncem V sobotu do Svitav – přihlášky do středy!