Malé letohradské retro

18. 12. 2011 Pavel Holásek Turnaje, 1

Za to, že vůbec hraju šachy, může moje letohradské dětství. Strávil jsem tam spoustu báječných pátků v klubovně nad tělocvičnou, propracoval se z packala bez VT až na o něco menšího packala II.VT, dostal spoustu šancí ve družstvech dospělých a dokonce jsem tam i nesmělými krůčky zahájil svou trenérskou kariéru. Dosud jsem však nevyužil šance zúčastnit se tradičního turnaje, který kyšperáci pořádají pro všechny své současné i bývalé hráče. Až letos nedošlo k žádné kolizi  s mládeží, takže jsem se na poslední chvíli rozhoupal a do Letohradu dojel.

Hrálo se v ideálním prostředí hospody Na Zavadilce. Najít takový podnik je čím dál větší vzácnost: salónek s domácky vypadajícíma záclonama a ručně roztopenýma kamínkama, cenově neuvěřitelná nabídka tradičních pochutin 4. cenové skupiny, pět a půl štamgastů ze sousedství, co nikam nespěchají … jako doma! Už jen kvůli tomu stála účast za to.

Turnaj nakonec odehrálo 14 hráčů (Jirka Řehák jaksi záhadně střídal na několik partií Kamila Mikysku) systémem každý s každým a pozoruhodným tempem 11 min + 10s/tah. I když tu byli hráči velmi rozdílné síly, byla většina partií docela zajímavá a nikdo se rozhodně nemusel cítit nepatřičně. Zajímavým úkolem pro šachové etnografy by byla analýza jednotlivých lokálních šachových podivností (“to je typický ústecký tah,” říkával Marián, když tu ještě hrával; nově mluvíme o Ústeckého stylu). V Letohradě se rozvážně vystaví pěšcové řetězy, v manévrování dostanou příležitost zejména jezdci, pro věže se otevírá maximálně jeden sloupec, přitom se nebetonuje, když je příležitost, s chutí se přejde do útoku. Docela příjemný zážitek.

Turnaj jsem vyhrál (za což mi Vašek Chládek průběžně nadával, že jako na nějakou snahu o body se tady nehraje 🙂 ), právě Vašek mi šlapal nejvíc na paty (měl to těžší, ztratil půlku s Jirkou Řehákem, zatímco já jsem hrál s Kamilem Mikyskou, který dělal rozhodčího a na šachy se tolik nesoustředil), v poslední partii mě ke své smůle musel zkusit černýma porazit, půlku by tam jinak měl. Tentokrát ale opravdu nešlo o pořadí, ale o šachy jako dávno zapomenutý místní poetický svéráz.

1. Pavel Holásek 13
2. Václav Chládek 11
3. David Kameník 10
4. Josef Lorenc ml. 8,5
5. Miloš Papáček 8,5
6. Václav Janeček 7,5
7. Ondřej Janeček 7,5
8. Adam Lorenc 6,5
9. Kamil Mikyska (3 partie Jiří Řehák) 6,5
10. Neugebauer 6
11. – 13.  Josef Lorenc st., Jitka Lorencová, Miroslav Řehák 2

14. Marie Jantačová  0

 

Václav Janeček (1780) – Pavel Holásek (2069):

Že je střelec špatný, je zřejmé; ale kudy na bílého? Už jsme nějakých dvacet tahů manévrovali, doběhl jsem koněm až na a8 a zase zpátky, až se konečně objevila příznivá konstelace k průlomu: 1. … c4! 2. dxc4 (2. bxc4? Jxd3! 3. cxd3 b3) 2. … d3 3. cxd3 Jxd3 4. Ke3 Jc5 5. Sd1 Jxe4 6. Sc2 Jc5 7. Sd1 Je6 8. Sg4 Jd4

Krytý volný pc4 není bílému nic platný; střelec je odsouzen stát pasivně na d1 a černý si může na zbytku šachovnice dělat, co chce. 9. Sd1 Jf5+ atd. 0:1

 

23.12. do Svitav STK změnila výsledek