Od sousedů: Mládí vpřed!

30. 3. 2025 Honza Pokorný Nezařazené, 0

aneb Kunvaldská tečka za vydařenou sezonou

Končíme! Tedy pro tuto sezonu, od října k velké radosti partnerek a manželek nanovo 🙂 V českotřebovském áčku našlo vlídné zázemí oustecké trio Vlasta Hrobař, Pokyn, Pokyn junior a docela výrazně (+12, 18,5/25) jsme přispěli k druhému místu v kápédvojce východní za nedostižným Ústím C. Ve finále devět výher, vesměs těsných, rozehřívací remíza v Nekoři a strašlivý výprask s vítězem, který mrzí míň než těsné nezdary, jež kupodivu nepřišly.

Před posledním kolem příjemná situace, do Kunvaldu už jedeme 30. března na pohodu, bez nervů, užít si jaro a figurky.

Pod horama to mám rád, v rodišti bratrské jednoty nahradila kultovní hrací místnost v penzionu U Lípy neméně útulná hospůdka na stadionu. Co zůstalo, je oddíl plný sympaťáků, dokonce i s mládeží, což bude jistě zásluha nestora Edy Dvořáka. Domácí se v letošní sezoně trápí, ale když na to přijde, umí nadělovat – předloni jsme s ousteckým družstvem mladých taktéž měli stříbro jisté… a dostali od bratříků pořádnou rychtu 😀

S tvorbou soupisky klasicky nemusíme hnát, já mám jistou druhou desku za Ivošem… neb Hurťák už svoji nesmrtelnou partii odehrál. Rád bych viděl co nejvíc juniorů, a jelikož se zkušeným (4. – 7.) nechtělo, postavili jsme vskutku mladou osmičku. Což je jedině dobře a ukazuje to správný oddílový trend. Naopak domácí jsem čekal v tradičním složení, snad bez Jardy Buráně na první, neb dvě povinné již odehrál. A to se naštěstí potvrdilo.

Cesta standardní, dva Pokyni na palubě.

Předzápasová taktika rovněž – zkusit urvat první dvě, k tomu něco vyvzdorovat a v součtu by to mohlo dát obligátních 4,5. Akorát že prognózy vydrží v KPII asi tak půlhodinu?

Zápas byl na poslední kolo skoropralesa až nebývale bojovný, žádné rychlé remízy. Slibně vypadaly bílé figury na 2, 6, 8, černé spíš pasivnější, ale nikde žádná viditelná tragédie. Domácí asi pobavilo, kolik nás přijelo – už v autě seděla nehrající hrozba v podobě Karla Petrželky (místo něj Saša), po návratu z dovolené nám přijel aspoň fandit Bob Flídr. Tomu se říká týmový duch!

Já jsem s lepším časem mezitím asi třikrát obešel přilehlé fotbalové hřiště, abych se nadýchal podhorského vzduchu. A doufal v brzký konec, abych mohl provětrat menu… ne zas dohrávat jako poslední. A mezitím se děly divy!

V 11.15 odšpuntoval naši radost Marian vyloženě útočnou partií, za chvilku půlil dlouho podezřelou pozici Marťa na páté. V poledne nám dodal klid Michal, opět hezky pozičně, pečlivě, radost pohledět! Pak zaznamenali domácí sympaťáci alespoň čestný úspěch, na sedmé stáli od začátku líp a Saša si trápení zkrátil. Zápas ale v ohrožení nebyl, zamotat se to mohlo maximálně u Tomáše, Ivoš stál minimálně rovně, já při/vyhraně, Kája ve 12.30 (tedy včas) podepsal remízu. Domácí první desku proti Ivošovi udrželi, druhou ale ne a prakticky v totožný moment přišla už za rozhodnutého stavu pečetící remíza na čtvrté.

Na českých klubovkách, které v Kunvaldu i s dřevěnými šachovnicemi opečovávají (nádherné soupravy!), stalo se přibližně toto:

Vymetálek Petr-Prax Ivo 1/2 O našeho kapitána jsem strach neměl, bylo mi jasné, že kamarád Petr podřídí vše remízovému cíli. A taky že jo, Paulsena hrál bílými hodně krotce, na jistotu, ale pečlivě a zodpovědně. Ivoš opět vsadil na centrálního dvojpěšce e6, e5, toho já rád, na dámském křídle vykřesal nějakou aktivitu, ale na bod to nestačilo. Celou dobu měl ale partii pod kontrolou a počkal, až bude jinde vymalováno. Tak hraje velitel.

Pokorný Jan-Hodek Roman 1:0 Naše čtvrtá partie, dvě předešlé Roman dovedně udržel. Před dalším svárem jsem hledal inspiraci u oddílových kolegů (Netík, Holy) ve snaze vyhnout se ohnivzdorným karokánkům a slovanským. A to se povedlo, s přehozením tahů jsme se dostali do dámské indické, která mi sedla, soupeř už od zahájení řešil problémy hlavně pozičního rázu. Nápor vedl k zisku dvojky střelců, pak pěšce při setrvalém tlaku.

Nejde až tak o číselné hodnocení compu obou diagramů (to je mnohem vyšší, než jsem si myslel), čistě lidsky je pozice pro černého nepříjemná.

Koncovku těžkých figur raději Roman převedl do pěšcovky s čistým flokem míň, kde mě strašila úděsná „realizace“ téměř identické pozice z před dvou let s Pavlem Sysrem. Teď jsem se naštěstí poučil, času bylo pořád dost… a tak stačilo spočítat otevření konzervy a následné vytempování černého krále až do konečné pozice v 45. tahu.

Krčmář Stanislav-Sixta Karel 1/2 Houževnatý domácí hráč, pro gymnazistu nic snadného. Hrál se nějaký neteoretický domek, Kája úplně zdravě (d5, c6, bělopolák ven), bílý ale dost aktivně. Z partie moc nevím, přišlo mi to oboustranně korektní, nabídku smíru jsme přivítali. Pořád je třeba pamatovat, že se hraje primárně za mančaft – a to náš hráč dobře ví. Chci ho vidět v sestavě častěji!

Nikolinko Tomáš-Dvořák Eduard 1/2 Nedohrával jsem výjimečně poslední, kluci mě o pár sekund „předběhli“. Generační souboj, náš junák vystartoval Evans gambitem, Eda floka zobl a pak jej srdnatě hájil. Opět jsem viděl málo, ve druhém poločase od oka divočina s možností uklouznout. Ke konci se figury naopak měnily, bílý měl myslím ve věžovce floka, ale ti zbylí černí zase mohli šlapat – nabídka s ohledem na hezkou neděli jeví se nanejvýš prozíravě 🙂

Tobiška Jaroslav-Dlouhý Martin 1/2 V dalším generačním duelu jsme měli dokonce nějaké ELO bodíky navíc, ale domácího matadora neradno podceňovat. Marťa černými nemilosrdně drtí, jenže tentokrát sicilka v jeho podání působila kapku nejistě – asi únava ze sobotní mládeže. Bílý se zaměřil na slabého a floka, protihru jsme neviděli, naštěstí jun nějakou našel. A pak (tuším) bílý nabídl remízu, nejdřív jsme mysleli, že Martin bude hrát a otočí kormidlo partie, přijetí bylo nicméně rozumné rozhodnutí.

Pokorný Marian-Matoulek Václav 1:0 Sezónní součet 6/9, perfo 1848 – klukovi se hostovačka fakt povedla! Podobně jako u mě jsme hledali v přípravě inspiraci u Ousteckých, stejného soupeře zničil před Vánocemi Ondra Hejda. Majda ale nehraje skoťák, nýbrž vídeňku, černý ji pojal hamižně a za floka trpěl. Comp nachází rychlejší výhry, synek kombinoval lidsky aktivitu s profilaxí, ve vhodný moment pořádně přitvrdil a černá pozice s králem v centru a zanedbaným vývinem praskla jak třinecká obrana na Spartě.

Po zvedáku Se6!, který úplně unikl naší pozornosti, je to okamžitě na ručník.

Štěpánek Radek-Nikolinko Alexandr 1:0 Tady měli ratingově hodně k dobru domácí, ale ELO teď fakt hodně zkresluje. Saša přežil ve slovanské smrt už v zahájení (stačilo cvaknout na d5, dát Db3 a napadnout na d5 i b7), pak byl sice o floka kratší, ale nějak to silou vůle drželo. Hodnotit podrobně nechci… nicméně jednotahová vidle na krále a koně byla vidět i z druhé strany sálu, možná i ze sousedního fotbalového hřiště, kde už tou dobou kopali do meruny Marťa s Majdou. Herní projev našeho obětavého hráče/řidiče/orgpracovníka/řidiče není špatný, chce to hlídat základní hrozby.

Jasanský Michal-Vágnerová Eliška 1:0 FIDE rozdíl mezi dvěma mladými soupeři byl přesně… 1714 bodů 🙂 Důvod ke skepsi nulový, Michal si poctivě uhrává jednu partii za druhou, i dnes předvedl pečlivý výkon – jak moudře pravil kapitán Ivoš: „Ten kluk na rozdíl od nás skoro nevstane od partie.“ Tady jeho na pohled neškodnou italku zkusila soupeřka rozvrátit á la Morphy f5, ale po dalším f4 na královském křídle skončila, náš hráč přitlačil na dámském a v centru, posbíral několik pěšců a realizoval s klidem a noblesou. 3/3 – spolu s Vlastou náš druhý stoprocentní válec!

Vyhráli jsme tedy po zásluze 5:3 a potvrdili druhé místo v tabulce, které jsme před startem sezony opravdu nečekali. Vnímám to jako odměnu za koncepci, kterou jsme s Ivošem nastavili – držet zkušeně předek a na dalších šachovnicích nechat co nejvíc prostoru mladým.