Dojezd

7. 4. 2025 Vašek Grundman Nezařazené, 8

No dobrá, teplotu už (snad) nemám, svůj jiný text jsem dopsal, pracovní týden skončil (a nový začal, shame on me), je čas sepsat paměti starých kmetů, kteří kdysi dávno…

Vysoké Mýto: Náměšť nad Oslavou A 2,5-5,5

Kdysi dávno, totiž předminulou neděli, jsme se sešli k poslednímu kolu 2. ligy D, abychom na závěr poměřili síly s áčkem Náměště nad Oslavou. Velmi mladý tým, nastupují pravidelně, takže nejspíš dobře funguje parta, ale že by po změně času přijeli přes půl republiky (na ose jih sever) vůbec v osmi, natož v silné sestavě, těžko pomyslet.

Tato predikce se naplnila jen na půl, silní hráči na předních deskách dorazili, ale vzadu už se sešli dvojice skoro vyrovnané, zápas tedy hratelný, my jsme sešli poměrně v plném počtu, klasicky se počkalo na hráče, kteří to měli nejblíž, ale přicházeli nejpozději a mohly začít veselé šachy, protože ani jeden tým nemusel, svoje jsme si odpracovali už v zimě.

Protože si z partií nepamatuju skoro nic, tak naplním kvótu svého grafomanského chtíče jistou psychologickou úvahou, která s utkáním souvisí jen mírně.

Je to trochu zvláštní, že nedělní šachy, které každý z nás považuje za svůj koníček, dobrovolnou aktivitu, kterou děláme pro radost (nebo to aspoň tvrdíme, kdy jste měli ale naposledy doopravdy radost, že hrajete šachy, že už konečně přišla neděle a hraje se zápas?), v sobě mají takřka až dvě strany, dvě tváře. Jak už jsem psal, všichni se účastní dobrovolně, ale můžeme si v reportážích přečíst a v kuloárech poslechnout, jak se dneska nechce hrát, jak do toho nemá člověk chuť, nedejbože, aby člověk hrál dlouho, ještě to tak (naříká fotbalový fanoušek nad tím, že šel na pohárový zápas a hrálo se až do prodloužení, ach, už té mé oblíbené aktivity bylo nějak moc?).

Nemalou roli v tom určitě hraje sociální závazek, totiž že člověk do jisté míry musí. Když už to slíbil, nemůže kapitánovi říct, že se špatně vyspal a hodně štěstí s utkáním, podobně i při skládání sestavy je sociálně nepříliš akceptovatelné říci „mně se nechce.“ V samotném zápase v sobě pak člověk nese silné napětí skoro celou dobu. Nehrajeme Ligu mistrů, ale stejnak, představa, že já budu ten matlal, který to ostatním sedmi spoluhráčům zkazí, to je přeci trochu děsivá představa jen mírně kompenzovaná tím, že jednou třeba budu ten, kdo těch sedm zachrání nějakým skvělým obratem.

Tohle napětí pak nemusí chtít každý podstupovat, brzkou remízou člověk tým nepotopí, trochu se svezl po té zápasové horské dráze, jako správný závislák se nalokal trochu adrenalinu, ale před tou nejděsivější částí radši vystoupí, co kdyby přeci jen tu divokou jízdu neustál. Až jednoho krásného dne budu mít spoustu času a o něco lepší statistické schopnosti, tak bych chtěl zjistit, jak se mění herní styl v zápasech družstev a v soutěžích jednotlivců, respektive v partiích kde jde o hodně a o málo. Dá se očekávat, že když o nic nejde, tak člověk víc útočí, míň remizuje, ale nejspíše by šlo najít více zajímavých efektů. Každopádně je škoda, že většina šachů, co odehrajeme v roce, je do nějaké míry poznamenána Damoklovým mečem sociální zodpovědnosti, opravdové autentické šachy od srdíčka vidíme zřídkakdy. Samozřejmě, že jsou i výjimky, které tak hrají pořád, ale myslím, že skoro každý se za družstva drží o trochu více než za jednotlivce. Proto jsou nejspíš i bleskové partie tak populární, člověku je povoleno trochu více autentičnosti, když mám chuť do pozice vrazit figuru, tak to udělám a jakýpak s tím saky paky.

Rozehrály jsme tedy radostně a bez obav každý dle svého vkusu a chuti, Marian svoji korunní variantu 1.d4 Jf6 2.Sg5, já jsem si konečně zkusil Paulsena, Tomáš Veselý na trojce Maroczyho, Tomáš Trhal zápolil v nějaké divoké sicilce s velkou rošádou obou stran, Marek Kosek rozehrál své typické popotahovací Jf3, na šestce má Luboš Ptáček taky svoji typickou italku černými, Jirka Kosek (jak silná determinanta šachového stylu je šachový styl či celkově povaha rodičů, to by bylo taky pěkné téma na nějakou diplomku) se soupeřem pomalu rozehrávají královskou indickou, na osmičce se hraje nepřekvapivě Pirc a Jirka Doseděl nemá žádné problémy.

Ještě než se na ostatních deskách mohlo něco stát, tak se pozice soupeře na pětce totálně rozpadla, Marek Kosek si posbíral už asi v 10. tahu dva pěšce a pozice byla už opravdu pouhou otázkou techniky. Tu má Marek dobrou, takže po remíze na osmičce (po taktické přestřelce v centru a několika výměnách bylo myslím vynuceno opakování tahů) neomylně zavěsil a vedeme. 1,5-0,5

Ostatní desky sice nejsou tak veselé jako ta Markova, ale stěžovat si nemůžeme, Marian sice na první trpí soupeřovu přípravu a jeho pozice vypadá všelijak (on si sám dokonce explicitně prorokuje prohru, nevím, jestli byla pozice až v takovém mínusu), ale já jsem celkem úspěšně stabilizoval svoji pozici výměnou dam, Tomáš vedle drží prostorovou převahu, proti které se soupeř vzpouzí otevřením dámského křídla, bůhví, komu bude otevření hry po chuti, trochu se bojím že se mohutné bílé centrum rozpadne. Tomáš Trhal o desku dále má floka v sice takticky náročné pozici, ale věřím mu, stejně jako Lubošovi na šesté, který postupně přebírá skrz obsazení centra aktivitu, a čekám bod. Jirka Kosek je ještě jediný (nejspíš) v nějaké teorii, trochu mám strach, zdali dokáže královské křídlo ubránit, ale vzhledem ke své neznalosti nuancí královské indické se nestarám a držím si v jeho pozici důvěru.

Další chronologie zápasu je otázkou, na kterou neznám přesnou odpověď, ale zkusím něco vymyslet a vy mi to zkuste věřit. Myslím, že další dohrál Luboš, postupně se prokousal k soupeřovu králi a konec jsem neviděl, každopádně kvalitní výkon. 2,5 – 0,5 A tehdy už přicházeli časovky, takže jsme se nestíhali ani opájet velkým vedením, protože jsme postupně dostávali na budku. Pozice se zhoršila obou Tomášům, Veselému se postupně soupeř prodral do pozice a jeho figury v koncovce dominovaly. 2,5-1,5 Druhý Tomáš začínal zápletky s pěšcem víc, vylezl z nich se dvěma méně, a i když koncovka nestejných střelců byla od oka nejasná, tak v ní soupeř zavěsil navzdory svému slabému králi. 2,5 -2,5 Marianova pozice se náhle (?) vylepšuje (kdo má taky takový močál hrát přesně) já naopak koncovku kazím (nechal jsem si pět minut na koncovku, která měla být triviální, ale nebyla), Jirka Kosek bojuje o holý život. Otočí to někdo z nás?

Kdepak, útoku podléhá Jirka, velmi nejasnou pozici zakončuje Marian blundrem, správný tah viděl, ale měl dost času se rozmyslet a zahrát špatný. 2,5 – 4,5 Dohrávám jako poslední, ale v pozici není už co vymýšlet, dva spojení volňáci mínus byli pro mé věže trochu moc. 2,5 – 5,5

Po čtyřech hodinách hotovo, soupeři zaslouženě vyhráli a udrželi se na třetím místě, postup slaví Lípa, proti které nastoupil Lanškroun v šesti. Polička se sice málem vzepřela osudu a vyhrála proti Náměšti B, ale Polabiny počtvrté (!) remizovaly 4:4, tentokrát s Jihlavou, které to stačilo na záchranu s historickým minimem, totiž sedmi body, před rokem Polička padala se 13 body (a stejně jako letos o skóre za Jihlavou, to je osud). Zklamaní budou v Lipkách, nabušená sestava prohrála jen jeden zápas a nestačilo to na postup, Mýto je naopak spokojené až až, záchrana uhraná s velkým předstihem, co více si přát.

 

Pěšci v akci II Členské příspěvky