Pohodový rozjezd

12. 10. 2025 Pavel Holásek Céčko, 0

ŠK Ústí nad Orlicí C – SK + Sokol Žamberk 7,5:0,5

Dlouhá pauza je za námi, sezóna začala. První kola jsou specifická, někteří od jara figurky ani neviděli. (Já sice hrál před dvěma měsíci Liberec, ale ve čtvrtek na oddíláku jsem si stejně připadal naprosto shnilej, koncentrovat se několik hodin jsem si už zase odvykl.)

V posledním týdnu jsem měl teda všelijaké myšlenky, lepil jsem horkotěžko žákovské družstvo na sobotu, věděl jsem, že déčko do Čermné nejede rozhodně kompletní, a kapitánu céčka Vojtovi se omlouvala řada hráčů. Naštěstí pak Soňa zlomenou ruku nějak rozchodila (tj. dala vědět, že bude hrát i se zraněním) a většina omluvenek kromě Jardy pak už byla z lavičky náhradníků. Tam se ovšem muselo sáhnout hodně hluboko, vypadalo to na premiéru Petra Kříže, ale pak vypadl i ten, Kříže tedy nahradil Křížek.

Naštěstí se hosté „rozhodli“ nenadělat sestavou Vojtovi vrásky (znají se dobře, Vojta tam nějakou dobu hostoval), přijeli sice s prvními třemi, ale další čtyři hráče základu vynechali, takže to vypadalo, že to nějak půjde.

Hrálo se v zelené, divák Roman Leksa žehral, že místa tam není mnoho; pravda, na početnější obecenstvo nejsme zvyklí.

Celkem záhy to vypadalo na výhru u Karla, jinde se hosté celkem drželi, ale větší problémy nám taky nenadělali; hrát na výdrž celkem umíme a tady se to pro nás postupně sypalo bez větší námahy.

Po Karlovi postupně přidali body i Soňa a (už v koncovce) Bohouš. 3:0 a bylo jasné, že hosté se na odpor už nezmůžou, za delší konec tahal Petr, partii obrátil Matěj a soupeře ošidil Vojta. Vítek a já jsme se domnívali, že soupeře nějak vysedíme (i když objektivně tam nic nebylo).

Pořadí dalších partií nevím stoprocentně, ale mohla to být výhra u Vojty, pak u Matěje, remíza u Vítka, který se rozhodl to nehrotit, a kolem kontroly opět výhra u Petra. 6,5:0,5, to už byl pro hosty debakl.

My jsme s Wolfim tahali remízovou koncovku houževnatě dál, on se blížil druhé kontrole, já jsem pak naznal, že na výhru nemám sebemenší šanci a nabídl jsem půlku. Soupeř odmítl, zahrál tah, já jsem zahrál svůj (průlom pomocí oběti střelce) a on se vzdal. Hořký konec soupeřem dobře vedené koncovky. 7,5:0,5

Jak to celé hodnotit? Žamberk hrál slušně, ale prostě neudržel, co měl, chybičky se posčítaly. Bál jsem se, že na začátku sezóny bude plejáda blundrů, ale odehráli jsme to zkušeně a vedeme tabulku.

1. Pavel Holásek – Wolfgang Wiesinger

Bogoljubov přešel do stonewallu (v podání černého), rozhodl jsem se hrát klidně koncovku na lepšího střelce, ale reálně jsem tam nic neměl a po otevření hry na dámském křídle mě soupeř i zatlačil, byť pozice pořád držela. Rozhodla závěrečná taktika. 1:0

2. Tomáš Kalous – Vojtěch Holásek

Pozice francouzského typu šla do výměn, bílý nabízel remízu, ale Vojta se rovnou pozici se dvěma páry věží a párem jezdců rozhodl hrát, získal iniciativu, už měl na dosah pěšce – a po soupeřově přehlédnutí vidle z toho byla celá figura. Bílý sice přebytečného černého jezdce taky chytil, ale jen za cenu přechodu do prohrané pěšcovky. 0:1

3. Vít Holásek – David Brdíček

Vítek se po zahájení dostal do pozice, kdy asi měl obětovat pěšce za velký náskok ve vývinu a útočné možnosti. Rozhodl se ale neriskovat, po výměně dam měl sice aktivní choutky spočívající v nástupu pěšců královského křídla, ale soupeř všechno blokoval a držel, ve věžovce bylo málo možností, kudy dál (byť hrát se dá ledacos). 0,5:0,5

4. Vladimír Kopal – Petr Mareš

Trochu neortodoxní Pirc (bílý nehrál d4, ale f4 a Sc4), Petr podnikal jednotlivé výpady koněm, což vedlo až k zisku pb2, časem měl navíc i druhého pěšce, zaktivizoval těžké figury na královském křídle, hrozil i nějakým útokem na krále a partii si pohlídal k výhře po 40. tahu. 0:1

5. Soňa Leksová – Tomáš Bém

Schéma f4 a b3 hrála Soňa při zdi (převalování jezdců někde vzadu při nedokončeném vývinu je její specialita, ale výsledkem bylo rozestavení optimální pro útok na krále, soupeř nebezpečí neodvrátil, všechno vyřešila pěkná oběť kvality na f6 a drtivá černopolná diagonála a1-h8. Miniaturka. 1:0

6. Jiří Držmíšek – Bohumír Glembek

Jakási velmi krotká hra čtyř jezdců se ztrátou temp za obě strany, to by se naší mládeži líbilo. Pokud měl bílý vůbec nějaké aktivní ambice, Bohouš je zneutralizoval výměnami, koncovka lehkých figur vypadala od oka remízově, ale vzdálený volňák na h sloupci a aktivní černý král slavili úspěch. Trpělivě a zkušeně. 0:1

7. Karel Taslar – Václav Charvát

Tuším Philidor, kde černý taky ztrácel tempa jak mohl. Karlovi stačilo postavit normálně figury, sebrat si pěšce na d6, proniknout věží do soupeřovy pozice, na konci byla myslím věžová vidle a zisk figury, nejrychlejší výhra z našich. 1:0

8. Ilja Zucha – Matěj Křížek

Dva hráči zhruba stejně staří (tj. jasně nejmladší z dnešních sestav). V italské Matěj nevyrovnal (kdy se naučíte hrát ty varianty aktivně?) a vznikla pozice se spoustou taktiky v centru, kde jsem určitě neviděl všechno, co tam bylo možné. Ze zápletek vyšel Matěj bez dvou figur za věž, ale pak figuru zase získal, takže vedl o kvalitu, nakonec k ní přidal i věž a bylo jen nutné pochytat soupeřovy volňáky, což vyšlo akorát na chlup. Premiérová výhra v KPII, myslím. 0:1

Zítra přidám nějaké ukázky, dnes už toho bylo dost.

S déčkem vtrhla v Čermné na šachová kolbiště naše mládež (více Pokyn), ještě úspěšnější byla mládež Lanškrouna proti veteránům z Kunvaldu, remízový boj Letohradu s Moravskou asi mohl být docela kvalitní, podobně i těsné vítězství Řetůvky v Nekoři. Třebová vysoko dostala se Svitavami, vytáhl se Milan Kotva, Lukáš Hurt se neporáží každý den.

Příště, tedy za tři týdny (protože Harrachov), na Dušičky, pojedeme do Třebové my.